Riva san Vitale – místo kde se tají dech.

Riva S. Vitale, přístav  •  Fotografie (13)  • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (13 fotografií)

Lago di Lugano

Riva S.Vitale, baptisterium

Vstoupit do fotogalerie (13 fotografií)

Vesnice či spíše malé městečko v jižní zátoce jezera Lago di Lugano jsme začali poznávat na parkovišti u jezera. Silný vítr hnal vlny přímo ke břehu a občas některá pokropila blízké okolí. Průzračně čistá voda s modrým nádechem přímo lákala k vykoupání. Ale my jsme přijeli za něčím úplně jiným. Kde se tento skvost z přelomu pátého a šestého století v městečku ukrývá, jsme zjistili dotazem ve světové řeči a kupodivu nám bylo porozuměno. Přecházíme malé náměstí a uličkou, ve které by se při rozpažení dalo dotknout zdí na obou stranách, jsme po pěti minutách u cíle. Před námi stojí první církevní stavba postavená ve Švýcarsku. Stojíme před baptisteriem. Jedná se o osmibokou budovu s půlkulatými nikami v rozích. Uprostřed stěn jsou dveřní otvory. Vcházíme dovnitř a upoutá nás mladá dívka na kolenou, která se, se štětečkem v ruce, doslova piplá s každým centimetrem podlahy. Ta podlaha je totiž původní a je z mramorových desek. Uprostřed baptisteria stojí mohutná křtitelnice z období ranného středověku a je umístěna nad křtitelnicí původní. Na zdech je několik maleb a pološero dává místu tajemný nádech. Tady se skutečně tají dech. Ticho přerušuje jen práce restaurátorky, která ani nevnímá, co se děje v jejím okolí. Vycházíme ven a hledáme místo odkud lze stavbu vyfotit. Vracíme se do městečka, kolem je několik kavárniček a krámků. Radnice je další výraznou stavbou a má i zajímavé nádvoří. Ale ještě rychle nad město. Tisíc let po první křesťanské stavbě se zde stavělo znovu. Trochu zadýcháni docházíme ke kostelu Sta. Croce. Je považován za nejkrásnější renesanční stavbu v celé zemi a asi právem. Byl dokončen v roce 1599 podle ideálních představ renesance. Tady máme trochu smůlu. Kostel je pro rekonstrukci vnitřku uzavřen, ale i jeho exteriér je působivý. Všude kolem šplhají do kopců nekonečné vinice. Ještě výše dosahují Hory kolem jezera a vše uzavírá modrá obloha. Trochu se ještě potulujeme zdejšími uličkami a náš obdiv patří kouzelným dvorkům a zákoutím, která jsou plná květin Nebylo by to úplné, nenamočit se u jezera, ale potom zase o kus dál, po krásném, slunném Ticinu.

Autor: Bohumir

Další články autora: 1508

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli