Slovinsko – údolí řeky Soča, Bohinjské a Bledské jezero, Kamnišsko - Savinjské Alpy

Tipy na výlet

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Cesta autem z Prahy do Bovce, kde začíná naše letošní cesta Slovinskem, měří asi 600 km a ujedete ji zhruba za 7 hodin. Stejně jako v minulosti záměrně volíme dubnový termín – počasí je sice aprílové, ale Soča hlásí dostatek vody pro rafting. Ve skutečnosti je té vody výrazný nadbytek. Parkujeme v kempu Koren kousek za "Napoleonovým" mostem.

Za čím jedeme?

Bovec a řeku Soču již důvěrně známe z našich dřívějších pobytů. Ostatně nejsme výjimkou, do Bovce každoročně míří poměrně velké množství aktivních turistů z České republiky. Přímo v Bovci jsou naši turisté dokonce již na 2. místě v návštěvnosti. Tomuto faktu je částečně přizpůsobena i nabídka služeb. V Bovci najdete Čechy provozovaný kemp i agenturu poskytující sportovní vyžití (rafting, kaňoning, lanový park, cyklo + turistiku). V minulosti jsme neměli štěstí na dostatečný stav vody v Soče, což nás vedlo k využití „ušetřeného“ času ke svezení na parádní Zip Line. Letos je vody hodně a rafting bude. Jen se trasa operativně musí posunout výše proti proudu, protože „klasický“ úsek by byl za tohoto průtoku již nebezpečný (a to si na triko žádná zodpovědná agentura nevezme). Pohyb po řece Soča je přísně kontrolován. S vlastním kajakem nebo kánoí ji po zakoupení permitu můžete sjet. Chystáte-li se na raft, musíte využít některé z agentur. Na vlastním raftu se po řece nesvezete! Pod dohledem zkušeného průvodce a s kvalitním vybavením je rafting na Soče skvělým zážitkem (i přes aktuální teplotu vody 7°C).

Z Bovce pokračujeme do Vipavské doliny, kterou si oblíbila hlavně cyklistická a na víno orientovaná část naší skupiny. Vyhlášená vinařská oblast poskytuje cyklistům skvělé podmínky po celý rok, protože i v zimě tu obvykle neleží sníh a teploty se přes den pohybují kolem (na zimu příjemných) 10°C. Přespat zde můžete v kempu Park Lijak, který hojně využívají příznivci paraglidingu.

Z Vipavské doliny míříme do Mostu na Soči, odkud hodláme autovlakem vyrazit k Bohinjskému a Bledskému jezeru. Až na nádraží zjišťujeme, že má dnes vlak výluku a jedinou variantou je cesta přes horské sedlo na planině Soriška. Super, lepší koukat do kraje než do tmy v tunelu. Prvotní nadšení z nové cesty vyprchalo nejdříve u řidiče, který si těch bambilión zatáček a pomalu jedoucích náklaďáků až tak neužíval. My ostatní jsme si vychutnávali pohled na přírodu v jarním rozpuku. Ale mám-li být upřímný, tak je cesta autovlakem pohodlnější a rychlejší. Pojedete-li ale na motorce, pak je pro vás cesta horským sedlem jasnou volbou!

Dojíždíme k Bohinjskému jezeru a aprílové počasí nám ukazuje svoji odvrácenou tvář. Lije jako z konve a výrazně se ochladilo. Přesto jeden z nás neodolá vábení vnitřního hlasu a vrhá se do ledového ledovcového jezera. Jen odhaduji co, ho k tomu vede? Mládí ho již nehřeje, tak možná alkohol? Rychle fotíme kamzíka, ulovíme kolegu, který v plavkách děsí kolemjdoucí prokřehlé turisty v pláštěnkách, a vyrážíme k Bledskému jezeru.

Hlavu složíme opět v kempu Bled resp. v jeho „glampingové“ části o které jsem psal již v tomto článku. Tehdy v roce 2016 jsem o glampingu slyšel vůbec prvně. Od té doby (minimálně ve Slovinsku) zažívá glamping slušný boom. V kempech rostou „chatky“ jak houby po dešti. Někde mají podobu klasických „Áček“ jako právě v kempu Bled, které odkazují na přístřešky původních uhlířů, vyrábějících dřevěné uhlí. Jiné jako např. v Slovenia Eco resort mají podobu letních obydlí pasáčků, kteří vyhnali svá stáda na horské pastviny.

Protože se počasí alespoň částečně umoudřilo a přestalo pršet, využíváme čas k projížďce kolem jezera na elektrokolech zapůjčených přímo v kempu. Cestou se kocháme pohledem na jezero, po kterém plují typické loďky. Jejich provozování se již po léta dědí z generace na generaci a o klienty není nouze. Večer v kempu roztápíme kádě a v horké vodě relaxujeme, pozorujeme částečně oblačné nebe a probleskující hvězdy. Součástí „vybavení“ glampingových chatiček je i několik lahví sektu, které vhodně doplní (až uvolní) pohodovou noční atmosféru…

Ráno vstávám těsně před 6. hodinou, ostatní (uvolnění nejen sektem) ještě spí. Vychází slunce a obloha se přes noc projasnila. Vyrážím k jezeru ulovit pár snímků. „Překvapivě“ jsem tento „originální“ nápad neměl sám – pláž i cca 250 metrů dlouhý chodníček podél jezera je okupován stativy převážně asijských turistů. Přicházím právě včas, slunce se vyhouplo nad protilehlý kopec a bylo přivítáno salvou cvakajících spouští fotoaparátů. Za pár minut bylo po všem, fotografie pořízeny a hurá pryč!?! Zůstávám u jezera téměř sám. Užívám si nadále krásného pohledu na jezero, ostrůvek s kostelem, stále ještě vycházející slunce, pstruha plovoucího v křišťálově čisté vodě a blahořečím dnešní uspěchané době, která ostatní vyhnala…

Z Bledu míříme ještě do Kamniško - Savinjských Alp. Ty jsou z turistického pohledu stejně atraktivní jako Julské Alpy, ale jsou méně navštěvované a celkově působí klidnějším dojmem. Projíždíme oblastí Jezersko a alespoň dalekohledem nacházíme Českou chatu (Češka koča), kterou zde v roce 1900 postavili čeští turisté.

Ubytujeme se a ještě za světla někteří z nás využívají lanového parku, který je součástí kempu. My ostatní z bezpečí ze země radíme a popíjíme skvělé slovinské pivo Laško. U večeře pak dojde na ochutnávku místního Cideru, který vyrábí přímo majitel kempu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v kempech, kterých je ve Slovinsku dostatek a jsou na slušné úrovni. Většinou u kempu bývá i restaurace, kde se dá naobědvat či povečeřet. Případně lze využít veřejných grilů a večeři si připravit tímto oblíbeným způsobem.