Přes střední Čechy na Vysočinu - 2. den: pivovar Hostomice pod Brdy; Stará Huť - okruh cca 9,5 km po NS Karla Čapka: rybník Strž - bývalé hamry - zřícenina mlýna Plechhamr - Měsíční vyhlídka - muzeum Památník K. Čapka - rybník Strž
Neděle 28. 7. 2024
Když jsem se po půlnoci vzbudila horkem, už venku neprší. Větrám a nechávám opět pootevřené boční dveře. Situace zvečera se opakuje. Začíná pršet, takže dveře opět zavírám a usínám. I v noci jsem registrovala, že občas prší. Dveře tedy zůstaly po zbytek noci zavřené, i když bylo v autě horko.
Ráno nás sluníčko nebudilo. Vstáváme v půl deváté, venku je přes 20 stupňů, je zataženo a příjemně to profukuje. Občas spadne pár kapek. Na koupališti Biotop se chystají na návštěvníky. V 9 hodin otevírají, ale lidé se tam nehrnou.
Ráno nás sluníčko nebudilo. Vstáváme v půl deváté, venku je přes 20 stupňů, je zataženo a příjemně to profukuje. Občas spadne pár kapek. Na koupališti Biotop se chystají na návštěvníky. V 9 hodin otevírají, ale lidé se tam nehrnou.
My dnes nepospícháme. Máme v plánu cca 8,5 km dlouhý okruh, času máme dost. V klidu si dávám kávu, jen mne od rána honí mlsná. Musím si nechat zajít chuť.
Okolo 10. hodiny vyrážíme. Přímo na trase máme pivovar Hostomice. Tvrdím, že bude zavřeno, ale v neděli otevírají skutečně už v 10 hodin. Kupuje si na večer 4 plechovky. Jenže lednice je plná jídla. Tam se vejde jen jedna, zbylé 3 zkoušíme zabalit do dek, aby moc nezteplaly.
Pokračujeme v cestě, když nás u Dobříše zaujme cedule jahody - akce, meruňky z Moravy. Kupujeme oboje, i když cena 89,- Ķč za 1/2 kg jahod se mi moc akční nezdá. Vypadají však dobře a jsou výborné. Snědli jsme je hned. Meruňky jsou ještě tvrdší, necháme je pár dnů uležet.
Jedeme do Staré Huti. Nepatří mezi nejstarší naše obce, byla založena až r. 1674. Majitel zdejšího panství byl však podnikavý. Využil výhodných přírodních podmínek, hlavně výskytu železné rudy, dostatku dříví a vhodných vodních zdrojů a vybudoval zde hutě. Postupně vybudoval soustavu čtyř hamrů na zpracování surového železa. Jenže naši občané práci v hutích neznali, přicházeli sem noví lidé, bylo nutno jim zde umožnit bydlení. Zvyšoval se počet obyvatel, rozvíjela se zde i průmyslová výroba. Vznikla zde první válcovna železa v Čechách, ale i v Rakousku, později byla přestavěna na strojírnu. Kolem r. 1870 se tu vyráběly litinové vany, výlevky, toaletní mísy, potřeby pro zemědělství a strojírenství. Obec se vyvíjela, r. 1940 sem byla zavedena železniční trať, o tři roky pozdějí el. energie, a to i do bytů, byla otevřena pošta. Léta 1. světové války byla pro obyvatele těžká. Ale ani po ní to nebylo jednoduché. Starohuťské železárny, kde nejvíce obyvatel našlo svoji obživu, byly r. 1926 po 250 letech uzavřeny.
Nyní tudy vede naučná stezka, která mimo jiné i tyto staré doby připomíná a kterou si chceme projít.
Parkujeme na parkovišti Rybník Strž. Je to na rozcestí turistických tras. Je tady kiosek s občerstvením. Otu třetinka Prazdroje za 55,- Kč nezaujala, já si však za stejnou cenu dávám domácí čokoládový dortík s borůvkami. Moje dnešní mlsná mne přemohla. Je výborný, udělala jsem dobře.
