Chaty a chalupy
Mapa Děčín
Ústecký kraj - krásná příroda, zajímavá města, zříceniny, rozhledny pivovary a další zajímavosti – 4. část (Českosaské Švýcarsko)
Pondělí 17. 6. 2019
Včera večer jsme dorazili do Hřenska, abychom se podívali, co se tu po pár letech změnilo. Panuje docela horké počasí. Proto jsme nechali otevřené okno. Když začal na ulici ranní ruch, zavřeli jsme ho. Nevím, co by bylo lepší, zda ruch z ulice nebo horko na pokoji. Ale snídaně je až od 8,30 hodin, tak jsme se přece jen vyspali.
Až ráno plánujeme dnešní program. Jedno koleno je dobrý, druhé je nějaké ztuhlé a stále pobolívá. Dostane ortézu a uvidíme, co zvládne. To se musí rozhýbat.
Tady jsme byli před 6 lety, kdy jsme prošli většinu zajímavých míst na naší straně. Tentokrát jsme se rozhodli, že vyrazíme na tu saskou stranu. Prý je tam také moc hezky. Pro dnešek volíme jednodušší program, pokud tu nějaký existuje. Chceme na kamenný most Bastei. Jdeme si koupit chleba a zastavujeme se na infocentru. Tam nám doporučují to objet na horní parkoviště přes Rathewalde. Cesta autem je delší, ale pěšky je to pak kousek a je to pohodlnější.
Cestou udiveně zjišťujeme, že zhruba o 3 km dřív je SteinReich Museum s velkým placeným parkovištěm. Spousta lidí však odtud pěšky vyráží naším směrem, tedy do Bastei. Začínáme se obávat, zda parkoviště, kam my směřujeme, nebude plné. Není, dokonce i parkovné je stejně vysoké.
Dál to neřešíme a vyrážíme. Most je skutečně zajímavý, jen je všude strašné množství lidí. A to je pondělí. Jak to tu vypadá o víkendu, příp. o prázdninách, to raději nechceme ani vědět. Zaujala mne i zřícenina skalního hradu Neurathen, kam je placený vstup. Cesta tam není po rovině, stále je to nahoru a dolů, je to však zajímavé, dokonce i s českými popiskami. Dokonce i těch lidí je tu výrazně méně.
Původně jsem zde chtěla udělat jeden okruh, ale stále bychom se asi točili okolo stejných skal, které z mostu krásně vidíme. Je také otázka, zda by tam byl klid. Ty davy nám fakt vadí. Volíme raději variantu šetrnou pro mé koleno. V Biergarten dáváme dohromady 0,5 litru pšeničného piva a vracíme se k autu. V Německu může mít i řidič trochu alkoholu v krvi, takže můžeme bez problémů odjet. Rychle mizíme od davů. Zastavujeme na jednom lesním parkovišti u rozcestí turistických tras, abychom si dali něco k jídlu. Konečně je tu klid.
Ze silnice to není daleko do obce Rathmannsdorf, kde je rozhledna. Ota sice preferuje české rozhledny, ale nebrání se tomu sem zajet. Nechá se skoro až k ní dojet autem, což mi vyhovuje. Už na parkovišti je informace o tom, že vstup je zpoplatněn. Peníze si samozřejmě nebereme, jenom se k ní prý zajdeme podívat. Já bych nahoru určitě nešla. U rozhledny je vzpomínka na léčitele Kneipa a malý bazének s německým textem o léčivých účincích studené vody. Ota v bazénku běhá dokola, když ho to přejde, koupu si tam svá zchromlá kolena. Jednorázově doporučují 30 - 60 sekund. Já to opakuji několikrát za sebou. Už se těším, jak budu hned odpoledne zdravá. Když Ota zjistil, že výhledy vypadají dobře a nahoru se nechá jet výtahem, vyrazil do auta pro peníze. Výtahem nahoru samozřejmě jedu i já. Nahoře je i lavička, široko daleko nikdo není, tak si to za to 1 Euro užíváme – výhledy i ten klid.
Cestou do Hřenska je v Bad Schandau ještě jedna rozhledna - historický osobní výtah. Ráno jsme ji viděli z auta. Cestou zpátky se nám dokonce podařilo zaparkovat v její blízkosti. Jen jsme však zjistili, že dnes je z technických důvodů uzavřena. Je otázka, kolik dnů to tam takhle už je. Uvidíme zítra. Vypadá zajímavě, láká nás to.
