Přeplavba: Vzhůru na Azory

Vzhuru na Azory: Vzhuru na Azory  •  Fotografie (5)

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Prvni ulovek atlanticka baracuda Wahoo: Prvni ulovek atlanticka baracuda Wahoo

Pohled na pristav Horta: Pohled na pristav Horta

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Proč vzhůru? Protože se na zeměkouli musíme přesunout od jihu k severu z 18 rovnoběžky na 38 rovnoběžku severní šířky. Naše přeplavba začíná z karibského ostrova St.Marten Karibik, St. Marten Sobota 8.4.2006 Provádíme nákupy- doplnění potravin a nápojů. Při osmé přeplavbě Atlantiku, kterou organizuji, je to už rutinní záležitost. Vše zvládáme na dvakrát otočení autem. Nákupy, přeložení i uložení do lodě nám zabírá cca 4 hodiny. Zbývá nám krásný půlden na koupání a potápění. Neděle 9.4.2006 Dopoledne zajíždíme do mariny Port de Lonvilliers na severozápadní straně ostrova St. Marten. Dotankováváme poslední zásoby vody a také nás opouští dva členové posádky, kteří se plavili pouze na úseku z Martiniku na St. Marten. Teď v sestavě 5-ti osob: Miloš Křenek, Roman Nečas, Igor Tejkal, Radek Kopeček a Mira Šimurda vyplouváme. Nezapomínáme na přílitbu Starému pánovi - Poseidonovi s projevem naší pokory a přáním ať nad námi drží ochrannou ruku přes „Velkou louži“. Ještě malá zastávka na ostrově Tintamare, abychom si naposledy vychutnali sluníčko, procházky po nádherné pláži a hlavně koupele ve vodě 28,5 oC teplé. Je to balzám, který nám bude několik týdnů chybět. V 15 hodin místního času tedy skutečně vyplouváme, za krásného počasí s východním větrem kolem 20 uzlů. Náruživí rybáři naplněni optimismem vyhazují hned 2 udice. K našemu překvapení už po hodině a půl plavby chytáme první rybu Wahoo - tzv. atlantická baracuda. Má 115 cm a 9 kg. To jsme ji ještě nestačili ani změřit ani zvážit a už se chytla druhá stejná ryba, jen o 5 cm menší. Je vidět, že starý pán na nás nezapomněl, vyslyšel naši pokornou prosbu a hned se nám odvděčil těmito dvěma rybami (taky mohl nechat tu druhou na druhý dne - poz. kapitána). Mezi posádkou nastal velký optimismus, já také se těšil na čerstvou rybu k večeři. Horší to bylo s kucháním ryb, kde mnohým se udělalo špatně a teď zase pro změnu oni něco vraceli do moře. A najednou, že vlastně dnes ani nemají hlad a na rybu vůbec nemají chuť. Naštěstí máme na našem ODYSSEOVI mrazák, tak ryby budou později. Další dny počasí nám přeje. Svěží východní vítr nás žene s denním průměrem kolem 150 mil. Sobota 15.4.2006 Poslední 3 dny stále foukal silný vítr, ale měnil se z východního na jihovýchodní a dále na jižní a umožnil nám plout téměř přímým směrem na Azory s denními průměry kolem 170 mil. Bohužel však také jsme již 3 dny neviděli slunce a stále prší. Kde letos budou pověstné loňské šířky? V příručce „The Atlantic Crossing Guide“ se dozvíte: Přímá vzdálenost ze St. Marten na Azorské ostrovy je kolem 2200 mil. Doporučuje se však přidat nějakých 300 až 500 mil. A to z toho důvodu, že v centrálním Atlantiku dominuje oblast vysokého tlaku a ta má za následek slabé větry různých směrů a nebo také úplné bezvětří. Tuto oblast jsme výrazně zažili začátkem května 2003, kde Atlantik mezi 21o až 28o severní šířky byl jak Talinský rybník, bez jakékoliv vlnky, totální bezvětří, takže měsíc v úplňku bylo možno vidět na hladině moře jako v zrcadle. Tuto oblast