Z Lukovečku do Fryštáku ... ( ale přes Ondřejovsko )

Štěstí prý přeje připraveným. Po dlouhé nekonečné letošní zimě se venku konečně ukazuje sluníčko, však je taky na čase - začal třetí týden měsíce dubna roku 2013 ! V práci si na čtvrtek prozíravě nahlašuji dovolenou, nabíjím akumulátor fotoaparátu a večer pilně studuji Mapy.cz, neboť mne zítra čeká velká dobrodružná cesta téměř po všech skalách na Ondřejovsku. Chci totiž využít doznívající období vegetačního klidu a pořídit v hodině už téměř "dvanácté" snímky skalních útvarů, neukrývajících se dosud pod listovím bujné vegetace karpatského horského lesa. Konečně přichází ráno. Venku je - tak jak jsem si přál aby bylo - a tak hurá na trolejbus. Už v 6.00 odjíždím busem přes Fryšták do Lukovečku. Lukoveček je menší dědinka, choulící se dílem na úpatí a dílem v jedné z dolin na jižní straně Hostýnských vrchů. Obec je roztažená podél toku Fryštáckého potoka, chybí výrazná náves, ale upravené prostranství nalezneme u kapličky Panny Marie ustavičné pomoci. Vzorně opravená památka pochází z roku 1897. O něco výš se ve středu obce "chytám" zelené tur.značky a nechám se jí vést další zástavbou obce, tentokráte už v údolí Lukovečské ráztoky.

Absenci prostornější návsi tady místním asi vynahrazuje areál s hasičskou nádrží, upravenou na koupaliště ... nechybí ani kabinky. Okolo bazénu se prochází jakýsi exotický správce areálu a pohledem odborníka na slovo vzatého sleduje kvalitu stoupající hladiny vody v nádrži. "Dobrý den, pane správče !" " KVÁÁK !!!"

Pak začíná silnička se značkou prudce stoupat k posledním domům obce, nad nimi se sice sklon terénu poněkud mírní - ale i tak nastala pro moje, přes zimu poctivě nabyté "špeky" - velmi dramatická situace. Společným úsilím se nám podařilo tuto manželskou krizi překonat a zanedlouho jsme odměněni pohledem do útrob lomu. Má travnaté ploché dno, ale půlkruh stěn kolem tvoří už jen zemina. U cesty je umístěno několik balvanů na ukázku toho, co se zde těžilo a taky tu stojí cedule s informací, že je tento lom významným krajinotvorným prvkem. Chvíli se na tabuli šklebím jak jelito - lom bez zachovalých skalních stěn je totiž naprosto nezajímavý - než mi dojde, že právě do takovýchto míst se s oblibou stěhuje exotické živočistvo a flóra. A ta je tady dokonce zastoupena karpatskými orchidejemi ...

Cesta stále mírně stoupá okolním hvozdem, několikrát nabízí skvělý výhled až kdesi k Holešovu a já pak při průzkumu mapy zjišťuju drobnou vadu na kráse této jinak vcelku pohodlné komunikace : na mojí mapě má značená cesta poněkud jiný průběh než v reálu - "ta moje" cesta mne měla dovést na rozcestí pod Ondřejovsko - namísto toho se dostávám na hřeben k rozcestí U Dubu. Nic se ale neděje, tady nahoře se k nám přidává i modrá a obě značky mne společně spolehlivě zavedou pod západní hřeben Ondřejovska. Na rozcestí asfaltové silničky do Rusavy a lesní hřebenové cesty je umístěno také odpočívadlo a info tabule s vysvětlením, kterak Ondřejovsko ke svému jménu přišlo. Že se jmenuje po nějakém Ondrovi - to asi napadlo už každého - ale že ten Ondrášek byl malý chlapec, který zůstal v 30.leté válce po běžencích ve Fryštáku, že to byl ogárek velice zbožný a při zpěvu na mších ve fryštáckém kostele měl jeho hlasový projev kvalitu soudobé superstar a že se pak kluk stal v lesích a skalách vrchu, který dnes nese jeho jméno, mnichem - tak to asi věděl málokdo ...