V Německu už nám pro dnešek zbývá poslední zastávka - v obci Schmilka je Braumanufaktur Schmilka. Na jediné křižovatce ve městě se musí odbočit vlevo. To jsme zvládli, jenže nebylo téměř kde zastavit, aspoň v našem směru. Skutečně úzkou uličkou jsme museli do prudkého kopce, abychom se mohli otočit. Při cestě zpátky jsme zaparkovali na malém rozšířeném kousku silnice, kousek od cedule Braumanufaktur. Jenže jsme se nějak nemohli zorientovat — stejného názvu je tam i pekárna, mlýn. Zašla jsem k výčepu v nedaleké zahradní restauraci, cestou jsem si německy připravila, zda tam točí to zdejší pivo. Jenže Čecha samozřejmě nezapřu. Pán hned, že mohu mluvit česky. Paní mne však pochválila, že jsem to řekla dobře. To mne potěšilo. Poradili nám dát si to jejich polotmavé, světlé že není nic moc. Dali jsme jedno dohromady, i když většinu jsem vypila sama. Ještě nám kousek zbývá u nás do penzionu, tak ať nemáme problémy. Měli pravdu, polotmavé bylo vynikající.
Při zpáteční cestě jsme si vzpomněli, že jsme ráno viděli šipku k rozhledně Janov. Máme ještě docela čas, nahoru je to kousek, tak tam jedeme. Parkoviště je nedaleko, rozhledna vysoká. Já odpočívala pod rozhlednou, Kneipova léčba nepomohla. Ota šlapal nahoru sám.
Večer jsme zakončili v restauraci Česká hospoda. Už jsme tu před lety ochutnali pivo z vrchlabského pivovaru Hendrych. Nyní tu točí Falkensteina z Křinického pivovaru v České Lípě, občas i děčínského Nomáda. Tentokrát bohužel došel. Každopádně ho tu mají v lahvi. Já neodolala a dala červené víno. Mají tady spoustu zajímavých publikací - Tajemství říčky Kamenice, Nejkrásnější památky Českosaského Švýcarska a řadu dalších. To vše si můžeme půjčit i na pokoj.
Chtěli jsme si dát něco malého k večeři, ale nic takového tu nemají. Jen velké porce. To bych už večer nedala. Něco malého dáme na pokoji. Chleba nám ještě zbyl. Na zítra jsme si objednali místní domácí. Na zprávy jsme už na pokoji. Po 12 dnech je Ota konečně uvidí celé. Já je oželím, potřebuji něco přeprat.
Během pohodového večera pročítám zapůjčené publikace a hledám další utajené zajímavosti tohoto kraje, Ota sleduje televizi. I když se na ni těšil, v deset u ní už usíná. Jde se spát.
Úterý 18. 6. 2019
V noci bylo sice horko, ale spali jsme nějak lépe.
Po snídani jsme původně chtěli vyrazit na Königstein, kde je jedna z největších horských pevností v Evropě. Včerejší zážitek z návštěvy mostu Bastei však zopakovat nechceme. Platit poměrně drahé vstupné a prodírat se mezi davy turistů nás fakt neláká. Nelákalo by nás to ani zadarmo.
Volíme náhradní program na nedaleký Pfaffenstein, snad tam nebude tolik lidí. Dokonce na vrcholu je i rozhledna. Už na parkovišti to vypadalo dobře, bylo tam jen pár aut. Jediný problém byl, že chtěli parkovné 4 Eura do automatu. Restaurace ještě měla zavřeno, ale naštěstí poměrně brzy šla okolo dvě děvčata a rozměnila nám.
Pfaffenstein, stejně jako řada ostatních vrcholů na saské straně, je stolová hora, jejíž okraje tvoří štíhlé vysoké skály, jejichž vrcholy jsou občas upravené na vyhlídky. Je tedy nutno se nejdřív dostat nahoru. Výstup je náročný, prudký, lidí skutečně jen pár, takže nemusím spěchat a mohu se kochat už cestou. Koleno jsem ráno zatáhla, ani hůlky jsem nezapomněla, tak to musím zvládnout. Nahoře Ota prohlásil, že je to konečně zase pořádný výlet – tím narážel na nepovedený včerejšek. Bylo tu skutečně krásně.
