Tramin - to není jenom víno

Jihotyrolská vesnice Tramin (italsky Temeno) je známá především dík vínu. Jedna jeho odrůda má své rodiště právě zde, ve vinicích na svazích údolí řeky Etsch (it. Adige) jižně od provinčního centra Bozen (Bolzano). Důležitou roly v životě obce, která má kolem 3 100 obyvatel, sehrává v současnosti vedle pěstování vína a jablek i cestovné ruch. Hotely a pensiony v Tramine jsou obsazeny zejména rekreanty z Rakouska, Německa, Švýcarska a Lucemburska, a to i proto, že Tramin, i když se nachází na území Itálie, je téměř čistě německou, tyrolskou dědinou, v které se italština ozývá jenom sporadicky.

Tramin se nachází v specifické klimatické oblasti s takříkajíc subtropickými podmínkami, kde na nás přímo exoticky působí dvory, ve kterých rostou nám známé listnáče i jehličnany a vedle nich palmy, olivy, smokvoně, i banánovníky. Při tak bujné teplomilné vegetaci komicky působí dopravní značka, která přikazuje použít sněhové řetězy. Ale prý tady bývají i silné mrazy a tehdy při velkém, někdy více něž 20-procentním sklonem je takové obutí aut nevyhnutné.

Od jara do podzimu pozývá informační centrum v Traminu obyvatele i turisty na různé akce. Samozřejmě, že milovníků hor lákají především blízké DOLOMITY, v létě je oblíbeným cílem jezero Kalterer See, ale hosté si mohou vybrat z bohaté ponuky výletů: od krátkých vycházek do okolí, až po autokarové zájezdy třeba do Benátek anebo do Verony, včetně účasti na operních představeních.

Ale pozoruhodný je i samotný Tramin. Malému náměstí dominuje budova Radnice a kostel, k němuž postavili v 15. stol. věž, která je nejvyšší v širokém okolí (93 m). Zaujalo nás, že na vrchol nezdobí křesťanský symbol, ale hvězda a čtvrťměsíc, co jsou erbové znaky Traminu. Kostel je zasvěcen sv. Julitte a Cyricovi. Svatá Julitta se svým tříletým synem Cyricom (anebo Qiricom) se stali oběti Diokleciánovu pronásledování křesťanů kolem roku 305 v maloasijském Tarse.

Z náměstí vycházejí uličky s domy, kterých základy sahají do středověku. Na každé historicky cenné stavbě je tabulka se základnými informacemi. Podle knižního průvodce už v roku 850 existovala dědina Termeni. V roku 1214 tridentský biskup Friedrich von Wangen na kopci, na kterém dnes stojí kostelík sv. Jakuba, dal postavit hrad s vinnými sklepy. Kostel sv. Jakuba je nejnavštěvovanější památkou Traminu. Jednak proto, že je odtud krásný výhled na vesnici, i na údolí Adige, jednak proto, že se jedná o stavbu vysoké umělecko-historické hodnotě. Navzdory pozdějším úpravám si zachoval původní románské stavební prvky. Pozoruhodné jsou však především fresky v interiéru. Pocházejí ze 13. - 15. stol. a unikátní je zejména ta část označena jako „Beštiárium“. Podle průvodce to mohlo být varování před nadměrným pitím vína, teda něco jako osvěta na středověký způsob.

Nahlédli jsme i do kulturního života Traminu. V sezoně od června do září každou středu ožívá Tramin akci, kterou nazvali Dorfsleben - Vesnický život anebo Život na vesnici. V tom čase se v centre Traminu roztočí pestrý kolotoč zábavy, kterou zabezpečují místní kapely, soubory, muzikanti i řemeslníci. Nechybí ochutnání vína i produktů místní pálenice a likérky.

Obdobou našich plesů jsou v Traminu festy. Nekonají se však v zimě, ale koncem léta a začátkem podzimu na místním „festplaci“. Organizují je fotbalisti, lyžaři, hasiči… Víno a pivo teče proudem, z gastronomických specialit prokládají grilované kuřata a prasečí kolena. A na podzim nechybějí pečené kaštany. Všechno se nese v německém, tyrolském štylu i jazyku, co - zdá se - vyhovuje jak obyvatelům, tak i turistům. Italština zazní snad jenom v některých šlágrech a i u vchodu na „plac“ nás nevítají vlajky s italskou trikolórou, ale červeno-bílé tyrolské zástavy.

Když se pořádá Dorfleben, je až do deseti hodin večer otevřeno i místní museum. Zadarmo, resp. za dobrovolný poplatek. Bohatými expozicemi nás provedl kustod Hermann Toll, který nám nabídl i gastronomické lahůdky, jaké si kdysi nosili rolníci do vinohradů: klobásu a polentu - kukuřiční kašu - a lehké víno, jaké si pilo při polních pracích místo vody. Hermann Toll nám nakonec nabídl i kvalitní červené víno, jaké si Traminčané dopřáli večer po návrate z práce anebo ve dny sváteční.

Bouřlivý je zejména traminský masopust. Kořeny této zábavy, jejíž hlavní postavičkou je Egetmann, sahají do středověku a dnes se tzv. Egetmann Umzug koná každý lichý rok. Tehdy se oplatí vyjít do ulic Traminu v starém oděvu, protože alegorický průvod je značně bujarý a tak se vám lehce může stát, že i vás třeba „vykoupu“ v korytě s moukou anebo vám tváře začerní sazemi.

Katastr Traminu se zdvíhá od nivy Adige (215 m n. m.) až po vrch Roen (2 116 m n. m.). Vzhledem na značné převýšení je výstup na Roen poměrně náročný a v závěru, nad chatou Űberetscherhütte si i troška zalezeme po lanem zajištěné cestě.

Mně se podařilo vyběhnout na Roen celkem čtyřikrát. Co zajímavého jsme tam viděli, o tom se podělím s čitateli tohoto portálu někdy jindy.