Thajsko 2011 ** Ostrov Koh Tao ** Bangkok - 1.DEN

Naši cestu za krásami Thajska jsme plánovali cca půl roku dopředu. S výběrem hotelu a ostrova jsme to zcela nechali na našem kamarádovi, od kterého vlastně celá "mise Thajsko" vzešla. Dle referencí známých to vyhrál ostrov Koh Tao v Thajském zálivu (Jihočínské moře), pláž Sai Deang Beach a na ni hotel, no spíše chatičkový resort Coral View. V Bangkoku jsme dali také na doporučení a objednali si tři noci v hotelu Trang. V obou případech je rezervace přes internet bez problémů (Coral View vyžaduje 10% zálohu předem, u hotelu Trang se záloha platit nemusela). Z tepla domova jsme také přes internet zařídili transfer z Bangkoku na ostrov Koh Tao. Přepravu nejdříve autobusem a pak následně katamaránem zajišťuje agentura LOMPRYAH. Zde jsme lístky platili předem platební kartou. Zpáteční lístek stál na osobu 1650 THB, což je jednoduchým přepočtem x 0,6 na koruny 990 Kč. V plánu máme sedm nocí na ostrově a pak tři noci v Bangkoku. Není to moc, ale bohužel díky pracovnímu vytížení se musíme spokojit i s tak celkem krátkou dovolenou. O to více si ji budeme chtít užít. Odlétáme 18. ledna v 14:45 z Prahy do Amsterodamu a pak dále do Bangkoku. Opět na české půdě naše nožky spočinou 31. ledna v poledne.

Na cestu do dalekých krajů nás vyráží celkem pět. Já (Iva), můj manžel (Stáňa), moje sestra Marťa a naši dobří známí z Kladna - Radek a Vierka. Málem jsme odletěli jen čtyři, protože Marťa v pátek dostala angínu. Ale díky silným antibiotikům a hlavně s vírou, že to všechno dobře dopadne s námi v pondělí po 12 hodině nasedá do auta a z Ostravy vyrážíme směrem na Kladno. Raději v Kladně u známých přespíme, než se dát všanc nevyzpytatelné dálnici D1, kde v poslední době není dne, aby se na ni nestala nějaká nehoda anebo aspoň nebylo náledí, déšť či mlha.

A je to, jak jsme předpovídali. Skoro 2/3 cesty jdeme hustou mlhou. Naštěstí nikde žádná havárka. Jen kousek před Kladnem nám začíná přibrzďovat pravé přední kolo, ale naštěstí to byl jen zapadlý kamínek. Okolo šesté večer konečně parkujeme v Kladně. Šampíčkem si připíjíme na vydařenou dovolenou, večeře, poslední doplánování detailů cesty a pak hajdy na kutě, protože máme před sebou náročný let a přesun na ostrov, takže postel uvidíme nejdříve za dva dny a dvě noci.

18. února 2011

1.DEN - Odlet přes Amsterodam to Bangkoku

Ráno vyspaní do růžova. Tedy aspoň v rámci možností, protože před tak dalekou cestou je člověk plný očekávání a myšlenky neustále létají hlavou, takže o klidném a nerušeném spánku se moc mluvit nedá. V 11 hodin nasedáme do auta a míříme k letišti Ruzyně. Auto parkujeme na hlídaném parkovišti firmy Go Parking, které je vzdáleno 3 minuty jízdy od letiště. Parkování na den stojí 100 Kč. Firma Go Parking rovněž zajišťuje odvoz na letiště, který je v ceně parkovného. Takže asi za 5 minut po tom co jsme auto zamkli na parkovišti se procházíme po letištní hale. Nepotřebné zimní oblečení jsme zamkli v kufru auta. Na sobě máme jen mikiny, dlouhé kalhoty a botasky. Radek s Vierkou dojíždějí asi půl hodiny po nás. Jeli autobusem, do auta bychom se, se všemi zavazadly bohužel nevlezli.

