Socha sv. Blažeje u Starého Plzence

Turistické cíle • Socha

kostel sv. Jana Křtitele na náměstí ve Starém Plzenci • Fotografie (28) • Foto: slaja

Vstoupit do fotogalerie (28 fotografií)

kostel sv. Jana Křtitele na náměstí ve Starém Plzenci

pohled na vrch Hůrka s rotundou

Vstoupit do fotogalerie (28 fotografií)

Starý Plzenec najdeme zhruba 9 kilometrů jihovýchodně od centra dnešní Plzně. Býval předchůdcem dnešní Plzně.

První zmínky o něm jsou z roku 976 a 992. V roce 992 se tady na své cestě zastavil sv. Vojtěch. Na kopci Hůrka, na ostrohu obtékaném řekou Úslavou, vzniklo raně středověké hradiště. Stalo se přemyslovským mocenským centrem zdejší oblasti. Pod hradištěm bylo tržiště a při něm osada. Vedla tudy řezenská obchodní stezka. A jak na hradišti, tak pod ním, vzniklo postupně celkem osm kostelů. To je počet, který je srovnatelný pouze s tehdejší Prahou. Na hradišti zbyla dodnes rotunda sv. Petra a Pavla. Dva výše položené kostely, sv. Vavřince a druhý kostel sv. Kříže, byly zrušeny a dnes na ně upomínají pouze obnažené základy. Pod Hůrkou, ve čtvrti nazvané Malá Strana se dodnes nachází původem románský, v gotice však nově postavený kostel Narození Panny Marie. A přes řeku Úslavu, na dnešním staroplzeneckém náměstí najdeme další zachovalý kostel, kostel sv. Jana Křtitele. Také je založení románského, přestavěn byl v gotice. Další dva kostely se nezachovaly. Poslední, osmý kostel, stál mimo tehdejší město, na lukách a pravděpodobně byl obklopen hájem. Neví se, kdo kostel založil, ani kdy přesně byl založen. Bylo to snad v 11. či 12. století. Pak ale chátral a v době baroka bylo rozhodnuto o postavení nového kostela. Stavba byla zadána plzeňskému architektovi Jakubovi Augustonovi. Základní kámen byl položen roku 1702. Při kostele vznikla i poustevna, aby se poustevník mohl starat o chod kostela. Od roku 1785 byl nepoužíván a v roce 1787 z rozkazu císaře Josefa II. úplně zrušen. Byl prodán a začal být rozebírán, až z něj zbyly ruiny. V sutinách zůstala barokní socha sv. Blažeje. Dnes je tam pouze kopie této barokní sochy. Restaurovaný originál sochy by měl být umístěn v kostele sv. Jana Křtitele. Místo je vyčištěno, upraveno a obklopují ho stromy, topoly umístěné do kruhu okolo sochy. Prostor tak působí jako takový přírodní chrám. Působí až takovým mystickým, meditačním a uklidňujícím dojmem.

Sv. Blažej je tady zpodobněn v biskupském šatě, s biskupskou berlou v jedné ruce a v druhé ruce drží knihu. Světec svatý Blažej nebo někdy svatý Blasius žil na přelomu 3. a 4. století n.l. Zastával funkci biskupa v Sebastě (dnešní Turecko). V té době byli křesťané pronásledováni, proto se sv. Blažej uchýlil do jeskyně do hor, aby pronásledování unikl. Tam žil o samotě a společnost mu dělala pouze divoká zvěř. Divoká zvířata tam i léčil. Právě ale divoká zvěř Blažejův úkryt vyzradila, když se zaběhla pronásledováná lovci k němu do jeskyně. Biskup byl vyzrazen. Byl odveden zpět do Sebasty a nucen se klanět římským bohům. To odmítl, proto byl umučen. Ještě před tím než mu byla udělena funkce biskupa, věnoval se lékařské praxi. Traduje se legenda, když byl veden před svou popravou na popraviště, přistoupila k němu žena s chlapcem, kterému v hrdle uvízla kost. Se svázanýma, zkříženýma rukama biskup chlapci požehnal, kost se mu v hrdle uvolnila a byl zachráněn. Proto je sv. Blažej považován za přímluvce proti krčním nemocem. Křesťané slaví svátek sv. Blažeje 3. února. Při něm je udělováno tzv. svatoblažejské požehnání se dvěma zkříženými svícemi. Zkřížené svíce mají symbolizovat bezmocné, zkřížené a svázané Blažejovy ruce, když ho vedli na popravu. Další legenda praví, že sv. Blažej zachránil chudé vdově selátko ohrožované vlkem. Díky této legendě se stal i patronem domácích zvířat a dobytka. Kromě toho je i ochráncem lékařů, divokých zvířat, přímluvce proti krčním nemocem a nemocem dýchacích cest jako kašel apod. A také je jedním ze Čtrnácti svatých pomocníků. Svatí pomocníci byli mocní ochránci proti různým nemocem a neštěstím. A ochraňují i proti moru. Proto se má za to, že i obnova kostelíka mohla souviset s morem, který ohrožoval Plzeň i okolí. Z Plzně to sem není daleko, tak sem mohly být vypravovány různá prosební procesí za odvrácení nebezpečí moru.