Jedeme do Staré Huti. Nepatří mezi nejstarší naše obce, byla založena až r. 1674. Majitel zdejšího panství byl však podnikavý. Využil výhodných přírodních podmínek, hlavně výskytu železné rudy, dostatku dříví a vhodných vodních zdrojů a vybudoval zde hutě. Postupně vybudoval soustavu čtyř hamrů na zpracování surového železa. Jenže naši občané práci v hutích neznali, přicházeli sem noví lidé, bylo nutno jim zde umožnit bydlení. Zvyšoval se počet obyvatel, rozvíjela se zde i průmyslová výroba. Vznikla zde první válcovna železa v Čechách, ale i v Rakousku, později byla přestavěna na strojírnu. Kolem r. 1870 se tu vyráběly litinové vany, výlevky, toaletní mísy, potřeby pro zemědělství a strojírenství. Obec se vyvíjela, r. 1940 sem byla zavedena železniční trať, o tři roky pozdějí el. energie, a to i do bytů, byla otevřena pošta. Léta 1. světové války byla pro obyvatele těžká. Ale ani po ní to nebylo jednoduché. Starohuťské železárny, kde nejvíce obyvatel našlo svoji obživu, byly r. 1926 po 250 letech uzavřeny.
Nyní tudy vede naučná stezka, která mimo jiné i tyto staré doby připomíná a kterou si chceme projít.
Parkujeme na parkovišti Rybník Strž. Je to na rozcestí turistických tras. Je tady kiosek s občerstvením. Otu třetinka Prazdroje za 55,- Kč nezaujala, já si však za stejnou cenu dávám domácí čokoládový dortík s borůvkami. Moje dnešní mlsná mne přemohla. Je výborný, udělala jsem dobře.
Odtud jsem naplánovala asi 7,5 km dlouhý okruh po naučné stezce Karla Čapka. Dozvíme se na ní informace o osobnostech, které jsou s těmito místy spojeny, o stavbách, ze kterých už zbyly jen rozvaliny, o přírodě, ale také o zdejší hutní výrobě. Je rozdělena do tří okruhů a je na ní 10 zastávek. Trasa je značená oranžovým piktogramem psa Dášenky. Ale chvíli mi to trvalo, než jsem přišla na to, že to, co mi připomínalo hlavu medvěda, je právě piktogram Dášenky. Nejsem asi umělecky založená, Ota to prý poznal hned.
Z parkoviště odcházíme po modré směr Chramiště. Informační tabule naučné stezky jsou hezky napsané, dokonce jsou oboustranné, takže informací máme dost. Ani nám nevadí, že už zase jdeme obráceně. Zpočátku jdeme po sluníčku, procházíme chatovou osadou. Z louky Francouzky se nám otevírají i hezké výhledy. Současně se dozvídáme, že louka je pojmenována po francouzských vojácích, kteří tu tábořili po válce o rakouské dědictví r. 1741.
Konečně jsme v lese. Přicházíme ke kamennému mostu, kde býval čtvrtý, zvaný Dolejší hamr na výrobu železa, ten byl od železárny s vysokou pecí nejdál. Používal se od poč. 18. století až do 90. let 19. století, to už však byla více méně jen kovárna. Na konci 19. století skončila éra zdejších hamrů - v té době se začaly využívat modernější výrobní metody. V chalupách, které vznikly v 19. století v blízkosti hamrů, se bydlelo až do 50. let 20. století. R. 1959 byly zbytky obytných staveb i hospodářských budov strženy. Moc tam toho tedy nezbylo. V lese mezi stromy je vidět několik ovocných stromů, musí se tam dát pozor, protože tam jsou prý i nezabezpečené zbytky studní.
