Vesnice Bulnes ve španělském pohoří Picos de Europa

Vesnička Bulnes se nachází v pohoří Picos de Europa. Jedná se o vápencový blok rozměru asi 40 * 25 km, který je součástí Kantabrijského pohoří, jež se táhne severem Španělska, od západu k východu, kde přechází do menších horských masivů navazujících na Pyreneje. Celé Picos de Europa bývají členěny na západní, střední a východní část. V nejvyšší centrální části leží i nejvyšší hora Torre de Cerredo (2648 m). Jedinečné prostředí zajímavě tvarovaných skalních štítů, propastných kaňonů, řek a bohaté vegetace vedlo již v roce 1918 k vyhlášení prvního španělského národního parku Montana de Covadonga. Teprve v roce 1995 bylo celé pohoří prohlášeno za Národní park Picos de Europe. Roku 2003 získalo navíc statut světové biosférické rezervace. Svou výměrou 65 000 ha se jedná o největší chráněné území Španělska. Nalézá se na území tří provincií Asturie, Santander a León. Kromě běžných turistů toto pohoří rádi navštěvují horolezci a jeskyňáři. Ze zástupců živočišné říše jsou největší chloubou národního parku především medvědi hnědí, jejichž populace se odhaduje na padesát kusů. Symbolem parku se však stal kamzík. Prohání se jich zde údajně na patnáct tisíc kusů, což je v rámci Pyrenejského poloostrova nejvyšší koncentrace vůbec.

Název „Picos de Europe“ je možno najít na starých mapách a kronikách už asi od 16. století. Nejstarším doloženým dokladem je spis profesora Lucia Marinea Sicula z roku 1530, kde jsou tyto hory nazvány jako "Rupes Europae". Ve vzdálenější historii se však vyskytují odlišné názvy. Nejstarším pojmenování „Idoubeda“ pochází od Římanů, s příchodem muslimů se hory mění na „La Pena de Pelayo“. Dnešní výraz "Evropské štíty" je však používán teprve až od 19. století. Podle oficiálního výkladu byli původci tohoto názvu pohoří námořníci vracející se ze zámořských plaveb. Existují však ještě jiné varianty. Například podle starých řeckých pověstí ukrýval mocný Zeus v tomto divokém koutě země princeznu Európé, kterou unesl fénickému králi Atenorovi.

Pro uskutečnění mnou popsaného výletu je potřeba se dopravit autem do Poncebos. Veřejná autobusová doprava v této části moc nefunguje. Dle vlastní zkušenosti připadá i alternativa stopování. Parkoviště v Poncebos se nachází přímo u spodní stanice lanovky, kousek od místa, kde se vlévá říčka Duje do řeky Cares. V některých průvodcích označují Poncebos jako město, ale já jsem zde viděl pouze malou osadu, tvořenou hrstkou budov, restaurací, penzionem, parkovištěm se stanicí lanovky a vodní elektrárnou. Z Poncebos je možné se dostat do Bulnes lanovkou nebo vyšlapat kopec pěšky. Předtím, než v roce 2001 postavili lanovku, se jednalo o jednu z nejodlehlejších vesnic Španělska.

Lanovka Funicular de Bulnes se šplhá z Poncebos tunelem vzhůru pod horským masívem. Trasa je dlouhá 2.227 metrů, převýšení činí 402 metrů a sklon 18,19%. Lanovka je v provozu celý rok a jezdí v půlhodinových intervalech. Po sedmiminutové jízdě rychlostí šest metrů za vteřinu se vystupuje ve vrchní stanici, odtud je to asi pět minut do vesnice. Bulnes je typická horská vesnice, kterou tvoří pozůstatky původních kamenných objektů a zajímavý kostelík. Dnes žije toto místo pouze pro turisty. Zdejší dvě restaurace hostí návštěvníky z lanovky i okolních kopců. Kromě jídla a pití je zde možno sehnat i ubytování.

Ve vesnici se člověk může rozhodnout, jaký zvolit další výlet. Vše je odvislé od času a fyzických schopností. Celkem náročná je cesta k úpatí báječné hory Picu Urriellu. Jednoduchá procházka se nabízí k vyhlídkovému místu, které se nachází kousek nad vesnicí. Odtud je možné poprvé spatřit úžasný Picu Urriellu neboli Naranjo de Bulnes. Tento kopec je dominantou Picos de Europa. Má tvar osamoceného komolého kužele s téměř kolmými stěnami vysokými skoro půl kilometru. Pro horolezce je to vyhledávané dobrodružství. Mýtická hora Naranjo de Bulnes (2.519 m.n.m) je symbol tohoto pohoří a oficiální logo NP Picos de Europe. Není sice nejvyšší, těmi jsou Torre de Cerredo (2.648 m) a Llambrión (2.617 m), ale zato je nejkrásnější.

Existuje zde několik dalších okružních cest, například k chatě Rufugio de la Terenosa. Když člověku zbude dost sil, je vhodné pro zpáteční cestu nevyužít služeb lanové dráhy, nýbrž jít po svých. Zajímavá cesta klesá v soutěsce Canal del Texu podél potoka Riega del Tejo. Do Poncebos se přichází přes krásný středověký most Puente de la Jayas.

Tato jednodenní návštěva pohoří Picos de Europa určitě v každém povzbudí chuť poznat tuto oblast ještě mnohem důkladněji. Je však na to potřeba více času a štěstí na dobré počasí.

  

Další zajímavá místa, která jsem při putování po severním Španělsku a Portugalsku navštívil:

zajímavý kaňon Garganta del Cares: https://www.turistika.cz/cestopisy/kanon-garganta-del-cares-v-pohori-picos-de-europa

město Porto: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-porto

procházel se okolo řeky Douro: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-reka-douro

městečko Vila do Conde: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-vila-do-conde

město Braga: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-braga

město Salamanca: https://www.turistika.cz/cestopisy/spanelsko-salamanca

pohoří Picos de Europa: https://www.turistika.cz/cestopisy/pohori-picos-de-europa-na-severu-spanelska

také krásného dekorativního umění si nelze nevšimnout: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-azulejos

město Porto a jeho mosty: https://www.turistika.cz/mista/mosty-v-portu

portugalské pohoří Serra da Estrela: https://www.turistika.cz/mista/portugalske-pohori-serra-da-estrela

Guggenheimovo muzeum: https://www.turistika.cz/mista/guggenheimovo-muzeum-ve-spanelskem-meste-bilbao

trhy v Portugalsku: https://www.turistika.cz/cestopisy/trhy-v-portugalsku

městečko Manteigas: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-manteigas

vesnici Posada de Valdeon: https://www.turistika.cz/cestopisy/spanelsko-posada-de-valdeon

*

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/