Restaurace (asi i s rozhlednou) je otevřena až od středy do neděle. Dnes je oboje zavřeno. Možná i proto zde bylo málo lidí. Ale luxus občerstvení jsme rádi vyměnili za ten klid. Na vrcholu plošiny jsou na všech stranách vyhlídky, takže jsme ani o ty výhledy nepřišli. Našli jsme tam borůvky, měli jsme tedy i to občerstvení. Jak je sucho, byly malé, ale bylo jich docela dost.
Vrchol je podle mapy protkaný pěšinami. Po jedné takové jsme se chtěli dostat dolů. Dokonce tam byly i nějaké šipky, takže jsme si říkali, že jdeme dobře. Bylo tam moc hezky. Jenže jsme se dostali do míst, kde jsme pokračování cesty už neviděli. Díky tabletu jsem sice zjistila, kudy cesta má vést, i tu značku jsme tam po chvíli našli. Kousek jsme se po ní i vypravili, ale asi by nám muselo být aspoň o 30 let míň, abychom si troufli se spustit ze skal dolů. Naštěstí pud sebezáchovy byl silnější. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se kus vrátili a po hlavní cestě plošinu opustili. Aspoň jsme viděli ještě další zajímavé skalní útvary. Cesta vedla přes náměstíčko, kde se vypínaly vysoké skály, a to bylo jediné místo, kde bylo trochu víc lidí – horolezci se tam pokoušejí tato skaliska pokořit. Jinak jsme tam potkali skutečně jen pár lidí. Takže jsme si to úžasně užili. Shodli jsme se na tom, že je tu hezky, ale že naše Teplické a Adršpašské skály se nám líbí víc. Ale každý kus krajiny má svoje kouzlo. Tady byly zase úžasné výhledy.
Při zpáteční cestě jsme se jen podívali, jak to vypadá v Bad Schandau s historickou rozhlednou, ale nezměnilo se vůbec nic. Takže cedule Dnes z technických důvodů zavřeno tam může být hodně dlouho.
Tentokrát jsme se vrátili docela brzy – už v 16 hodin jsme byli v penzionu. Zašli jsme na obědo-večeři do České hospody, pochutnali si, ale pak jsme se doslova odvalili na pokoj. Dnes byl překvapivě Ota snad zničenější než já. Mne dorazilo až jídlo. Zbytky nenechávám, takže jsem se řádně přejedla.
Večer už jen plánujeme zítřejší výlet. Původně už dnes mělo pršet, teď to vypadá, že bude i zítra hezky. Do Německa však už nepojedeme.
Středa 19. 6. 2019
I podle ranní předpovědi pršet nemá, má být dokonce ještě tepleji než včera. To snad ještě jde? Dnes si chceme projít naučnou stezku Kaňon Labe. Mělo by to být převážně lesem, tak to snad tak hrozné nebude.
Ráno jsme už před půl devátou byli v jídelně připraveni na výlet. Po snídani autem odjíždíme do obce Labská stráň, kde necháváme auto. Pokračujeme autobusem do Děčína do zastávky U školy. Lesoparkem stoupáme na vrchol Stoličné hory, kde začíná naše naučná stezka. I kdy jsme šli v lese, bylo horko, až dusno. Zpočátku jsme míjeli samé lavičky, přístřešky a když jsme si chtěli dát svačinu, tak jsme na nic takového nenarazili. Až na Růžové vyhlídce. Ačkoli jsme cestou snad nikoho nepotkali, tady byla lavička obsazená. Ale byla na sluníčku, tak nám to nějak ani nevadilo. Cestou jsme si jako předkrm natrhali borůvky, tentokrát byly větší než na Pfaffensteinu. Na padlém stromě vedle cesty k vyhlídce jsme ve stínu lesa pojedli. Sotva se Ota najedl, už by pokračoval. Musím ho trochu krotit, abych si taky trochu odpočinula.
