Rozhledny na vrších Kornberg a Kohlberg (Fichtelgebirge)

Fichtelgebirge (Smrčiny) je oblast v severovýchodním Bavorsku nedaleko českých hranic a je tu řada turistických cílů. My se dnes podíváme na dvě rozhledny v této oblasti.

 

Německé příhraničí je dnes docela přístupné i z České republiky a to nejen gumokolně (autem) ale i veřejnou dopravou v podobě vlaků, kde lze i dobře případně přepravovat bycikly. Z Chebu jezdí vlak společnosti Oberpfalzbahn do Marktredwitz a druhou stranou pak přes nový železniční přechod z Aše do Hofu. Stejná společnost potom spojuje obě dvě zmiňovaná německá města přímo. Ve vlacích lze použít i nabídky zakoupené přímo v českých stanicích a to například Egronet nebo denní a víkendové jízdenky + DB.

 

Svoji cestu jsem začal ve stanici Kirchenlamitz Ost na trase Martredwitz – Hof. Hned po výstupu už vidím rozcestník, který je vzdálen asi 100 metrů od konce nástupiště. Cesta je značena modrým křížem v bílém poli a udává hodnotu 3,6 km k rozhledně Schönbergwarte na vrchu Grosse Kornberg. Převýšení bude asi 250 metrů.

 

Vycházím po asfaltové místní komunikaci vlevo po šipce a už po 300 metrech jsem trochu v rozpacích. Sloupek ze směrovkami je vyvrácen a já si nevzal mapu. Nicméně dobře jsem si pamatoval že budu muset uhnout mírně vpravo na pěšinu, což se po chvíli ukázalo jako správné a vidím značku. Cesta pořád mírně stoupá a několikrát překračuji asfaltovou zpevněnou cestu. Asi po 1,5 kilometru si v lese všímám zajímavých balvanů, jsou to Cikánské kameny s kamenem vratkým. Skalky potom ještě pokračují a v tomto místě potkávám i cyklisty. Trasa je totiž i jako cyklostezka. Po dalších několika stech metrech přicházím ke zřícenině hradu Hirschstein.

 

Tady je krátká odbočka na vyhlídku jížním směrem. Jdu kolem zbytků zdi hlavního paláce hradu, který je doložen roku 1233 a v polovině 14. století byl zničen. Sice Hirschbergové, kterým patřil, měli povolení hrad obnovit, ale nikdy tak neudělali.

 

Po zdokumentování výhledů se vracím na stezku. Následuje rozcestník a odtud něco málo přes kilometr až do nadmořské výšky 826 metrů na vrchol Grosse Kornberg.

 

Tady stojí rozhledna Schönbergwarte, bohužel tedy ve společnosti telekomunikační věže, která trochu kazí celkový dojem z výstupu. Rozhledna je tady už třetí v pořadí, ta poslední byla dostavena roku 1954 a je v majetku horského spolku Smrčiny. Rozhledna je otevřená celoročně, ovšem při vstupu musíte projít kolem kamenného trpaslíka, který vás prosí o příspěvek...no je lepší něco přispět, co když má třeba kouzelnou moc.

 

Vyhlídková plošina je 25 metrů vysoko a výhled je odtud na všechny strany, i když přítomnost již výše zmíněného vysílače trochu ruší výhled. Dole u rozhledny je taktéž sloupek se schránkou a vrcholovou knihou.

 

Abych se nevracel zpět stejnou cestou, volím zastávku Martinlamich pro další přesun (dá se ale z odtud sejít i do Selbu, Rehau nebo Schönwaldu). Na další 2 kilometry bych mohl použít větu „Během mé cesty se nic zvláštního nestalo“ protože jsem šel v podstatě podle pravítka jen za stálého klesání po asfaltové cestě. Cesta se poté trochu klikatí až za rozcestníkem kousek před východem z lesa a pak už jen mírně klesá do výše zmíněné vesnice. K vlakuje to ale ještě asi 1,5 km protože stejnojmenná zastávka se nachází na okraji města Schwarzenbach an der Saale.

