Svatební cesta za krásami Černé Hory - II. část

Vzbudilo nás překrásné ráno, naladěni po výborné snídani jedeme za dalšími krásami Černí Hory. Zastavujeme v přístavu Bar, ale pak pokračujeme do kopce k starému Baru - k pevnosti vysoko nad útesem. Obydlí albánské menšiny, která zde převažuje poznáme podle plochých střech a teras. Je zde spousta olivovníků, každý kmen je zkroucen, vypadá tak jako samorost.

Nejstarší zde známý olivovník je 2OOO let starý. Zastavujeme nad parkovošti pod pevností. Vedlejší tržiště si procházíme i albánskou čtvrt s Minarety a cypřiše s prastarými domy, obchůdky. Cesta je vydlážděná vápencovými deskami a hodně strmá. Jsme u brány pevnosti. Pohled dolů na albánskou čtvrt ukazuje spoustu návsí, ještě je vidět soutěska říčky a nad ní obrovská skalní stěna. Zpět jdeme tou strmou dlážděnou ulicí, procházíme opět albánským tržištěm. Jeden majitel kohouta si všimne našeho obdivného pohledu, říkali jsme si, že bychom ho vzali tchánovi k narozeninám, / ale to by kohout asi nevydržel takovou dálku / , chlapík jak pravý loupežník s dlouhými vousy hned zbystřil, okamžitě vstane a je u nás a nutí nám svého kohouta - no honem pryč ! Ale on za námi pořád pokřikuje - nevzdává to ...Cestou pokračujeme k městu Ulciuj, město mnoha pahorky, kopci s vršky. Překvapila nás nádherná pláž se slaměnými slunečníky.

Máme zde rozchod. Někdo se jde koupat, my procházíme staré město s hradbami a pevností na skále nad nádherně modrým mořem. V nové části města staví domy, hotely a penziony. Ještě na kopec s výhledem a odjezd k Albánské hranici.

Míjíme rozsáhlou nížinu s pastvinami a skotem, rybářskou vesničku Kalimero. Zastavujeme u říčního přístavu s restaurací na řece Bojaně. Ostrov Ada Bojana měl kdysi významnou pevnost. Naše výprava se dělí na polovinu. 1. půlka odjíždí po pohraniční řece menší lodí.

My ostatní čekáme v restauraci na vodě až se vrátí a vyměníme se. Za půl hodinky už směřujeme v lodičce k albánské hranici. Na vodě jsou roztroušeny rybářské sítě, na březích rybářské chaty i luxusní haciendy zbohatlíků. Obracíme loď a jedeme zpět k restauraci.

Po tomto zážitku směřujeme autobusem k černohorské pláži - té nejdelší u albánských hranic 18 km dlouhé a dostaneme tu 1 a 1/5 hodiny volno. V heboučkém písku si projdeme kousek pláže, voda na koupání nemá vhodnou teplotu. Po procházce kolem moře se vracíme k autobusu, kde čekáme na ostatní.

Potom odjíždíme k místu ubytování na poslední naši poslední vynikající večeři, po ní naposledy do městečka Sutomore, koupíme si naušničky, Frantovi cigára, pak nějaké mušle na památku, ještě fotíme podvečerní moře z terasy s lucerničkami. V ulicích je živo jako u nás odpoledne, když jdou lidé z opráce, zde začíná život v 9 hodin večer.

Lidé se tu baví v ulicích, sedí v restauracích u moře. V jednom stánku rožní pod širým neben a grilují, opékají klobásy a všelijaké kousky masa. Před každou restaurací stojí naháněčka a láká kolemjdoucí na jejich speciality. Protože jsme po večeři, dáváme si jen kávu a minerálku. Pomalu se vracíme, ač neradi kolem lampami nasvíceného moře až do Sutomore a je tu naše poslední noc.

Ráno dostaneme poslední snídani, vyneseme kufry na silničku, odkud opět cestují dodávkou a my pěšky až k recepci. Tady vracíme klíče výměnou za naše pasy a odjíždíme přes Budvu, Tivat, opět trajektem na 2. břeh a přijíždíme na území CHorvatska. Protože jedeme kolem pobřeží, můžeme u silnice na jedné vyhlídce zastavit nad Dubrovníkem a fotit Dubrovnickou zátoku, pevnost i město, také velké lodě, které kotví na moři. Přijíždíme do města k hradbám, kde dostáváme rozchod 2 a 1/5 hodiny.

Tak tedy honem do města na prohlídku jeho renesanční benátské architektury paláců a kostelů. Bočními uličkami kolem přístaviště v jedné hospůdce káva, máme zde už málo času, tak se brzy vracíme k busu.

Projíždíme přes nížinu řeky Morače, pak do kopců kolem nádherných horských jezer, znovu k pobřeží, městem Neum, pak okolo 50 km dlouhého poloostrova Pelješac, a to už jsme na Makarské reviéře. Ta cesta zpět nějak rychleji utíká. Dál kolem pobřeží moře a zátokami s letovisky, zaujme Omiš. Přijíždíme do města Split, určitě by stál za návštěvu, snad někdy příště,...nad ním je krátká zastávka. Po dálnici až do Rakouska, vlevo vidíme moře a ocitáme se v divokých krásných horách Velebitu s krajinou stepí, zde se točí filmy o náčelníku Apačů - upozorńuje průvodkyně . Dnes dostáváme na usnutí film Rafťáci. O půl 5. ráno se budíme na našich hranicích, kde prší. Zastavujeme za Brnem v motorestu na snídani, část účastníků se rozloučí, v Olomouci nás opouští průvodkyně s další částí účastnáků, pak to rychle uteče a my o půl 9. ráno už čekáme na MHD ve Zlíně, za chvíli jsme doma.

Omouvám se za sníženou kvalitu fotek - jsou přefocené z našeho alba.