Loading...
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
O skalním městě na Maliníku už jsem tady na Turistiku s nadšením napsal nejeden řádek, ale poslední článek od Aleše Matějíčka (nick Bobcart) mne vrátil zpátky na zem. Ano, já tady až do nebes vychvaloval jeho bizarní útvary, téměř konkurující sousednímu Rabštejnu, ale zapomněl jsem na jednu maličkost: mnohé z nich se totiž nacházejí v tak nepřístupném terénu, že vřele lákat k jejich návštěvě by bylo návodem k sebevraždě, jak ve svém cestopise trefně poznamenal Bob.
Zamyslel jsem se nad tím, protože má v mnohém pravdu. A přišel na to, že přece jen mohu kus skalního města milovníkům divoké skalní krásy doporučit. Jedná se o jeho spodní část, kterou protíná okružní lesácká asfaltka. Tady pod cestou a do vzdálenosti asi 200 m do svahu pod Vysoké stěny Skalního ostrova je terén sice těžší, ale v dobrém obutí dostupný a nebezpečí úrazu tu tolik nehrozí.
Nyní, jak se k téhle části nejlépe dostaneme: Zmiňovaná silnička klesá od tur.rozcestí Pod Výhledy, (k němuž je to po zelené od Žďárského Potoka 1.4 km) pod jižní svah Maliníku do nadm.výšky asi 650 m a poté pokračuje k severovýchodu už po vrstevnici a tady návštěvník narazí na nejspodnější skalní útvary. Od tur.rozcestníku by přitom ušel asi 2 km.
Ještě 400 m před nimi narazí na rozcestí. Spodní silnička sem vystoupá z údolí Zlatého potoka, jímž prochází zelená tur.značka a z údolí je to po rozcestí 1.4 km.
Nejkratší trasa ke skalám je z opačné strany: po vrstevnicové lesní asfaltce od tur.rozcestí Rabštejnský potok (nad údolím Oskavy), odkud je to k prvním kamenům jen necelý kilometr.
Blízkost skalního města poznáme podle lesa vlevo, který se v těchto místech začíná mění v bučinu. Pak přijde nový myslivecký posed a za ním už vidíme záhyb cesty, nad nímž se vypíná dlouhá skalní stěna, která jako by chtěla přehradit silničku. Ve skutečnosti nejnižší část skal proťala právě ta naše komunikace. Pod cestou se nachází soustava malebně rozhozených skalek a balvanů, z nich nejvíce zaujme bizarní Viklan. Mně osobně tato nižší spodní část připomíná zátiší z mých milovaných Pulčínských skal.
Dlouhá skála nad silnicí se skládá ze dvou částí: vlevo se táhne mírně do svahu v podobě dlouhé a více jak 10 m Vysoké skalní stěny, ozdobené nahoře dvěma k sobě přitisklými balvany. Dutina mezi nimi připomíná lidské srdce. Na úpatí stěny narazíme i na krátkou jeskyni.
Vpravo se skála rozpadá na nepřehledné bloky, jejichž úzké chodby tvoří miniaturní skalní dědinku, Průrvami se dá vystoupat až na temeno skály. Pokud po něm budeme pokračovat směrem k severu, vidíme nad sebou dvě skalní stěny, svírající mezi sebou krátičkou soutěsku. Právě tady si možná všimnete, že i když jsou skály dle geologické mapy tvořeny proměněnými horninami (v tomto případě fylonitem-biotitem-muskavitickým), nižší skála se od té druhé naprosto liší, neboť je na první pohled tvořena typickou rulou.
Z těchto míst se budeme dolů k silnici pozdějivracet, takže si nyní odskočíme k asi 100 m vzdáleným skalním dvojčátkům směrem na jihovýchod. To vyšší je hezkou skalní věžičkou - torem. Odtud směrem k severu nabírá zdvihající se terén se sutí pod nohama na obtížnosti. Pokud ale vytrváme, dostaneme se k úpatí úžasné a monumentální stěny – Skalnímu ostrovu, vysokému odhadem 20 až 25 metrů. Je členěn puklinami na několik bloků a robustnějších věží a celková délka stěny je asi 150 m!
Směrem vlevo vybíhá do svahu a pokud budeme postupovat pod jejím majestátem, všimneme si, že uprostřed vybíhá nahoru krátká puklinovitá rokle.
(Při mé první návštěvě Maliníku jsem ji prozkoumal a okolo stromu se vyšplhal až na vrchol skalních stěn. Na okrajích je zdobí bizarní hříbovité útvary a celé rozložité temeno skály je od severozápadu, jihu a východu ohraničeno skalními stěnami, takže tu nahoře vznikl na principu mesety skutečně jakýsi skalní ostrov. Na jeho horním konci jej opět zdobí několik žokovitých skalek, připomínající hřiby a nad nimi se strmý svah – plný sesutých bloků, pitoreskních skalek a balvanů – zvedá až k vrcholu Maliníku. Nejenomže je skalnatý a poskytuje omezený výhled k Dobřečovu, ale díky vegetaci shora neviditelné tady skalní srázy vytvářejí jeden z nejmohutnějších a nejvyšších útvarů v Hrubém Jeseníku – Skalní katedrálu!)
My ale nahoru samozřejmě nepolezeme, neboť tahle cesta je životu nebezpečná a od západního okraje spodní části Skalního ostrova se dostaneme na dohled k masivní věžovité skále. Při pohledu z boku připomíná obří kazatelnu, zdola regulérní skalní věž, Vysokou nejméně 15 m. Pod úbočím Velké skalní věže přijdeme k místům s nám již známou krátkou soutěskou. Tady prohlídku skalního města Maliníku ukončíme a vrátíme se zpět na lesní asfaltovou silničku.
(V obsáhlé obrázkové příloze není zobrazena jen ta přístupnější část, ale seznámíte se tu s úžasnými skálami i těch hůře dosažitelných míst. Tam vám ale vstup opravdu nemůžu doporučit, tam už je to jen na vlastní nebezpečí!!!)