Ve stopách von Humbolta na Milešovku

Tak rok se sešel z rokem a je tu 8. květen 2013. Kdo už četl některé moje články tak ví, že 8. květen je datum kdy mě zastihnete na Milešovce. Letos jsem spolu s kamarády uspodářal již 2. ročník výstupu na Milešovku, Po stopách von Humbolta. Kdo by nevěděl, tak tato impozantní hora se tyčí ve výšce 837 m. n. m.

K tomuto každoročnímu výstupu na Milešovku mě inspiroval známý německý přírodovědec Alexander von Humbolt, který se na Milešovku v 19. století vracel každoročně po dobu 20 let. Toto místo si oblíbil a byl nadšen z výhledů určitě tak jako já. A když se sem vracel 20x tak já jsem si řekl, že ho aspoň o jeden rok překonám.

Po pečlivých přípravách pochodu, konečně nastal den s velikým D. Tak jako loni byl základní tábor na výstup na Milešovku v osadě Bílka, asi 2,5 km pod vrcholem Milešovky. Na letošní ročník jsem pozval i turisty z Turistiky. Někteří mi i účast potvrdili. Proti loňsku jsme začátek výstupu posunuli až na 12 hodinu, protože dle našich zkušeností jsou výhledy z hory v odpoledních hodinách lepší.

Naše cesta na Milešovku začíná v 8 hod na nádraží na Kladně Ostrovci. Tvrdé jádro klubu Přátel Milešovky, jede jako vždy na akci vlaky ČD. Takže já, samozvaný náčelník klubu a tiskový mluvčí Honza a naše rodiny. Zakupujeme skupinovou zpáteční jízdenku do Bořislavi, včetně celodenního lístku pro psa Kimiho(miláček rodiny tisk,mluvčího). Přichází mi SMS od kamaráda Martina, který mi oznamuje, že už je ve vlaku, kterým zachvilku pojedeme. On bydlí v Hostivici u Prahy. Od této chvíle při předkládání jízdenky říkám" je nás 7, plus pes", někteří průvodčí nás přepočítávají, jiní mi věří.

Nastupujeme do vlaku a setkáváme se s Martinem a Martínkem, už je nás 9, vláček uhání do Kralup nad Vltavou, kde přestupujeme na rychlík do Lovosic. Na peróně potkáváme skauty ze Slaného, Barča s Ivčou byly i loni a letos vzaly sebou kamarády, tak je nás 13. České dráhy nasadily na trať směr Děčín City Elefanty a tak narvaný vlak jsem dlouho nezažil. Ve vlaku už cestuje kamarád Milan s přítelkyní, je nás 15. Milan jede z Prahy, takže si pohodlně i s Věrkou sedí a hází úsměvy napravo i na levo. Většího pohodáře jsme snad v životě napotkal. Asi po 1/2 hodině přestupujeme v Lovosicích na motoráček, který nás zaveze až do Bořislavi. Konečně si po stání v rychlíku sednu a přistupuje ke mě nějaký turista a v ruce drží mojí fotkou ve formátu A4. Ptá se mě, zda jsem pan Klanica a v tom poznávám "Trempíka" a otázku oplácím otázkou, vy jste pan Bláha. Nejdřív jsem si myslel, že chce autogram, ale mám dobrou paměť na tváře a tak jsem svého oblíbeného turistu z tohoto webu poznal, je nás 16. V Dobkovičkách přistupuje další člen klubu Vítek alias Rychloběžka a je nás 17. Po cestě do Bořislavi se vlak postupně vyprazdňuje, turisté na Milešovku vystupují v Chotiměři i v Oparně. Díky naší skupině vláček motoráček je stále vytížen.

Vystupujeme v Bořislavi a jdeme do vsi, kde máme sraz s paní Rýznarovou(Bruklin). Na domluveném místě se potkáváme s Bruklinou a s její rodinkou. Slavnostně ji i s Vítkem předáme členskou průkazku a po přejití silnice E 55 pokračujeme po žluté do Bílky. Mladší dcerka Danča se přidává ke skupině kolem paní Rýznarové a já s Rychloběžkou jdeme od této skupinky na dohled. Skauti mizí v dáli a peloton se začíná trhat, v předu to jistí tiskový mluvčí Honza. Dorážíme do Bílky kde na nás čeká zbytek výpravy, který přijel auty. Čeká na nás Kuba s přítelkyní a svojí maminkou a Tomáš se svojí chotí a s kamarádem, rozdáváme poslední hostovačky. Chybí mi Danča a tak se vracím zpět po cestě k Bořislavi a po chvilce potkávám poslední skupinku a dozvídám se od paní Rýznarové, že asi s náma na horu nevystoupí. Tato vitální zkušená turistka v důchodovém věku zůstává v základním táboře a poskytne případné informace médiím a novým zájemcům o vstup do klubu.