Na bezejmenném rozcestí u mostu odbočujeme prudce vlevo roklí do kopečka na 3. okruh naučné stezky ke zřícenině mlýna Plechhamr. Jeho historie je skutečně zajímavá. Byl postaven r. 1698, zpracovávala se tam měď, vyráběly se tam měděné plechy. R. 1723 výroba plechů ukončena a objekt byl přestavěn na pilu a mlýn. V té době zde ve skále byl vytesán hluboký sklep, kde se i v pozdějších dobách uchovávalo dobré jídlo a pití. Mlýn byl často poničen velkou vodou, ale vždy byl znovu obnoven. R. 1895 tu byl již jen mlýn, kdy přesně byla zrušena pila, to se neuvádí. Během 19. století se s rozvojem turistiky stal cílem vycházek. Mlynář jim začal poskytovat jídlo a pití. Dokonce sem jezdila i kněžna z Dobříše. Na zahradě byl postaven taneční parket a každou sobotu se zde pořádaly taneční zábavy, konaly se zde i přírodní divadelní představení, nejčastěji Z Českých mlýnů. V noci 16. září 1931 byl mlýn úmyslně zapálen. Hasiči přijeli pozdě. Shořelo mlýnské zařízení, ostatní budovy byly značně poškozeny. Z mlýna zůstaly pouze mohutné zdi. Od té doby tady vše chátralo. Neudržovaná hráz nevydržela nápor ledu v zimě 1940/41 a protrhla se. Místo rybníku tu zbyl močál. Ještě po r. 1949 se nechalo po mostě přejít, dokonce se tady pokračovalo v tradici slavností a divadelních představení. V 50. letech 20. století se údolí kolem mlýna stalo cílem trampů. Líbily se jim velké sklepy. Ty byly někdy v letech 1962 – 1963 odstřeleny protože trempům komunisté vůbec nefandili. Zřítila se i jedna stěna budovy, k mlýnu byl zamezen přístup. Od pol. 60. let 20. století se tato oblast stala součástí vojenského prostoru. Zbytky protržené hráze sloužily k ostré střelbě vojáků. Dnes je zde zajímavý kout přírody se zbytky mostních pilířů i malé zbytky mlýna.
Tady u potoku je informační tabule naučné stezky, která tady podle mapy.cz končí. Na mapě okruhů na informačních tabulích je čárkovaně vyznačen 3. okruh - přes potok, okolo Plechhamru, který byl právě až za potokem na cestě ke žluté turistické trase. Na břehu, kde stojíme, vidíme zbytky stavby - to ještě netušíme, že to jsou zbytky mostu. Také vidíme, že k potoku vede z prudkého kopce pěšinka. Zdálky to vypadá, že se nechá potok přejít. Koukáme do mapy, potok tu má dvě ramena, jsou tu dva brody, za potokem pokračuje čárkovaná pěšina a vše nasvědčuje tomu, že bychom se mohli skutečně dostat na žlutou a na naši trasu. Bude to sice asi o kilometr delší, ale to nám zase tak nevadí. Čas máme. Zkusíme to. Kdybych tušila, jak to bude dobrodružné, pro mne skoro nemožné, asi bych k tomu potoku ani nešla. Jenže moje zvědavost a chuť to projít byla velká.
U potoka jsme za chvíli. To tak hrozné nebylo, jen kousek z prudkého kopečka. Podle mapy tu má být brod, je tu však také nějaká kláda, po které se snad nechá přejít. Voda je kalná, vstup do ní není zrovna nejlepší, brodit se mi nechce, skoro se dá říct, že to ani nejde. Naštěstí potok není široký.
Ta první část není nejhorší. Přes potok je položena poměrně úzká kláda, další ještě tenčí je upevněná na stromy na obou stranách říčky jako zábradlí. Jenže se houpe všechno. Kláda pod nohama i kláda - zábradlí. Nepomohlo ani to, že mi to Ota na jedné straně držel. Bála jsem se, ale nakonec jsem se s vypětím všech sil na druhou stranu dostala. No, na druhou, spíš do středu potoka. Tady pokračovalo něco mezi potokem, bažinou a stojatou vodou. Vypadalo to, že sem voda přinesla různé klacky a ztrouchnivělé klády. Kdybych měla s sebou turistické hůlky, byla by to legrace, ale takhle jsem si nebyla jistá, zda mi noha neuklouzne a já někam nezahučím. Ale i to jsem zvládla. Konec byl pak po kamenech - to už byla hračka.
