výstup na symbol jednoty Slovanů a svobody Slováků - Kriváň

Výstup na Kriváň 2494 m.n.m.

26.9.2009

Prodloužený víkend mě nabudil navštívit opět Vysoké Tatry a zdolat konečně symbol jednoty Slovenska a svobody Slováků - Kriváň (2494 m.n.m.). Trochu z historie - první zaznamenaný výstup uskutečnil v roce 1772 A. Azirbess. Vrchol byl nadlouho považován za nejvyšší vrchol, než byla barometricky určena jeho skutečná výška. V minulosti se v masívu dolovalo stříbro a další kovy. Dne 16.8.1841 tento vrchol zdolali i Štúrovci a na tuto počest se zde v srpnu konají národní výstupy. Na vrcholu je kříž a pamětní deska s textem "V památný den 16. srpna 1841 vystoupil na staroslavný Kriváň slovenský národní buditel Ľudovít Štúr a jeho další druhové. Při 155. výročí výstupu z úcty věnuje Matice Slovenská"

S dostatečným předstihem jsem sledoval předpověd počasí na stránkách slovenského hydrometeorologického ústavu pro Štrbské pleso a musím říct, že jejich model ECMWF byl tentokráte bezchybný. A tak naši základnu ve Štrbě opět navštěvuji znovu po cca 50 dnech.

Je sobota ráno - nikde ani obláček, hory naprosto čisté. Tak nějak jsem si to představoval - podle průvodců jsou z jeho vrcholu nádherné výhledy. Naše putování začínáme opět na Štrbském plese - ten den si celkem mnoho turistů usmyslelo, že zdolají vrchol Kriváně, občas to vypadalo jak na Václaváku, viděl jsem i rómskou skupinu turistů, což mě překvapilo. Od Štrbského plesa jdeme zhruba hodinu po červené Tatranskou magistrálou, téměř po vrstevnici na rozcestí u Jamského plesa. Nyní začíná cesta stoupat, nejdříve lesem, pak les řídne a přechází v kosodřevinu. Konečně se nám také začínají otevírat nějaké ty panorámata.

V údolí vládne občas mlha a opar, takže nám to připadá za chvíli jako v letadle - nad mraky. Po levé ruce máme nádherný výhled na Roháče a na všechny vrcholy, vlevo za nimi se vedle nich krčí menší Velký Choč. Před námi vpravo se tyčí Jamské kopa a vlevo od něho Malý Kriváň. Náš cíl - Kriváň se nám zatím trochu ještě schovává. Stoupáme dále, mnoho turistů nás předhání, naše první zastavení je na vrcholku Jamy (1572 m.n.m.) Tam zjišťujeme, jak je ten svět malý - potkáváme známé z Bruntálu (takže toho nejzdatnějšího Pištu tímto zdravím), kteří také míří na vrchol. Kocháme se výhledy - po pravé straně je vidět Krátká veža, Ostrá veža, Krátka a Dolina Suchá voda. Jsou to nádherné pohledy - na horách ani obláček, sluníčko hřeje a vypadá to na nádherný den. Po krátké pauzičce nás cesta vede okolo západního svahu Malé Kriváně, abychom mohli zhlédnout tu majestátnou horu Kriváň a také spoustu lidiček, jak se šplhají nahoru.

Před námi je již nedaleko sedlo pod Malým Krivánem, tam se sbíhají cesty od Třech studniček. Toto rozcestí není příliš bezpečné, následující trasa vede přímo nad rozcestím a viděli jsme při zpáteční cestě padat kamení do těchto míst. Jsme již ve výšce více jak 2000 m.n.m. Škrábeme se na Malý Kriváň, občas je nutné hledat vhodnou cestu, občas se značka ztratí. Zde již pouze nohy nestačí. Ale nebezpečné úseky zatím nejsou. Nad Malým Krivánem vidíme členy horské služby i se zachraňovaným (údajně šlo o zlomeninu nohy asi 13letého kluka, ještě že tak, tento den byl tragicky na Lomnickém štítě) Však také za chvíli nad hlavami se objevil vrtulník Záchranné služby, vidíme spouštět se jednoho záchranáře dolů - to vše asi z 50 metrů.

Vrtulník se vzdaluje a já pokračuji dále, jsem u Daxnerova sedla, tady začíná dosti exponovaný úsek, jištění není žádné (určitě by se hodilo zvláště když je povrch mokrý), musím hledat tu nejvhodnější trasu, kde se dá držet a bezpečně stoupat, čeká mě asi 80 výškových metrů - nějak se zadýchávám a musím často odpočívat, nevzdávám se, podvědomí, že jsem téměř na vrcholu mi dodává sílu stoupat. A tak se stalo skutečností, že jsem vrchol dobyl. Vrchol je obsypán turisty, kteří zde také odpočívají, svačí, u kříže je tlačenice a vyfotit se s křížem se mi nepodařilo - snad i proto, že neměl kdo. Ale ty výhledy - žádná oblačnost a pohled na Nižné Teriánské pleso je úchvatný. Také ty vrcholky - nevycházím z údivu. Občas se objevuje malý obláček a dodává těm vrcholkům úplnou pohádku.

Fotím zběsile co se dá, chvíli odpočívám. Tak takhle jsem si to představoval, podle těch fotek, které jsem měl k dispozici. Musím říci, s dnešním výkonem a s takovým počasím, to se zažije málokdy. Vydržel bych tu třeba i dvě hodiny kochat se okolím, je třeba ale myslet také na návrat, je konec září a dny se rychle krátí a brzy nastává tma (o čemž jsme se přesvědčili). Vyrážím dolů. Jde se ještě hůře než nahoru, neustále musím vyhodnocovat terén, kde šlápnout, kde se chytit. Daří se a za chvíli jsme opět s Jirkou, který těsně před vrchol odmítl jít dále. Sestupujeme pomalu ale jistě, pod Malým Kriváněm vidíme padat několik kamenů od nepozorných turistů, naštěstí se nikomu nic nestalo, ohrožení turisté stačili včas utéct).

Den se chýlí ke konci, slunce je už dost nízko, nám zbývá na magistrálu asi 250 výškových metrů. Loučíme se s pohledy na Kriváň a okolí. Poslední turisté prchají dolů a my také mezi nimi. Na začátku magistrály jsme zaslechli 2x řev medvěda - ano, opravdu, jasný a zřetelný zvuk od medvěda, ovšem nemohu říct, jak byl daleko od nás, zda jen 50 metrů nebo 300 metrů. Raději to ani vědět nechceme a přidáváme do kroku a jsme úplně potichu. Je již šero, za chvíli bude tma, zbývá nám hodina cesty na Štrbské pleso. Jdeme svižným krokem a potichu. (je zajímavé, že nám cesta zpět trvá jen 40 minut) Naštěstí se medvěd neobjevil a my si vlastně oddychujeme až u rozcestí do Furgotské doliny. Tam už nás snad nedožene.

Před Štrbským plesem, téměř už za tmy, potkáváme dva kulhající turisty - teda nejsme poslední. Hory se ponořily do tmy a my jsme dnes ukončili tento nádherný výlet.

V průvodcích se píše, že tato trasa a Výstup na Kriváň se doporučuje jen fyzicky zdatným turistům s jistotou v chůzí v exponovaném terénu a se základními znalostmi pohybu na skále - takže mohu říct, že k dnešnímu dni jsme stále fyzicky zdatní turisté.