 

Proto je potřeba ještě prokličkovat vesnicí a z ulice Steinbachstrasse odbočit vpravo do kopečka. Na cestě je ještě jeden trochu chyták, před bioplynovou stanicí je potřeba uhnout vlevo, šipka na dopravní značce trochu zmateně ukazuje rovně. Pro jistotu jsem se ještě zeptal místní slečny, jdu-li správně a která mi na to, pravděpodobně vůbec nepřipravena na dotazy v těchto místech, odpověděla tradičním německým „Yes“. Z této cesty je ještě docela hezký pohled zpět na Kornberg, bohužel možnosti focení překáží nevhodně umístěné dráty elektrického vedení.

 

Tak a vláček mě s přestupem v Marktredwitz odváží do městečka Arzberg ke druhému cíli dnešního výletu. Arzberg je městečko s asi 5000 obyvateli v údolí říčky Reslava. Proslavila ho výroba porcelánu.V okolí se nacházely také četná důlní díla a několik let tu jako horní mistr pracoval Alexander von Humboldt. Ve městě najdete kostel Máří Magdaleny, je tu důlní muzeum a u radnice stojí historický buchar. Mně ale zajímá cíl trochu dále od centra a to rozhledna Wanderfelswarte na vrchu Kohlberg. Je sice o 200 metrů níže než ten první cíl, ale zase vychazím z nišší polohy, takže 150 metrů výškový rozdíl to dá.

 

Od východu z nádraží jdu ulicí vpavo, kolem bývalého pivovaru. Přejdu křižovatku a pokračuji stále kolem tratě podél budov porcelánky, která se právě revitalizuje. Tady se značená cesta trochu odchyluje od té značené v mapách a pokračuje ulicí Jakobsweg na polní cestu a dále přes louku kopcem vzhůru.

 

Trasa vede buď lesíkem nebo po jeho okraji až na hřeben, kde se napojuje na další značené cesty. Odtud vpravo až k rozhledně. Tato byla postavena roku 1961 ovšem pouze 21 metrů vysoká, což poslední dobou bylo ke škodě, neboť z ní nebyl dobrý výhled. Proto byla v roce 2017 zvýšena na dnešních 33 metrů a rozdíl je znát. I to, že to na vyhlídkové plošině trochu houpe. Rozhledna je volně přístupná, vstup se nevybírá, na plošině je k dispozici zdarma dalekohled a pro děti a osoby malého vzrůstu jsou do dřevěného zábradlí na každé straně vyřezány 3 kruhové otvory. Na zábradlí jsou pak mapky s vyznačenými body, které lze zhléhnout a jejich vzdáleností.

 

U rozhledny je rovněž chata Smrčinského turistického spolku (zavřená) a několik možností k sezení. Zpět do Arzbergu jdu opět jinou trasou, na hřebínku neuhýbám po zelené jedničce, kterou jsem přišel, ale jdu stále rovně až k docela frekventované silnici, kde je i možnost parkování. Tady mě ještě zaujal krásný vyřazávaný rozcestník a pak ještě jeden poštovní kamenný z roku 1911. Ze silnice hned uhýbám vlevo a pokračuji lesní svážnou cestou. Je zde mapa pro milovníky zimních sportů s běžařskými cestami. Přicházím k rozsáhlému výseku, který vypadá jako sjezdovka (což v dolní části skutečně je), odbočuji vlevo a klesám až k prvním obydlím nad městem.

 

Tady mě značka provede kolem několika domů, parkovišť a parkem, aby pak zahájila konečné klesání až na Bahnhofstrasse ke starému pivovaru, kde jsem okruh vlastně začínal.

 

Délka první trasy byla asi 9 kilometrů, delka tohoto okruhu 4,5 kilometru. Tak stačí jen objednat hezké počasí a můžete vyrazit.