Velikonoční Brno 2016 - 2.Starým Brnem na Špilberk

Fotografie (111) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (111 fotografií)

Vstoupit do fotogalerie (111 fotografií)

Říká se, že je ráno moudřejší večera... a vskutku: aspoň to venkovní počasí na rozdíl od lidí dostalo rozum a nebeská báň se směrem vzhůru modrá až kamsi do nekonečna. Je krátce před sedmou, když manželce vyhlásím nekompromisní budíček, a zatímco se pouští do zdlouhavého procesu ranní hygieny, já si kupuju v automatě kávu a seběhnu si ho vypít dolů na ulici. Krásně je, to ano, ale zároveň taková kosa, až mi kape voda z nosa. Ke kávičce s téměř neznatelným obsahem kofeinu si zapaluju cigárko, v němž nikotin naštěstí není ošizen a kochám se pohledem na nejbližší průčelí historických domů. Liduprázdná ulice najednou ožije těžkým krokem dvou bezdomovců. Když mne míjejí, v jejích očích se při pohledu na kafé a cigaretu zobrazí laskominy, ale rádoby tvrdý výraz mé tváře je od žebrání odradí natolik, že ani nešpitnou.

Po rychlé snídani si necháváme batohy na pokoji a jen nalehko s fotoaparáty vyrážíme ven do města. Na konci Minoritské ulice činíme vpravo bok a spěcháme na Zelný trh, který je kupodivu ještě liduprázdný. Po krátké Zastávce na pár obrázků pokračujeme na Šilingrovo náměstí, měníme směr a jdeme do Denisových sadů za Petrovem. Od prostranství s napodobeninou antického chrámu a obelisku se nám otevírá výhled na velký kus moravské metropole. Naše zraky se ale nejvíce stáčí ke hradnímu kopci, ozdobenému malebnou kulisou Špilberku. Ano – to je náš dnešní hlavní cíl! Předtím ale cesta z kopce Starým Brnem na Mendlovo náměstí s dominantní bazilikou Nanebevzetí Panny Marie na půdorysu kříže. V gotickém slohu ji tu ve 13.století nechala vystavět už královna Eliška Rejčka. Za chrámem vznikl i ženský klášter cisterciáček, v němž královna strávila zbytek života. Mnohem později se klášter změnil na augustiniánský. Ale to už v něm žil mnich Gregor Mendel, který si rád hrál s hrachem a při jeho křížení kápnul na podstatu dědičnosti.

Klášterní pivovar zase prodělal změnu na pivovar Starobrno...

Nádherný chrám, pyšnící se titulem bazilika minor, který mu udělil ještě papež Jan Pavel II, je nádherně nasvícen a v dnešní velikonoční neděli do něj spěchají davy Brňanů na slavnostní mši. Nechceme se jim motat pod nohama, a proto se po chvíli s hezkým místem rozloučíme a ulicí Úvoz s strmou Sladovou stoupáme do hradního kopce. Spletí chodníčků nakonec vyšplháme až pod mohutné stěny pevnosti a tady se v rámci vydechnutí potěšíme výhledem na město z Krásné vyhlídky. Pak už obcházíme pod hradbami jak mlsní psi celý Špilberk dokola, dolů na město se nám mění úhly pohledu a najednou stojíme u hlavního vchodu na hrad. Nabídku kasemat míjíme bez povšimnutí, neboťsi raději chceme projít všechny stálé expozice.

Než se do nich ale vydáme a zakoupíme si vstupenky, projdeme se po nádherně osvíceném prvním nádvořím a poobdivujeme hradní komplex z odstupu.

On to totiž královský lucemburský hrad původně skutečně byl, ale Jejich Výsosti zde příliš často nepobývali. Návštěvu si pochopitelně neodpustil Otec vlasti s tehdejší chotí Blankou z Valois, ale jinak byl hlavně sídlem moravských lucemburských markrabat – Jana Jindřicha, Jošta a Prokopa, kteří si ho nechali k většímu pohodlí trochu upravit.

Po polovině 15.století ho dobyli Uhři, později ho Ferdinand I. prodal moravským stavům. V roce 1578 vyhořel, ale kvůli obavě z Turků byl rychle opraven a změnil se na pevnost. Po Bílé hoře zde byli vězněni moravští účastníci protihabsburského stavovského povstání.

V době třicetileté války se vybudovalo ještě mohutnější opevnění, díky němuž Špilberk jako jediná pevnost na celé Moravě útočícím Švédům odolal.

Po roce 1645 došlo k další úpravě pevnosti. Při nich byly překlenuty hradní příkopy a vznikly tak kasematy. Byly určené pro úkryt hradní posádky, ale od roku 1673 sloužily trvale jako vězení. Po napoleonských válkách se změnilo na civilní, ale kromě těžkých zločinců zde byli umístěni i vězni političtí rúzných národností, takže se Špilberku začalo říkat Žalář národů.

Ve II.světové válce na něj Němci umístili sběrný koncentrační tábor.

Patnáct let po válce se pevnost stává sídlem Muzea města Brna a v roce 1962 byl Špilberk prohlášen Národní kulturní památkou.

Tolik stručná fakta z historie hradní pevnosti a nyní už rychle na prohlídku.

Začíná z posledního nádvoří a nám trvala dobré dvě hodiny. Na vyhlídkovou věž a ani do barokní lékárny jsme se sice nedostali (byly uzavřeny), ale i tak jsme toho za těch 120 minut viděli víc než dost. Expozice probíhají v jednotlivých patrech v chronologickém sledu a my se napřed seznámili s historií hradu a jeho proměny na pevnost a žalář národů, následovala procházka mezi exponáty od renesance po modernu, pak jsme viděli proměny města po současnost a na závěr nakoukli i do galerie výtvarného umění.

I když se mi při koupi lístků (jeden stál 150 kč) zdály trošku předražené, na závěr prohlídky jsem svůj názor změnil, protože toho zde bylo k vidění opravdu víc než dost a my byli s viděným skutečně víc než spokojeni!

Poté jsme ještě podnikli průzkum hradní restaurace s venkovní terasou, ochutnali, jaké tu mají pivko a dobře naladěni se vydali dolů z hradního kopce někam na oběd. Tu „správnou restauraci“ jsme nakonec objevili v centru poblíž Měnínské brány. Brněnský řízek s přílohou v našich žaludcích rovněž zabodoval. Aby mu tam dole nebylo smutno, zalili jsme ho ještě dobrou jedenáctkou a s vrnícími bříšky zamířili do hostelu pro batohy.

No – a pak už jen pomaličku k hlavnímu nádraží a v pozdním odpoledni odjezd vláčkem k domovu...

Poslední aktualizace: 24.7.2016

Velikonoční Brno 2016 - 2.Starým Brnem na Špilberk na mapě