Tři podzimní dny ve Štramberku - I. den

Letošní podzimní minidovolenou jsme s manželem Frantou strávili v městečku Štramberk se spoustou malebných uliček, kde se nachází roubené domy z 18. a 19. století. Městečku je přezdíváno Moravský Betlém. Štrambek je znám spoustou pozoruhodností, jako je věž Trúba nad náměstím, Muzeum Zdeňka Buriana, Národní sad s jeskyní Šipka a vyhlídkou na město, Arboretum, atd. Ubytování jsme si zamluvili přímo v centru náměstí, ve starobylém domě U Davidů, který stojí vedle hotelu Šipka.

Zvolili jsme cestu autobusem, a tak v sobotu v 8 hodin ráno vyjíždíme ze zlínského nádraží do Valašského Meziříčí, kde asi po hodině a půl přestupujeme na spoj do Nového Jiřína. Odtud pokračujeme po menší přestávce do Štramberka, vystupujeme kolem 12. hodiny. Od zastávky autobusu jdeme do kopečka, pak stoupáme dlážděnou kamennou ulicí Horní Bašta kolem malebných valašských roubenek až k náměstí. Celou cestu nad námi vidíme věž Trúbu, tyčící se nad náměstím. Asi po dvaceti minutách stojíme u kašny, naproti které stojí starobylý dům U Davidů, ve kterém máme zajištěno ubytování. Zvoníme, ale nikdo neotvírá, a tak beru telefon a volám majitelce. Ta nás pohodovým hlasem, který nemůže nic rozházet informuje, že nám klíč schovali pod popelnici. Byl tam, jdeme do prvního patra do našeho útulného apartmánu. Je v něm manželská postel sedací gauč se stolem a židlemi, televize, koupelna a kuchyňská linka. Hlavně je celý pokoj vymalován naší oblíbenou meruňlovou barvou, tak se zde hned cítíme, jako doma. Když otevírám okno, zjišťujeme, že přímo nad námi vyčuhuje věž Trúba. Jiné pokoje mají okna na náměstí. Chvíli si odpočineme u kávy, vybalíme jen to nejdůležitější na přeslečení a nedočkavě vyrazíme do města.

Projdeme několik uliček, pak dolů ulicí pod náměstím dojdeme až k pekárně s občerstvením, kde si dáme na oběd řízek a pivo. Já si koupím marokánku na cestu do kopce a vyrazíme zpět, přes náměstí až ke kdysi strážnému hradu s věži Trúba. Stojí na skalnatém vrcholu Zámeckého kopce. Přesto, že se z kdysi mohutného středoěkého hradu do dnešní doby zachovalo jen několik mohutných hradebních zdí a věž - turistická Rozhledna Trúba, je to stále navštěvované atraktivní, výletní místo. V areálu lze odpočinout při posezení s občerstvením v turistické chatě Dr. Hrstky, kde je i prodej výrobků lidových řemesel, suvenýrů, vstupenek na hradní věž. Franta si pochopitelně vyběhl až nahoru a já zatím pozoruju z terasy pod věží krásné město i okolí.

Sluníčko už pěkně připaluje a my spěcháke k lomům, prohlédnout si zdejší Arboretum. Takže ještě jednou do kopečka, a pak už pohodlně dolů. Je pozdní odpoledne a rychle se smráká, ale my oba lomy stihneme projít. Když se blížíme ke konci, dohání nás pán v autě. Zastavuje a jde krmit kozy pasoucí se zde na skaliskách. Ty se hned přiženou a já se neudržím a vykládám mu jak má nádherného kozla. On se směje a vykládá mi dost pobaveně, že je to koza a kozel vypadá jinak. Já mu říkám, že ta koza má dlouhé fousy, tak jsem myslela, že je kozel. Přidá ještě pár mouder o tom, jaký je rozdíl mezi kozlem a kozou, a pak ho již Bílé stvoření nenechají vyprávět, dožadují se své večeře. Ale už je 17 hodin a zavírají hlavní bránu Arboreta, takže ještě jeden pohled zpět a musíme k východu.

Pokračujeme uličkou zpět do města. Jdeme opět pod náměstí, kde jsme viděli restauraci, ale bohužel je obsazena. Sedneme si na chvíli naproti do cukrárny na zmrzlinu, a vracíme se do restaurace, ale situace je stejná. Nechceme čekat, únava i hlad se hlásí, a tak jdeme zpět k náměstí, kde na rožku stojí nějaké občerstvení. Výběr nic moc, ale hlad je hlad, takže tu zústaneme. Dáme si kyselici / spíš bílou vodu se zelím /, pivo a klobásu. Po večeři posedíme u pivka, vyprávíme si zážitky z dnešního dne, a pak jdeme do našeho domečku u kašny. Dovybalujeme zbytek věcí, po sprše si dáme kávu, dojíme se brambůrkami, přesto, že se dnešní kombinace jídla k sobě vůbec nehodí, nic nám není, docela dobře a rychle usínáme...