Přes pár vesnic a Všechlapské přehrady k vytouženému mostu v Želénkách

Neděle byla, co počasí se týká, jako vymalovaná, a tak jsme neseděly doma a vyrazily s kamarádkou a mým pudlíkem do přírody…Vzaly jsme to z Řetenic přes Panorama, odkud byly nádherné výhledy na velký kus Krušnohoří, Střelnou, Hrob a Osek…Viditelnost byla úžasná! Protože jsme stoupaly do mírného vršku, musela jsem se neustále zastavovat a obdivovat tu neskutečnou krásu našeho Krušnohoří…

Po chvíli jsme byly již na okraji vsi Hudcova a zamířily jsme k návsi, kde byl v malém parčíku památník padlým v 1. a 2. světové válce. Trochu jsme se porozhlédly po okolí, a protože tam byl zajímavý strom, tak jsem vyfotila Janu v „jeho objetí“. A pokračovaly jsme dál…Trochu jsme měly dilema, zda se dát napravo, nebo nalevo, ale nakonec jsme zvolily stranu levou a udělaly jsme dobře. Před námi se za nějakou dobu tyčil komín, který zbyl z vápenky, která tu kdysi stávala. Od 26. května 2011 je památkově chráněna. Asi o 500m dál vyčníval další komín, který zase zbyl z cihelny. Tato je zase chráněná od r. 1958. Ovšem nevím, jak dlouho v tomto stavu zůstane. Okolo se povaluje různé harampádí, včetně starých pneumatik, pro které jsem fotku, kterou jsem zhotovila, zlikvidovala.

Po silnici se zrovna moc dobře nejde, jezdí tu auta, i když provoz zase nebyl až tak velký, ale lépe je to polní cestou mezi lukami… Před námi se v dálce zjevil vrch Bořeň, trochu v oparu, a aby ten pohled na něj nebyl zas až tak krásný, hyzdily ho zleva komíny elektrárny. Pokrok se zkrátka nezastaví před ničím.

Po chvíli se objevila vodní hladina a mně hned nedošlo, že je to už Všechlapská přehrada. Byla to ona a tak jsme přešly silnici na druhou stranu a zabočily na polní cestu, která vedla k jejímu okraji. Byla tu spousta aut, jak taky jinak, rybáři zkoušeli své štěstí…A tak jsme šly cestou po jejím okraji a pak dál jsme se otočily zase k silnici. Šly kousek po ní a znovu jsme sestoupily na další cestu a chodník, který nás zavedl k odpočinkovému místu, snad to byla náves ve Všechlapech, kde byla lavička a tak jsme na chvíli usedly a posvačily.

Před námi byla krásná podívaná přes silnici na kdysi bývalou tvrz, která byla ještě v letech 1638 zachovaná podle dokumentů. V pozdějších letech okolo 18. století z ní byl pravděpodobně vytvořen poplužní dvůr. Nacházel se zde i ovčín a mlýn. O Všechlapech je první historická zmínka již okolo 12 – 13. století, kdy odtud pocházela Markéta – opatka teplického kláštera, jedna z dcer Mikuláše z Všechlap.

Mám ráda takovéto ruiny, které nám připomínají kdysi dávnou minulost našich předků, a jejich život…

Po odpočinku a nasycení jsme se zvedly a vracely se cestou k Všechlapské přehradě, abychom se dostaly na její hráz. I když tato přehrada je menší, tak přece jen z hráze se nám její vodní hladina zdála nepřehlédnutelná. Sem tam ji zdobila po okraji nějaká zeleň, keře, nebo stromy a v pozadí ji vroubil pás Krušný hor. Dostaly jsme se na hráz, kde byla závora, dál jsme nemohly. Po okraji vedla ale cesta okolo zahrad do Zabrušan. Na jejím okraji byla poučná tabule o Vodním díle Všechlapy. Pokoukaly jsme se po té nádheře a sestoupily k zahradám, kde byla za plotem různá zvěř. Naši pozornost upoutal pštros, který tam chodil sem – tam, ale my také upoutaly i jeho… Zatočily jsme vedle plotu a to jsme se již ocitly na ulici, kde se nacházel kostel sv. Šimona a Judy a byly jsme v Zabrušanech…

Obec Zabrušany je zajímavá lokalita, neboť se zde nacházelo slovanské hradiště Lemuzů, které pocházelo z 8 – 12. století, nyní jsou jen terénní náznaky.

