Prodloužený víkend v Istanbulu

Prodloužený víkend v Istanbulu.

Vladimír Chilčenko

Istanbul je půvabný v každém ročním období.A navštívit toto podmanivé město mimo letní sezónu, přináší turistům řadu úsporných výhod.Včetně charterových letenek a ubytování ve vícehvězdičkové hotelové síti,často za cenu přespání v lepší studentské ubytovně o letní sezóně.Přes den se teploty v ulicích vyšplhají již nad 2O stupňů a večery už dostávají nádech tajemného Orientu. Co s orientálním večerem? V podvečer je v Istanbulu asi nejvíce živo na náměstí Sultanahmet. Je zde amfiteátr,který hraje tradiční stínové divadlo" Karagoz".Turecký Kašpárek v něm hýří důvtipem a bystrostí.Pak jej střídají tanečníci "lžicového tance",kteří velkými dřevěnými lžicemi klepou do rytmu.Při mužském tanci horon je tanec postav zahalených do šatů černé a stříbrné barvy doprovázen tóny houslí zvaných kamence.Tanečníci "v kilic kalanu"mají osmanské vojenské uniformy a řinčí meči a štíty bez doprovodné hudby.Mysticky působí tradiční tanec dervišů z města Konya.Mezitím nastal čas na povzbuzující tureckou kávu.Podává se v měděných konvičkách,zásadně bez mléka.Hned naproti naší zahradní kavárny vidíme proslulý Pudding shop.Místo.které si před čtyřmi desítkami let oblíbili hippies,než pokračovali dále do Nepálu,Afganistánu nebo indického státu Goa za levnými drogami a životem nespoutaným společenskými konvencemi.V Pudding shopu se také natáčel začátek amerického filmu "Půlnoční expres".Ten ukázal poměry v tureckém vězení v tak drastické podobě,že snížil počet jak zahraničních narkomanů, tak také i obyčejných turistů.Dnes je Puddig shop luxusní kavárnou,kde hledají chvilku pohody u kávy zámožní penzisté ze západní Evropy. Opouštíme večerně osvětlenou zahradní kavárnu a kolem Aysofského muzea směřujeme k Bosporu.Tady pod parkem Gulhane začíná čtvrť hospůdek a levných hotelů.Je zde také,ještě na evropské straně Bosporu, vlakové nádraží Sirekeci,které inspirovalo Agathu Christie k napsání "Vraždy v Orient expresu".Kousek dál je na Bosporu přístaviště lodí.Kolikrát se tady asi v době svých návštěv Istanbulu procházel Jan Neruda nebo Mark Twain? Řada cizinců směřuje také do kavárny Pierra Lotiho u Zlatého rohu.Francouzský romantik(185O-193O) si toto místo tak zamiloval,že se zde nejen s tureckou dívkou nejen oženil,ale i natrvalo se zde usadil.U Galatského mostu přicházíme k řadě obchůdků s exotickým kořením a voňavkami,které jsou snad otevřené celou noc.Vůně,která se nedá přesně definovat-snad santalové dřevo,jasmín,růže a živočišné pyžmo z moře.Prostě ta pověstná vůně glamour,kterou si orientální dívky už ve středověku dokázaly získat nemyté a nekultivované křižáky.Samotný noční život se prý v pestrosti v nabídce zdaleka nedá srovnávat s dobou sultánů.Divadelní představení mimo balet,zahraniční turisty příliš nelákají pro jazykovou bariéru.Podobná situace je i v biografech,které promítají především domácí turecké filmy.Za Galatským místem je také jedna ulička lásky.Pokouším se s fotoaparátem vniknout dovnitř,ale jsem ochankou odmítnut.Jsem cizinci nesmí,opakují mohutně stavění hlídači.Za chvilku svůj pokus opakuji,ale za pár minut už jsem mohutným svalovcem vykázán,spíše však vynášen na ulici.

Džungle nočních klubů.