cca 400 - 500 mil jsme tehdy překonali 4 denním motorováním a pak nám již začal foukat severozápadní vítr. TIP: DOVOLENÁ NA LODI Tento rok je to úplně jinak. Zhruba v poledne se náhle jižní vítr mění na severovýchodní. Do teď jsme pluli na boční vítr s plachtami na levoboku a náhle musíme udělat halzu a plujeme zase téměř na boční vítr s plachtami na pravoboku KK 080. Moře se zde náhlou změnou směru větru vaří jako v kotli, vlny se hádají a tlučou se jedna přes druhou a samozřejmě to odnášíme my, protože skáčeme na vlnách jak korková zátka. V této nepohodě najednou před přídí vlevo asi 30 metrů od nás vidíme velrybu plující před naší příď, je mi jasné že když velryba nebo my nezměníme kurz, dojde ke srážce. Velryba kurz samozřejmě nezmění. Odhaduji, že máme dost místa na vyostření tak aby velryba přeplavala před naší přídí a my ji minuli za jejím ocasem. Volám na kormidelníka: „Vyostři a jeď za ni!“ Nic se však neděje, kormidelník mě buď neslyšel, nebo nevnímal, jak byl v transu při pohledu na skutečnou velrybu. Vzdálenost mezi naší přídí a velrybou se rapidně zmenšuje. Vidět živou velrybu z takové blízkosti je velký zážitek, věřím, že srazit se s velrybou, by jistě byl ještě větší zážitek, ale nestojím o něj. Je mi jasné, že než bych doběhnul ke kormidelnímu kolu, tak by bylo pozdě. Co mi hlasivky dovolí řvu: „K...a!, do leva!“ Naštěstí se kormidelník vzpamatoval, strhává příď doleva, ale stejně ocas velryby je někde pod naší přídí. Čekám co uslyším, nebo ucítím. naštěstí to vyšlo o fous. 16.4.2006 Severovýchodní vítr vydržel jen jeden den, k večeru slábne a startujeme motor. Že by toto už bylo pověstné pásmo tišin? 18.4.2006 Konečně zase začíná foukat. Po 1 a půl denní jízdě na motor přichází opět silný jižní vítr 6,5 –7Bf. Sílu ztratil cca 150 mil před ostrovem Faial. Plavbu do přístavu Horta dokončujeme s motorem, kde se vyvazujeme u přihlašovacího mola 27.4.2006 ve 2 hodiny ráno. Rekapitulace: Upluli jsme celkem 2.493nM, z toho 305 na motor Počet hodin plavby: 420 Průměrná rychlost: 5,93 uzlů Denní průměr: 142,46 nM KUPTE SI SVOU LOĎ - 7,5m dlouhá plachetnice pro 8 osob, klasifikace "C" od 660.000,- Kč Ostrov Faial Zde největší a nejznámější a jediný pro jachtaře použitelný je přístav Horta. Je zde také jediná marina na tomto ostrově. Po vyřízení formalit, na které si Portugalci velmi potrpí, dostáváme místo v marině. V tuto dobu zde ještě není tak plno, jak od poloviny května, kdy jezdí nejvíce jachet z Karibiku do Evropy. V minulých letech se nám stalo, že jsme stáli vyvázáni bokem jako třetí loď od mola a na nás se vyvazovala ještě další. V Hortě přistane téměř každá jachta plující z Karibiku nebo z Ameriky do Evropy. Tradičním zvykem je nejen navštívit jachtařskou hospodu Cafe Peter Sport, ale také nechat zde památku namalovanou na chodníku, nebo stěně přístavní hráze. Naši malůvku z roku 1997 jsme již nenašli, odhlodal ji zub času. Zato jsme objevili odkazy českých lodí TYNES a SOLOVAN. Tentokrát jsme měli čas a přálo nám počasí - přidáváme opět i my náš výtvor - viz. obrázek. Z ostrova Faial je krásný výhled na ostrov Pico se stejnojmennou sopkou o výšce 2352 m. (viz. obrázek). Výlet na Pico vynecháváme. První den podnikáme turistický výlet k vojenské tvrzi (pozn. Za 2. světové války zde byla britská posádka 5000 vojáků) a dále ke starým mlýnům. Další den