Rabštejnská kluzka
Zima v posledních lednových dnech začala vytahovat další trumfy a po vydatné sněhové nadílce konečně přinesla i nějaký mráz a nakonec i sluníčko. V průmyslových oblastech sice už začíná smogová situace, naštěstí to nemáme na hory tak daleko, čili je naší povinností všechny tyto dary přijmout. Spoluběžkyně Alča přemluvila manžela, aby byl té lásky a vyvezl nás na Skřítek (když je tam tak blbé spojení), a protože bylo ještě místo, přihlásila se i další účastnice zájezdu. Velkým zážitkem pro Editu je už cesta vlakem do zastávky Petrov, kde nás Ala čeká s automobilem a pak tedy výjezd na horské sedlo. Obligátně se zastavíme v restauraci na jedno, kde se i přezouváme do běžkařských bot. A pak do stopy. Už jsme tuto zimu na Skřítku po několikáté, ale dnešek kromě počasí nabízí i úžasnou stopu. A jestliže už kolem Vánoc se zdálo že je dost sněhu, tak teď už to je přehršel. Dnes tedy na modrou značku a směr Sedlo Skřítek, to je správný název rozcestí u odbočky asfaltky na Rabštejn, je to zprvu mírný výšlap kolem Bílých kamenů a sjezd k Rabštejnské cestě, která odbočuje z hlavní silnice č.11 v podstatě na hranici Ostravského a Olomouckého kraje. Sněhu je tolik, že cesta není ani prohrnutá pro auta a je tu jen krásná stopa až pod Rabštejn. Až pod ním je cesta vyhrnutá do Bedřichova, aby se vůbec dala hospoda zásobovat.
U Rabštejna je dosti veselo, vidíme jakýsi sněžný bar a podivně oblečené postavy. A už nám svitlo, při poslední návštěvě Rabštejna jsme si četli plakát o závodech Rabštejnská kluzka, které by tu někdy v lednu měly být. Ejhle je to dnes. Podle odění některých závodníku je vidět, že návštěva hor je pro ně svátkem, tudíž jsou pěkně ve společenském. Závody mají několik disciplín, mj. se hodnotí nejlepší sáňkař, běžec či střelec závodů. Podle veselí se závody asi vydařily, ostatně v takovém počasí musí vyjít snad vše.
Tak ještě na pivo a polévku do hospody (výborná prdelačka), pokračujeme na Hvězdu. Stopa je rychlá, i máza se celkem povedla, tak to hezky ubíhá.
Na rozcestí potkáváme nějaké známé, dál sjezd na Traťovku. Cesta je tu protažená rolbou, takže sjezd nemá chybu. Pak už jsme zvědaví, jak to půjde dál. Včera na internetu slibovali, že budou rolbovat trasu dál na Vikýřovice, kam to půjde. Bohužel se zdá, že rolbař se ani nepokusil. Za Traťovkou je sice sněhu do aleluja ale kromě krátkého úseku, který zřejmě projel nějaký skůtr z Hraběšic je zbytek trasy jen vyšlápnutá stopa od běžkařů. To by ani tak moc nevadilo v počátku za Rozcestím Nad Hraběšicemi, kde se žlutá značka, kterou jedem pořád drží ve slušné nadmořské výšce (kolem 600m), až v závěru jak se blížíme na kraj hor a cesta začíná klesat se projevuje zmrzlý sníh. Poslední srážky u nás byly sice stále sněhové, ale přece jen dole padal mokrý sníh, takže jak začalo mrznout, stala se cesta obtížně sjízdná. Všechny muldy a hrbolky ztvrdly, a stopa ač vyplužená, tak moc nebrzdí. Škoda, v nějakých 450m n.m. je stále kolem 25-30cm sněhu, to by měla rolba zvládnout, navíc na širokém manšestru se i dobře zapluží. Proč tedy úpravci stop svůj slib nesplnili, zcela nechápu. Když po letech máme zase slušné sněhové podmínky, tak se stopy nedělají (to je letos v Jeseníkách vůbec problém, nějak se zapomnělo na zabezpečení financí, takže z velkého záměru na běžeckou magistrálu a další trasy zbylo letos jen torzo).
Poslední prudší sjezd k Annahofu (Anenský Dvůr) radši absolvujeme pěšky a pak přes pole k nádraží Vikýřovice (hlavní zastávka). Alče to jede vzápětí a domů nás vezme Pepa.
Dnes tedy úžasný výlet s malým zklamáním, že cesta z Traťovky není upravená. V únoru mají být v oblasti našeho výletu závody se startem na Krásném, to by měli závodníci jet snad právně tudy jako my, takže už by se měl honit sníh na trať dokud je ho víc než dost.