Sicílie – I. část (něco o Sicílii, přípravy na cestu, přílet na ostrov, začátek putování)
Jak je již naší dobrou tradicí, také letošní (rok 2013) přicházející jaro bylo spojeno s uskutečněním nějaké zajímavé cesty. Opět volíme méně vhodný čas z hlediska dovolenkového, přesvědčeni, že bude více klidu na poznávání. Tentokrát padlo rozhodnutí na Sicílii. Nejedná se o putování do neznámé země, jeden z nás, František již na tomto ostrově své stopy kdysi zanechal. Třetího března jsou zakoupeny letenky (včetně platby za batoh nás přišla v přepočtu na jednoho člověka 2.423,-Kč). Začínám si hledat informace a dozvídám se, že nás čekají samé zajímavé věci.
Symbolem Sicílie, autonomní oblasti Itálie a největšího ostrova celého Středomoří (25.703 km²), je přes 3000 metrů vysoká sopka Etna, která se vypíná na východě ostrova. Kdysi k ní domorodci vzhlíželi jako k božstvu, dnes ji téměř pět milionů zdejších obyvatel sleduje s úctou, ale stále s mírnými obavami.
Na vlajce Sicílie je znázorněn Triskelion (triskele - trojnohý), což je symbol skládající se ze tří ohnutých lidských nohou (obecněji to lze chápat jako tři do sebe zapadající spirály). V centrálním spojovacím bodě je hlava Medúzy, což by mohlo znamenat podsvětní význam.
Kouzelná, zářivá i pestrá Sicílie, most mezi Evropou a Afrikou, byla v minulosti místem setkávání i střetávání kultur. Psaly se zde dějiny evropské civilizace, byla tady někdejší hranici mezi starověkými říšemi Západu a Východu. Lidé ostrov osidlovali již v prehistorických časech. Nějaké to století před Kristem sem začali přicházet Féničané i Řekové a zakládali své kolonie a města. Postupem času se však v celém Středomoří prosadili Římané, kteří bojovali o nadvládu nad Sicílií s Kartaginci ve známých punských válkách. Po pádu jejich říše se o slovo přihlásila říše jiná, Byzantská. Ani doba rychlého šíření islámu po zemích severní Afriky a Blízkého východu se nevyhnula Sicílii. Arabové (Saracéni) vytvořili z ostrova kvetoucí kulturní zemi. Ale také oni tady nevydrželi věčně. Po nich sem z jižní Itálie pronikli bojovní francouzští Normané, aby Sicílii navrátili křesťanskému světu. Chvíli zde vládli němečtí Štaufové, Španělé, Habsburkové či Neapolitáni. A to jsem určitě na někoho zapomněl. Zajímavé je však to, že zde v přiměřeném míru žili spolu křesťané, židé i muslimové. Jejich kultura, stavitelství, věda i umění se převážně neničily, nýbrž prostupovaly, doplňovaly a ovlivňovaly. Až na výjimky, kterou byla například španělská protireformace. Od roku 1861 patří ostrov Sicílie ke sjednocené Itálii zásluhou Giuseppe Garibaldiho. Všichni obyvatelé i dobyvatelé zde zanechali nesmazatelné stopy na vzhledu, charakteru i chování místních lidí, na kultuře, stavebních památkách i kuchyni. Řecké chrámy a divadla, římské amfiteátry, byzantské a arabské památky, normanské stavby. Některým byl souzen zánik, jiné si můžeme prohlížet i v dnešní době.
Svou nejslavnější éru prožila Sicílie v době antiky. Právě na tomto ostrově by se měl odehrávat děj proslulého Homérova eposu. Většina neuvěřitelných příhod ithackého krále Odyssea, který se plavil z dobyté a vypleněné Tróje domů, je situována kolem Sicílie. Zápas s Kyklopem Polyfémem, zajetí svůdné čarodějky Kirké, lákání Sirén, mořské obludy Skylla a Charybda i další.
Letošního putování jsme se nakonec zúčastnili pouze já a Franta. Původně Sicílie plánovala přivítat tři poutníky, ale jeden z nás, zkušený cestovatel Láďa, své plány několik hodin před odletem musel pozměnit.
Večer před odjezdem opět hraji tu známou hru s kletrem, kterak dostat do jasně vymezeného prostoru několikanásobně větší množství životně důležitých věcí. Složitější je to tentokrát v tom, že Franta plně důvěřoval Láďovi a napsal na něho jedno zavazadlo. A jak známo u nízkonákladových společností lze dělat i malé změny pouze za velké peníze.
Tak jsme se dočkali pátku 12. dubna 2013. Ráno v 6 hodin 15 minut odjíždíme s Frantou z Karlových Varů jeho autem směrem Cheb. Za půl hodiny se zastavujeme u benzínové stanice a v sedm hodin přejíždíme hranice do Německa. Následující cesta probíhá rychleji, než jsme čekali a tak si před letištěm (Flughafen Leipzig/Halle http://www.leipzig-halle-airport.de/de/index.html) ještě prohlížíme městečko Schkeuditz a něco nakupujeme v místním obchodě.
