Směřujeme na severovýchod republiky – 26. den - Česká Lhotice-rozhledna Boika, Třemošnice-bývalá Berlova vápenka, Žandov-rozhledna Březina, Louňovice pod Blaníkem-kostel Nanebevzetí Panny Marie

Stejně jako včera bylo i dnes v noci teplo, že jsme spali opět při nedovřených dveřích. Byl tu nádherný klid. Vstáváme v 8, už svítí sluníčko. Přijíždí sem pár aut, jsou to převážně děvčata, co si jdou zaběhat. Po snídani balíme, minimalizujeme zavazadla, ať doma rychle vystoupíme. Zvládáme to docela rychle. V 10 odjíždíme. Velké pauzy dělat nechceme, ale v jednom tahu nepojedeme.

Jedeme na jih do České Lhotice. První zastávku děláme u rozhledny Boika. Zaparkovat se nechá přímo u ní. Je to zajímavě řešená stavba, kdy je dřevěná rozhledna spojená s krytým posezením. Střecha je kryta šindelem. Byla postavena r. 2005 na cca 10 km dlouhé okružní Keltské naučné stezce. Docela by nás lákalo si ji projít, ale dnes na to už čas nemáme. Doma chceme být odpoledne. Je 14,5 m vysoká, na krytou vyhlídkovou plošinu ve výšce 11 metrů vede 32 železných točitých schodů. Výhled je daleký - jsou vidět Železné hory, Orlické hory, Krkonoše, Jeseníky, Pardubice, Kunětická hora i Králický Sněžník. Kopečky jsou znázorněné na ve dřevě vydlabaném panoramatu. Jen ten text je málo nápadný. Očima se loučíme s kopečky, z nichž některé jsme navštívili. Už plánujeme, jak se sem příští rok vrátíme a budeme pokračovat v načaté trase. Čeká tu na nás spousta rozhleden, ale také dalších krásných míst.

Už pokračujeme domů. Po dálnici zásadně nejezdíme, tam zpravidla toho není moc na vidění. Jezdíme tedy po okreskách. Nad Třemošnicí má být zřícenina hradu Lichnice s rozhlednou Milada, ale dnes v pondělí bude zavřeno, tak tam ani nezajíždíme. U silnice nás však zaujala historická vápenná pec. Byla postavena r. 1880. V letech 1891 – 1892 ji nový majitel Berla přestavěl do současné podoby. Proto se vžil název bývalá Berlova vápenka. Až do r. 1960 se zde zpracovával vápenec z 5 km vzdáleného lomu, který se sem dopravoval lanovkou. Za 50 minut byl materiál z lomu dovezen ke zpracování. V té době patřila mezi nejdelší u nás. R. 2010 byla pec rekonstruována a zpřístupněna návštěvníkům. Mimo jiné je vidět historický výtah na zavážení pece. V areálu je muzeum s expozicí, která seznamuje s historií vápenictví v Železných horách. I když je muzeum zavřené, vrátka do areálu jsou otevřená. Prolezli jsme, co se dalo. Je to zajímavá velká stavba. 

Poslední zastávku děláme v Žandově u rozhledny Březina. Na místě zjišťujeme, že už zapomínáme, kde všude jsme kdy byli. Tady jsme se stavěli před dvěma lety, když jsme se vraceli z Broumova. Jenže tehdy bylo ošklivé počasí, rozhledna byla zavřená, pršelo a byla mlha. Dnes je počasí výrazně lepší, ale rozhledna je stejně zavřená. Je tu napsané tel. číslo na paní, že nám přijde odemknout. Již od paty rozhledny je výhled poměrně daleký, tak ani paní nevoláme.

Ota se rozhodl jet domů přes Kácov. Jen kousek od hlavní silnice je podniková prodejna zdejšího pivovaru. Byli jsme tu v létě, jdeme zkontrolovat, zda mají něco nového. Měli jeden nový speciál, k tomu přikupujeme samozřejmě i něco dalšího.

Cesta vede přes Louňovice pod Blaníkem, kde jsme minule čistě náhodou zjistili, že je tu rodinný pivovar. Pivo vaří v jednom domku, petky dnes prodávají v Zámecké restauraci v renesančním zámku – v 16. století byl přestavěn z původní gotické tvrze. Původně jsme mysleli, že si tu dáme oběd, ale v tom horku nemáme na jídlo ani pomyšlení. Kupujeme si jen zmrzlinu a jdeme se trošku projít po náměstí – jen abychom se trochu rozhýbali. Původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl v 17. století barokně přestavěn, je otevřen. Takže máme i cíl.

Domů pokračujeme přes Votice, Sedlčany a Příbram. Moc jsme toho neujeli, když volá syn, že se po 18. hodině u nás zastaví s brambory na uskladnění. Kdyby zavolal dřív, koupili bychom mu taky pivo. Zastavujeme tedy v Sedlčanech - víme, že v prodejně masa a uzenin v blízkosti zdejšího pivovaru Krčín prodávají zdejší pivo. Na místě jsme zjistili, že pivovar už pivo nevaří, ale měli aspoň pivo z Počernicķého pivovaru. Kupujeme dvě černé třináctky, Ipu bohužel už nemají. Aspoň něco.

Cesty jsou volné až do Příbrami. Tady se to bezdůvodně zaseklo. Je to proto, že jsou 4 hodiny a lidi se vrací z práce? Těžko říct. Je však stále hrozné vedro. Teploměr ukazuje venku 30 stupňů, v zácpě 34. Je to hrozný. Jen pijeme, hlad stále nemáme. Asi už to vydržíme domů.

Domů jsme vydrželi – jen jsme dorazili opět žízniví. Takové skoro tropické vedro jsme v půlce září nečekali. Bylo by fajn ještě někde venku zůstat, ale máme doma nějaké povinnosti.

Když tuto dovolenou zhodnotíme, tak to bylo fajn, jen to bylo přece jen částečně poznamenáno současnou kovidovou pandemií. Naštěstí hospody měly venkovní posezení, rozhledny jsou většinou snadno větratelné, navíc tam možnost potkávání se s davy nehrozila. Možná bychom zařadili do programu i prohlídku nějakého zámku, ale bez toho se nechá žít. Nejvíc jsme si chtěli užít přírody a to se skutečně povedlo. Ta nezklame nikdy. Jak to bude vypadat za rok? To ukáže čas.

Směřujeme na severovýchod republiky – 26. den - Česká Lhotice-rozhledna Boika, Třemošnice-bývalá Berlova vápenka, Žandov-rozhledna Březina, Louňovice pod Blaníkem-kostel Nanebevzetí Panny Marie na mapě