Máme dostatek času. Letadlo nám do Amsterodamu odlétá až v 14:45. Na let jsme se už odbavili včera večer. Palubní lístky máme nejen do letadla do Amsterodamu, ale také do Bangkoku. Už nám jen zbývá nechat obalit batohy fólií - vznikly z nich nevzhledné kokony. Mám podezření, že po tak dlouhém letu se z nich může v Bangkoku vylíhnout motýl Teď je ještě odbavíme také až na konec naší cesty a budeme pevně doufat, že se s nimi na letišti v Asii opět shledáme.

Odlétáme na čas. Předpokládaná doba letu je cca něco málo přes hodinu. Na svačinku dostáváme malý pytlík preclíčků a nealko na zapití. V Praze svítí sluníčko, ale v Amsterodamu přistáváme do šedého sychravého hnusu. Teplota je mírně nad nulou. Ale to nás nemusí trápit, protože celých pět hodin čekání na další let strávíme v útrobách letiště. Letadlo nám startuje dle letištního řádu ve 20:45. Do té doby brouzdáme Free Shopy. Parfémy a čokolády to my holky rády :-) Kluci dávají raději přednost ochutnávkám holandského sýra. Když nás obchody omrzely, tak jsme se vydali na obhlídku jednotlivých částí letiště. I v pětatřiceti a výše můžete podlehnout kouzlu jezdících pásů. Zvláště, když se nudíte. Hlavní je, že nikoho z nás nezavřeli za narušování pořádku na letišti. Radek už měl jednou na mále, když v Londýně náruživě fotografoval letadla. Všímaví cestující na něj upozornili ochranku, že se letadlům až moc věnuje. Jestli to náhodou není nějaký špion či terorista. Naštěstí to s ním dobře dopadlo. Ale je ponaučen, už od té doby na letištích letadla moc nefotí.

Po takové jízdě na pásech Vám vyhládne. A tak jsme objevili samoobslužnou jídelnu, kde se dá najíst na letištní poměry za celkem slušné peníze. Dali jsme si stylově thajskou specialitu. Chutnala všem. Ale to jsme ještě neměli pořádně s čím srovnávat. Teď už víme, že thajská specialita je specialitou a zároveň dobrůtkou přímo v Thajsku. Všude jinde jsou to jen více čí méně povedené napodobeniny.

Hodinu a půl před odletem se pomalu vydáváme k terminálu, odkud budeme odlétat. Osobní prohlídka u všech probíhá bez problémů. Dokonce po dlouhé době nezvoním a připadá mi, že je podstatně méně precizně provedena, než když jsem loni odlétala z Ostravy charterovým letadlem na Krétu. Tam mě i omacávala bílými rukavicemi nepříjemná celníčka.

Mírně nervózní sedíme v odletové hale, která se pomalu zaplňuje lidmi, kteří se na nadcházejících 10 hodin stanou našimi spolucestujícími. Začíná nástup do letadla. Nejdříve nastupuje bussines třída a handicapovaní cestující. Naší pozornosti neunikl pán na vozíčku s kyslíkovým přístrojem a umělou výživou napojenou do žíly. Člověka to vede k zamyšlení - Proč? Co ho žene, aby podniknul ve svém zdravotním stavu, tak dlouhý a náročný let? Možná se vrací domu? Možná chce ještě jednou vidět Thajsko? Čert ví ...

Konečně přišla řada i na nás. Přece jen máme 42 a 43 řadu a ta je až za křídly letadla. "Chobotem" si to hezky mašírujeme do útrob obra. Smutně míjíme schody, které vedou do první třídy, a usazujeme se do titěrných sedaček. S pocitem sardinky v konzervě se snažím, s tím nějak srovnat. A budu se snažit pevně věřit, že těch 10 hodin jako sardinka ve zdraví přežiju. Jedna z mála potěšujících věcí na palubě letadla, jsou obrazovky zabudované ve všech zádech sedaček. Tyto malé čtverečky skýtají zábavu na dlouhé cestě. Ovladačem, který je za zabudovaný v opěradle pro pravou ruku, lze vybírat z nabídky filmů, seriálů, dokumentů, všech možných žánrů hudby od rocku až po operu. Ale také můžete hrát hry, vzdělávat se v kvízech anebo dokonce zvládnou pár lekcí cizího jazyka.

Letadlo je již plné. Podle informací, které jsme si zjišťovali před odletem, by mělo být vyprodáno do posledního místečka. Ke startu se, ale pořád nemá. Letušky poletují tam a zpátky v uličkách. Cestující začínají být nervózní a někteří z nich korzují v uličkách či postávají. Šušká se, že má letadlo problém s kyslíkem. Nepříjemná zpráva. Doufám, že nás následně nevyzvou k opuštění letadlo, protože oprava bude náročnějšího rázu. A my tak strávíme noc na letišti anebo v přilehlém hotelu, než letadlo opraví. Po více jak hodině, kdy jsme měli mít již část letu za sebou, se konečně něco děje. Rozsvěcuji se obrázky s příkazem "Připoutejte se" a letuška rozhlasem oznamuje, že se jménem letecké společnosti KLM velice omlouvá za zpoždění, které bylo způsobeno jedním z cestujících. Cestující je těžce nemocný a neměli pro něj dostatek kyslíku na celou cestu. Byl to právě ten pán na vozíčku, kterého jsme si všichni všimli při nastupování. A tak se dozvídáme, že pána nekompromisně vysadili z letadla. A co se s ním dělo dál, se už nikdy nedovíme. Tady je přesně vidět jak se rodí fámy. První řekne, že pro pána není kyslík. Druhý už vypustí toho pána. Třetí přidá letadlo a čtvrtý už v tom vidí leteckou katastrofu.

Konečně se odlepujeme od země. Přece jenom to jde takovému velkému kolosu trochu ztuha. Nechce se ani věřit, že se takový obřík vznese do oblak. Motory burácí, klimatizace jede na plné obrátky. Při té příležitosti mi vybíhá na mysli jeden článek o nejmenované letecké společnosti, který byl o nejkuriozitnějších dotazech a požadavcích cestujících na letecký personál během letu. Mimo jiné se dožadovali otevření okýnka, ztišení motorů, zastavení turbulencí či ukázání, v které části letadla se nachází McDonald´s.

Asi tady v letadle McDonalda nemáme, protože nás letuška oslovuje s otázkou, zda si dáme vegetariánskou stravu anebo kuře. Žádný hambáč v nabídce nemají Jelikož jsme všichni masožravci, tak vyhrává kuře. Po rozbalení krabičky zjišťujeme, že se její obsah hodně podobá thajské specialitě z letiště. Musím ale podotknout, že ta na letišti byla lepší. Kromě teplého jídla jsme dostali také misku se salátem, šlehanou citronovou pěnu, houstičku a máslo. V dalším kole po jídle dostáváme na vybrání ze studených nápojů a pak ještě z teplých. Po půlnoci středoevropského času se už můžeme uložit k nerušenému spánku. Tedy je to aspoň mé vroucné přání. Těžko říci zda bylo vyslyšeno. Stáňa tvrdí, že jsem spala, já jsem ale jiného názoru. Viděla bych to spíše takto: střídavě upadám do mikrospánku, koukám na filmy, sleduji naši trasu na mapě, mastím karty a sem tam se zvednu a uvolním Martě cestu na záchod. Sedí u okýnka, které je ve dne super, ale letíme v noci, tak si jej moc neužije. V půli cesty nás budí letuška s dotazem, zda si dáme zmrzlinu. A proč ne? Příjemné zpestření cesty ve výšce několik tisíc metrů nad mořem Po studeném pohlazení se vracíme do stejného koloběhu - spánek, telka, hry, hudba, záchod.

Do cíle nám už zbývají jen slabé dvě hodinky. To je ten pravý čas pro snídaní. Vaječina ve vakuovém balení není sice nic moc, ale co by za ni děti v Africe daly, že? Takže statečně sníme "chemická" vajíčka s houskou a máslem. Ještě, že nám dali čaj, kterým to můžeme zapít Sotva letuška odnesla tácky se zbytky jídla, ozval se rozhlas, že jsme právě zahájili přibližovací a přistávací manévry k letišti v Bangkoku. V cca 14:30 místního času (abychom zjistili kolik je právě u nás, musíme odečíst 6 hodin) rolujeme k letištní hale.