Slovinsko - den č.3 (Napoleonův most, Sacrario dei Caduti di Caporetto, Tolminský hrad, Tolminská soutěska, Most na Soči, Predjama, Ankaran)

Den začínáme v Kobaridu pohledem z Napoleonova mostu na krásně modrou řeku Soču, která nás provází i nadále a přejíždíme ke kostelu Sacrario dei Caduti di Caporetto, což je italská kostnice osmiúhelníkového tvaru. Kostel by postaven Mussolinim po první světové válce pro italské vojáky, kteří v ní v této oblasti zahynuli. Ve všech patrech kostela jsou desky se jmény vojáků.

Dále jsme jeli na hrad ve městě Tolmin. Pod hradem se dá docela pěkně zaparkovat. Na hrad vede naučná cesta s tabulemi a lavičkami s výhledem na město.

Asi tři kilometri od hradu se nachází Tolmin gorge – další soutěska vytvořená řekou Sočou. Milá paní na pokladně vám dá mapku a vysvětlí vám kudy jít. A je dobré se radami řídit, protože soutěska Tolmin je mnohem členitější než Vintgar a několikrát zde budete stoupat po kamenitých schodech. A ve 30°C není moc příjemné vracet se dolů po 200 schodech a potom je muset vyjít znovu nahoru.

Voda má od 5 do 9°C a pohled na odvážlivce v plavkách nebudí ani snad obdiv jako spíš úsměv, protože za dobu, kdy jsem koukala k řece si nikdo nesmočil víc, jak palec u nohy.

Můžete zde nahlédnout do jeskyně, vidět kámen zaražený mezi skály a výlet zakončíte na mostě vysoko nad řekou.

Parkoviště je zde značně velké a zdarma a vstup je 4 Eura za dospělého a 3,2 Eura za studenta.

Pokračovali jsme do města Most na Soči, jehož název mnohé napovídá. Voda je zde krásně modrá, asi nejmodřejší, co jsme viděli. Ale je to kvůli kalnosti. Ve vodě můžete vidět velká hejna potěru, odrostlejších rybek a při břehu osamělé dospělé ryby. Místo je vhodné k procházce okolo vody nebo můžete využít placené projíďky na parníku.

Parkování je zadarmo. Koupání nedoporučuji – břehy jsou kamenité, strmé bez pláží.

Při předposledním přejezdu jsme se dostali až do pouhých 150 m.n.m. do vinařské oblasti. Rapidně se zde změnil ráz krajiny i vesniček.

Vinařskou oblast jsme viděli celou z rozhledny (souřadnice 46.0100758N, 13.5619561E).

Poslední přejezd byl ke hradu Predjama, který byl poměrně velkým zklamáním. Vstup je zpoplatněn 12 Eury, což by ani tolik nevadilo, ale pokladna se nachází již na začátku cesty ke hradu, takže jsme viděli hrad z nedaleké plošinky. Byli jsme zde asi 10 minut a jeli jsme pryč.

Hrad ze 12.století je zajímavý svým umístěním ve skále.

Parkoviště neplacené.

Od hradu jsme se přesunuli k moři do města Ankaran, kde jsem hledala nějakou nenápadnou pláž. Přišli jsme na vybetonovanou pláž se spoustou lidí, tam jsme se rychle otočili na patě a jeli dál. Před italskými hranicemi jsme na mysu Debeli našli menší pláž. Moře nic moc – kamenité a navíc ani ne moc čisté. Navíc jsme tu měli nepříjemný zážitek s místními nepřizpůsobivými.

I odsud jsme se asi po hodině sebrali a projeli cvičně celé pobřeží ve snaze najít místo na spaní. To jsme našli v jižnější části přímoří na kopci u soukromého pozemku (výhled z našeho nocoviště na obrázku).