I  třetí (poslední) den rychlonávštěvy Dolomit  počasí přálo, od rána  se na nás usmívalo sluníčko. Pobalili jsme kufry a  z ubytování  v  Paganelle  sjeli   do údolí.   Kopírovali  jsme pak  tok  řeky  Avisio, projížděli  údolím Fiemme ( Val di Fiemme), kde se nachází  množství  sjezdařských areálů a sítí běžkařských tras.  (mapa navštívených míst)

Pokračovali jsme  do Cavalese, hlavního   městečka  Val di Fiemme, známého  zpracováním a  distribucí dřeva. Antonio Stradivari  v minulosti  v okolí  putoval a  nacházel rezonanční  smrky pro své úžasné  nástroje. Za  celý život jich  houslový mistr  vyrobil 1 100.  Vzácné stromy z lesů   Val di Fiemme se vyváží dodnes a  jsou velmi ceněny.

U téhož městečka se  nachází  hora Alpe  Cermis,  pro běžkaře známá svou  krutou červenou sjezdovkou Olympia III, kterou  vybíhají v rámci  vyvrcholení  Tour de Ski, jež je součástí Světového poháru v běhu na lyžích.  (Lukáš  Bauer určitě o tomto nestylovém tvrdém závodu ví své…)

Následoval průjezd  dalším  lyžařským střediskem Predazzo,  potom  jsme  vystoupali  průsmykem  Valles (Passo Valles), nacházejícím se  na hranici  mezi Trentinem a Ventem,  do výšky 2 033 m.n.m.  Zastavili jsme zde a průvodce nás nechal  chvíli proběhnout  po zelené louce, osázené hořci a  vřesy. Pokochali jsme  se  vzdálenými panoramaty  Dolomit. Vyškrábala  jsem se  do prudkého  kopce  o pár metrů výš na skálu, abych za protějšími  travnatými kopci   mrkla  na vyčnívající vrcholek Marmolady.

Pokračovali jsme  pak autobusem dál překrásnou horskou  krajinou  a projížděli  dalšími  upravenými  a čistými městečky. Architektura dob dávno minulých se tu nenásilně  snoubila s  novodobými stavbami.

V Piè Falcade jsme zhlédli  kostel bez věže s pozadím 3 zubů Monte  Pelma (3 168 m.n.m). V Alleghe, dalším středisku zimních sportů,  horolezectví a turistiky, nacházejícím se pod horou  Monte Civetta (3 220 m.n.m.), jsme obdivovali tyrkysovou barvu stejnojmenného  jezera, ležícího  na levém břehu obce.

Do  horského průsmyku  Falzarego   pan řidič bravurně vytáčel všechny  prudké zatáčky, vedoucí strmým úbočím hor a  trošku   potrápil  motor dostavníku. Finální adrenalinová serpentina   (s úhlem větším než 180°) vedla tunelem vyraženým  ve skále. Projet jím bylo  téměř o prsa (VID.)

Moderní  lanovkou Laga Zuoi  (VID.) z Passo  Falzarego  (2 105 m.n.m.) jsme vystoupali během  pár  minut k horské chatě   (Rifugio Lagazuoi – 2 752 m.n.m. ) nacházející se  kousek od vrcholu Piccolo Lagazuoi (2 778 m.n.m.).

Pocity  ve výšinách jsme  měli   nepopsatelné  - stejně  jako   den předchozí - na  Sass Pordoi. Procházeli jsme se po vrcholu a užívali si panoramatických  výhledů na úžasnou krajinu (Tofana di Rozes – 3 225 m., Tofana II - 3 243 m. Tofana III – 3 237 m., Grande Lagazoui – 3 835 m., Marmolada  3 343 m., Fanis di Mezzo -  2 988 m., Pelmo - 3 168 m., Civetta  - 3 218 m.,  Croda  da Lago – 2 709 m., Antelao – 3 263, Sorapis -3 250 m.).

Výjimečnost  této  hory, jakožto strategického místa, ale i  jiných   sedel, vrcholů a hřebenů  (např. Monte Piany, Monte Cristala, Marmolady masivu Tofan atd) je spojena s první  světovou válkou.

V květnu 1915  v Dolomitech bojovala Itálie  a  Rakousko – Uhersko. Do podzimu 1917, do  konce nesmyslného válčení bez vítěze (vesměs  rodáků z Dolomit )  přišlo o život velké množství vojáků na obou stranách. Rrakouští byli nazýváni horskými myslivci a  italským se  říkalo italští alpíni. Více než v bojích jich však zemřelo  následkem  nemilosrdných  horských podmínek, především v zimním období. Vzpomnělo se na  návštěvu  slovinského Kobaridu v Julských Alpách, kde  v podobném vysokohorském  terénu (taktéž i ve stejném čase)  byla jiná italská fronta v boji   s Rakousko-Uhersko - Německem poražena.