Koncem 18 a počátkem 19. století byly původní Zabrušany, které se nacházely na hnědouhelném útvaru, likvidovány v důsledku důlní činnosti. Zachránili je podnikatelé Baldouf a Rudolf tím, že ves vykoupili a začaly postupně budovat Zabrušany nové přímo pod valy bývalého slovanského hradiště. Již koncem 18. století byl zbourán a znovu postaven kostel sv. Šimona a Judy, který je věrnou kopií původního barokního kostela a taktéž byl přemístěn i hřbitov.

Původně příslušely Zabrušany do duchcovského okresu, ale od r. 1961 patří pod Teplice. Součástí Zabrušan jsou osady Všechlapy, Želénky, Straky a Štěrbina.

Tak jsem Vás trochu obeznámila s historií Zabrušan, a my jsme po prohlídce kostela, který je nepřístupný a nepoužívaný, což bylo na něm vidět, se otočily ještě k mírnému návrší, kde se nacházelo dříve slovanské hradiště Lemuzů. Už jsem u něj kdysi byla, tehdy tam byla malá pamětní tabulka, ale nyní je tam již postavená velká tabule s upřesněním a daty historického místa. Jsem ráda, že jsme jej navštívily, vyčítala bych si, kdybychom jej minuly.

Kousek od tohoto místa jsme objevily pamětní tabuli padlých bojovníků ve 2. světové válce, jako je to i v jiných městech a vesnicích, vlastně skoro všude…

Zamířily jsme poté k osadě Želénky vlevo silnicí a dostaly se ke hřbitovu. Když jsme se otočily nazpět k Zabrušanům, vyčnívala ze shluku domů věž kostela sv. Šimona a Judy. Byl to moc hezký pohled takto jej vidět z dálky. Kostel stojí na vršku a tím se jeho věž více zviditelňuje. Když jsme byly u něj, věž tolik vidět nebyla.

Cestou jsme míjely kapličku sv. Antoníčka, která stojí také trochu na vršku a jde se k ní po pár schodech z ulice. Je na ní zajímavý pohled ze strany.

Pokračovaly jsme dál ke kamennému mostu, který se klene přes potok Bouřlivec a ke kterému jsem se nedávno vydala a nakonec šla úplně opačnou stranou od vlakové zastávky a k němu nedošla. Tak teď jsem si to splnila. Kamenný Most pochází okolo 18. století. Je krásný a vypadá velice zachovalý. Nezdálo se mi to, že by byl tak starý a tak jsem učinila dotaz na Obecním úřadě v Zabrušanech, ale ti mi to potvrdili, že to tak vskutku je. K potoku byl dobrý přístup ze strany. Vodička v něm tekla čistá, průzračná a tak můj Maxík, protože měl velkou žízeň, ač jsem pro něj vodu měla sebou, ale moc nepil, tak teď se nemohl vody nabažit. Pil a pil a nemělo to konce…

Od tohoto mostu jsme již mířily na vlakovou zastávku do Želének.

Cestou u silnice jsme ještě spatřily vyloženě nádherný skvost – sice ruinu, ale krásnou, a to bývalý barokní hospodářský dvůr pražských arcibiskupů ze 17. století s branou, který byl postaven snad na místě tvrze, což ale není přesně dokázáno. Tvrz ale byla doložena v 15 a 16. století. Arcibiskupové byli majitelé též panství Světec a tak nechali postavit tento nový hospodářský dvůr. Nejvíce dochovanou částí je raně barokní špýchar. Na něj navazuje obytná budova, v nynější době ale již ruina. Po roce 1945 celý areál zchátral.

Kousek za tímto barokním zchátralým skvostem byl v malém parčíku opět památník zahynulým obětem z 1 a 2. světové války.

A to jsme již kráčely kousek od vlakových kolejí, které byly na vršku, malou úzkou cestičkou pod ním, až jsme došly k zastávce. Vlak nám jel až za tři čtvrtě hodiny, lavička nikde a tak jsme usedly na betonový malý schůdek u zastávky, ale dlouho jsme to nevydržely, špatně se na něm sedělo. Tak jsme se zvedly a v duchu popoháněly vlak, aby už přijel.

Dočkaly jsme se…Vlak si to „přihasil“, my do něj nastoupily a po třech vlakových zastávkách jsme byly doma. A tolik jsme toho našlapaly…

Tak zase někdy příště nashledanou…