Jenže to jsem netušila, co nás čeká při překonávání druhého ramene. Když jsem to uviděla, zděsila jsem se. Tam se snad nemohu dostat. Ale nechtělo se mi už ani se vracet. Raději bych šla vodou, ale to nešlo. Přes vodu byla položena poměrně úzká kláda, vedle ní ještě jedna, ale rozpůlena. S tou první byla spojena tenkými prkýnky, které z větší části svou funkci již dávno neplnili. Bylo to snad 3 metry. Těžko odhadnout. Hrůza. Ota vyrazil jako první, ale hned se vrátil pro dlouhý klacek, který použil jako bidlo. Naštěstí potok nebyl hluboký, bidlo bylo dlouhé a tak se celkem dobře dostal na druhou stranu. Pracně jsme si ho zvládli i podat. Jenže, jak jsem se o něj chtěla trochu opřít, bidlo se prohnulo. Nakonec jsem ho měla spíš jako psychickou podporu, naštěstí. Měla jsem pocit, že se o něj ani neopírám, jenže když jsem byla uprostřed lávky, bidlo najednou prasklo. Jak je možné, že jsem já zůstala na lávce s polovinou klacku, stále nechápu. Já tam však skutečně stála, ale zůstala jsem celá ztuhlá jako přilepená. Byla jsem naprosto bezradná, neschopná dalšího kroku, neschopná se pohnout. Kdyby mi Ota nepomohl, stojím tam snad ještě teď. Konec lávky byl relativně už v pohodě, tak se Ota pro mne vydal s jiným klackem, krátkým, ale pevným. Ten mi podal a díky tomu jsem se o kousek k Otovi posunula, ale to už jsem byla konečně na trochu bezpečnějším místě. Teď měl problém Ota. Potřeboval se otočit. Na couvání si netroufl. Nakonec to s mojí pomocí zvládl a tak jsme si ten poslední úsek pomáhali navzájem. Konečně jsme se oba dostali na druhou stranu. Já však tou hrůzou byla celá zpocená a navíc tak rozklepaná, že jsem si musela na chvíli odpočinout. Až tady jsme pochopili smysl cedule, která byla u potoka na konci naučné stezky ještě před sestupem k řece. Kdo chce kam, pomozme mu tam - trasa tety Kateřiny. Už tohle nás mělo varovat. Jenže toho, že dostanu rozum, se už asi nedočkám. Protože nás by asi nezastavila ani cedule, že trasa je na vlastní nebezpečí nebo že je neschůdná. Ale zvládli jsme to a to je hlavní. Kupodivu mne cestou ani nenapadlo, že bych do vody mohla spadnout. To by bylo o to horší, že bych určitě utopila tablet, foťák i mobil. To by byla tragédie, protože to je to, bez čeho se neobejdu. Tedy hlavně ty první dvě věci.
Tady nechci nikoho odradit od této cesty. Mám trochu závratě, které mi to vše ztěžují. Takže ten, kdo takové problémy nemá, by to zvládnout měl. Zvlášť když nepatří do kategorie seniorů. Ale jak je vidět, problém neměl skoro ani Ota.
Pak jsme se vydali po cestě podle mapy v tabletu. Tento 3. okruh nemá žádné značení. Aspoň my ho neviděli. Viděli jsme zbytky mlýna, nakonec se nám tady líbilo. Jen pečlivě sledujeme mapu, neradi bychom si cestu prodloužili víc, než je nutno. Když jsme došli na náhorní planinu, byli jsme moc spokojení. Tam bylo fakt krásně.
Dokonce jsme se ještě vydali po další neznačené odbočce ke skalní Měsíční vyhlídce, téměř nejvyššímu dnešnímu bodu. Tam byla lavička a dřevěná socha - že by to byla Měsíční víla? To už nikde nepíšou, ale mně by se to líbilo. Tady bylo tak hezky, že jsme zapomněli i na útrapy, které tomu předcházeli.
Trefili jsme správné cestičky, takže se nám podařilo dostat se na žlutou turistickou trasu a po té dojít na rozcestí Nad čtvrtým hamrem, kde jsme navázali na druhý okruh naučné stezky. Pokračujeme po žluté a po naučné stezce. Jen ten kousek ke kamennému mostu, kde jsme se vydali na 3. okruh vynecháváme. I tady musíme překonat potok Kocába, ale tady je už relativně normální lávka. I když i ta má už něco za sebou. Je nakloněná, je však širší a hlavní je, že se nehoupe. Míjíme v lese ukrytou roubenku.
Naučná stezka a místní červený okruh má odbočovat ze žluté vpravo. Kdybych to však podle mapy nehlídala, určitě bychom neodbočili. Moc dobře značené to není.
Konečně se držíme přímého směru a čteme si informační tabule, které tady už zase konečně vidíme. To má úžasnou výhodu. Ota to čte skutečně poctivě. Čte to vždy pomalu, ale spoustu věcí si z toho zapamatuje. Já to očima jen tak přelétnu, a nic si z toho nepamatuju. Proto si to většinou vyfotím a čtu to až doma. Tabulí je tu dost, nemusím spěchat. Ota mne vždy zvládne dojít.