( Mimochodem - ta zelená trasa z Lukovečku je na mapě KČT Hostýnské vrchy, vydané předloni, zakreslena už správně. Což se ale nedá říct o několika významných skalních útvarech, umístěných na papíře chybně a výrazných lesních cestách, které na mapě zcela chybí !!!)

Od rozcestí U Dubu mne čeká asi 0.5 km stoupáníčko, lesní cestou protékají z posledních zbytkečků sněhové pokrývky bystřinky a tak se dá jít jen okrajem lesa. Pak už stojím na další křižovatce lesních cest pod svahem hřebene záp. Ondřejovska. Dávám vale značeným cestám a vydávám se po lesní cestě, vedoucí po jakési přírodní terase pod strmými severními svahy kopce. Na něm se místy bez ladu a skladu povalují veliké pískovcové balvany, dusící se v objetí chůdovitých kořenů smrků. Asi po 1 km chůze se vlevo objevuje myslivecký posed, následují dva hrby. Ten druhý už je skalnatý a seskupení balvanů a skalek zde vytvořilo velmi zajímavý skalní útvar "Kaskádu". Ocitl jsem se na okraji více jak 0.5 km dlouhého pásu dokonale ukrytých ondřejovských Zadních skal. Od Kaskády sestupuji do roklinky s dravým potůčkem a pak pod úbočími rozsáhlého balvanitého zesuvu "Říše středu". Nade mnou kromě balvanů ze svahu vystupují také menší bizarní skalky a temena vršků, prošlých rozsáhlou destrukcí, zdobí torza mrazových srubů. Jen asi 100 metrů je vzdálen hřebínek se dvěma skalními hradbičkami. Z té větší vystupuje velmi hezký skalní útvar téměř falického tvaru - skalní věž "Homole".

Po provedení fotodokumentace se vracím podél blátivé lesní cesty, vystupující sem od rusavské ráztoky, pod strmý sráz hlavního hřebene. Tady vlevo vbok a přes několik strží s potůčky a drobnějších skalních výchozů na začátek lesní cesty. Vede téměř po vrstevnici. Ze začátku mi nabídne pohled na poslední ostrůvky neroztálého sněhu okolo cesty, ze zarůstající paseky výhled na půvabný kraj kolem Rusavy s kopulí poutního chrámu na Hostýně a točících se lopatek větrné elektrárny a pak mne přivádí ke krásnému bizarnímu skalisku - Františkově kameni. O něco dál moje lesní cesta prudce klesá na tu hlavní z Rusavy na Ondřejovsko, která je pokryta Vysokou vrstvou bláta. Místy se v jedné "koleji" ještě drží zledovatělé zbytky a umožňují rychlejší postup. Když pak ale uklouznu a málem si hubu rozbiju, pokračuju dál už raději okrajem lesa. ( Tož tady si zlomit hnátu, přijít k doktorce a říct jí, že se mi to stalo na ledě - když je venku málem letní den - tož se se mnou ani nebude bavit, rovnou mne pošle k psychiatrovi a ten do blázince v Kroměříži ! )

Stejně brzy odbočuji do svahu vlevo a šplhám lesem pod skalní stěnu "Slunečného kamene", který je nejzápadnější výspou ondřejovských Předních skal. Je tu moc krásně, ale moc mne naštve pohled ze skalnatého hřebene na druhou stranu : tady se do zbytků karpatského horského lesa zakously pily dřevorubců a výsledkem je nová paseka, dosahující téměř až ke skalní hradbě !! ( Tady bych chtěl poznamenat, že se v současnosti dějí v okolí Hostýnských skal věci přímo strašlivé : teď trochu předbíhám, ale po včerejší průzkumné výpravě mi připadá, že se až na jednu vyjímku lesáci rozhodli zlikvidovat všechny tyto nechráněné enklávy karpatského horského lesa ! Vlastní skalní útvary sice nejsou zasaženy, to se ale netýká porostů v oblasti pásem skalek pod nimi a tyto poslední nádherné ukázky původní přírody jsou tak nenávratně ztraceny !!! Kdo tohle nakazuje a proč to dělá - nad tím až rozum zůstává stát. Stejně jako nad úsilím ochranářů, kteří se místy málem perou o jednu jedinou kytičku a lokalit, které se měly dávno chránit, tak těch si jaksi vůbec nevšímají ... A to, co už je chráněno, tak se nechá pro změnu bez milosti zarůst - a to i náletovými dřevinami a druhy, které do té lokality vůbec nepatří !!)

