Severní Čechy – 3. den: Rakovnická pahorkatina – okruh 11 km: Petrohrad – NS Cesta českých svatých – zřícenina hradu Petršpurk s kaplí Všech svatých – NS Jesenicko – Stebno a Stebenská stěna – Petrohradské skály – zámek; pozorovatelna Vroutek

Dnes jsem spala krásně. K ránu teplota klesla na 14, to je docela stále teplo. Při tom se dobře spí. Vstáváme opět v půl deváté, obloha je jako vymetená. Podle včerejší předpovědi dnes už pršet nemá. To nám potvrdili i sousedé z karavanu. Také se těší, že bude lépe. Včera prý během 22 km na kole napočítali 8 bouřek. My to ani nepočítali. Zdálo se nám, že bouří stále, ale moc nepršelo.

Včera jsme mezi deštěm dosušili boty, můžeme tedy vyrazit v těch nejpohodlnějších.

Jedeme do Petrohradu. Tudy jsme projížděli před víc jak 10 lety na kole. Dnes se chceme po okolí projít pěšky.

Parkujeme u křížku nedaleko zámku. Právě tady začíná 0,5 km dlouhá naučná stezka Cesta českých svatých. Vznikla r. 2017 z podnětu místního občana Petra Kunce. V realizaci mu pomohla obec Petrohrad i zdejší Psychiatrická léčebna. Na cestě je 15 kamenů a na nich umístěno 15 plastik českých světců. Nikdo z těchto světců za svého života netušil, že se stane svatým. Poslední kámen je prázdný a nechává prý prostor k zamyšlení o našem vlastním životě.

Cesta vede současně po červené turistické značce. Je do mírného kopečka, ale dnes mi to nevadí, jde se mi od začátku dobře. To nebývá často.

Na rozcestí Petrohrad pod zříceninou tato NS končí. Tudy však prochází naučná stezka Jesenicko. Celá měří 18 km a je na ní 13 zastavení s informacemi o historii a přírodě Jesenicka. Začíná v Jesenici u železničního přejezdu. My zdaleka celou neprojdeme, ale kus po ní půjdeme – pokračujeme tedy po ní a současně po červené.
Na bezejmenném rozcestí odbočujeme po červené vpravo. Cestou jsou obrovské balvany. Přicházíme ke kulaté barokní kapli Všech svatých, která byla postavena okolo r. 1652 těsně pod vrcholem. Do dnešní doby je v pěkném stavu. Před ní je altánek, za ní je vyhlídka - kruhová stavba. Na ní se dostáváme po mostku. Po ochoze se nechá obejít. Je to zbytek bývalé hradní věže nedalekého hradu. Každopádně je z ní nádherný výhled.

Na vrcholu kopce jsou vidět zbytky hradu Petrohrad (Petršpurk), který byl postaven r. 1360 na Pražské stezce vedoucí z Chebu. Jsou to spíš zbytky ze zrekonstruované romantické zříceniny z poloviny 19. století, která byla vybudována na místě bývalého paláce. To byla vybudována i vyhlídka. Dnes je tam jen kus zpevněné zdi a k ní přilepené schodiště. Je to jen pro odvážné – zábradlí tam není. K těm nepatřím, jen občas nemám rozum. Sice si myslím, ze to musí se mnou spadnout, ale přesto jdu opatrně nahoru - no nedá se říct, že jdu. Koukám se na kamennou zeď vedle sebe a každého sebemenšího výstupku se chytám. Konečně jsem na bývalé vyhlídkové plošince. Ani tam samozřejmě není zábradlí, jen nízká zídka, ve které občas kousek chybí. Asi na 3 místech se nechá posadit. Za mnou tam přišel i Ota. Místa je tam docela dost. Výhledy jsou nádherné. Zpátky se sunu podobným způsobem. Couvám, zeď vedle sebe, čí spíš kousek za sebou ohmatávám jak slepec, abych našla výstupek, kterého se mohu podržet. Trvá mi to dlouho, ale zvládla jsem to. Hurá.

Vracíme se na rozcestí a na naučnou stezku, po které pokračujeme. Míjíme Dračí sluj – jeskyni, která vznikla mezi obrovskými kameny.

Na silnici přicházíme v místech, kde je 900 let starý památný dub letní, vysoký přibližně 30 m, s obvodem přes 9 m. Tady odbočujeme i s naučnou stezkou vlevo. Míjíme zajímavý Stebenský obelisk s koulí na vrcholu, směs kamenů nazvanou Nové kameny a na louce před lesem smírčí kříž Stebno. Tvoří ho tři nestejně velké kruhy s kříži. Tento typ se vyskytuje hlavně až v daleké Bretani, proto se předpokládá, že pochází až z napoleonských válek.

Po silnici pokračujeme až do Stebna. První písemná zmínka o obci je z r. 1239, i když založena byla asi ještě dříve, pravděpodobně v době kolonizace ve 12. nebo dokonce 11. století. V únoru 2015 byly v části Nouze jižně od obce nalezeny etruské mísy s dalšími artefakty z doby 200 - 400 let před naším letopočtem. Podle místa, způsobu uložení a obsahu mís se jednalo pravděpodobně o oběť bohům. Oblast byla pravděpodobně využívána jako sakrální krajina, využívaná k uctívání bohů.

Jdeme se podívat do centra obce k původně gotickému kostelu sv. Jana Křtitele. První písemná zmínka je z r. 1359, kdy se jednalo o farní kostel. Po požáru r. 1656 byl opraven v barokním slohu a r. 1732 rozšířen. Interiér není zcela opraven, jsou tam torza varhan i hlavního a bočního oltáře. Jediná cenná věc je z r. 1593 kamenná renesanční kazatelna. Na ní jsou dodnes dobře čitelné české citáty z bible a erby tehdejšího majitele petrohradského panství Jaroslava Libštejnského z Kolovrat.

