Loading...
Budík nám ráno kdáká už v 6 hodin, proto rychle snídaně a přesun na autobusák, odkud nám odjíždí spoj do Horní Lhoty. Vystupujeme ale už nahoře v sedle u hájovny, odkud se rozbíhá síť turisticky značených cest. My si vybíráme tu, která nás dovede ke zříceninám dvou hradů a do Provodova. Sotva začneme stoupat po zákrutech lesní cesty do kopce, těžknou nám nohy při dnešním až neskutečném vedru - a to je teprve krátce po 8 hodině ranní !! Pomalu postupujeme ke hradu Tetovu, cestou jen Krátká odbočka k upravené studánce. Taky je tu všude kolem spousta hladových komárů, kteří si nás zřejmě pletou s krevní bankou !! Mají holt smůlu...
Sedlo u hradu Tetova - ( správný název zní Engelsberk) - nás vítá nevábnou a zapáchající hladinou lesního jezírka. Prý tu podle pověsti bydlel vodník, který v něm s oblibou topil vepříky. Hmm - nevím proč se soustředil zrovna na nebohá prasátka a také by nás zajímalo, jestli vlastnil na jejich dušičky dostatečně veliké nádoby ... Chodníčkem se po úzké šíji dostáváme přes patero valů a příkopů ! až pod ten šestý, nad kterým se nachází předhradí a vlastní hrad. Ze zříceniny toho moc nezbylo - sem tam kousky základového zdiva a vyvýšené místo s hradním jádrem. To ale neznamená, že by to tu nebylo moc hezké a romantické a nemyslíme si to jen my, ale i trampové, kteří tu mají tábořiště. Hrad vznikl za pánů z Engelsberka, později ho vlastnili Cimburkové a pak náležel loupeživému rytíři Pankráci ze sv.Mikuláše, který byl postrachem moravskoslovenského pomezí. Hrad je pustý od r. 1518.
Když odpočíváme po prohlídce zříceniny dole u rybníčka u svačiny, objevují se kousek od nás novodobí "hledači pokladů", vyzbrojeni moderními přístroji. Nevíme, po čem konkrétně pasou, ale na zdejším hradě - soudě podle jeho velikosti - nikdy zlata moc nebylo ! Jdeme raději dál. V šíleném horku přecházíme přes rozsáhlou paseku - odbočuje tu zelená do Lípy - a my pak lesem vystoupáme na hezký palouček, kde doplnění tekutin a já též nikotin do plic. Pak nás čeká " horská prémie" : asi 300 m dlouhý strmý výstup - ( stylem horské kozy ) - na temeno vyhlídkového vrchu Komonce, který měří 672 m. Na Vizovické vrchy je výhled dobrý, Luhačovicko na druhé straně se nám bohužel ztrácí v oparu. Zestup z Komonce je trošku příkřejší. Jedno nádherné zákoutí je velmi podobné tomu na kopci Ocásek v Chřibech. Dál už je to lepší : jdeme po krásném širokém chodníku, vpravo impozantní bukový les a vrchol bezejmenného kopce, vlevo strašlivý sráz a úplně vlevo tam ze svahu vystupují nějaké skály a za nimi jakoby skalní věž. Bohužel, svah je moc strmý a na průzkum není ani čas a v tom horku ani chuť. Snad někdy příště.
Ale to už jsme u kuželového vrchu se zbytky kdysi významného hradu u Starého Světlova. Na vrcholové plošině nacházíme zbytky základového zdiva a prohlubně. Starý Světlov byl typem hradu s plášťovou zdí a bez nějaké výrazné věže. Patřil pánům ze Šternberka, na konci husitských válek ho ale už ovládal nám už známý Pankrác ze sv.Mikuláše. Po výstavbě Nového Světlova nad městem Bojkovice byl hrad ponechán svému osudu a od r.1517 je pustý. Největší zajímavostí hradu je obrovský příkop, který obkružuje dokola celé hradní jádro a když si představíme dobu, ve které vznikl, tak je pro nás až nepochopitelné, jak to tehdy mohli lidé dokázat bez použití těžké techniky, kterou my máme k dispozici dnes !! Od hradu klesáme po chodníčku zalesněné Baby až na louku s třešněmi. O kus dál vidíme hezký poutní kostel na Maleniskách a kolem něj postávají davy věřících - dnes je neděle a zrovna probíhá hlavní mše. Jdeme si prohlédnout vodní kapli s údajně léčivým pramenem a pak zamíříme mezi davy po silničce prudce dolů z kopce k autobusové zastávce, odkud nám za chvíli pojede spoj do Březůvek. Poblíž zastávky se nachází strmý kopec Rýsov a na něm, na malebném skalisku zbytky dalšího hradu, ale prohlídku si necháváme na jindy a hlavně na trochu chladnější roční období...
Březůvky jsou v dnešní době známé ... ehm, jak bych to jenom slušně napsal - je tu prostě jeden pohostinný noční klub pro ty, kteří nemají rádi erotiku zadarmo ... My ale vystupujeme až na konci obce za vodní nádrží a lesíkem přes potok se po vyšlapaném chodníku dostáváme až k ní. Nevypadá to tu vůbec špatně : malá přehrada je asi 300 m dlouhá a 50 m široká. Voda sice není nejčistší a nejteplejší, ale jde to. A není to tak hrozné ani s davy návštěvníků - pěkný soukromý flek se tu vždycky najde... Napřed ale směr Hospoda !! A ona to není hospoda, ale velice krásná koliba a uvnitř, hlavně v patře je to opravdu super !! Je tu výzdoba z paroží a kožešin - i vycpané zvířátko se najde - a nad námi je ještě jedno patro, asi s barem. Taky se tu dobře vaří, my si ale dáváme jen polévku a kávu a navýsost spokojeni se odcházíme koupat. Leháme si do trávy u horního konce nádrže, když pak jdeme do vody, tak je v prostředu hloubka přesně po krk a taky je sranda, že ve vodě nejsme sami : Kromě lidí jsou ve vodě také ryby, hladinu brázdí hejna divokých kachen a zlatým hřebem dnešního dne je veliký pes - retrívr, který se koupe zároveň se svými páníčky. Tlapami hrabe ve vodě jako kolesový parník a koupel se mu tak líbí, že ho majitelé vůbec nemůžou dostat ven z vody !!!
K večeru jdeme na autobus a protože máme ještě skoro hodinu čas, tak se rozhodneme popojít o zastávku dál a ono je to nakonec 3 km po silnici do kopce a odjíždíme až od výletní restaurace pindula za Kudlovem...