Nakonec přece jen vyrážíme. Když jsme došli na rovnou historickou Knížecí cestu, můžeme si připadat jako panstvo. Jenže ti tady sotva chodili pěšky. Co jsme však chtěli, to máme. Je dusno, poslední zbytek vody dopíjím na okraji lesa s vidinou, že v civilizaci už něco koupím. Ještě scházíme k hotelu Belvedere, kde je úžasná vyhlídka. Před lety tam bylo zavřeno, letos to vyšlo stejně – jak je tam dlouho cedule Dnes zavřeno, nevím. Objevujeme kohoutek, ale voda, která z něho teče, vypadá nevábně, dokonce i smrdí. Mám dojem, že 0,5 km k autu v tom horku, navíc po sluníčku, už ani nedojdu. Do kopce sotva jdu. Na rovině je to už lepší. V nohou máme 16 km, když konečně dorazíme k autu a k hospodě. Jdu si koupit Birella, mají dokonce mého oblíbeného s grepem a pomelem. Není ani moc ledový, to mi vyhovuje. Než jsme vyjeli, už jsem ho ztrestala. Ota mi sice pomohl, ale jen malinko. Už se těší na pivo v cíli.
V Hřensku hned vedle našeho parkoviště točí Otovo zamilovaného Bernarda, tak se ani nejdeme zcivilizovat. Naštěstí se nechá sedět ve stínu venku, tak nikomu nevadí, jak jsme zpocení. Já se s druhým pivem už loudala, Ota neodolal a dal si čtvrté. V tom horku a vlastně téměř na lačno ho to skoro porazilo. Byl pěkně vláčný. Ještě cestou do hotelu tvrdil, jak na zítra připraví vodu do petek na naše další putování, ale tím to skončilo. Podíval se na zprávy, osprchoval se a zalehl. V eufórii dokonce tvrdil, že nemá hlad, že nechce večeřet.
Já jsem něco pojedla, večer něco málo zabalila, ať nemusím ráno tolik spěchat.
Čtvrtek 20. 6. 2019
Na dnešek se spalo skvěle, až nás to překvapilo. Možná to bylo i tím, že k ránu sprchlo. Než jsme šli na snídani, bylo ještě ve stínu vlhko. Vypadá to zase na pěkný pařák, i když dnes to aspoň trochu fouká.
Dnes musíme opustit penzion. Rozhodli jsme se, že po dvou náročných dnech to pojmeme trochu oddychově. Uděláme si rozhlednový den. Než jsme to vše dobalili, doplnili vodu a naložili vše do auta, nechybělo moc do jedenácti.
Jedeme přes Janov (tady jsme na rozhledně už byli), přes indiánskou vesničku Rosehill, kde jsme zahlédli velké množství týpí. Je to živé muzeum – vrátíte se zpět o 150 let do prostředí severoamerické prérie. Zastavujeme až za obcí Růžová, kde je parkoviště. Tady začíná naučná stezka Růžová, po které jsme před lety došli k Dolskému mlýnu. Dnes jdeme jen na nově postavenou rozhlednu na Pastevním vrchu. I když je nízká, jsou z ní hezké výhledy.
Nakonec jsme se rozhodli, že se po NS ještě projdeme okolo rozhledny. Cesta vede přes pastviny, které dokazují správnost názvu kopce. Z obou stran jsou ohradníky. Na jednom místě je vytyčená trasa přerušená šikanou s poznámkou, že máme asi 3 - 4 metry přejít přes pastvinu, kde cesta pokračuje. To by nebylo nic divného, kdyby nás sousední cedule neupozorňovala, že je tam vstup zakázán, protože ve stádu je plemenný býk. Nějak si cedule odporují. Naštěstí je stádo daleko, jdeme. Zvládli jsme to ve zdraví.
Na parkovišti v autě trochu uklízíme věci, které jsme měli v penzionu. Venku se to zatahuje, ať to nepřerovnáváme v dešti. Místo by zde bylo ideální i na přespání, ale je brzy i na přípravu oběda.
Na parkovišti v autě trochu uklízíme věci, které jsme měli v penzionu. Venku se to zatahuje, ať to nepřerovnáváme v dešti. Místo by zde bylo ideální i na přespání, ale je brzy i na přípravu oběda.
Přejíždíme k rozhledně Sokolí vrch – měla by být otevřená od 10 do 17 hodin. U rozhledny je i velké parkoviště. To je skvělý. Pod břízkami jsou dokonce stolky. Vedle oplocené rozhledny je i luxusní toika - i s mýdlem a vodou, takže ideální místo na přípravu oběda, příp. i na přespání. Tyto informace se někdy mohou hodit.