Temeno nádherného vrchu s dalšími skálami nyní napříč protíná "luxusní lesní dálnice"- koryto nové cesty vypadá jako po průjezdu tanku a ne lesního traktoru ! I když se časem místa po těžbě uklidí, zničenou a rozrytou lesní půdu už neupraví do původního stavu nikdo. Zmizí hřibové podhoubí, mechy a jiné rostlinstvo, do jam se zařízne eroze a zeminu odplaví deště ... No nic - nesmím se rozčilovat - jdu raději dál. Na trampském tábořišti T.O.Orlean půlhodinová polední přestávka, pak ještě vyfotit krásné skalní věže a navštívit skalní útvar Plotnu a Dračí hřbet. Poté se pomalu vracím nahoru na Ondřejovský hřeben. Skály v PP Ondřejovsko tentokrát ve svém cestovním rozvrhu nemám - byl jsem tam loni. A tak namísto toho průstup dlouhého a členitého hřebene západního Ondřejovska. Vyšší "skály" z prachovců a jílovců se směrem na západ mění na nižší skalní hradbičky z daleko hodnotnějšího kamene - pískovců a slepenců. Pěšina po úzkém kamenitém hřebínku kličkuje mezi krásnými kmeny lesních stromů a také několik půvabných vyhlídek se najde. Ono je to Ondřejovsko nejen nejdelším hřebenem v jižní části Hostýnských vrchů, ale je tady také tím hřebenem nejpůvabnějším ...

Od vrcholové paseky klesám lesní cestou ke křižovatce cest, kde jsem svůj průzkum skal na Ondřejovsku ráno začínal - jen ještě odskok na zarostený hřebínek vpravo, kterým klesá mezi skalkami a balvany na krásných paloučcích, starý vyšlapaný chodník.

Spolu s tur. značkou modrou a zelenou procházím pod Ondřejovskem tentokráte k východu - ( cestou stará kamenná studánka ) - až na rozcestí Pod Ondřejovskem. Od Fryštáku sem pracně funí na kole jakýsi obézní cykloturista s brunátnou tváří - je na tom asi dost zle, protože ani nemá sílu mi odpovědět na pozdrav ! Po lesní silničce, klesající po hřebeni, mířím k Fryštáku na bus. Cestou mi to ale přece jen nedá, vytáhnu mapu ... a sítí lesních cest se dostanu k zalesněnému návrší, které zdobí romantická hradbička Čertových skal. Odtud už lesem k vodní nádrži Skalka - mají tu otevřenou restauraci a tak zasloužený odpočinek a doplnění tolik potřebných tekutin. V odpoledním horku - ( dnešní čtvrtý jasný Jarní den překročil 25 stupňů celsia a stal se tak dnem letním ) - se z posledních sil plancu rozpálenou hlavní ulicí Horní vsi ke kostelu a náměstí ve Fryštáku. Jenom krátce a pár fotek z náměstí - kdybych věděl, že mě jede další bus do Zlína až za 40 minut, tak jsem těch fotek udělal víc ! Já se ale na mobil nedíval, protože podle jízdního řádu to do 16.hodiny jezdí co 15 minut - že jsem si zapomněl změnit čas ze zimního na letní a že je tím pádem o 1 hodinu víc - tak na to jsem přišel až v autobuse ...

( Možná bude tentokrát některým čtenářům vadit příliš stručný popis ondřejovských skalních útvarů. Podrobné informace zájemci naleznou v mém seriálku o skalách "Ondřejovsko + "ta a ta skála" v kategorii MÍSTA a o skálách u Fryštáku v článku "Fryšták - Čertovy skály".)