TIŠNOV 21 - 5.Výstup na Květnici

Popolední odpočinek jsme protáhli až do půl čtvrté a po něm si uvařili kávičku. Jana po jejím vypití povzdechla, že ji pořád strašně bolí koleno. A protože nás zítra čeká celodenní výlet do „Velmezu“, bude si na noťasu upravovat fotky a odpočívat a já že prý mám jít na procházku sám.

A tak jsem šel, ale jen nalehko s fotoaparátem. Původně bylo mým úmyslem projít Riegrovu ulici s výstavnými vilami až nahoru k sanatoriu a vyšplhat se na rozhlednu Klucaninu, ale nožky mne neposlechly a z Komenského náměstí náměstí odbočily směrem k Millerovu domu. Neprotestoval jsem, neboť jsem tušil, kam mají namířeno…

Ještě než jsem rynek s výrazným Mariánským sloupem opustil, přeletěl jsem očima davy postávající o něco výš na tišnovském hlavním náměstí a mé slechy byly potěšeny hlasitou úvodní skladbou vystoupení skupiny Buty.

Jak jsem se blížil k Millerovu domu, zvuk postupně slábnul, a jen co jsem začal po trase naučné stezky kráčet z Jungmanovy ulice strmým svahem nahoru na Květnici, ztratil se zcela.

Což byla chyba, neboť jsem se v úvodním (asi šest stovek metrů dlouhém) stoupání v sobotním horkém zářijovém odpoledni potil jak to prase domácí a nutně potřeboval nějaký (alespoň hudební) doping. A v duchu si nadával do debilů, proč jsem si sebou - propáníčka, nevzal batoh s láhví minerálky!

 

Abych přišel na jiné myšlenky, lovil jsem z paměti fakta o kopci, na nějž právě lezu… a proč byl (a je) zrovna on pro Tišnov tak důležitý.

 

Jeho strmé kamenité a převážně zalesněné svahy se vypínají nad historickým jádrem města a v první řadě je „hora“ Květnice neodmyslitelnou přírodní kulisou Tišnova.

Na pozoruhodném kopci (dnes se statutem Přírodní památky) se ukrývá veřejnosti nepřístupná Květnická propast, Králova jeskyně a chodby bývalých dolů, naštěstí nejzajímavějšími místy této výrazné vyvýšeniny návštěvníky protáhne 7 km dlouhá trasa NS Květnice.

(Já neměl čas projít ji celou, ale výstup na první předvrchol – Velkou skálu, jsem si pochopitelně ujít nenechal.)

 

Jméno tato „hora“ se dvěma vrcholy dostala podle své bohaté květeny, jenže skutečnou horou není. Její vrcholové kóty jsou značeny toliko numery 446 m (Velká skála), 387 m (Malá skála) a vlastní vrchol se tyčí do 470 metrů nad hladinou moře. Extrémně strmé svahy kopce pokryté listnatým porostem - a ty holejší i lesostepí - se ale zdají díky optice mnohem vyšší.

Bohatství zdejší květeny má svůj prozaický důvod: Květnice je sice součástí brněnského masívu, ale zároveň i rozmezím mezi chladnější Vysočinou a mnohem teplejším Brněnskem. Navíc je geologické podloží masivní „ostrovní hory“ tvořeno nejen šedými či narůželovělými křemennými slepenci a pískovci (přeměněnými místy na kvarcit), ale hlavně devonskými vápenci, díky čemuž zde vznikl Tišnovský kras. Nachází se v něm několik hlubokých propastí a jeskyní, z nichž je veřejnosti – i když není přístupná, díky médiím známa hlavně ta Králova.

 

Nad Květnicí nejásají pouze botanici. Zemí zaslíbenou byla i pro mineralogy, kteří zde sbírali nádherné vzorky polodrahokamů a minerálů, jakými jsou třeba ametyst, křišťál, záhněda či baryt, který se zde ve štolách na úpatí kopce kdysi dokonce těžil. Kromě toho zde narazili i na kalcit, galenit, limit, azurit, malachot, ryzí měď, sádrovec, citrín, lublinit a mnohé další.

Je to tak - Květnice bývala úžasnou přírodní pokladnicí, ale dnes už je bohužel volný sběr minerálů pod vysokou pokutou zakázán. Není ale nutno lkát nad tímto zákazem – nejkrásnější ukázky zdejšího „vzácného kamení“ je možno shlédnout v rozsáhlé mineralogické expozici v klášterním muzeu v Předklášteří…

 

Nyní ale už zpět k mé cestě. Právě jsem totiž vystoupal k další Info tabuli a minul sestupující párek milenců. Odtud už k mé velké úlevě trasa v délce téměř tři čtvrti kilometru pokračovala vysoko nad městem po vrstevnici a poznenáhlu se po obvodu kopce vracela nad historické jádro města. Spolu s ní se vrátil i melodický rytmus koncertu Buty, odehrávající se na náměstí Míru a můj výstup byl až k vrcholu Květnice doprovázen mnoha jejich známými hity. (Jen ten nejslavnější - „Františka Dobrotu“ jsem zřejmě už při tom úvodním stoupání prošvihnul.)

Díky dostatečnému převýšení se mezi okolním lesním porostem a shluky keřů nalezly skulinky s dalekými výhledy. První směřoval k tišnovskému vlakovému nádraží a ke kopci Čihadlo.

O chvilku později už jsem se ocitl v místech fantastické přírodní „vyhledovny“ vysoko nad náměstím Míru. Hluboko pode mnou se můj zrak mohl pokochat všemi nejvýznamnějšími budovami dotvářející charakter historického tišnovského centra (hlavním rynkem s radnicí i blízkým kostelem sv.Václava), okolní modernější zástavbou, údolím Svratky i kopci nad jejím levým břehem, jimž dominovalo témě Klucaniny přizdobené rozhlednou.

 

Pak jsem přišel k rozcestí. Posledního půl kilometru k vrcholu stezka překonala několika táhlými serpentinami a pak už jsem stanul u posledního rozcestníku, odkud to byl k Velké skále kousek. Za dnešního krásného slunečního odpoledne jsem tu samozřejmě jediným návštěvníkem nebyl, krom mé maličkosti se zde vyskytovalo větší množství turistů jiných, hlavně rodičů s dětmi.

 

Já ale věnoval největší pozornost samotné Velké skále. Je nejvyšším skalním útvarem celé Květnice a hlavní stěna dosti rozložitého mrazového srubu s mnoha puklinami a bizarními výchozy dosahuje výše deseti metrů. Skála je tvořena devonskými kvarcity a na povrch vystupujícími křemencovými brekciemi a laminity. Já si ji nejprve pod úpatím stěn hezky dokola proti směru hodinových ručiček celou obešel a pak se stal dokonce svědkem toho, jak jedna zřejmě mineralogicky zanícená maminka svým dítkám v balvanech pod skálou ukázala geodu, z níž byl kdysi vyloupnut ametyst.

 

Ano, Velká skála byla skutečně moc pěknou ukázkou místních skalin, jen avizovaná vyhlídka z vrcholu mne zklamala, neboť pohled do okolní krajiny se otvíral již k zapadajícímu slunci a navíc byl omezen haluzemi notně vzrostlých stromů.

 

Pak už jsem z vrcholu serpentinami sestoupil k tomu půl kilometru vzdálenému rozcestí a od něj se po neznačeném, ale dobře vyšlapaném vrstevnicovém chodníku, vydal k nedaleké, na něj navazující modře značené turistické trase.

Cestou jsem minul několik nižších květnických skalních „vzorků“ a po dosažení modrého značení seběhl z lesa na horní konec Tišnova a Květnickou ulicí dolů na hlavní městský rynek. Skupina Buty si to své už odehrála a na pódiu zrovna řečnil starosta a zval všechny přítomné na Hodovou zábavu.

Některé stánky byly ještě v provozu a já mezi nimi narazil na karavan s nabídkou grilovaných kurčat a hranolků. Takže jsem půlku voňavého opeřence spolu s dvojitou porcí zakoupil (tím velmi snadno vyřešil naši dnešní večeři) a pak už spěchal do penzionu za manželkou...