Je horko, doufali jsme, že někde v centru bude i nějaká hospůdka. Ale marně. Nic takového jsme tu nenašli. Vracíme se kousek zpátky. U hezky nasvíceného skalního útvaru Stebenská stěna odbočujeme vpravo a pokračujeme po neznačené cestě okolo Stebenského rybníka. Těsně před chatami jsme chtěli odbočit po pěšině vlevo. Jenže cestu nemůžeme najít. Naštěstí na zahradě byla paní, která nám tuto trasu rozmluvila. Od vichřici před 2 lety je cesta neprůchodná. Zatím ji nikdo neobnovil. Nedá se nic dělat, pokračujeme v přímém směru - po asfaltce, po panelce, která se mění v pohodlnou lesní širokou cestu. Jen to budeme mít o něco delší.

Cestou jsme narazili na rozcestí s naší naučnou stezkou Jesenicko a mysleli, že po ní odbočíme. Jenže o chvíli dřív jsme potkali sympatického cyklistu, který se s námi dal do řeči. Na jeho radu neodbočujeme ani tady a jdeme až na rozcestí se zelenou. Po té konečně odbočujeme vlevo k Petrohradským skalám. Jsou to žulové skály i roztroušené balvany, které jsou oblíbenou boulderingovou oblastí.

Konečně přicházíme na naše známé rozcestí Petrohrad pod zříceninou a po Cestě českých svatých jdeme k autu. Jsme tu skoro sami a máme hlad. Rozhodli jsme se, že tady si ohřejeme oběd. Máme novou kompresorovou lednici. Vzali jsme si tentokrát i mražené jídlo. Doma jsme ji namrazili na - 18. Sice moc nejezdíme, proto ani moc nechladíme, ale parkujeme vždy ve stínu. Teplota je ve spodní části stále pod nulou. Knedlíky už rozmrzly, ale omáčka je stále skoro zmrzlá. Tak to je super. Za chvíli jsme ji rozmrazili, ohřáli a najedli se. Bylo to rychlé a bylo to fajn.

Pak se jdeme podívat k zámku, který od r. 1560 stojí na místě zpustlé tvrze. Dnešní podoba je po přestavbě po třicetileté válce, kdy byl zámek vypálen. Jedno křídlo je renesanční, zbývající dvě barokní. Od r. 1620 až do r. 1945 tu žijí Černínové. Od r. 1952 areál využívá psychiatrická léčebna. To je důvod, proč se do zahrady jít nedá. Proto jsme bohužel neviděli kapli sv. Vavřince, která byla r. 1850 upravena z původní barokní zámecké kaple z r. 1656, ani barokní zámecký špejchar z druhé poloviny 18. století, ani zámecké skleníky z doby před r. 1870, ani obelisk z r. 1910, který připomíná Jaromíra Černína z Chudenic. Mysleli jsme, že něco uvidíme přes plot zahrady, jenže tam jsou husté keře.

Došli jsme se tedy podívat aspoň k zádušní zvonici Nejsvětější Trojice z r. 1721 a výklenkové kapli Panny Marie z pol. 18. století, která zároveň připomíná oběti první světové války.

Vracíme se zpátky k zámku a ke kapli. Prohlédli jsme tu vše, co jsme chtěli. Teď zkoumáme mapu, zda by se nenechalo někde vykoupat. Jedeme přes Mukoděly, o kousek dal je Vidhostická nádrž, která byla budována v letech 1987 – 1990 pro závlahu zemědělských pozemků. Dnes se už k tomu účelu nepoužívá. Slouží tedy jen pro snížení povodňových průtoků a chov ryb. Asi ani k tomu koupání ne. Jenže to jsme netušili a jeli se tam podívat. Parkujeme pod hrází. První spatné znamení je, že to tu vypadá trochu jako staveniště, druhé - že z přehrady vytéká jen malý pramének. Přesto se nenecháváme odradit. Po schodech stoupáme ke hrázi, abychom viděli, že přehrada je bez vody.
Otovi se zdá místo vhodné na přespání, já tu už vidím čilý ranní stavební ruch. Tady spát odmítám.

Pokračujeme do Vroutku, kde se zastavujeme u hospody pro petku Kozla a pokračujeme dál na sever, kde v areálu motokrosu je dřevěná pozorovatelna. To jsme si však jen mysleli. Je totiž v dezolátním stavu. Už ani schodiště tam není. Po tom, co z něho zbylo, si nahoru vylézt netroufáme. Má to tady jednu výhodu. Autem se to tu nechá projet a je tu spousta míst, kde se nechá přespat. Jen je všude spousta písku. Konečně jsme našli pro nás to nejlepší místo, lehce zatravněné. Jen tu nikde není stín, sluníčko stále sálá a ptáčci nám zpívají.

Děláme velkou očistu, vytahujeme křesílka a doufáme, že sluníčko už brzy zaleze. Dnes dokonce někde naměřili i první tropický den. My jsme naštěstí šli většinou ve stínu, takže paráda. Ještě večer v 9 hodin je venku 21. Užíváme si krásný letní večer. Na zítra máme připravený jen poznávací den.

Jdeme spát v půl 11, hvězdy začínají svítit, v autě máme 20 stupňů. To by se mělo dobře spát.

Severní Čechy – 3. den: Rakovnická pahorkatina – okruh 11 km: Petrohrad – NS Cesta českých svatých – zřícenina hradu Petršpurk s kaplí Všech svatých – NS Jesenicko – Stebno a Stebenská stěna – Petrohradské skály – zámek; pozorovatelna Vroutek na mapě