Poslední návštěva Anglie před před brexitem. Část druhá – Jižní Anglie.

Při jedné z prvních návštěv Anglie, už jsme jednou prozkoumávali její jih a západ. Nyní, u příležitosti poslední předbrexitové cesty do Británie si vybavuji, že nejen Skotové uvažují o odtržení od Anglie. O čemž se hovořilo někdy v 90. letech.

I Walesané tvrdí, že nemají rádi dominantní nafoukané Angličany. O tom vypovídají trvale vyvěšené waleské vlajky na některých domech. Už léta.

O Irech je dnes také řeč. Kdo ví, zda brexit není počátkem rozpadu velkého impéria, podobně jako kdysi silná a mocná říše římská. Ani Evropa nevypadá nejpevněji. Některým zahraničním vůdcům to přijde vhod.

Ale nechme politiky. Děkuji Bohu, že jsem žil v jakémsi mezičase, který mi umožnil křížem krážem probrázdit celou starou dobrou Evropu.

Při jedné z mých minulých cest jsem měl možnost obdivovat obrovské, několik století staré tisy v rezervaci Box Hill u Dorkingu. Nikde jsem v Evropě takové tisy nespatřil. O nich, i o stovky let starých dubech a jiných druzích, už jsem se zmiňoval po své cestě r.2010. Tentokrát bych si chtěl mimo jiného, posvítít na méně známé, divoké a neprostupné pralesní houštiny jižní Anglie.

Po předcházející vinařské oblasti Rýna, si ještě dodatečně dovolím malou vzpomínku na návštěvu jihoanglické vinice Denbies v r.2006. Což mě tehdy překvapilo. Ovšem burčák neužívají. Nikdy bych netušil, že v chladné deštivé Británii by se mohla pěstovat vinná réva. To jsem se však mýlil.

Po výjezdu z Eurotunelu se řítíme po levé straně anglické dálnice na Portsmouth. V mílích je to sice delší, než kdyby se jelo jižní kratší cestou. Ta je časově o hodně delší.

Přes taktéž rozkopanou dálnici to celkem slušně jede. Mají tu také samá omezení Jako u nás. Tady u nich na 50mil/hod. Před Londýnem to vždy i dříve houstlo přestože se neopravovalo.

Poměrně jednoduše se míle přepočítávají, nehledě na to, že v km to ukazuje i navigace. Mám výhodu. Kdysi dávno jsem měl na motorce, mimo zkrácených „závodnických“ řidítek, z frajeřiny i tachometr v mílích.

V Portsmouthu po minulých návštěvách už také nemáme nic k vidění. V přístavu i námořním muzeu už jsme byli, ani nevím který rok. Jen si děláme procházku okolo bývalé námořní akademie po plážových oblázcích Portsmouthského zálivu, Navštívíme klasickou místní hospůdku The Rising Sun s charakterem lepší přístavní krčmy. Anglická piva se dají dobře pít, nejsou-li podobně jako u nás, vyrobená ve velkozávodech speciálními technologiemi. Tady ochutnáváme výborné Ale. Samozřejmě dva vzorky. A nasáváme staroanglickou atmosféru.

Při projíždění jihoanglických měst pořizuji občas dokumentační fotografie místního bydlení. Někoho možná překvapí palmy a jiná subtropická vegetace v zahrádkách. Já jsem to už poprvé zjistil na jihozápadním cípu jižní Anglie v přímořských lázeňských městečkách Babacombe, Torquay a Paignton v r.2003.

Další den se konečně noříme do první divočiny. Je to Warsash Common Nature Reserve. Na okraji stojí pár víkendových stylových chalup skrytých v zeleni. Střechy napodobují naše staré doškové. Lze tu jít jen po cestě. Do krásných houštin to nejde. Stromy jsou tu bez výjimky obrostlé břečťanem od spodu až do korun. Včetně bočních rozvětvení. Je to nádhera. Džungle. Chybí tu jen opice a dusno.