Nejdřív jdeme na rozhlednu. Je to sice původně jen telekomunikační stožár, ale je udělaná zajímavě a výhledy jsou daleké. Dokonce i výstup je pohodlný. Vždy pár schodů a kousek rovinky. To je pro mne to nejvhodnější. Řadu kopců už poznáme, kocháme se. Od Krušných hor se sem však ženou mraky, zdálo se nám, že tam už prší.
Protože jsme se rozhodli dnes nespěchat, odpočívat, dáváme tu větší volno. Já si koupila Birella s grepem a pomelem, Ota pivo. Sedli jsme si ke stolku, doplňovali zápisky, povídali si. Nejdřív jsem konstatovala, že se ochlazuje, začalo být konečně příjemně. Najednou se nad rozhlednu blíží černé mraky. Všeho jsem nechala a pustila se do přípravy oběda. Ráno jsem namočila čočku, za chvilku byla měkká, rychle jsem ještě opekla uzené i s cibulkou. To už je zataženo, kam se podíváme. V dálce slabě hřmí. Uklízíme, co nebudeme potřebovat. Ještě jsme se stačili v klidu najíst. S prvními kapkami se jdeme schovat do auta. Nádobí jsme nechali venku, ať trochu oprší. To už i paní zavírá kasu i celou rozhlednu a odjíždí domů. Za bouřky se nahoru nesmí, asi si bojí i bouřky? Pokud někdo ještě přijde, má smůlu.
Venku lije jako z konve. Jsme rádi, že v tom nemusíme nikam jet. Sedíme v autě, posloucháme rádio, pozorujeme déšť a je nám fajn. Když bude pršet do večera, klidně tu zůstaneme do rána. Paní otvírá až v 10, to už budeme pryč.
Nepršelo dlouho, ale vydatně. Bouřka se přehnala přímo nad námi. Nádobí se krásně umylo, jen je skoro problém se k němu dostat. Všude je spousta vody. Parádně se ochladilo. Vyjasňuje se však, vylézá sluníčko, určitě se zase oteplí. Meteorologové tvrdí, že má bouřit celou noc, ale my jim moc nevěříme.
Objíždíme Děčín z jihovýchodu, míříme do cca 10 km vzdáleného Horního Chlumu, silnice se odpařuje, projíždíme jakoby nízkou mlhou. Nad obcí je nonstop otevřená kamenná rozhledna. Cesta k ní vede vysokou trávou, z této strany to je prošlapané jen minimálně, nahoru jsme přišli pěkně urousaní. Šli jsme v sandálech, aspoň nám boty snadno uschnou. Překvapuje nás, že poměrně velký prostor u rozhledny je vysekaný. Proč nevysekají trávu i na nepříliš dlouhé turisticky značené cestě, to jsme nepochopili. Po dešti je pohled shora nádherný. Obzory se vyčistili, mezi kopečky se válí mlžný opar, jak se lesy odpařují. Takové pohledy mám snad nejraději.
Když jsme došli k autu, pozoruji zajímavý jev. Svítí sluníčko, ale na straně řidiče prší. Nastupuje mokrý. Chvíli na něj koukám jak na zjevení, já nastoupila v suchu. Za chvíli už jedeme v dešti. Vracíme se zpátky k Sokolímu vrchu. Lepší místo na spaní nenajdeme, kdyby se v noci něco přihnalo, tam na nás nic nespadne, ani přívalová vlna nesmete. Není to ani přímo u silnice, tak by tam mohl být klid. Navíc ráno můžeme využít i toiku. Víc nepotřebujeme.
Když jsme se k rozhledně vrátili, postávali zde pravděpodobně potencionální návštěvníci, stejně však už mělo být zavřeno. Za chvíli odjeli a začal ten toužebně očekávaný klid. Moc jsme toho nenachodili, ale stejně jsem byla nějaká upocená. Nejdřív jsem se pořádně umyla a šla chystat večeři. Během jídla jsem měla pocit, že to dopadne jako při obědě. Zatahuje se a hodně v dálce hřmí. Naštěstí jsme si ještě nějaký čas užili i venkovního posezení. Až v půl deváté nás začínající déšť donutil začít sklízet věci do auta. Než jsme to však sklidili, přestalo. To naštve. Už jsme však křesílka nevyndavali a nakonec v devět zalehli. Samozřejmě už se těšíme na další den, ten už zase bude trošku náročnější.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.875, 14.246)
Poslední aktualizace: 16.10.2019
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
5,00
Diskuse a komentáře k Ústecký kraj - krásná příroda, zajímavá města, zříceniny, rozhledny pivovary a další zajímavosti – 4. část (Českosaské Švýcarsko)
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Hřensko
Mapa
Přidat oblast mezi oblíbené
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyVyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Ústecký kraj - krásná příroda, zajímavá města, zříceniny, rozhledny pivovary a další zajímavosti – 4. část (Českosaské Švýcarsko)
Clarova kaple Hřensko
Kaple
V lese u cesty nazývané Steckweg, po které chodili obyvatelé Hřenska do kostelů v Růžové a Arnolticích byl v roce 1874 založen hřbitov. Byla zde postavena pseudogotická pohřební kaple rodiny Clarů. Prameny uvádějí, že kaple patřila buď významné rodině obchodníka z Hřenska, nebo zdejšímu majiteli panství knížeti Edmondu Clary – Aldringenovi. Hřbitov je nyní zpustlý, hroby jsou poničené a kaple chátrá.
0.4km
více »
Řeka Kamenice - NP České Švýcarsko
Tipy na výlet
Při návštěvě Np České Švýcarsko si svoji pozornost zaslouží i řeka Kamenice, která je jednak poslední významným přítokem do Labe na české straně, ale hlavně proto, že kaňony řeky Kamenice patří mezi nejkrásnější p…
0.4km
více »
Vyhlídka nad Hřenskem.
Vyhlídka
Nad středem Hřenska je na hraně pískovcové stěny upravená vyhlídková plošina ohraničená zábradlím. Dříve tu bývala i lavička.Vyhlídka je málo známá a tak je i m…
0.5km
více »
Po červené Českým Švýcarskem - Pravčická brána, Gabrielina stezka
Trasy
Začátečnický okruh Českým Švýcarskem po červené turistické stezce. Start je v Hřensku, kde se dá zaparkovat na některém z placených parkovišť v blízkosti autobusové zastávky Hřensko, k soutěskám (50.8743361N, 14.2…
0.5km
více »
Tichá soutěska
Řeka
Dříve nazývaná Edmundova nebo Dolní, skalnatý kaňon řeky Kamenice, poslední ze tří soutěsek na dolním toku řeky, VJV od Hřenska. Jeho stěny tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do…
0.5km
více »
Stará plynárna v Hřensku.
Dům, budova
Poblíž hlavní silnice v Hřensku, v hluboké skalnaté rokli byla v roce 1905 postavena budova plynárny ve stylu středověkého hradu. V budově bylo zařízení na výrobu plynu acetylenu, který se používal pro svícení v obytných domech v Hřensku. Plynárna vyráběla plyn asi 20 let, pak byl plyn nahrazen elektrickou energií. Plynárna byla opuštěna a objekt chátral. V šedesátých letech minulého století byl objekt plynárny upraven na rodinné bydlení, přesto však dál chátral. V roce 2004 ruinu koupil soukromník a b…
0.6km
více »
Hřensko - hotel Praha ****
Dům, budova
Hřensko je malá obec na riečke Kamenice. Neďaleko je štátna hranica s Nemeckom. Je východiskovým bodom na turistické ciele v krásnom skalnom prostredí. Hotel Praha postavený nemeckým hotelierom pánom Gunterom v rokoch 1910 - 1914 bol od začiatku svojho vzniku vyhľadávaným miestom pre oddych a osvieženie. Pod jeho vedením do roku 1939 hotel prosperoval. Zlé časy mu začali v obdo…
0.6km
více »
Hřensko - Tajemný dům
Dům, budova
Pri prechádzke mestečkom Hřensko vás určite zaujme jedna z budov. Je umiestnená trocha mimo cesty vedúcej cez obec, v zeleni a medzi skalami. Svojím miestom a hlavne svojím vzhľadom pripomína dom z nejakého hororu. Mne a sestre sa však až taký hrozný nezdal. Dokonca slúži ako ubytovacie zariadenie, ale určite nie každý by si trúfol tu prespať. Tmavému miestu a kamennému vzhľadu…
0.6km
více »
Hřensko – Edmundova (Tichá) soutěska, Mezná, Mezní Louka, Pravčická brána (naučná stezka Okolím Pravčické brány), Hřensko
Tipy na výlet
V Hřensku jsme prvně byli na jaře r. 2013. Byli jsme tam asi čtyři noci. Tehdy jsme prošli část Českého Švýcarska, které je skutečně nádherné. Letos jsme se tam vrátili na stejně dlouhou dobu, byli jsme se podíva…
0.6km
více »
Naučná stezka Okolím Hřenska
Cestopisy
Naučná stezka Okolím Hřenska, dříve známá jako Naučná stezka přátelství, patří mezi nejznámější a nejatraktivnější cíle v Českém Švýcarsku. Trasa je dlouhá přes devatenáct kilometrů a vede od Hřenska k P…
0.6km
více »
Mini výlet Hřensko-Mezná
Tipy na výlet
Rozhodli jsme se ukázat ratolestem krásy Českého Švýcarska. Samozřejmě, že kdybych našim teenegarům řekli, že jedeme chodit po horách, moc nadšeni by nebyli. Tak jsme se vydali přes celou republiku a po zastávce…
0.6km
více »
Cesko-Saske Svicarsko - Pravcicka Brana, Mezna louka
Trasa
Priatelia,vynikajuca tura, hlavne v zimnych mesiacoch.My sme ju absolvovali vo February. Vyrazili sme zasnezenou krajinou z Hrenska smer Pravcicka brana asi v pol metrovom snehu. Po zohriati na Pravcickej brane s …
0.7km
více »
Belvedér - stojí za to vidět
Vyhlídka
Nejstarší upravená vyhlídka Českého Švýcarska, nachází se cca 130m nad údolím Labe poblíž Hřenska. Byla postavena r. 1711... Parádní výhled na kaňon Labe - doporučuji dorazit co nejdřív ráno, kvůli pozdějšímu náva…
0.7km
více »
Soutěskami na Kamenici
Tipy na výlet
Vážení přátelé Turistiky i turistiky,tentokrát Vás pozvu na romantický výlet do Okolí Hřenska.Dostanete se sem prakticky z celé EU vlakem nebo vlakem i autobusem z Děčína…
0.7km
více »
Hřensko
Vesnice
Hřensko - nejznámější a turisty nejvíce navštěvovaná obec v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Atraktivní a velice romantické plavby na pramicích umožňují soutěsky řeky Kamenice, Tichá a Divoká. Nachází …
0.7km
více »
Hřensko - Mezní Louka
Tipy na výlet
Jedeme z Mostu do Děčína vlakem, dále pokračujeme autobusem do Hřenska. Odtud pěšky po červené turistické značce nejprve po silnici přes turistické rozcestí Tři prameny. Pak začíná stoupání lesní cestou k Pravčick…
0.7km
více »
České Švýcarsko - Pravčická brána, Dolský mlýn, Panská skála, Jetřichovické skály
Cestopisy
Některé výlety dlouho plánuji, jiné střílím od boku. Rozhodnutí navštívit Českosaské Švýcarsko přišlo náhle. Kamarádce přiletěla v den oslavy jejích narozenin s…
0.7km
více »
České Švýcarsko - soutěsky Hřensko, Tiské stěny, Děčín – Pastýřská stěna a zámek
Cestopisy
Pokračování cestopisu České Švýcarsko - Pravčická brána, Dolský mlýn, Panská skála, Jetřichovické skály
Děčín
Třetího dne pobytu v Českém Švýcarsku nás zradilo počasí. Obloha se zatáhla a začala plakat. Nabídla se nám možnost schovat se pod střechu děčínského zámku.
Po 15 minutách od výjezdu z Hřenska jsme s kamarádkou zaparkovaly v metropoli Labských pískovců, v centru textilního a potravinářského průmyslu, stroj…
0.7km
více »
Hřensko - malá obec medzi skalami
Městečko
Obec Hřensko leží neďaleko hraníc s Nemeckom. Nachádza sa tu cestný hraničný prechod Hřensko - Schmilka. Obec je vstupnou bránou do Národného parku České Švajčiarsko.Väčšina domov, najmä hotelov leží pri riečka Kamenice, ktorá sa v dolnej časti Hřenska vlieva do rieky Labe, ktorá tvorí v tomto úseku hranicu medzi ČR a Nemeckom. Pár domov smerom k hraničnému prechodu leží aj pri…
0.8km
více »
Hřensko - soutěsky
Soutěska
Hřensko - soutěsky. Českosaské Švýcarsko je pojem, který turisté dobře znají. My dnes – obrazně řečeno - míříme přímo do jeho srdce - do soutěsek na malebné říčce Kamenici. Bohužel ještě předtím, než se ponoříme do stínu strmých srázů a začneme postupovat proti proudu Kamenice, musíme začít počítat. Parkovné za osobní auto na dobu delší než 3 hodiny – 120,- Kč! Bum!…
0.8km
více »
Z Hřenska na vyhlídky a na rozhledny
Tipy na výlet
Jarní výlet do CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko. Výchozím bodem je nábřeží v Hřensku. První zastávkou je Labská vyhlídka. Na dvě upravené skalní plošiny vede z nábřeží krátká strmější žlutě značená cesta. Z vyhlídky se otevírá hezký výhled do údolí Labe a na řeku Kamenici protékající Hřenskem. Vracím se zpět na nábřeží a kolem místních hotelů jdu do středu Hřenska. Krátká odbočka do úzké rokle, kde je opravená budova staré plynárny připomínající středověký hrad. Z plynárny je nyní hezký penzio…
0.9km
více »
Labské vyhlídky v Hřensku.
Vyhlídka
Nad soutokem řek Kamenice a Labe, na vysokém skalním bloku, jsou dvě upravené skalní plošiny ohraničené zábradlím. Na vyhlídky vede žlutě značená cesta z Hřensk…
1km
více »
Soutěsky Hřensko
Tipy na výlet
www.soutesky-hrensko.cz
Soutěsky Kamenice se nachází nedaleko Hřenska v Českém Švýcarsku. Jedná se o hluboké kaňony řeky Kamenice v kvádrových pískovcích. Ve směru toku Kamenice je nejdříve Ferdinandova soutěska,…
1km
více »
Hřensko - Edmundovy soutěsky
Soutěska
Hřensko je na turisty připraveno i s pramicemi v soutěskách
Pokud uvidíte v televizním zpravodajství tvář starosty Hřenska Josefa Černého, tak s největší pravděpodobností jsou za ním vidět následky ničivých povod…
1km
více »
Hřensko, místo turistiky i obchodu
Vesnice
Obec Hřensko je významná hned z několika důvodů. Jako klasická obec má začátky osídlení kolem roku 1550, kdy se zde začali usazovat osadníci. Místo využívalo Labe jako dopravní tepny pro zboží a dřeva při plavení …
1.2km
více »
Soutěsky Kamenice
Říčka
Na posledních 10 kilometrech svého toku před ústím do Labe se řeka Kamenice hluboko zařezává do kvádrových pískovců Českosaského Švýcarska. Nejpopulárnější jsou úseky nazývané Tichá a Div…
1.4km
více »
Do soutěsek Hřenska
Cestopisy
Jako každý rok, měl jsem i před letošní dovolenou připraveno poměrně dost tipů na výlet, ale opět jako obvykle jsem tento pečlivě vypracovaný plán využil spíše velice sporadicky. Pak stačilo den před akcí náhodně …
1.4km
více »
Pravčická brána
Skalní útvar
Pravčická brána je nejznámějším geologickým útvarem u nás. Tvoří ji pískovcový oblouk vysoký 16 m a s rozpětím 26,5 m je největší v Evropě. Ve skutečnosti jde však o skalní most, protože strop je v nejužším místě …
2.6km
více »
Hřensko - Pravčická brána
Tipy na výlet
Hřensko – soutěsky a Pravčická brána. V minulém výletu jsme se podívali na Moravu, a tentokráte jsme otočili na druhou stranu republiky, a to do CHKO České Švýcarsko, přesněji do Hřenska, kde se nachází lákadlo této oblasti, a to soutěsky vedoucí až k Pravčické bráně.
Jak jsem již nakousnul bude naším cílem právě Pravčická brána, která je vyvrcholením jedné z mnoha stezek,…
2.8km
více »