Přicházíme k malé vodní ploše Zájezek. Podle něho byl pojmenován i třetí hamr, který byl pod rybníkem. První zmínky jsou z poč. 18. století, zaniká po r. 1880, jako většina zdejších hamrů, protože se zaváděly modernější způsoby výroby kujného železa. Na potoce jsou ještě lehce patrné zbytky náhonu a v blízkosti potoka i pozůstatky zdí. Potok je zarostlý, my to tady zas až tak neprozkoumávaly.
Přicházíme k Památníku Karla Čapla. Nejdřív však vidíme vpravo vedle cesty plot. Dřív než ke vchodu k památníku, kde je dnes muzeum, jsme přišli k hrázi rybníku Strž, na jehož druhé straně parkujeme. Tady se dozvídáme, že to je jeden ze tří vzájemně propojených rybníků. V 50. letech 17. století pod hrází stával mlýn, který byl později přestavěn na hamr.
Tabulí je na naučné stezce hodně, je tam i hodně povídání, to je také důvod, proč jsme sem přišli až po 3. hodině. Zdejší muzeum je ve vile, kterou dostali r. 1935 do doživotního užívání Karel Čapek s Olgou Scheinpflugovou jako svatební dar. Bohužel vila se mu stala osudnou. R. 1938 likvidoval škody způsobené povodní, dostal zápal plic, kterému 25. 12. 1938 podlehl.
Dnes je v domě památník, který je věnován jejich osobnostem a jejich dílu. V areálu je bývalá hájovna, později dům správce, kde je dnes možnost občerstvení. Je tady poesiomat, kde je možno si poslechnut díla z počátků Čapkovy tvorby. Do muzea jít nechceme, ale i tady v zahradě, upravené na park, a v bývalých stájích je velké množství informačních panelů o K. Čapkovi a jeho manželce, ale také o zdejších bývalých i současných hutích, kde byly vyráběny dokonce i kašny na naše plzeňské náměstí. Tam také visí pamětní deska Járy Cimrmana s tím, že je umístěna (asi by mělo být, že byla umístěna) na domě v Dělnické ulici 12 ve Staré Huti, kde se narodila manželka Zdeňka Svěráka. Ten připustil, že právě tam na dvorku vznikla postava tohoto největšího nežijícího Čecha.
Samozřejmě jsme si to tady také prohlíželi a částečně pročetli. Ne všechno, bylo tam toho skutečně hodně. K autu jsme dorazili po půl čtvrté, patřičně hladoví. Tady jsme se rozhodli, že na parkovišti zůstaneme přes noc. Sice by se nám víc líbilo parkoviště u muzea, jenže tam se autem běžně zajet nedá. Tady na parkovišti je už jeden karavan a také nevypadá, že by chtěl odjet.
Samozřejmě jsme si to tady také prohlíželi a částečně pročetli. Ne všechno, bylo tam toho skutečně hodně. K autu jsme dorazili po půl čtvrté, patřičně hladoví. Tady jsme se rozhodli, že na parkovišti zůstaneme přes noc. Sice by se nám víc líbilo parkoviště u muzea, jenže tam se autem běžně zajet nedá. Tady na parkovišti je už jeden karavan a také nevypadá, že by chtěl odjet.
Udělali jsme si opožděný oběd. Ota se vrátil k muzeu, jednak si po obědě dát Kozla, kterého tam mají v plechovce, a pak si dočíst info tabule. Já mezitím umyla a uklidila nádobí a při relaxaci v křesílku málem usnula.
Když se Ota vrátil, šli jsme se podívat k rybníku, jehož břeh je označený jako pláž. Jenže voda se nám na koupání nelíbila, zdálo se nám, že tam jsou už sinice. Koupačka tedy nebyla, ale vody máme v autě zatím dost. Mezitím zdejší kiosek balil a odjížděl. Je tu tedy pouze o víkendu.
Když tu začal být klid, u auta jsme se umyli a lehce povečeřeli. To už jsme seděli u stolku, v jehož blízkosti stál kiosek. Svítí sem ještě sluníčko a je tu tedy teplo. Znovu si čtu úvodní zastavení naučné stezky, kde je psáno o stepi s vyhlídkou a obeliskem. Ale kde je? Cestou jsme ho neviděli. Koukám do mapy, kde jsem si již před chvílí všimla, že jsme odtud kousek minuli vyhlídku. Když se kouknu lépe, právě u vyhlídky je onen obelisk. Je na místě, kde rád sedával a odkud se kochal pohledy do krajiny spisovatel Karel Čapek.
Společně jsme vypili jednu plechovku ráno koupeného piva a do ledničky hned dali další. Zdá se však, že je stále docela studené. Pak jdu hledat obelisk. Je to skutečně kousek, ale z cesty od rybníka tam žádná šipka nikoho neposílá. My se kochali pohledem vlevo na rybník a ne vpravo do kopečka.
Společně jsme vypili jednu plechovku ráno koupeného piva a do ledničky hned dali další. Zdá se však, že je stále docela studené. Pak jdu hledat obelisk. Je to skutečně kousek, ale z cesty od rybníka tam žádná šipka nikoho neposílá. My se kochali pohledem vlevo na rybník a ne vpravo do kopečka.
Tak jsme tady snad prošli vše a vše viděli, tak zítra můžeme odjet za další turistikou a dalším poznáváním. Sluníčko zalézá, ochlazuje se. V noci tedy horko už nebude. Než jsme dopili naše 4 plechovky (já vždy 2 deci, Ota 3 deci), je skoro 10 hodin. Poslechli jsme si zprávy z olympiády a také to, že Plzeň ve fotbalové lize porazila Hradec a vede ligu.
V autě je 17 stupňů, bude tedy skutečně příjemná noc. Jdeme spát.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(49.779, 14.234)
Poslední aktualizace: 2.11.2024
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Nový Knín
Mapa
Přidat oblast mezi oblíbené
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyVyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Přes střední Čechy na Vysočinu - 2. den: pivovar Hostomice pod Brdy; Stará Huť - okruh cca 9,5 km po NS Karla Čapka: rybník Strž - bývalé hamry - zřícenina mlýna Plechhamr - Měsíční vyhlídka - muzeum Památník K. Čapka - rybník Strž
Památník Karla Čapka
Tipy na výlet
Karel Čapek patří k nejvýznamnějším autorům České literatury, jeho díla byla nadčasová. Proto není divu, že i tomuto slavnému autorovi je věnován památník, který nalezneme ve Staré Huti u rybníku Strž. Na okraji r…
1.5km
více »
Památník Karla Čapka
Památník
V obci Stará Huť u Dobříše se nachází Památník Karla Čapka. Empírový starý dům s jedním patrem byl místem prožití posledních let života slavného českého spisovatele Karla Čapka. Expozice …
1.6km
více »
Památník Karla Čapka
Tipy na výlet
Naše cesta začíná na Exitu 28 ryclostní silnice R4 (Dobříš-sever), odtud jedeme do Dobříše, Pražskou ulicí a následně pak vlevo po silnici směrem na Nový Knín. Na začátku obce Stará Huť odbočíme vpravo a hned nato mírně vlevo projedeme ulicí Karla Čapka celou obec, podle směrových ukazatelů. Za obcí na křižovatce dvou cest je malé parkoviště. Odtud příjemnou alejí dojdeme…
1.8km
více »
Strž
Rybník
Strž je rybník, nacházející se asi 3 km východně od Dobříše ve Staré Huti. Zpracovávala se zde železná ruda pro hamry na Kocábě. Železárny zanikly v roce 1926. Bývalou správní budovu železáren pod rybníkem renov…
2.1km
více »
Ze Staré Hutě k Plechhamru, za Karlem Čapkem a zpět
Tipy na výlet
Vážení přátelé turistiky i Turistiky, rád bych vás pozval na vycházku na zajímavá místa v okolí Staré Hutě nedaleko Dobříše. Vycházíme od vlakové zastávky Stará Huť a jdeme k hlavní silnici, kterou jsme viděli z vlaku. Nedaleko viaduktu uvidíme modrou značku, po které jdeme ulicí Karla Čapka až k Huťskému rybníku. Zde jdeme vlevo po modré značce, spolu s NS Karla Čapka. Tato NS…
2.4km
více »
Dobříš
Tipy na výlet
Do Dobříše jsme jeli z Prahy pravidelnou autobusovou linkou. Z náměstí jsme šli hledat rokokový zámek a po necelé půlhodince jej také nalezli. Prohlídka byla pěkná, ale chvílemi jsem se přistihla, že se nudím. O…
2.8km
více »
Zámek Dobříš
Tipy na výlet
Jedeme z Prahy po strakonické dálnici přím z dálnice je sjezd na Dobříš. Zámek Dobříš je v soukromém vlastnictví a tedy velice pěkně udržovaný. Podívali jsme se na nádvoří hradu a dále jsme šli na prohlídku do za…
3.7km
více »
Zámek Dobříš zve na tradiční vánoční trh s lokálními produkty, dekoracemi a občerstvením
Tipy a novinky
Pohodovou a neuhoněnou předvánoční atmosféru v nákupním centru nenasajete. Na čerstvém vzduchu, s dobrými pochoutkami a v pohádkovém prostředí rokokové památky ale určitě ano. Zámek Dobříš připravuje na 9. prosince tradiční a návštěvníky oblíbený vánoční trh. Nádvoří zámku zaplní od 11 do 19 hodin stánky s ručně vyráběnými produkty a dekoracemi z chvojí, skla, keramiky či čokolády a mnoho další…
3.7km
více »
Dobříšský zámek
Zámek
Do Dobříše se dostanete auten, busem, na kole či pěšky.Na zámek,který je vystavěn ve stylu rokoko s francouzským a nádherným rozlehlým anglickým parkem narazite na okraji města(při příjezdu od Prahy).
Současná po…
3.7km
více »
S čím si hráli princezny a princové? Na zámku Dobříš připravili novou výstavu historických panenek
Tipy a novinky
Na zámku Dobříš připravili před letní sezonou další výstavu, kterou ocení mladší i starší návštěvníci. K bohaté nabídce expozicí v nově zrekonstruované Oranžérii (někdejší barokní skleník) přibyla od června malá výstava dobových panenek v přilehlé místnosti u Návštěvního centra zámku Dobříš.
„Krásné panenky věnovala zámku Dobříš sběratelka paní Dvořáková ze Sloupu u Davle. I o…
3.7km
více »
Dobříš - strašidelný zámek a spousta hraček.
Tipy na výlet
Dobříš je nenápadné město se zámkem s francouzským a anglickým parkem - bohužel francouzský park je do roku 2020 nepřístupný. Jeli jsme s rodinou vlakem z Prahy, cesta netrvala ani moc dlouho a ani moc krátce, tak…
3.7km
více »
Dobříš nejen zámek ale také rozlehlý anglický park
Tipy na výlet
Dobříš
V Dobříši se nachází zámek, který Vám bude určitě při prvním pohledu na něj něčím známý. Třeba právě tento tento zámek může být cílem Vašeho výletu. Na Dobříš se dostanete autem, busem z Prahy je to z Knížecí cca 40 min jízdy.
Zámek se nachází nedaleko náměstí a známý Vám může být třeba právě z pohádky Princezna ze mlejna 2.
Hned u zámku, tedy lépe řečeno za zámkem…
3.7km
více »
Zámek Dobříš
Tipy na výlet
Naše společná cesta začíná na Exitu 27 rychlostní silnice R4, odkud směřujeme na Dobříš. Po vjezdu do města Dobříš přejedeme můstek mezi rybníky a již vidíme zámek. Po několika desítkách metrů je parkoviště, kde o…
3.7km
více »
Dobříš - Knížecí studánky pěšky
Tipy na výlet
Příjezdové místo: Dobříš, ul. Růžová u židovského hřbitova na modré a zelené turistické značce. Při využití veřejné dopravy je výchozím bodem vlakové nádraží Dobříš.(http://www.dpp.cz/index.php). Od židovskéh…
3.8km
více »
Kostel Nejsvětější Trojice v Dobříši
Kostel
Kostel Nejsvětější Trojice v Dobříši je římskokatolický kostel. Stojí na místě bývalé loretánské kaple, kde jej nechal v letech1794 - 1797 postavit František Gundakar I. kníže z Colloredo-Mannsfeldu.
Kostel byl údajně vysvěcen 27. října 1797, nezachoval se však žádný doklad. První důkladná oprava proběhla v roce 1867 za faráře Františka Badůňka. Během opravy byl obnoven…
3.8km
více »
Úniková hra Abeles
Zábava, atrakce
Hledáte originální a zajímavou zábavu? Máte rádi výzvy a dobrodružství? Úniková hra ABELES čeká, až odkryjete její tajemství! Užijte si 60 minut napínavé zábavy,…
3.9km
více »
Dobříš
Zámek
Rokokový zámek Dobříš se znaky francouzské architektury připomíná svým uspořádáním francouzská sídla či vídeňské zámky. Zámek je klenotem města Dobříše na Příbramsku ve Středočeském kraji. Prohlídkový okruh inte…
4.3km
více »
Dobříš
Město
Dobříš se nachází v příbramském okrese ve výšce 371 m n.m. v nevelkém specifickém území, kde na západě se zdvihají Brdy, které však jsou dál, než by se čekalo; na východě je Dobříšská pahorkatina; a z jihu se sem …
4.3km
více »
ZÁMEK DOBŘÍŠ
Zámek
Zámek Dobříš leží jižně od Prahy ve Středočeském kraji. Zámek v roce 1630 koupil Bruno Mansfeld od císaře Ferdinanda II. Rokokovou podobu získal při přestavbě v polovině 18. století.…
4.5km
více »
Z Dobříše do Mníšku aneb ze zámku na zámek
Trasa
Z Dobříše do MníškuAneb od zámku k zámku:Na Dobříši nalezneme zámek s rozsáhlým anglickým parkem, po jeho návštěvě se vydáme směr náměstí, kde se nachází turistický rozcestník, který nás informuje o tom, že pokud …
4.5km
více »
Z Dobříše do Hostomic přes Studený Vrch
Tipy na výlet
Vážení přátelé turistiky i Turistiky, rád bych Vás pozval na výlet krásnou přírodou Brd, ale také na nádhernou rozhlednu Studený vrch.Do Dobříše se dostanete lehce, protože sem jezdí každou chvíli vlak nebo autobus. Tato trasa je postavená od vlakového nádraží. Já totiž nejradši jezdím na výlety vlakem. Od nádraží Dobříš se vydáme po žluté značce. Pokud přijedete autobusem…
4.9km
více »
Libčice
Vesnice
Ves (390 m) 4 km jihovýchodně od Nového Knína. Obcí prochází cyklotrasa
č.308 (Buš - Čím - Libčice - Chramiště - Stará Huť) a modře značená turistická cesta (Pod Veselým kopcem - prostřední Lhota - Libčice - Ch…
6.3km
více »
Kytín
Vesnice
Obec, nacházející se jihozápadně od Prahy nedaleko Mníšku pod Brdy. V údolí mezi dvěma Rybníčky stojí gotický kostel Panny Marie ze 14. století, zbarokovaný…
7.6km
více »
Mníšek pod Brdy
Městečko
Mníšek pod Brdy leží ve Středních Čechách, jižním směrem od Prahy. Město se rozkládá pod východními lesnatými stráněmi vrcholků patřící do oblasti Hřebeny. U západního a východního okraje města jsou vybudovány ryb…
9.6km
více »
Z Mníšku pod Brdy na Skalku a vyhlídku Hvíždinec
Tipy na výlet
Prohlédneme si zámek se zajímavými interiéry v Mníšku pod Brdy. Podíváme se na barokní areál Skalka, který je hojně navštěvován. Navštívíme také pěknou vyhlídku Hvíždinec uprostřed brdských lesů. Vycházku je možné…
9.6km
více »
Mníšek pod Brdy
Zámek
Raně barokní zámek stojí na úpatí zalesněného pásma Hřebenů. Zámek se nachází na nejvyšším místě Mníšku pod Brdy ve Středočeském kraji. Zámek je čtyřkřídlá dvoupatrová stavba kolem čtvercového nádvoří, se třemi št…
9.6km
více »
Studený vrch - rozhledna
Rozhledna
Rozhledna Studený vrch u Dobříše. Původně zeměměřičská kamenná šestipatrová věž postavená v r. 1942. Vysoká 17,5 m. Od r. 2004 využívaná jako rozhledna. Přístupná je po vlastním značení šipkami z červené značky ze Skalky přes Kuchyňku do Jinců asi 1,5 km od Jeleních palouků. Cesta je pohodlnou lesní cestou a i když je omezený výhled, stojí to za to. Vstupné dobrovolné a v občerstvení ceny lidové. Je možné si koupit i klobás…
10.9km
více »
Slapy
Přehrada
Dlouho si Vltava od Českých Budějovic až do Prahy razila cestu skrz střed českého království přes tvrdou žulu i přes zlatonosnou horninu jílovského pásma zanechávajíc za sebou hluboké,…
13.7km
více »
Malá Amerika
Jezero
Nachází se v oblasti Českého krasu poblíž Karlštejna. Jde o bývalý lom, nyní zatopený. Umělý původ není nijak do očí bijící, místo působí velice romanticky. Nevede sem žádná značená cesta…
19.3km
více »