Nepotkáváme jediného člověka. Ticho. Jen ojediněle pípne pták. Hustý porost výborně tlumí všechny civilizační zvuky. Skvělý relax.

Cesta se posléze zúžila a docházíme k bambusové houštině. A to nejsme v Asii. Tady jde o jakýsi bambusový ostrov. Kdysi někým zasazené bambusy se tu od té doby samovolně množí. Pochopitelně nedosahují výšky jako ve své domovině. Ovšem projít tím, by se nedalo. Docházíme k širší lesní cestě, která nás vyhodí na venkovskou ulici se hřbitovem a kostelíkem.

1. Británie je známá množstvím zřícenin opatství. V pevninské Evropě jsou jen výjimky. Na rozlučku si ještě nějaké navštívíme. Začínáme u Netley Abbey nedaleko Southamptonu. Velká, rozlehlá zřícenina cisterciáckého opatství založeného r.1238, jehož patronem byl král Jindřich III., je nejzachovalejší zříceninou tohoto druhu v jižní Anglii. Hodně dalších zřícenin opatství je ale i v ostatních částech Británie. Pár zajímavých jsme si v dřívějšku prošli.

Okolo ruiny se rozkládá velká zatravněná plocha. Opatství je volně přístupné, bez vstupného. I parkování je gratis. Na trávě se povaluje pár dvojic, bránících slušnému snímku. Ve středu zříceniny dokonce nějaký mladík fotografuje trochu zaoblenou ženu, snažící se o akrobatické polohy. Rozhodně není moc sebekritická. Pro nezúčastněného diváka docela groteskní podívaná.

Po známých aférách Jindřicha VIII. a likvidaci klášterů, získal v 16. Stol. opatství Netley markýz z Winchestru, Wiliam Paulet. Místo likvidace ho přestavěl na svoje soukromé obytné sídlo. Po roce 1704 bylo prodáno na stavební materiál.

Život bývalému opatství zachránila násilná smrt likvidátora, což odstraňování zastavilo. Od úplné devastace ho později ochránila vlna romantismu a poté byl udržován v romantickém stavu až dodnes.

Dalším nedalekým rozlehlým relaxačním místem Angličanů je Royal Victoria Country Park jižně od Netley. Rozprostřen je na 80ha s hájky a travnatými plochami, spolu s oblázkovou pláží na břehu Southamptonského zálivu.

V roce 1863 tu byl zahájen provoz největší britské nemocnice s tisícovkou lůžek pro vojáky Jejího Veličenstva. Za I. světové války pak byla ještě dál rozšířena až na 2500 míst.

Ovšem po roce 1978 z ní nakonec nezbylo nic, jen jediná budova původní nemocniční kaple. S dominující vyhlídkovou, 46m vysokou věží jako památník kulturního dědictví po této nemocnici, s exponáty původního nemocničního vybavení. Na východním konci areálu se nalézá vojenský hřbitov, který však bývá zavřený. Klíč lze vypůjčit snad někde vpředu.

Od chmurného popisu přejdeme na lehčí notu. V centru parku, poblíž s bufetu, kiosků a dalších podobných zařízení, vidíme i dodávku s nabídkou zmrzliny pro psy.  Není to překlep. Skutečně je tu o pejsky velmi dobře postaráno.

A nejen zmrzlina. Pokud se pejsek uslintá, má poblíž i automatickou lázeň s mnoha druhy programů. Nastavit lze šampónování, kondicionér, oplachovací vodu, přípravek proti blechám, spodní, či vrchní sušení, dezinfekce ve vaně. Nechybí displej a nějaká další nastavení. Anglicky moc neumím, můžete si to přečíst na fotografii. Platit lze kartou, či mobilem.

K dispozici je několik parkovišť. Ceny za parking jsou podle doby od 2,20 do 5 Ł/4 hod., celodenní 6 Ł. My jsme neplatili nic. Nejen tady, mám dojem, že o prázdninách se na hodně místech neplatí.