Slovinsko - Julské Alpy (1): Seznámení s Julskými Alpami

Julské Alpy (1): Seznámení s Julskými Alpami (07/2014)

Julské Alpy jsou částí Jižních vápencových Alp a dělí se na dvě základní skupiny: "západní" na území Itálie (Alpi Giulie) a "východní" na území Slovinska (Julijske Alpe). Z hlediska horopisného se dále podrobněji dělí na několik známých i méně známých horských celků (mapka ve fotogalerii).

My jsme si zvolili za cíl naší dovolené slovinskou část, a protože jsme sem jeli poprvé, před cestou jsme nastudovali několik publikací a také informace z internetu. Tyto informace jsou velmi rozdílné podle toho, kdo je píše. Zda horal, pro kterého není problém vyběhnout na Triglav a zpět během jednoho dne, a nebo běžný turista, zvyklý pohybovat se vesměs po oblých kopečcích naší vlasti.

Jelikož patřím do druhé jmenované skupiny, za sebe musím napsat, že pokud nemíníte pouze procházkovat údolím, jsou Julské Alpy na turistiku velmi náročné. Ostrá vápencová skaliska se tyčí nad hlubokými údolími s velkými výškovými rozdíly, do hor se obvykle dá dostat pouze příkrými a dlouhými výstupovými stezkami, které jsou někdy i částečným lezením. Neexistuje tu možnost jít "po horách" v přibližně stejné výškové úrovni - s výjimkou Bohinjských hor a některých okrajových částí hor.

Ani "normální" trasa v Julských Alpách není obtížností srovnatelná s trasami v našich horách nebo v horách podobných těm českým. Na mnoha místech je výstup možný pouze ferratovou cestou. Na turistických mapách by měly být obtížné úseky vyznačeny přerušovaně (tečkovaně), na rozdíl od normální trasy, která se značí plnou čarou. Ale i tak existují velké rozdíly v náročnosti těchto cest, které z mapy moc nezjistíte.

I v létě tady bývá na výše položených zastíněných místech sníh, který se v některých úsecích dá bez problémů projít, jindy je lépe se vrátit. Další pro výstup nepříjemnou záležitostí jsou častá suťoviska, po kterých se jde dva kroky vpřed a jeden zpět, při sestupu dolů pak suť nepříjemně ujíždí pod nohama. Na sníh a suť jsou dobré turistické hole, v místech, kde se leze po kamenech, naopak hole zavazí.

Julské Alpy nejsou o vzdálenostech, ale o převýšení. Na této informaci se shodují všechny dostupné materiály a tuto pravdu jsme vyzkoušeli také na vlastní kůži. Proto se nedívejte ani tak na kilometry, ale spíše na výškový profil trasy. Naše túry v Julských Alpách, vhodné pro turisty mého typu, popisuji v dalších příspěvcích na turistika.cz - Julské Alpy(2)–(5), a to výstup na Veliki Manghart, trasu do masívu Kanin dolinou Krnica, výstup na Kobilju Glavu u Tolminu a procházku Bohinjskými horami pomocí lanovky na Vogel (odkazy jsou na konci tohoto článku).

Slovinské značení turistických cest je odlišné od českého nebo slovenského značení. V některých místech jsou jen červené šipky, kolečka a čárky na skalách a na zemi na kamenech bez jakéhokoliv popisu, takže si mnohdy vůbec nejste jisti, jestli jdete správně a kde vůbec jste. V případě, že značky na zemi překryje sníh, je možné cestu odhadovat pouze podle vyšlapaných stop. Dnes už lze naštěstí dobře využít GPS a mapy v mobilu. Většinou se v terénu také nedozvíte informaci o vzdálenosti nebo čase, který musíte zvládnout k cíli. Výjimkou je jen část Bohinjských hor, kde jsou instalovány barevné směrové cedule i s časovým údajem.

