Svatá místa Záhvozdu

Šluknovský výběžek nepatří mezi turisticky nejatraktivnější lokality. Zřejmě proto, že leží už jakoby mimo Českou kotlinu na jejím nejsevernějším okraji. Ve středověku jej od zbytku Čech dokonce odděloval prales. Proto se také tomuto kraj říkávalo Záhvozd. Jméno jako z pohádky nebo staré ságy vzbuzuje zvědavost. Právem. Vždyť v sobě skrývá místa doslova zázračná.

Za černou madonou do Rumburku

První písemná zmínka o Rumburku pochází z roku 1298. Ve středověku vešel ve známost svými solnými trhy a těžbou drahých kovů. Z pozdější doby pochází jeho zřejmě nejvýznamnější památka – Loretánská kaple, kopie údajného rodného domku Panny Marie.

Tato stavba se původně nacházela v Nazaretu, když ji však ohrožovaly nájezdy nevěřících, andělé ji podle legendy přenesli nejprve do Rijeky v dnešním Chorvatsku a nakonec do italského městečka Loreto. Vzhledem k tomu, že domku, zvaným též Svatá chýše (Santa Casa) je přičítána zázračná moc, začali věřící zhotovovat jeho kopie a stavět je na různých místech v Evropě i v Americe.

V Rumburku si dal toto dílo za cíl Antonín Florián z Liechtensteina, Během svého působení u Svaté stolice v Římě nechal vypracovat co možná nejpřesnější plány loretánské Svaté chýše a roku 1694 dal zhotovit také kopii sošky Černé madony, která v ní je umístěna a je rovněž považována za zázračnou.

Základní kámen rumburské Lorety byl položen 9. 9. 1704, vysvěcena byla o tři roky později, 15. 9. 1007. Péče o bohatě zdobený svatostánek se ujali kapucíni z přilehlého kláštera. K Panně Marii Loretánské se i v Rumburku záhy po dostavění kaple začali obracet věřící se svými prosbami, nejčastěji za uzdravení. Současní návštěvníci si mohou rumburskou loretu prohlédnout v doprovodu průvodce.

Vilémovský zázrak

Došlo k němu 19. 10. 1646, kdy podle legendy nemocnou dívku Annu, dceru sedláka Hanse Grohmanna, upozornili andělé na zázračnou léčivou moc vilémovské studánky. Nemocná anděly poslechla a zázračně se uzdravila. Majitel panství, Jáchym Slavata, nechal u pramene zbudovat první kapli.

Krášlení tohoto malebného poutního místa pokračovalo i v následujících letech především zásluhou Leopolda, hrabě ze Salm-Reifferscheidtu. Ten nechal v letech 1726–1734 u studánky vystavět kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a později také most přes Vilémovský potok a schodiště, obojí vyzdobené sochami světců. Celý areál doplňuje křížová cesta s kaplí Božího hrobu. I dnes se zde mohou poutníci napít z údajně zázračného pramene a také se pomodlit k Černé madoně umístěné v kostele.

Monumentální bazilika ve Filipově

Kdo dosud neměl možnost navštívit majestátní baziliku ve Filipově, jenom stěží uvěří, jak dokáže zázrak posílit víru a ta zase konat další zázraky. Zatímco na zázračná uzdravení, k nimž došlo před několika sty lety, můžeme dnes pohlížet s určitou skepsí, k zdejší podivuhodné události došlo vlastně nedávno.

V domku čp. 63 zde žila nevyléčitelně nemocná tkadlena Magdaléna Kade. Dne 13. 1. 1866 se jí ve čtyři hodiny ráno při modlitbě zjevila Panna Maria a přislíbila uzdravení. Svůj slib také vzápětí splnila a nemocná se po probuzení hned ten den cítila zcela zdravá a pustila se zase do práce. Místu zjevení Panny Marie a následného zázračného uzdravení se začalo říkat „Milostný domek" a téměř bezprostředně po této události k němu začaly proudit celé zástupy prosebníků.

Těm samozřejmě prostory skromného příbytku nedostačovaly, a tak na jeho místě v letech 1870–1873 vznikla nejprve kaple a vzápětí novorománský kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů. Když dnes hledíme na jeho monumentální průčelí a uvědomíme si, že byl postaven z darů věřících během pouhých dvou let (1873–1875), lze to vlastně považovat za další zázrak.

Stylově čistý Valdek

Až pojedete z Rumburku směrem na Šluknov, asi po dvou kilometrech uvidíte vpravo vedle silnice malý kostelík. Tomu místu se říká Valdek a úhledná stavba, ve skutečnosti pouze kaple, která zde stojí, byla zasvěcena poměrně neobvykle Svatým andělům.

Většinou bývá zavřená, ovšem s výjimkou každé první zářijové neděle. To se zde slouží poutní mše za učitele, žáky základních škol a studenty zdejší farnosti, tedy z Rumburku, Jiříkova a Starých Křečan.

Další poutní místa Šluknovského výběžku

Krásná Lípa – Sněžná

Základní kámen zdejší kaple nechali položit 29. 7. 1732 zbožní manželé Liebschovi. Zdál se jim oběma shodný sen, v němž je Panna Marie prosila o vystavění svatostánku právě na tomto místě. Vlastní poutní tradici zde založil roku 1738 papež Klement XII., když kapli udělil odpustky o svátku Panny Marie Sněžné.

Lobendava – Anennský vrch

Ve zdejší barokní kapli se vystavuje zázrační socha sv. Anny. Měla pohnutý osud. Od dětí, které ji kdesi v Sasku tahaly při hře na provázku, ji roku koupil 1716 lobendavský cestující obchodník Schlenkrich. Umístil ji na pěkné místo, vrch Jáchym. Soše se tam však nelíbilo a opakovaně se sama od sebe přemístila na Anennský vrch. Nezbylo než se jejímu přání podvolit a sochu ponechat na místě, které si sama zvolila. Později doplnila poutní místo ještě křížová cesta socha Ježíše Krista a apoštolů v Getsemanské zahradě a kaple Božího hrobu.

Jiřetín pod Jedlovou – Kaple sv. Kříže

Tradici tohoto poutního místa založil nejmladší syn protestantské rodiny Donthů. Když musel kvůli víře opustit zemi, zdál se mu cestou do exilu sen o ukřižovaném Ježíši, který ho vyzval k návratu a vztyčení kříže na hoře, později podle něj zvané Křížová. Dnes na její vrcholek s Kaplí sv. Kříže vede monumentální křížová cesta na úpatí hory vyzdobená sochami apoštolů spících v Getsemanské zahradě. Jako protipól výstupu na Křížovou horu působí sestup do veřejně přístupné štoly Jan Evangelista vyhloubené do Křížové hory z boku