Výlety okolo Plzně: 4. Starý Plzenec – hradiště Hůrka, rotunda sv. Petra a Pavla a okolní lesy

Když jsme jeli před pár dny do Šťáhlavic, zahlédla jsem v kopci nad Starým Plzencem sluncem nádherně nasvícenou rotundu. V jarní zeleni to bylo ještě hezčí než kdy dřív. To mi bylo jasné, že právě rotunda bude cílem naší příští koronavirové vycházky. V týdnu by tam moc lidí být nemělo.

Na rotundu se nejčastěji chodí z Malostranského náměstí. My jsme tentokrát zvolili jinou – trochu pohodlnější cestu. Sjeli jsme k Úslavě a auto jsme zaparkovali v Podhradní ulici. Oficiální parkoviště tam není. Volného místa tam bylo však docela dost, je otázka, zda byla pouze soukromá. Ale nikdo nám nevynadal.

Tady musím trochu odbočit. Kdo se zajímá o trampské písně, určitě zná Jardu Samsona Lenka. Od r 1980 hraje se skupinou Hop Trop. R. 1993 založil i skupinu Samson a jeho parta. R. 2008 spolu s partou kamarádů založil Samson rádio, které hraje folkovou a country muziku. Proč o něm píšu? Právě tady v Podhradní ulici má svůj domeček, kde žije a tráví svůj volný čas. I tentokrát byl pravděpodobně doma, jak o tom svědčilo auto zaparkované před domem.

Podhradní ulicí jsme mírně stoupali po Staroplzenecké NS. Ta začíná na Masarykově náměstí a spojuje Radyni s rotundou, ale i s celou řadou zajímavých míst. Na 10 km má 10 zastavení. My jsme takhle prošli jen její malou část. Dokonce by se nechalo ještě popojet autem i dál. I tam by se nechalo zaparkovat. Cesta však už vede příjemně lesem, je škoda tam autem jezdit. Na rozcestí V Doubcích NS odbočuje vlevo vzhůru. Určitě to tu však stojí za zastavení a pokochání se. Je odtud moc hezky vidět na Radyni.

Během prudšího stoupání je vlevo mohylové pohřebiště. Je označeno na mapě, bohužel žádná cedulka vás o tom dál neinformuje. Není tu ani zastavení NS. Bylo zde objeveno uhruba 44 mohyl ze střední doby bronzové, tj. z doby 1.600 - 1.300 př.n.l.. Při průzkumech r. 1883 bylo zjištěno, že se jednalo o hroby chudé, kde byly jen urny s popelem, jinde byly i bronzové šperky, nástroje (sekery, nože) a zbraně (meče, dýky), ale dokonce i zlaté pásky a smotky ze zlatých drátků. Dnes už tam v podstatě nic vidět není.

K rotundě vedou dvě naučné stezky. Ta naše odbočila vlevo jako první, my však pokračovali skutečně jen o kousek dál – na okraj lesa, kde je místo s nádherným výhledem severním a východním směrem a přístřešek. Tudy vede další NS stezka Stará Plzeň a kupci, která byla otevřena r. 2013. Je věnována historii Starého Plzence a okolí, a to z doby skutečně dávno minulé.

Na zdejším kopci, zvaném Hůrka, bylo nejdéle v 10. století raně středověké hradiště, které bylo původně pojmenováno Plzeň. Mělo funkci správního centra, dokonce se zde razily i mince. Existovalo až do první poloviny 14. století. R. 1295 však byla nedaleko na soutoku řek Mže a Radbuzy založena Nová Plzeň. Právě toto období NS přibližuje současné generaci.

Zde na zastavení této NS je možnost zahrát si středověkou hru Ovčín, je zde hrací pole i návod.

Až tady jsme odbočili vlevo po této naučné stezce. Obě se po chvilce setkaly. Na hřebenu Hůrky stály dva kostely. Kostel sv. Kříže stál v předhradí a byl součástí purkrabského dvorce. Byl založen ve 12. století, byl větší, ale zanikl dříve. Zde byla nalezena kostra dětské oběti a odsouzence. Kostel sv. Vavřince pocházel z 11. století. Zde byly nalezeny zbytky dlaždic, které jsou stejné jako dlaždice v kostele sv. Vavřince v Praze na Vyšehradě. Ještě v 16. století se využíval – to byl pravděpodobně naposledy přestavěn. Ještě v 18. století ho Černínové udržovali. Když mu r. 1818 vichřice vzala střechu, již nebyl obnoven. Materiál si lidé rozebrali na stavbu svých domů. Skutečné základy jsou zakonzervovány, na povrchu je jen jejich kopie.

K rotundě sv. Petra a Pavla se cesta již mírně svažuje a před námi se otevírá úžasný pohled na Starý Plzenec s Radyní. Mne však přitahuje rotunda, založená patrně koncem 11. století. Je to jediná dochovaná stavba přemyslovského hradu Plzeň a jedna z nejstarších dochovaných církevních památek u nás. Ne veškeré zdivo je však původní, i když půdorys je zachován. Vstupní portál je už renesanční. R. 1785 měla být zbourána. Naštěstí k tomu nedošlo a využívala se jako sklad střelného prachu. V 19. století ji koupila obec Starý Plzenec. V rámci milénia - r. 1975 byla zrekonstruována. V současné době se v ní konají i svatební obřady. Vyjímečně je otevřená i pro veřejnost. I nám se dokonce podařilo se dovnitř při jedné takové akci podívat, a jen jsme žasli, jak je to uvnitř nádherné, kolik je tam např. i původních dlaždic. Jen jsem bohužel fotky z té doby nenašla. Chybička se vloudila, fotky se ztratily. Mrzí mne to moc.

Pokračovali jsme z kopce do Starého Plzence, ale hned pod kopcem jsme odbočili vpravo po žluté a vlastně i po NS, kde jsme četli další zajímavé informace o historii. Museli jsme se i usmát, když v lese ze dřeva vyrobené srnky měly také roušky.

Došli jsme zpátky na rozcestí, kde byla hezky opravená boží muka z r. 1853. NS se vracela zpátky na vrch Hůrku, žlutá odbočovala vlevo. Času jsme měli dost, jdeme vlevo. Shodli jsme se na tom, jak se najednou změnil i charakter lesa. Je tu hezky a klídek. Když z cesty odbočovala neznačená široká cesta vpravo, vydali jsme se po ní zpátky. Na silnici jsme došli u autobusové zastávky Tymákov hájovna, neznačená cesta odbočovala hned vpravo mezi poli. Došli jsme zpátky k božím mukám a pokračovali vlevo po NS Stará Plzeň a kupci. Zdejší zastávka je věnována starověkému cestování, proto na další cestě jsou v zemi zabetonované otisky, podle kterých mají děcka poznat, co vše zde jezdilo, příp. chodilo. Je tam např. šlápota člověka, stopa vola, otisk kola.

To už jsme u altánu s vyhlídkou a po nám známé cestě se vracíme zpět k autu. Tento téměř 9 km dlouhý výlet zase vyšel. Počasí ideální, lidí málo a krajina, ta je zde nádherná. Co víc si přát.

Výlety okolo Plzně: 4. Starý Plzenec – hradiště Hůrka, rotunda sv. Petra a Pavla a okolní lesy na mapě