Pro zahraniční návštěvníky jsou připravené noční kluby,kde vedle jídla je i dost zábavy.Mezi luxusní night cluby patří noční bar v Galatské věži,nebo v hotelu Hilton.Přepych jde ale ruku v ruce s cenami, proto jsme dovnitř ani nevstoupili.Při hledání levnější zábavy jsme narazili na noční diskotéku Miami club nedaleko Velkého bazaru. Jen jsme vešli,začali jsme tušit něco nekalého.Byli jsme ve sklepním potemnělém klubu jedinými hosty než jsme se stačili rozhlédnout,psadil k nám obsluhující personál dvě mladé dívky,hovořící ukrajinsky.Snad v minutě se na stole objevily láhve šampaňského, a také cigarety Dunhill.Žádné pití jsme pro svérázné hostesky neobjednali,dvě kávy a platíme,rareagovali jsme okamžitě.Nebylo nám to ale nic platné.Za dvě kávy si v tomhle podniku žádali v přepočtu na naší měnu osm tisíc korun.Rychle jsme se začali zvedat s tím,že tolik peněz Ani nemáme s sebou,což byla pravda.Několik lotrů se na nás vrhlo a vyrvali nám peněženky z kapes Byli jsme ještě rádi,že jsme vyvázli živí a bez zranění.Nešlo o nic jiného,než o místní druh přepadení,ale ohlášení na policii jsme považovali za ztrátu času.Druhý den jsme šli ve větším počtu kolem,ale vstup do údajného klubu byl uzavřen a zcela nepřístupný.

Studentky nebo nevěstky ?

V Istanbulu se podle oblečení žen zdá,že stoupá vliv islámu.Na druhé straně za posledních pár let prý značně stoupla i prostituce.Nejde pouze o emancipované islámské dívky.které studují nebo pracují v západní Evropě.Nejstarším řemeslem si prý hlavně vydělávají dívky z bývalého Sovětského svazu.Někdy dochází k překvapivému spojení různých i protichůdných trendů.Směrem od Velkého bazaru ke konečné zastávce metra Aksaray je řada menších hotýlků,kde bydlí mnoho návštěvníků ze středoasijských republik bývalého Sovětského svazu.V restauraci vedle nás usedá postarší boss se skupinou azerbajdžánsky mluvících dívek.Jsou koketní,zmalované a oblečené do černých čádorů.Pokud nejde o pracovnice nestaršího řemesla, je jisté,že během krátké doby zvýší mužskou návštěvnost lokanty a tím i tržbu. Ale samozřejmě,že ne každá večerní zábava je spojená s nebezpečím.V noci je také možné se nechat povozit výletním parníkem po Bosporu.Že jde o službu turisty hodně využívanou,dokazuje velmi hlasitý český zpěv,který se daleko nesl z paluby jedné lodi" Istanbul nedáme,to ho radši zbouráme".Do půlnoci je také otevřeno několik tradičních tureckých lázní,zvané hamam.Svérázná sauna,vydrhnutí těla od nečistot,krátká masáž a osvěžující relaxace.Žádná nahota a dokonalá separace obou pohlaví! Pro řadu zahraničních návštěvníků je turecká lázeň zklamáním.Zvláště pokud si přivezli zkušenosti od východoasijských masérek.K pohádkám známých z Tisíce a jedné noci má současný noční život v Istanbulu dost daleko.Druhý den si někteří projdou památky,které jsou převážně soustředěny v evropské čtvrti Sultanahmed a dosažitelné pěšky.Obdivovat drahokamy v rezidenci vezírů Topkapi,projít se antickým Hippodromem a navštívit modrou mešitu sultána Ahmeta,patří pro navštěvníky snad k jejich povinnosti.Zrovna tak,jako vidět chrám Hagia Sophia,který byl 1OOO let centrem Byzyntské říše a 5OO let sloužil jako mešita.Několik z nás bylo v Istanbulu již vícekrát a proto následující den vyhledáváme raději klid a samotu Princových ostrovů.Romantická cesta lodí na poslední,devátý ostrov Buykadu,kde je zakázán provoz motorových vozidel,umožní turistům i seznámení jak s bohatou flórou,tak i s památným řeckým klášterem sv.Řehoře.Na Princových ostrovech nacházeli azyl princové a dvořani,kteří se znelíbili byzantským vladařům.Ve 3O.letech minulého století zde po vyhnání už z bolševického Ruska také sepisoval svoje utopistické vidiny o světové revoluci Lev N.Trockij.V Jarním hřejivém slunci je následující den možné opalování a krátké vykoupání v letovisku Kiliyos u Černého moře,které je s přestupem v Sariye dostupné městskou Dopravou.V Istanbulu,ve městě které turistům nikdy nezevšední,se toho dá za několik dnů prodlouženého víkedu prožít hodně.Hlavně však už nesestoupím mimo podzemní zásobárnu vody, Yerabatan Sarayi,kde se konají koncerty, v Istanbulu nikam do lokálu pod úroveň chodníku…