Hele, vole, Warhol je zase v Šalingradu aneb V hloubi mé zahrady (Brno)

Kam a jak jedeme?

Název tohoto Tipu na výlet sice možná lehce odkazuje k americkému filmu Hele vole, kde mám káru? nebo české bolševické agitce pro školní mládež Hele vole, člověk!, ale v zásadě říká vše. Eunuší bravek se stal u nás už dávno běžným oslovením věech generací i pohlaví, šalina a Brno jedno jest a Andy Warhol, resp. jeho dílo, je v Brně také poměrně „častým“ hostem. Koneckonců většina z nás jistě někdy slyšela ono pseudoněmecké pořekadlo o tom, že „einmal ist keinmal, aber zweimal ist furtmal“. No a doposud poslední velká výstava, kterou Brno nekorunovanému králi pop-artu připravilo, proběhla ve zdejší MG vlastně nedávno, tedy v polovině roku 2007 (viz. https://www.turistika.cz/cestopisy/za-warholem-do-brna-aneb-slovenska-lekce-mg-brno-cerven-2007 ). Tentokrát však Moravskou galerii nahradilo Muzeum města Brna a Pražákův palác hrad Špilberk. A hned na úvod si přiznejme, že mimo Brno se o velké propagaci této akce moc mluvit nedá. Slovo mizérie by v tomto případě bylo poměrně výstižné …

Do Brna jsme se vydali jednoho pátečního rána, v polovině března, a vlakem. Tam po „přestupové“ trase přes Zábřeh a Českou Třebovou, zpět přímým – totálně plným - vlakem přes Vyškov a Olomouc. Meteorologové nám slibovali krásný den (na nějakou dobu poslední) a … kupodivu jim to vyšlo. Třináct stupňů nad nulou, pocitově snad dvakrát tolik, modrá obloha a kvetoucí fialové krokusy nám daly rychle zapomenout na ranní minusové hodnoty, díky kterým jsme „klepali kosu“ při pochodu na vlakové nádraží. Nejprve jsme tedy absolvovali cestu po kolejích, poté pěšky prošli přes Zelňák na Petrov a nakonec se vydali vzhůru k jedné ze dvou největších brněnských dominant, k hradní pevnosti Špilberk. Cestou potkáváme první upoutávky na Warholovu výstavu, ale ještě před tím jsme - v rámci rozcvičky - stihli navštívit jedno malé muzeum, vystoupali na vyhlídkový věžní Ochoz a nahlédli do petropavlovské katedrály.

Za čím jedeme?

Po zakoupení vstupenek se vydáme na II. (velké) hradní nádvoří, kde je vstup do jižního křídla s Warholovou výstavou. Vzhledem k tomu, že je páteční pravé poledne, moc lidí tu není. A přiznám se, že nám to ani v nejmenším nevadilo. Špilberská výstava je pořádána Muzeem města Brna a určitě stojí za návštěvu. Minimálně pro příznivce skupiny Velvet Underground je to dokonce nepsaná povinnost. Už jen proto, že některé exponáty prý česká veřejnost ještě nikdy vidět nemohla (což by bylo – vzhledem k tomu, že má jít o sbírku pražské galerie GOAP – ovšem dost zvláštní).

Výstava se jmenuje podle Warholovy rané série kreseb z roku 1956 In the Bottom of my Garden / V hloubi mé zahrady. Jednotlivé Warholovy práce z 50. až 80. let minulého století jsou zde rozděleny do několika sekcí. Hned v první místnosti se nachází právě ona raná tvorba, zobrazující převážně boubelaté andílky v různých tanečně-erotických pozicích. V té době byl Warhol ještě pouze „veselým“ reklamním kreslířem, ale svým způsobem jsou tito andílci největším klenotem výstavy. Nechybí „hudební sál“ s elpíčky, Mickem Jaggerem, Johnem Lennonem, Billy Squirem nebo již zmíněným Sametovým podzemím, slavná Zlatá kniha ani „nutné“ červenobílé Campbellovy polévky, které slouží také jako pozadí pro návštěvnický fotokoutek. Závěr výstavy tvoří série Květy a Marilyn Monroe. Za nimi je už pouze shop, návštěvnická tvůrčí dílna, kde se každý může na chvilku stát takovým „malým Warholem“, a východ.

Procházku mezi dvěma stovkami exponátů ze zlaté éry dějin pop-artu i světového designu doplňují zvířátka (např. opice, teriér a Andyho kočky se společným jménem Sam), lebky, Mao Ce-tung, vozy Mercedes Bend nebo plakáty z Warholových výstav. Pozoruhodný je také obraz Svatý Jiří a drak, který Andy vytvořil v roce 1986, tedy pouhý rok před svou smrtí. Od ostatních prací se výrazně liší, a zřejmě i proto je svým způsobem jedním z nejzajímavějších exponátů výstavy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na obědě jsme se stavili tradičně v Pegasu, tedy mém oblíbeném podniku, sdružujícícm hospodu, pivovar a hotel. Bylo sice zajímavé, že meníčkový guláš (s polévkou za 105,- Kč) už došel a měli jen ten obyčejný (bez polévky za 155,- Kč), ale byl vynikající. Lokál při příští návštěvě Šalingradu určitě měnit nebudeme.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tradičním problémem těchto výletů za kulturou bývá „nevhodná“ poloha Šumperka a hlavně s tím spojená drahá Doprava. Jestliže za vstupné na Warholovu výstavu, výstup na věž a prohlídku muzea (nepočítám nákup publikací, pohledů a podobných „zbytečností“) jsme ve dvou lidech zaplatili celkem 340,- Kč, tak jen vlak nás přišel na přibližně 720,- Kč. A to jsme, vyjma krátkého pobytu ve východních Čechách (přestup v České Třebové), neopustili hranice Moravy. Navíc ani Šumperk ani Brno nejsou jejími pravými severními, resp. jižními, vrcholy. Příjemným bonusem byla naopak možnost obejít si celý Špilberk. Díky počasí a stromům bez zeleně byly výhledy na Brno opravdu vydařené.

Ostatní informace

Výstava děl Andrew Warholy, který prý „změnil vizuální vzhled 20. století“, se koná od 11. února do 1. května 2016 v prvním patře jižního křídla brněnského hradu Špilberk. Vstupné přijde na 90,-Kč a fotografování bez blesku je povoleno (jednotlivá díla jsou ale pod sklem, takže odraz oken a osvětlení výstavních prostor kvalitě snímků zrovna moc nepřidají). A kdo si chce na Warholově výstavě do svého kéru (jsme v Brně, přátelé) koupit nějaký pěkný plakát, musí sáhnout hodně hluboko do šrajtofle. Jejich cena se zde totiž většinou pohybuje mezi částkami 800 a 2.300 Kč.