Úsov trošku jinak
Celonoční déšť překazil původní plány cesty na hory, nicméně pohled do internetu naznačil, že v rámci dnů evropského dědictví pořádají odpoledne komentovanou prohlídku vybraných památek v Úsově, bylo o zábavu postaráno. Déšť sice pokračoval skoro celé dopoledne, ale nakonec kolem jedenácté poněkud polevil až přestal takže se dalo sednout na kolo a vyrazit. Pravda, silnice příůiš nevysychala, ale do Úsova to není zas tak daleko, víceméně z kopce, tedy širokým údolím Mohelnické brázdy.
Před jednou jsem na místě tak zbývá trošku času zajít do hospody. Ne zahřátí. Jeden z hochů u pultu je evidentně překvapen, když mě vidí v cyklistickém a ptá se jak se mi v dešti jelo. Kupodivu je značně překvapen, když mu řeknu, že už víc jak hodinu neprší, asi ještě od rána nevylezl ven...
Samotná akce začíná v synagoze. Akce byla velmi dobře připravena. Prohlídku zahajuje paní starostka, je zajištěné dokonce malé hudební vystoupení pozounového kvarteta ze Zábřeha. Po té vystupuje p. Štipl muzejní pracovník a vypráví něco málo o historii synagogy v Úsově a zejména o Tóře. Původní synagoga v Úsově vznikla někdy v 16. století, ale zanikla při pogromu kolem r. 1720, ale naštěstí se poměry ve městě zlepšily. Nová synagoga byla postavena v 80. letech 18. století. Samozřejmě byla poničena za křišťálové noci v r. 1938, po válce sloužila nějakou dobu jako evangelická modlitebna, dokonce i jako skladiště. Dnes je opravená, slouží jako výstavní síň i muzeum v majetku olomoucké židovské obce.
Další zastávkou je blízký židovský hřbitov. To, že je nedaleko synagogy je poměrně raritní, většinou byly hřbitovy no opačné straně města od synagogy. Nejstarší náhrobky jsou ze 16. století, je tu přes 1100 hrobů. Zajímavostí je jeden z hrobů předka dnešního ministra zahraničí USA J. Kerryho.
Další zastávkou prohlídky je kontribuční sýpka. Technickou památku opravuje občanské sdružení, které chce v budoucnu v objektu vytvořit expozici i místo pro kulturní a společenské akce, zatím musí tuto zajímavou stavbu opravit. Ovšem sympatické je, že návštěvníkům dokonce připravili i malé občerstvení. Kontribuční sýpky vznikaly nařízením Marie Terezie a Josefa II. k zmírněním následkům hladomorů. Byly v nich skladovány přebytky, které byly uvolňovány při horších úrodách. Podle všeho je ta úsovská starší, než z tereziánské doby, erár ji odkoupil již jako hotovou stavbu.
Stejně jako v sýpce i v Kostele sv. Jiljí začíná prohlídka hudební produkcí pozounérů, pak následuje výklad. Barokní stavba je dílem italského stavitele Domenica Martinelliho, který jinak pracoval ve službách Liechtensteinů na zámku. Oproti jiným kostelům se v Úsově dochovala řada tzv. Cechovních stojanů, jedná se o ozdobné tyče s atributy daných řemesel. Používaly se většinou při církevních procesích či slavnostech. Jak na takových akcích bývá zvykem, nahlédli jsme tam, kam normální turista většinou nezavítá, tedy k varhanám a až nahoru do věže ke Zvonům.
Předposlední čístí prohlídky je zámek. V tomto případě nejdřív stará škola, kde vzniká expozice lesnického školství (podílí se na ní lesnická škola v Hranicích). Součástí prohlídky je opravená půda kde vznikl zajímavý prostor, kde se snad někdy budou konat nějaké výstavy. Pod střechu jsme se nakonec dostali i na samotném zámku a krátkou chvíli jsme mohli strávit v galerii Lubomíra Bartoše, akademického malíře, rodáka z nedaleké Klopiny. Úplně poslední částí akce je návštěva kulturního domu, kde obec shromažďuje exponáty pro malé obecní muzeum. Vlastně to bude taková malá etnografická sbírka. Veřejnosti se má otevřít někdy na konci října. Dá se říci, že akce se vyvedla velmi dobře, při takových akcí je sympatické, že se člověk dostane i tam, kam obvykle nebývá běžný přístup. Na svou velikost (spíše malost) je Úsov městem s množstvím památek, které by mu mohly závidět i větší sídla. Je sympatické, že se obec snaží tyto objekty prezentovat i přes omezené prostředky, kterými disponuje,
Na závěr jen malý poznatek. Že byl noční i ranní déšť dosti vydatný, dokázala laguna, kterou jsem při návratu objevil na poli u Postřelmova na břehu Moravy...