Loading...
Výchozím bodem pro návštěvu této pláže je turistické letovisko a přístav na jižním pobřeží, městečko Plakias. V sezóně z města jezdí autobusy, mimo ni je potřebami si vypůjčit auto nebo využít taxi služby.
My jsme, asi jako většina lidí, nejprve jeli ke klášteru Piso Moni Preveli, který byl v minulosti nejbohatší a nejvlivnější církevní instituce na Krétě. Po jeho návštěvě jsme na hlavní silnici před klášterem objevili zajímavý pomník, který připomíná událost z druhé světové války. O kousek dál odbočujeme na prašnou cestu, která končí parkovištěm s tavernou. Dnes je zde skoro prázdno a pusto, ale v létě to musí být „něco“. Od parkoviště vede pěšina a schody přes skalní útes kamsi hluboko až k pobřeží, do zátoky Preveli. Krásné místo, tak trochu sem zabloudilo moře na pevninu. Líbí se nám neexistence aut, jediná přístupová cesta je horský chodník. Na konci pláže je místo, kde ústí do moře Megalo Potamos, v překladu „velká řeka“, ve skutečnosti malá říčka a vytváří zde malou lagunu obklopenou přírodním palmovým hájem, oleandry a eukalypty. Mísí se zde sladká voda se slanou. Po příchodu na pláž odpočíváme, svačíme a pozorujeme moře. Za tropického počasí bychom ve vodě hledali žraloky, mořské ježky, podivné ryby, medúzy, kraby a chobotnice, ale dnes mohou v moři plavat pouze ledové kry a tak je o plavání rozhodnuto.
V létě by asi sladká potoční voda byla dost chladná, a tudíž by ochlazovala moře, ale dnes to neplatí. Moc přihlížejících není a tak ani nehledáme koupací oděv a jdeme si zaplavat nahoře i dole bez. Sice je hezký slunečný den, ale žádné velké plavání to nebylo. Voda je krásná průzračná, ale o něco studenější než bychom si přáli, mohla mít odhadem asi patnáct stupňů. A tudíž stejně rychle jako začalo, také skončilo naše první a také poslední seznámení s mořem na Krétě. Pokračujeme malou procházkou podél řeky, chvíli jdeme po písečné cestičce, občas šplháme po kamenech. Nachází se zde palmový háj s místním ohroženým druhem palmy Phoenix theophrasti neboli datlovník krétský, rostoucí pouze na Krétě a na jednom místě v Turecku. Dojít se dá podél řeky až k malému vodopádu, cesta dál je neprůchodná.
V sezóně zde bývá hodně lidí. Na pláži je restaurace, na moři kotví výletní lodě, které přivážejí turisty z Plakias, Agia Galina i odjinud, pod palmami jsou připraveny lehátka, no musí to tady být šílené. Ale dnes jsme zde skoro sami, na chvíli se ukázalo několik lidí, kteří však za chvíli odešli. Poté, co jsme se vykoupali a vychutnali si zdejší pohodovou atmosféru, vracíme se zpět. Stoupáme stezkou s četnými schody po skalnatém svahu s krásnými výhledy na zátoku. Nahoře se ještě jednou podíváme na moře, kde se ve vlnách odráží slunce a ve třičtvrtě na pět jsme opět na hlavní silnici a čekáme. Za chvíli nám zastavují dvě Holanďanky, které zde pořizují fotodokumentaci do katalogu cestovní kanceláře. Nabízíme jim naše zasněžené snímky z dobývání vrcholu, ale ony tvrdí, že to by jejich klienty odradilo od návštěvy Kréty. Snaží se nám doporučit některý levný hotel nebo turistické ubytování v Plakias, ale my jim německo – anglickou řečí vysvětlujeme, že dokud neprší, tak je naším hotelem krétská zem pod širým nebem.
Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/