Jako podklad pro plánování dovolené v Julských Alpách bych doporučila knihy: "Slovinské a Chorvatské hory" od Ivo Petra, kde jsou popsány snad všechny túry v Julských Alpách, jen je třeba si některé informace aktualizovat, protože kniha je z roku 2007. Autor je zkušený horal a pěkně popisuje, kde jsou na trasách "vzdušná místa", tj. místa, kterým jsme se chtěli vyhnout.

Dále knihu "Julské Alpy - Nejkrásnější turistické trasy" od Marka Podhorského, ve které jsou stručně popsány vybrané trasy i s mapkou. Dále je možné doporučit knihu Zdeňka Blahůška "Nejkrásnější horské silnice k Jadranu", kde jsou popsány průjezdy hor po silnicích a zajímavosti kolem cesty.

Kromě papírových map jsou na internetu dostupné slovinské turistické mapy na následujících adresách (nemají charakter českých a slovenských turistických internetových map, přesto určitě dobře poslouží pro přípravu):

http://www.hribi.net/ - záložka Seznam gora – a pod každou horou je pak seznam tras a každá trasa je nafocená, je tam i mapa oblasti. Jen ty odhady časů mi někdy přijdou trochu poddimenzované.

mapzs.pzs.si - po přiblížení místa na mapě vyznačené turistické trasy různé obtížnosti, včetně grafického vyznačení zajištěných úseků.

Dnes má turistické trasy v zahraničí vyznačen i český mapový server mapy.cz - turistické mapy. Pro hrubou orientaci jsou dostačující, ale nejsou vyznačeny jako turistické všechny trasy a jen některé mají vyznačenu obtížnost, tj. například ferratové úseky. Mapy.cz tahají data z openstreetmap.org a záleží na tom, jak jsou v této volně editovatelné mapě údaje zakresleny. Mapa oblasti na mapy.cz: Julské Alpy (mapy.cz/turisticka)

Ubytování jsme zvolili v kempu Soča (adresa: Soča 8, 5232 Soča, Slovenija). Tento kemp byl vybrán po prozkoumání internetu – recenzí návštěvníků. A volba byla více než dobrá. Kemp leží v obci Soča v údolí Trenta u řeky Soča na klidném místě. Není přímo u silnice, která vede přes sedlo Vršič, a tak neobtěžují hlukem po této silnici neustále projíždějící motorkáři. K řece je přímý přístup z kempu.

Kemp byl udržovaný, posečená tráva, vysázené květiny, pořádek. V noci tu byl klid. Součástí kempu je malá restaurace se základní nabídkou a čepovaným pivem (2,30 Euro). Provozovatelé kempu zde připravují výborné pstruhy (9 Euro). Do kempu zajíždí pojízdná prodejna potravin. Je zde nedávno postavená budova se sprchami a WC, vše fungující, uklizené, teplá voda, fén. Volných míst byl v kempu dostatek. Ceník kempu dávám do fotografických příloh. Dva lidé + stan + auto jsme platili 20 Euro za noc. Uvedené ceny platily v roce 2014. Kemp Soča na mapy.cz: Kemp Soča (mapy.cz/turisticka)

Řeka Soča, která je ikonou slovinských Julských Alp, pramení pod sedlem Vršič a protéká celým údolím Trenta až k Bovci. Dále se stáčí ke Kobaridu a u Tolminu "Julky" opouští. V Nové Gorici vtéká na italskou stranu, kde má jméno Isonzo. Její vody končí v Jadranu v Terstském zálivu u města Monfalcone. Soča je nádherně modrozelená a dotváří zdejší vápencovou krajinu k dokonalosti.

Velké rozdíly ve vodnatosti na jaře při tání sněhu v horách a jiných ročních obdobích, jsou viditelné na korytě řeky, kdy na konci léta mohou v některých úsecích tvořit dvě třetiny koryta pouze vybělené balvany. Soča je oblíbená pro rafting a tak je na mnoha místech možné vidět parkoviště s přístupem k vodě a připravující se vodáky. Řeka Soča na mapy.cz: Řeka Soča (mapy.cz/turisticka)

V době 1. světové války v letech 1915–17 došlo v údolí řeky k těžkým bojům mezi italským a rakousko-uherským vojskem na tzv. Sočské frontě. Dne 24. října 1917 se díky německým posilám podařilo rakousko-uherské armádě u Kobaridu prolomit frontu, kterou drželi Italové po 2 roky a zahnat italské vojsko sto kilometrů na západ. Boje připomíná mnoho památníků a hřbitovů v oblasti, pro zájemce jsou v informačních centrech k dispozici brožury s plánky putování po stopách války.