si půjčujeme auto – vřele doporučuji. Objíždíme ostrov nejen kolem dokola, ale silnice nám dovolí vyjet i téměř až na nejvyšší horu. Zbytek cesty do výšky 1045 metrů nad mořem však musíme vyšlapat. Odměnou je krásný výhled do kráteru Caldeira a také na ostrov Pico s jeho sopkou. Největší turistickou atrakcí v době našeho pobytu byla návštěva zátoky „Baia da Praia do Norte“ na severozápadě ostrova. Z místních novin jsme se dozvěděli, že zde ztroskotala 9. prosince 2005 velká kontejnerová loď. Z okružní silnice jsme ji zahlédli usazenou na útesu v zátoce před pláží (viz. foto). MORAVYACHT - prodej lodí Hunter Příběh lodě CP Valour: 9. prosince 2005 byla tmavá a bouřlivá noc. Kontejnerová loď CP Valour plula pod bermudskou vlajkou z Kanady do Španělska. Kapitán učinil nešťastné rozhodnutí zakotvit v severní zátoce na ostrově Faial, která je od severu otevřená, a to při vichřici, která se hnala od severu. Údajně loď měla poruchu motoru. S pětimetrovými vlnami byla tlačena dále a dále k pláži, kde se narazila na podvodní útes. Jako štěstím se zdálo, že v této době byla na dalším azorském ostrově Sao Miguel největší záchranná tažná loď na světě, ruský „Foty Krylov“. V poledne příštího dne byl na místě společně s tažnou záchrannou lodí z Horty „Ilha Sao Luis“. Celý týden, kdykoliv to počasí dovolilo se snažili stáhnout CP Valour z rifu. Bohužel však loď uvízla na rifu velmi pevně. Byla proražena dřív než mohli vyprázdnit její nádrže a také než 21 členů posádky opustilo loď. V této době vyteklo z lodě okolo 175 tun paliva. Meteorologické podmínky způsobily, že převážná část paliva skončila na blízké pláži. Tým specialistů za pomocí velkého množství dobrovolníků zahájil čistící operace. Pumpami bylo odčerpáváno palivo z tanků. Tato operace se neobešla bez problémů: špatné počasí, nízká hlouba a dále bylo nutno palivo nejdříve ohřát, aby se zvýšila jeho viskozita pro odčerpávání. O vánocích bylo odčerpáno kolem 500 tun paliva. Zbývalo ještě přibližně 1000 tun, které postupně vytékali. Ropné skvrny byly až u ostrova Pico. Loď měla naloženo okolo 600 kontejnerů. Jejich přeložení na jinou loď by se mohlo zdát snadné. Při hloubce vody a úhlu pod kterým CP Valour sedí na rifu (15-17o) je to však nemožné. Bylo rozhodnuto, že všechny nebezpečné látky budou vytaženy za každou cenu. Nejvíce nebezpečný náklad byl 19 tun triphenylphosphátu (součást herbicidů a pesticidů). Bylo použito velkých vrtulníků Kamov 32 k vyzvednutí palet s barvami, ředidly a různými oleji v kanystrech. Práci ztěžoval strašný zápach kanadských lososů, kteří byli v některých kontejnerech a začali se rozkládat. Zbytek nákladu asi 500 kontejnerů s dřevem, elektronikou a dalšími výrobky zůstalo na palubě ještě i během naší návštěvy a čekají na vyložení až v klidných letních měsících. Krásná pláž v zátoce však bude v letošním roce uzavřena. Otázkou zůstává jak to, že loď neměla spuštěnou ani jednu kotvu? Když kapitán dovedl loď až k pobřeží a bylo potřeba provést opravu motorů, proč nevolal o pomoc? Proč nespustil kotvy? Mohla to být navigační chyba? Do budoucna si myslím, že vrak lodě by mohl zůstat tam kde je jako turistická atrakce a třeba se někdy dozvíme, proč skutečně k této katastrofě došlo. Autor: Miloš Křenek

Autor: moravyacht

Další články autora: 4

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli