Přes střední Čechy na Vysočinu - 4. den - odpočinkový: Nový Knín - Muzeum zlata, Chotilsko - Muzeum staré Vltavy

Stejně jako včera byla obloha plná hvězd, jen tady je žádné světlo nerušilo. Byla to nádhera. Večer se ochlazovalo pomalu, v noci o to rychleji. K ránu klesla teplota pod 12 stupňů. To jsou teplotní výkyvy, to je hrozné. Přehodila jsem přes sebe ještě jednu tenkou deku a spala jsem dál. Doufám, že nebudu muset vytahovat v červenci peřinu.
Vstáváme v devět, to se začíná v autě oteplovat. Venku je azuro, ale než se do údolíčka na louku dostalo přes vysoké stromy sluníčko, trvalo to dost dlouho.

Dnes mne ani kašel netrápil, přesto si opět ráno dávám bylinky. Ty neuškodí a času máme dost. Voda se přes noc docela vyčistila, Ota šel dát ranní koupel, ale vody je tu málo, spíš tam válel sudy, aby se vůbec namočil. To mne nelákalo.

Prostředí je tady však pěkné, je tu klid, vedle auta máme stále stín. Není důvod k odjezdu. Zatím plníme plán odpočinkového dne.
Najednou sem jede auto. Trošku jsme se lekli, ale je to v pohodě. Přijel pán, od kterého jsme se dozvěděli, že tady nedaleko je dětský tábor a že jede pro synka, že musí k zubaři kvůli rovnátkům. Tak už víme, komu patří ta auta.

Pak ještě přišli děcka z tábora - s hrnečky, ešusy. Hned nám přejí dobrou chuť. Jdou sbírat bylinky na čaj. Tak to je správný tábor. A pak už je zase klid.

V půl 12 odjíždíme opět do Nového Knína. Lednici necháváme zapnutou - rádi bychom, aby se trochu vychladila. Ještě chvíli pátráme po úvodní tabuli naučné stezky, kterou jsme včera nenašli. Podle mapy.cz má být na náměstíčku blízko kašny, ale není tam. Nakonec jsme ji našli, ale byla to práce. Ptali jsme se v Muzeu zlata, které funguje i jako informační středisko. Poslali nás na druhou stranu náměstí, že je vedle prodejny tabáku. Tam jsme jen zjistili, že v domě se narodil český spisovatel, dějepisec a archivář Petr Miloslav Veselský. Jdeme se zeptat do té prodejny. Paní byla velice sympatická a ochotně zavolala těm, co to mají na starosti. A dozvěděla se o osudu této tabule. Z náměstí ji přemístili na jižní stranu muzea (ze strany COOPu), jenže to nebyl dobrý nápad. Sluníčko ji spálilo, takže je nečitelná. Nedalo nám to a šli jsme to zkontrolovat, skutečně tam je, je vidět v rohu číslice 1 a název zastavení. Nic víc. Takže jsme nakonec byli úspěšně neúspěšní. Tabuli máme, jen nevíme, co je na ní. A když už jsme tady, kupujeme si v COOPu chléb a sladkou tečku. Zatím nic víc nepotřebujeme.

Venku se otepluje, stále trváme na dnešním odpočinkovém dnu. I když muzea příliš nenavštěvujeme, shodli jsme se na tom, že zdejší Muzeum zlata si ujít nenecháme.

Je v historické budově bývalé Mincovny z 15. století. Je zde expozice o těžbě a zpracování zlata v této oblasti, a to od nejstarších dob až do 20. století, o historii rýžování zlata u nás a v zahraničí. Jsou tu ukázky hornického vybavení, ale také ukázka malých zlatěnek ze soukromých sbírek z různých oblastí Česka. Je zde zmínka i o dějinách města od doby zdejšího osídlení, o zdejším životě, o místních řemeslech a průmyslu.

Nonstop tady běží hodně zajímavý film o rýžování zlata. Třínásobná mistryně světa v rýžovaní zlata tady ukazuje, co je k rýžování zlata třeba, jak se zlato rýžuje. Ukazuje, že i nyní se nechají minizlatěnky najít téměř na všech vodních tocích, dokonce i v Praze. Jen to chce mít ty správné nádoby a já k tomu dodávám také to určitě trošku umět.

Muzeum plní i funkci informačního střediska. Na budově je pamětní deska - vzpomínka na dobu největší slávy tohoto domu.

Když jsme dorazili do auta, zjistili jsme, že se lednice vypnula s hlášením, že je slabá baterka. Naštěstí jsme nastartovali, i když bylo vidět, že má baterka co dělat. Asi budeme kupovat brzy novou.

Potřebujeme se dostat do Hrazan, tj. na jih přes Slapy a Nalžovice. Jenže cesta je uzavřená. Jediná pro nás vhodná je cesta přes Chotilsko.

V Sudovicích za zámkem odbočujeme vpravo, kde u 2. rybníka ve stínu košatého javoru dělám oběd. Lehce to tady profukuje a je tu příjemně. I když teplota stoupá. Zítra má být ještě hůř - okolo 35 stupňů. To nevím, zda to přežiji.

Dnes to přežíváme snadno. V Muzeu zlata jsme zjistili, že v Chotilsku je Muzeum Staré Vltavy. Původně jsme neměli v úmyslu tam jet, ale když nás tam objížďka zavedla, jdeme dnes do 2. muzea. Tam bude snad aspoň příjemně.

Obec leží asi 5 km od bývalé Vltavy, i to je možná důvod, proč tady vzniklo muzeum, které se zabývá změnami na této řece. Aby vůbec mohlo r. 2010 být otevřeno, byly zrekonstruovány staré hospodářské budovy. V největší místnosti se nachází model původní Vltavy v úseku od Zvírotic na jihu po Svatojánské proudy na severu. Právě tomuto úseku Vltavy se expozice věnuje. Dokumentuje bohaté dějiny a přírodní krásy. Na panelech podél stěn jsou články o dřívějším životě lidí na řece, ale také o osudech zaniklých míst, památek. Snad nejvíc mi utkvěl v paměti příběh jednoho z nejstarších a nejpozoruhodnějších domů v Živohošti - Rákosníkovy hospody, typické povltavské plavecké hospody z r. 1617. Tam často chodíval spisovatel Alois Jirásek i hudební skladatel Josef Suk. Před zatopením byla odborně rozebrána, kvalitně uskladněna, bylo i vybráno místo, kde bude znovu postavena, ale pak se našel někdo, kdo byl proti a dřevo nakonec sloužilo jako otop. Do dnešní doby se zachoval jen trám s letopočtem 1617, který byl nade dveřmi.

Jsou to smutné příběhy pro tehdejší lidi, kteří museli opustit místa, kde léta žili nejen oni, ale i jejich předkové. Když jsem to četla, bylo mi jich moc líto. Jenže nebýt přehrad na Vltavě, tak by povodně tyto obce také zatopily a vše by dopadlo daleko hůře.

Dále je tady popsána historie Svatojánských proudů, jsou tu vystaveny obrázky nebo modely např. drtiček, mlýnů, které využívaly síly vody, je tu model nákladní lodě, které byly dlouhé 40 m a víc, široké 4,5 - 5 m, které byly vybaveny i zařízením k vlečení lodi na laně párem koní ze břehu, když bylo nutno dostat loď proti proudu. Jsou tu vidět i archeologické nálezy z doby keltského osídlení.

Součástí expozice je barokní podstavec ze zatopené osady Moráň, na kterém stával sv. Jan Nepomucký - pískovcová socha z r. 1734. I k němu se váže zajímavá historie. Ještě před zatopením této oblasti, na jaře 1947, když po řece šli ledy, byla část údolí zpustošena. I když socha byla vysoko, tak podstavec i socha šly ke zemi. Pískovcová socha byla dlouho uložena ve dvoře nedalekého statku, až se nakonec rozpadla v prach. V trávě rozpadlý barokní podstavec byl ponechán svému osudu a tak r. 1954 se dostal na dno přehrady a dávno se na něj zapomnělo. Byl nalezen až r. 2012, kdy se tam potápěči zkoušeli potápět. V bahně našli jeden pískovcový blok. Na to, že je tam více dílů podstavce, upozornil amatérský badatel Vojtěch Pavelčík, který při práci na knize o Moráni pořídil fotku podstavce krátce před zatopením. Díky tomu byly 7. října 2012 v hloubce 38 m pod vrstvou bahna nalezeny 3 kusy nádherně zachovalého barokního podstavce. Během zimy 2013 byly za pomoci vzduchových vaků tyto kusy přesunuty blíže ke břehu - do hloubky 4 m, kde 12. 5. 2013 byly z vody vyzdviženy. Dne 5. 7. 2013 byly očištěné a vysušené bloky na sebe poskládány a umístěny na své místo ve skoro nově otevřeném muzeu. Na čelní straně je zachovaný latinský nápis, který v překladu znamená Postaveno na základě slibu ke cti a úctě Božského Jana Nepomuckého. Další zajímavostí je, že některá písmena v textu jsou graficky zvýrazněna - jedná se o chronogram, kdy tato písmena lze číst jako římské číslice, jejich součet udává letopočet 1734. To se jeden dozvídá spoustu zajímavostí.

Shodli jsme se na tom, že tohle muzeum nás zaujalo víc, také jsme zde byli výrazně déle. Jsou tu články smutné i veselé. Tak, jak to život s sebou přináší.

Když už jedeme tímto směrem, pokračujeme ještě do Neveklova, aby si Ota koupil na večer pivo. Kupuje plechovky, které v krámu mají vychlazené.

Teď už jedeme do cíle dnešního dne - do Hrazan, odkud chceme zítra vyrazit na výlet. Poznamenala jsem si, že před obcí odbočuje vlevo k lesu pěšina. Je to ještě před odbočkou žluté turistické trasy vpravo. Doufáme, že tam na rozcestí několika pěšin se nechá přespat. Nakonec se nám to zdá jako skoro ideální. Jsou tu stromy, takže je tu i stín, ale nechá se zaparkovat tak, abychom nespali pod stromy. Jen nějaký potůček nám tu chybí. Ale to už bychom chtěli moc.
Je 5 hodin, tím končíme dnešní odpočinkový den, který se opravdu povedl. Skutečně jsme si odpočinuli a čas strávili příjemným způsobem. Jen Ota má problém. Kdysi kdesi si přečetl, že pro zdravé srdce musí denně ujít 6000 kroků. Dnes má smůlu. Svůj limit nesplnil. Cest tu má dost, aby mohl někam vyrazit. Po jedné odchází, po druhé se vrací, ale stále ještě limit splněný nemá. Odchází po další cestě a konečně se vrací spokojen, má dokonce kroků o trochu víc.

Ve sladkém nic nedělání končíme celý den. Je stále teplo, i když z 31 stupňů už klesla teplota na 22. Nefouká to. Stále se nechá sedět venku v křesílkách. Je to po dlouhé době místo, kde nechodí turisté, pejskaři, ani neslyšíme auta.

Jdeme spát v 10 hodin, v autě je 22 stupňů, necháváme pootevřené dveře. Podle předpovědi má teplota klesnout k ránu na 14 - 10 stupňů. Až nám bude chladno, zavřeme je.