V 10 hodin 15 minut zastavujeme na vzdálenějším, ale levnějším parkovišti P 20. Upravujeme množství věcí v zavazadlech a v dešti i větru odcházíme do letištní haly. Cesta trvá rychlou chůzí asi 10 minut. Zde ještě naposledy kontrolujeme batůžky, hasíme žízeň pivem a poté odcházím s kletrem na odbavení. Váha 16,3 kilogramů však není taková, která by se líbila obsluze, jelikož máme zaplaceno pouze 15 kg. Maličko neslušně nadávám na Láďu, na kterého je napsané a zaplacené další zavazadlo. To mi však nepomůže. Obdobně to dopadá s mým šarmem, který stačí u paní za přepážkou pouze na půlkilogramovou nadváhu. Poté, co něco vyndávám, se dostávám na 15,5 kg, což už mi schvaluje. Za kilogram hmotnosti navíc bychom museli zaplatit 20 Eur. Vracím se za Frantou a upravujeme příruční batožiny a odcházíme na kontrolu. Zde nedůvěřují Frantovým botám, a proto je musí sundat. Já zase vyndávám z kapes půl kila slaniny a stejné množství sýru, které jsem kvůli váze nemohl nechat v batohu. Letištní personál kroutí hlavou, cože si to nesu s sebou do letadla, ale výrazněji neprotestuje. Vypadám asi hladově.
V letadle Boeing 737-800 společnosti Ryanair volíme řadu číslo 21. Franta stylově sedadlo „F“, pro mne „P“ neměli, tak jsem musel přijmout sedadlo „D“a pro Láďu jsme rezervovali „E“. Co kdyby si to náhodou ještě rozmyslel a přistoupil za letu. Ve 12 hodin 15 minut středoevropského letního času sice letadlo startuje, ale ještě asi patnáct minut jezdíme po ploše letiště a přejíždíme dálnici Leipzig - Halle, než se aeroplán od pana Williama Edwarda Boeinga odlepí z ranveje, vznese do oblak a zamíří na jih. My také.
Když se letadlo přiblížilo k ostrovu, začínám mezi mraky hledat Etnu. Jedná se o mé první setkání s touto sopkou. Pohled na vrchol se stále stoupajícím dýmem mne utvrzuje v rozhodnutí, že se chci nahoru podívat. V 15 hodin 15 minut (a zcela určitě i 15 vteřin) přistáváme na letišti „Vincenzo Florio Airport Trapani-Birgi” (www.airgest.it), které bylo vybudováno asi 15 kilometrů jižně od města Trapani. Říká se mu „Birgi“ podle místa, kde se nachází. Na batoh dlouho nečekáme, také orientaci před letištěm a vyhledání zastávky bez problémů zvládáme. Pro jízdenky se musí Franta vrátit do odbavovací haly, u řidiče se údajně koupit nedá. Cena za osobu v autobuse z letiště Aeroporto Birgi do Palerma (vzdálenost 104 km) činí 10,60 Eur. V 15 hodin 45 minut odjíždíme autobusem společnosti Salemi (http://www.autoservizisalemi.it/linee_regionali.php) do Palerma. Při jízdě po dálnici se rozhlížíme po zajímavém okolí. Nedaleko od města Álcamo, kde se dálnice napojuje na dálniční tah sever – jih, mne Franta upozorňuje na architektonickou lahůdku. Segesta, zachovaný řecký dórský chrám, který nebyl nikdy dokončen, však z autobusu vidět není. Cesta uběhla celkem rychle a tak v 17 hodin 30 minut vystupujeme na autobusovém nádraží v Palermu. Určujeme si cíl pro dnešní večer, do kterého však autobus nezajíždí, a proto přecházíme na vlakové nádraží, které se nachází v těsné blízkosti. Poté, co kupujeme jízdenky z Palerma do městečka Sant´ Ágata (vzdálenost 126 km, 8,00 Eur za osobu), já zůstávám u batohů, Franta odbíhá na rychlý nákup. Když nastupujeme do vlaku, zjišťujeme, že je plný více než by se nám zamlouvalo. Asi to bude tím, že je pátek podvečer. V 18 hodin 5 minut vlak odjíždí a my musíme půl hodin stát. Až na zastávce Términi Imerese se uvolňují první místa. Jedná se o moderní vlak s okny, která nelze otevřít a tak nápis „E pericoloso sporgersi“, který jsem vídával v českých vlacích, zde není. Kdo ví, zda ho někdy vůbec v Itálii používali.
Pět minut před dvacátou hodinou vystupujeme na nádraží v městečku Sant´ Ágata di Militello. Odcházíme do parku, kde upravujeme věci a svačíme. Přibližně za hodinu se vydáváme na pochod. Městečko jsme ani nestačili poznat, ale znamenalo by to si zde vyhledat placený nocleh, což s přicházející jasnou noční oblohou nepovažujeme za nutné. Hledáme odbočku do hor, což není úplně jednoduché. Nakonec se však nacházíme na té správné silnici a stoupáme směr San Fratello. Zastavuje se u nás také na kousek řeči místní policie, která nás upozorňuje na nebezpečí chůze za tmy. Ale asi vypadáme důvěryhodně, jelikož po nás ani nechtějí doklady.
Jdeme po asfaltce, snažíme se, co nejrychleji opustit civilizaci a najít místo na spaní. Není to ale vůbec jednoduché, jelikož prostor po obou stranách silnice je oplocený a to tak, že stále. A kde není plot, tam je strž nebo skála. Jdeme nocí a naší přítomnost ve tmě prozrazuje jen psí štěkot. Když jeden skončí, začne druhý. Naštěstí jsou všichni za plotem. Nakonec však ve 23 hodin přiměřeně vhodné místečko v olivovém sadu nacházíme, večeříme, bumbáme a o půlnoci usínáme. O půlnoci je nad městečkem Sant´ Ágata di Militello v nadmořské výšce 250 metrů teplota + 15°C.
Následující část: https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-ii-cast-san-fratello-portella-femmina-morta