Já s Dančou a Rychloběžkou uzavíráme konec pelotonu, který se roztáhl do pěkné délky. Naše trojka asi po hodině konečně přichází na vrchol Milešovky. Zjišťuji náladu účastníku expedice, nálada dobrá a jsou rozeseti po vrcholu a dělají davy. Na vrcholu otevřeli novou restauraci, která na mě dělá velice dobrý dojem a ochutnávám klobásu z jejich jídelníčku. Po krátkém odpočinku a ošetření odřeného kolena nejmladšího účastníka expedice, se část účastníků vydává na vyhlídku meteorologické stanice. Dostáváme skupinovou slevu nad 10 účastníků a kocháme se výhledy do všech světových stran. Tak krásné výhledy opravdu najdete málo kde a naše teorie o lepší odpolední viditelnosti se stává realitou. Honza mluvčí vztyčí státní vlajku a uděláme vrcholové foto. Dost už bylo kochání a nastává náročný sestup z hory, nohy i nožky dostávají při sestupu zabrat, ale jsme v dobré náladě a sluníčko nám svítí na cestu. Navrhl jsem, že mi co cestujeme spolu vlakem můžeme do Bílky dojít přes Černčice, že jsem od loňského účastníka Jirky slyšel, že je to moc hezká cesta.

Rozloučili jsme se na rozcestí se zbytkem motorizovaných turistů a jdeme po modré do Černčic. Zatáhlo se a začalo hřmít, ta pěkná cesta chvilkama připomíná potok a bažiny. Většinu cesty do Černčic se prodíráme lesem a zkratkou přes oplocené pastviny(naštěstí dobytek byl někde ve chlévě) Začíná pršet a vytahujeme pláštěnky a naštěstí bouřka nabrala jiný směr než my. Janička, moje starší dcera kus cesty sjíždí po zadku v blátě a v ten moment se dlouhá pláštěnka stává módním doplňkem. Přicházíme do vsi a kolem stáda ovcí klesáme dolů do nížin. Nějak nám ta cesta do Bílky připadá dlouhá, jdeme hustým lesem a u dalšího rozcestníku zjišťujeme, že jdeme špatně. Po krátké poradě se usnášíme, že se vracet už nebudeme. Odbočujeme směrem k vsi Lelov a to už taky Danča zkouší tvrdost místní půdy a za chvíli i Kačka. Já s Vítkem si cestu užíváme, my máme kvalitní obutí a tak nějaký potůček a bažinka nám "sandál" nerozhodí. Konečně přestává pršet a směr jsme do Bořislavi nabrali správný a zanedlouho nás vítá cedule Bořislav. Nelitujeme toho, že jsme trochu zabloudili, aspoň jsme poznali další krásný kout Středohoří. Celkem jsme nachodili a v blátě naklouzali asi tak 13 km.

Na nádraží v čekárně počkáme na vláček motoráček a jsme rádi, že zase máme střechu nad hlavou. Jsem rád, že moje děťátka holátka mají na moji radu v baťozích náhradní oblečení a tak se ve vlaku na WC proměňujeme v lidi, které pro špínu nevykážou z přepravy. V Lovosicích přestupujeme na rychlík a v Kralupech vystupujeme a budeme přestupovat na vlak na Kladno. Ve vlaku se loučíme s Milanem a Věrkou, s vekým Martinem a malým Martinem, kteří pokračují až do Prahy. Po hodině čekání na vlak konečně usedáme do dalšího motoráčku a ten nás zaveze do Kladna Ostrovce. Já zde výlet s holkama končím a zbytek ze " 7 a pes" jede do Nového Strašecí. Tak kamarádi máte na to jen 363 dní se připravit a něco natrénovat na další výstup na M I L E Š O V K U.

Všem Vám děkuji za účast na pochodu, byli jste perfekní a skvělí a ať Bruklin nesmutní, že nezdolal vrchol Hory. Za necelý rok se budu těšit.

Náčelník klubu Přátel Milešovky