Ale  zpět do Dolomit.  Po dramatické minulosti  zde zůstaly   stopy v  podobě  zajištěných cest,  kaveren, bunkrů, zátaras, kamenných srubů, jeskyní, dělostřeleckých hnízd, mohutných sítí  zákopů, tunelů  a štol, vyhloubených Rakušany i Italy. 

Horkotěžko  jsem se probrodila neprošlapaným  sněhem, který sahal někde   až po kolena,   kousek   pod Rifugio Lagazuoi  k jednomu z opevnění  Dle  infotabule  bylo součástí  Open air  museum. Od  průvodce jsme se  dozvěděli, že z mnohých pozůstatků  války vznikla jak zde, tak i  v okolí  volně přístupná   přírodní muzea. Nejen kvůli bílé pokrývce, jež skrývala velkou část povrchu, ale  hlavně  kvůli nedostatku času, nebyla možnost široký terén blíže probádat. Až  po návratu do vlasti internet  prozradil, že  námi navštíveným masivem Picollo Lagazuoi vede /mimo jiné prostory/  i strmá štola s názvem  „Galleria del Lagazuoi “ o délce 1 100 m, s výškovým rozdílem 350 m. Technická památka (kdysi mistrovské dílo italských vojáků, vytvořené za účelem dobytí rakouského strategického bodu nad sedlem Falzarego) je prý  atraktivní turistickou trasou… Tak třeba někdy  příště  místo lanovky  nahoru pěkně po svých a s čelovkou na hlavě tímto uměle proraženým tunelem.

Pokračovali jsme  do Cortiny d'Ampezzo (1 224 m.n.m.), městečka  nacházejícího se v srdci Dolomit, v provincii Belluno v Benátském regionu, obklopeného vrcholy  Tofana di Mezzo, Cristalo, Sorapiss, Cinque Torri, Pomagano, Croda da Lago atd. V roce 1956 se  zde konala zimní olympiáda. Prošli jsme částí Cortiny a usadili se na malou  chvíli  v kostele sv.  Filipa  a Jakuba (Basilica dei Santi Filippo e Giaccomo).  Atmosféru interiéru   hlavní památky  města akusticky dokreslila hudba  Bacha (VID.), která se právě  linula z kostelních varhan. 

K třešničce na výborném dortu se dala  přirovnat podvečerní návštěva jezera  Misurina  - VID. (obvod 2,6 km, délka  1 km, šířka 0,3 km, hloubka cca 5 metrů, nadm. výška 1 754 m). Největší přírodní jezero v oblasti Cadore (provincie Belluno)  se nachází asi 12 km  od   Cortiny v krásném údolí, obklopeném horskými štíty Dolomit ( Tre Cime di Lavaredo ,  Cadini, Monte Cristallo,  Monte Sorapis). Místo nabízí  v zimě lyžování, bruslovačku, v létě  turistiku, horolezectví a další vyžití.

Klimatické podmínky v oblasti kolem jezera  jsou vhodné zejména pro ty, kteří trpí onemocněním dýchacích cest. Nachází se zde  centrum   léčby  dětského astmatu.

Dostali jsme krátký rozchod. Nebylo vůbec  přelidněno,  což jsme ocenili. Míjeli jsme hotely, které lemovaly břehy  Lago di Misurina. Na malou chvíli jsem vyzula  boty, abych osvěžila  ucaprtané nohy, ale  brzy jsem  z ledové  vody jezera  vyskotačila. Poseděli  jsme na lavičce, užívali  si posledních hřejivých paprsků sluníčka, nafotili si   Tři zuby (Drei Zinnen) a na opačné straně jezera budovu  s pozadím hor. V obchodě s potravinami se   za  dobrý peníz  nakoupily dárečky a pak už jsme vyráželi vstříc  domovu.

Z úchvatné krajiny italských Dolomit, zapsaných díky své mimořádnosti v roce  2009 mezi poklady přírodního dědictví UNESCO, jsem si dovezla nezapomenutelné zážitky.

Velkou roli zahrálo příznivé počasí.

 

Poděkování  patří Ing.  Vondráčkovi,  který nás po celou dobu doprovázel a obohacoval kvalitními informacemi i  pánům řidičům za bezpečnou a zážitkovou jízdu.

 červen 2014

DOLOMITY  - album

 

Články související:

Karersee, Pordoi Pass, Marmolada, Latemar, Rosengarten, pohoří Sella, Brixen a  další....

Lago di Garda

 

 Cestovní kancelář:

CK VOMA

 

Použité odkazy:

WIKIPEDIE 

http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=it&u=http://www.dolomiti.org/ita/cortina/laga5torri/musei/index.html&prev=search

 

bzukot na  serpentinách