Přírodní park Ötscher Tormäuer, Rakousko

Přírodní park Ötscher Tormäuer  •  Fotografie (1)  • Foto: Senozaty

Náš výlet nezačal zrovna nejlépe. Problémy se vyskytly hned při odjezdu, začaly náhlou změnou auta, kdy původně zamýšlené muselo neodkladně a náhle do servisu a druhé mělo shodou okolností prasklé přední sklo. A gradovaly ve chvíli kdy jsem si po nastěhování auta zabouchl klíče od auta v kufru. Takže sem začínal tím, že jsem se po telefonu učil vyháčkovat auto drátem z pletiva. No nakonec se povedlo a se zhruba 2 hodinovým zpožděním tedy konečně vyjíždíme.

Z Českých Budějovic se vydáváme do Dolního Dvořiště, měníme koruny za eura a pokračujeme do Ennsdorfu. Chceme se vyhnout rakouské dálnici A1 a tak volíme alternativní trasu přes Haag, Wolfsbach do Amstettenu. Odtud přes Pergstall an der Erlauf a Scheibbs do cíle kterým byl Erlaufboden. U nás nastala trochu změna, protože jsme byly nuceni přespat první noc už v Scheibbsu páč jsme v noci trochu zabloudili. Nicméně ráno jsme ten kousek dorazili a v pohodě se vydali na cestu. Jen ještě doporučím (i když nevěřím že by někdo "podcenil situaci jako my) mějte dostatek benzínu. V těch serpentýnách a horách fakt moc benzínek neni. A mě škytlo auto poprvé už několik km před Erlaufbodenem a cesta do kopce s autem kde je minimum phm a ani nevíte kde nejbližší benzína určitě není zrovna něco o co by někdo stál.

Zdroj Rakousko

Jsme na místě. Parkujeme přímo před vstupem do vápencového údolí ukládám GPS souřadnice auta do mobilu, balíme nutné věci do batohu a vyrážíme. Původně zmýšlené stanování kdesy v horách nakonec vypouštíme a hodláme na noc být zase v autě a přespat v něm. U vstupu je informační cedule, pokladnička na 1 € za vstup, lavičky a dřevený stolek. Dále už bude jen řeka, úzká pěšinka, a nádherné údolí, kterému se "přezdívá" Grand Canyon Rakouska.

Zdroj Rakousko

Údolí je nádherné. Plné potůčků, minivodopádů, vysokých skal, menších či vetších jeskyň, příkrých svahů. Jdeme pořád proti proudu potoka, úzkou cestičkou přes můstky a lávky až k první zastávce kterou je vodní elektrárna a malá přehrada.

Zde si odskočíme k vodopádu Lassingfall.

U vodopádu zjišťujeme jednu zásadní věc. Nemáme vařič. Respektive sem nechal doma bombičku s plynem. Takže nám zbývá na celý den jedna paštika a několik sušenek. No což. Nedá se nic dělat. Vrátíme se k elektrárně a pokračujeme dále údolím. Od elektrárny potkaváme další turisty. Předejít se dá velmi omezeně a kolikrát jdeme v zástupu několik stovek metrů s dalšími turisty. Takto pricházíme až k restauraci, bufetu nebo jak to nazvat přímo v údolí. Za celou dobu jsme neviděli český nápis. Až zde. Byla zde cedulka s nápisem: "Zákaz konzumace vlastního jídla a nápojů!" Kávu za 2,6 € zavrhujeme stejně jako jiné jídlo a raději pokračujeme dále.

Zdroj Rakousko

Další zastávkou je vodopád Mirafall. Nejlepší je to prý na jaře protože je velké množství vody. Nicméně i 21.7. bylo vody dosti a vodopád vykouzlí opravdu krásnou podívanou. Z dálky vidíte jeho výšku a když se blížíte tak ohlušující řev masy vody doprovázený vydatným větrem a sprškou vody v širokém okolí.

Zdroj Rakousko

Od vodopádu s náma již nikdo nepokračoval. Nevím zda se turisté vrátili, ale dál jsme již nikoho na naší cestě nepotkali. Vyjma 2 chlapíků kteří nás nasměrovali správným směrem. Za vodopádem jsme se totiž vydali "zkratkou" a jak už to tak bývá. Jakmile někdo vyřkne slovo zkratka, tak to znamená že nás čeká nějaké to blouděníčko. Ono upřímně řečeno značení turistických tras není asi silná stránka rakouských turistů. Jdete po červené která se najednou změní v modrou, někde je značek tolik že jich najednou vidíte třeba i 5 a někde se jen domníváte kudy máte jít. Nicméně cestu jsme našli.

