Vodopády nad řekou Salzou.

Kam a jak jedeme?

Na pultě turistického infocentra v Mariazell se mezi desítkami turistických prospektů zdál být tím nejzajímavějším ten s fotografií vodopádu na přední straně. Wasserloch Klamm Palfau byl jeho název a pohled na mapku mně přiblížil jeho snadnou dosažitelnost z našeho dočasného bydliště v Lumz am See. Bylo rozhodnuto a tak následujícího dne odjíždíme z městečka po silnici č. 25 směrem k jihu, údolím řeky Ybbs. U městečka Göstling údolí opouštíme a začíná stoupání do horského sedla, nedaleko obce Lassing. Po asi 7 kilometrovém sjezdu jsme na křižovatce za silnicí č. 24 v údolí řeky Salzy. Tady odbočujeme vlevo a po několika minutách se řadíme mezi auta parkující nad vodou řeky Salzy. V nedaleké restauraci je poměrně živo a u pokladny se začínají scházet první zájemci o vstup do soutěsky.

Za čím jedeme?

První kroky vedou na druhou stranu řeky Salzy. Lávka s názvem Hängebrücke se trochu pohupuje, je zavěšena na lanech a poskytuje hezký pohled na zelené vody řeky. Za mostem je úzká pěšinka při břehu a po několika desítkách metrů je vstup do soutěsky. První vodopád nás vítá hukotem vody, která tu padá z výšky 22 metrů. Za vodopádem je soutěska nejužší, místu říkají Canyon a cesta tu prochází po dřevěných lávkách, které jsou ukotveny ve skále. Stále stoupáme, schodů je zde nepočítaných. Druhý vodopád je ještě o dva metry vyšší a za ním následuje třetí s výškou 28 metrů. Voda se rozstřikuje po okolí a ve spodní části vodopádu je duhový oblouk. A zase nahoru k vodopádu č. 4. Se svými 39 metry je nejvyšší a vytváří přímo krajkovou clonu. Odtud stezka v několika obloucích stoupá nahoru k poslednímu 37 metru vysokému vodopádu. Je vidět jen jeho část a nad ním končí stoupání na dřevěné vyhlídce. Je odtud výhled do údolí řeky a na část soutěsky.

Sestupuje se stejnou stezkou. Pohledy na vodopády se hodně proměnily. Přímo úžasné jsou výhledy do údolí a na okolní Hory. Když se člověk nekoupe v potu, tak krásu kolem více vnímá. Šumění vody přerušuje přílet vrtulníku. Poletuje nad soutěskou, pravděpodobně se jedná o vyhlídkový let, ale není to nic příjemného. Sluneční paprsky stále hlouběji pronikají do soutěsky. Vodopády se proměňují ve třpytící se barevné závoje. Dostavuje se pocit, že jde o úplně jiné místo. Na jednom stromě si příroda skutečně pohrála a vytvořila dokonalý reliéf. Několik polštářů violky dvoukvěté se usadilo na vlhkých skalách a svítí do tmy žlutými kvítky. Docházíme ke vstupu do soutěsky, tak ještě poslední pohled a znovu se díváme na hladinu řeky. Ta mezitím hodně ožila. Proplouvá tudy dosti vodáků jak na raftech tak i loďkách různých tvarů a rozměrů. Pro vyznavače vody jistě adrenalinový zážitek. Tak se ještě zhoupnout na lávce a krásné dopoledne končí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najíst se je možné ve Wasserlochshenku přímo nad řekou. Restaurace je zaplněná a tak je třeba buď si dlouho počkat anebo hledat něco jiného. My jsme bydleli v již zmíněném Lunz am See, kde jsme se také stravovali. Penzion má českou obsluhu a byli jsme spokojeni.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Do soutěsky jsme šli hned po otevření, kdy tady ještě nebylo moc lidí a tak jsme si to mohli skutečně vychutnat. Když jsme odcházeli, bylo již přelidněno a to na úzkých lávkách není nic příjemného. Soutěska je zajímavé a kouzelné místo. Nám se tady líbilo a můžeme jen doporučit.

Ostatní informace

Celá vzdálenost není velká, tam i zpět to nejsou ani 3 kilometry, je dobré si uvědomit velké převýšení, které je kolem 350 metrů. V některých místech nejsou stromy a i když byl červen a dopoledne, tak občas bylo pěkně dusno a horko. Naopak mezi skalami panoval příjemný chládek. Při stezce je několik míst s lavičkou, kde je možné si odpočinout a totéž platí o vyhlídce, pod kterou je malá chata. Vstupenka stála 3,5 eura, ale při pohledu na stezku, která je na údržbu hodně náročná, to není moc. I když je kolem samá voda, tak je nutné mít pití v batohu a raději větší množství. Parkování se neplatí. Všechno kolem se nazývá Göstlingerské Alpy. Nejvyšší vrchol se jmenuje Hochkar ( 1808 m.n.m.) a ona krásná soutěska je pod jeho jihozápadní stěnou. A to ostatní již necháme fotkám.