Jak už jsem napsala, atmosféra místa je meditativní a uklidňující. Může nám však duch místa či genius loci, který je na tomhle místě určitě přítomen měrou, která zapůsobí na každého, sdělit něco více? Proniknout hlouběji pamětí místa přes století a přiblížit se třeba až někam ke kořenům? Za pokus to stojí. Začneme tedy tím, co je zde viditelné a to je socha sv. Blažeje, dříve tu stával kostelík sv. Blažeje. Ten byl založen už v raném středověku. A co bylo předtím? Jistě to nebylo místo jen tak vybrané, posvátnost tady hrála roli. Naši předkové si na rozdíl od nás uměli všímat míst něčím výjimečných, tedy míst, kde se mohli spojit s něčím posvátným. Dnes běžně přijímanou informací je, že sv. Blažej je jakýmsi následovníkem starého slovanského boha Velese. Křesťanství navazovalo na pohanství a tak je i poměrně časté, že pohanský bůh se přeměnil v křesťanského světce. Dělo se to tak, že jeden světec v sobě nakumuloval vlastnosti vícero pohanských bohů. Takže to nebylo tak, že jeden konkrétní křesťanský svatý převzal kompletní vlastnosti určitého pohanského boha. No, vznikl tak docela zmatek.;-)

Veles byl bohem bohatství, skotu, podsvětí, magie, věštění, divokých zvířat, lovu. A tak svatý Blažej převzal Velesovu funkci „pastýře“ (tedy vládce) vlků a jiné divoké zvěře, který tak stáda dobytka před vlky a jinou divokou zvěří ochraňoval. Veles byl i vládcem podsvětí, a to podle slovanské představy, kde si podsvětí představovali jako zelenou louku, kde se pasou duše zemřelých lidí. K tomu se vztahuje to, že byl i vládcem podsvětních vod. Zároveň snad byl strážcem předělu mezi světem živých a mrtvých. Veles byl vládcem divokých, neobydlených oblastí jako lesy či bažiny. Stejně tak svatý Blažej se stal ochráncem dobytka a domácího zvířectva.

Když se podíváme na okolí kostelíka sv. Blažeje, sám kostelík před zbořením ležel na jakési terase nad řekou Úslavou. Dnes je místo od řeky vzdáleno asi 400 m. Mezi ním a řekou je záplavové území. Kdysi tam mohla být snad plocha s bažinami a býval tam asi i blažejský rybník. Výše třeba mohly být pastviny. Možná mohly být i nad kostelíkem. A tak místo svoji atmosférou a umístěním v krajině umocňuje představu toho, že snad mohlo být užíváno jako obětiště boha Velese. Veles právě byl uctíván na místech v nížinách, na nehostinných, divokých místech. No, kdo ví ale, jak to bylo? To je dnes velký otazník. Nám však tady zůstalo pěkné místo k návštěvě.

A jak se lze ke sv. Blažeji dostat? Fajn procházka je po nové cyklostezce při řece Úslavě směrem na Koterov. Zhruba po jednom kilometru odbočíme vlevo na luční cestu, která nás nejprve dovede k nedávno nově upravené studánce. Je to studánka ukrytá ve vrbách, v zamokřeném prostředí. Tam si je možno přečíst pohádku O zakleté Bětušce a Jankovi. Ve vrbách bydlel košíkář Burda se svou dcerou Bětuškou. Burda košíky pletl a Bětuška je chodila na trh prodávat. Jednou k ní na trhu přišel mladík Janek s tím, že vybírá zboží pro knížecí dvůr. Vybíral ale košíky pro zlého čaroděje, u kterého musel sloužit. Janek si dodal odvahy, od kouzelníka urpchl k Bětušce do domku mezi vrbami. Když to čaroděj zjistil, Janka proměnil v ptáčka a Bětušku ve vílu, která svými slzami naplnila celou studánku. Vše ale dobře dopadlo, čaroděje okouzlilo místo mezi vrbami, jeho srdce změklo a kouzlo zrušil. Místo je to přes svoji vlhkost skutečně kouzelné a příjemně navnadí na návštěvu sv. Blažeje, který je odtud co by kamenem dohodil směrem ke Starému Plzenci. Dojde se k němu kousek při železniční trati. Procházka je to opravdu úžasná:-)

Zdroje : Radyňské listy červenec 2018, http://www.rotunda-hurka.cz/turista/historie-rotundy-sv-petra-a-pavla/, https://plzen.rozhlas.cz/barokni-socha-sv-blazeje-se-vraci-do-stareho-plzence-6769106 , Bakalářská práce Fenomenologie náboženství - posvátná místa - Starý Plzenec - Iveta Stahlová, 2011