Nad městem Kobarid je možné navštívit monumentální italskou kostnici. Na informační ceduli zde byly v češtině, mimo jiné, tyto informace: "Italská kostnice – vojenský hřbitov padlých v 1. světové válce. Kostnice je vybudována ve tvaru tří pravidelných osmiúhelníků, které se soustředně zmenšují směrem nahoru, kde stojí kostel sv. Antonína. Z okolních vojenských hřbitovů do kostnice přenesli ostatky 7 014 známých i neznámých italských vojáků, kteří padli v první světové válce." Italská kostnice v Kobaridu na mapy.cz: Kobarid - Italská kostnice (mapy.cz/turisticka)

U města Bovec na křižovatce silnic č. 203 a 206 naleznete hřbitov rakousko-uherských vojáků, kde byly v češtině tyto informace: "Bovec – vojenský hřbitov padlých v 1. světové válce. Po první světové válce byl hřbitov rozšířen a obnoven, přeneseny na něj byly ostatky rakousko-uherských vojáků z několika okolních hřbitovů. Ostatky italských vojáků z tohoto hřbitova byly roku 1938 uloženy do kostnice v Kobaridu. Hroby jsou na celém hřbitově, ovšem pouze čtvrtina je označena betonovými náhrobky. Podle dostupných údajů zde odpočívá více než 600 vojáků." Hřbitov Bovec na mapy.cz: Hřbitov Bovec (mapy.cz/turisticka)

Za zmínku stojí také důležité sedlo Vršič (1 611 m n. m.), přes které byla vybudována významná horská silnice Julskými Alpami spojující severní oblast kolem Kranjské Gory a jižní oblast kolem Bovce. Silnice z větší míry využívá starou cestu, která byla postavena ruskými zajatci v době 1. světové války jako přístup pro frontu na řece Soči.

Povrch silnice je asfaltový, jen v místech s největším stoupáním je dlážděný. Je zde 49 zatáček označených tabulkou s číslem. Silnice je obvykle sjízdná od května do října, na vjezdech je z obou směrů tabule s informací, zda je sedlo otevřeno (slovinsky: "odprto"). Někdy se po cestě pohybují také krávy, kozy a ovce. Sedlo Vršič na mapy.cz: Sedlo Vršič (mapy.cz/turisticka)

Shrnuto, podtrženo, JulskéAlpy jsou krásné. Na poměrně malém území je vše, co od dovolené v horách očekáváte. Vápencová krajina nabízí strmé bělostné skály, hluboká údolí, krásná jezera, modrozelené řeky a vodopády, horské louky plné květů, ale i měsíční krajinu bez vegetace, úhledné vesničky a dostatek horských chat. Jazyková bariéra neexistuje.
Počasí je zde velmi nestálé a hodně prší. Proto, pokud to jde, je lépe dovolenou naplánovat podle předpovědi meteorologů. Za špatného počasí se výstupy do hor nedoporučují. Pokud je předpokládán silný déšť, je nebezpečné zdržovat se v soutěskách, které mohou být přívalovým deštěm náhle zaplaveny.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty do Julských Alp:

• Slovinsko - Julské Alpy (1): Seznámení s Julskými Alpami
• Slovinsko - Julské Alpy (2): Veliki Mangart
• Slovinsko - Julské Alpy (3): Dolina Krnica a sedlo Prevala v masívu Kanin
• Slovinsko - Julské Alpy (4): Kobilja glava u Tolminu
• Slovinsko - Julské Alpy (5): Bohinjské hory – Orlove glave, Šija