Zdroj Rakousko

Po cca hodinovém stoupání cestou necestou se před námi otevřela krásná scenérie. Nejdříve jsme si mysleli že nic neuvidíme kvůli mlze, nicméně ta se rozplynula a my každých pár metrů zůstavaly v němém úžasu.

Zdroj Rakousko

Dokonce se nám poštěstilo spatřit i kamzíky. Teda předpokládám že ty hnědé kozy co tam skákali v nějakých 1600 m.n.m. byly kamzíci:D Kamenná suť která se z hory lynula do údolí v délce několika set metrů byla jasným signálem, tak málo stačí aby člověk dostal kamenem. Dokonce i menší kameny, které se uvolňovali pod kopyty kamzíků dokázali nabírat velikou rychlost a být nebezpečné. Natož pak několika kilogramový kámen který by se na vás nekontrolovatelně řítil ze svahu třeba již 400 metrů.

Zdroj Rakousko

Cestou po úbočí Ötscheru narazíte na 2 ohromné jeskyně. První nás překvapila sněhem. Vůbec nás nenapadlo že bychom mohli vidět sníh. I když je to ve veliké nadmožské výšce, přispělo k tomu jistě i to že sníh byl pouze v jeskyni, kam se slunce asi moc nepodívá. Její hloubka byla ohromná. Střízlivým odhadem typuji tak 70-80 metrů přímo do nitra hory strmě dolů.

Zdroj Rakousko

O kousek dále je další snad ještě větší. Je rozlehlejší a opět v zadní části pokračuje do hloubky a tmy. Je zde památníček maďarského speologa.

Zdroj Rakousko

Poté dorážíme na hřeben přímo k vrchlou Ötscheru. Což nám ale došlo až doma při důkladnějším studiu mapy. K vrcholu zbývalo cca 200 výškových metrů. Zde mě napadla citace z filmu přímo na míru: "Táto to jsou panorámata co?" Člověk si uvědomí že je opravdu vysoko, jak dokazují třeba mraky na které koukáte pod sebe.

Zdroj Rakousko

Zdroj Rakousko

Zdroj Rakousko

Odtud nás čekal už jen sestup. Opět nejdříve značení každých pár metrů (červená) ale ve chvíli kdy vyjdete na cestu tak nevíte zda se máte dát po ní, nebo jí přejít na druhous tranu a pokračovat přímo dolů. Volili jsme možnost číslo dvě a ta byla správná. Sice se můžete na cestu napojit, ale to si trochu zajdete kvůli jejím zákrutům. Místama nás přepadaly myšlenky že opět jdeme špatně a bloudíme, nicméně když jsme znovu sešli do údolí, a spatřili první stavení, tak jsme si oddychli.

Zdroj Rakousko

Dorazili jsme do Trübenbachu a odtud je to již jen pár km po asfaltové silnici zpět do Erlaufbodenu kde jsme začínali.

Na závěr bych si dovolil pár rad, které snad ale jsou každému jasné. S sebou dost jídla, pevné boty, vodu, teplejší oblečení protože téměř ve 2000 m.n.m. moc teplo není, několik párů ponožek, které cestou budete měnit. Teda pokud si nelibujete ve chvílích kdy Vám čvachtá v botě. Kvalitní a podrovnou mapu či navigaci. Děkujeme za GPS v mobilu. Nicméně baterka nás zradila. Trekové hole také asi nebudou od věci, i když přiznám nejsem zrovna jejich příznivcem a my jsme je neměli ani s sebou.

Údolí, přechod po hřebenech Alp a celkově přírodní park Ötscher Tormäuer určitě stojí za návštěvu. Z Českých Budějovic to vycházelo na neceých 200 km jedna cesta a to je opravdu dneska takříkajíc "za humny". Pokud se pro jeho návštěvu rozhodnete určitě nebudete litovat.

Omlouvám se za sníženou kvalitu fotografií.

Kompletní fotogalerie:

Rakousko přírodní park Ötscher Tormäuer