Přidat Zlín mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Zlín a okolí
Z Podhoří přes Slanicu a vrch Šternberk na okraj Malenovic
V neděli 5.května je venku opět hezky, a tak jsem se po polednách rozhodl k další zdravotní procházce. Koleno se bohužel po operaci nehojí tak, jak jsem si naivně představoval (možná, že už je to i věkem) – po každé vycházce několik dní pobolívá a musím je ledovat. Jenže vysedávání a vylehávání doma nepomůže a proto je nutno jej i nadále v rámci rekonvalescence zatěžovat. Dnes jsem se rozhodl pro kratší, jen asi 4.5 km dlouhou túru, zato ale povede i do míst, která jsem na katastru Zlína ještě nenavštívil.
Po sjetí dolů do města z Jižňáků jsem na náměstí Práce přestoupil na „trajfl“ č.4, který mne odvezl na točnu na sídlišti Podhoří. Odtud pokračuji ulicí Na Slanici proti toku Slanického potoka, ale nedá mi to, abych „nevyběhl“ vpravo do stráně a neprohlédl si menší hřbitov.
I když leží na úpatí vrchu Šternberk na nejjižnějším konci panelákového sídliště Podhoří, nenese jméno po něm, ale po vzdálenější místní zlínské části Louky.
Byl založen roku 1933 a kromě klasických hrobů s náhrobky (v jednom spočívá i bývalý olympijský vítěz ve cvičení na bradlech z roku 1928 – Ladislav Vácha) se na něm nachází uložiště uren. A na ústředním chodníku také Pomník válečným obětem z let 1914 - 1918 v podobě pískovcového kříže. Na jeho soklu je vyryt reliéf anděla líbajícího ležícího umíracího vojáka a nad ním jsou na vydokém podstavci vypsána jména a příjmení všech padlých občanů z Louk a Prštného.
Po spajdání ze žalova zpět na ulici Na Slanici jsem mezi průmyslovými objekty pomalu stoupal k místu, po němž nese komunikace jméno. O něco výš se lesnaté údolí dramaticky sevřelo a silnička zamířila vlevo mezi poslední obytné domky a stavení zahrádkářské kolonie. Já ale pokračoval po výrazném chodníku nad levým břehem potoka a zanedlouho stanul u chráněné zlínské rarity – dvou minerálních pramenů, nazývaných Slanicami.
První se ukrývá pod betonovým příkrovem studny s pumpou. Stačí ji ale ručkama uvést do provozu a je možno se potěšit chutí slabě mineralizované vody. Dneska jsem to nezkoušel, ale při mé návštěvě s Janou před lety ano, a tak vím, že se tahle voda pít dá.
Její chuť sice není tak lahodná, jako je tomu u ochucených minerálek kupovaných v obchodech, ale je zdravá! Dle odborníků se jedná o tekutinu hydrogenuhliničato-chloridově sodnou a díky celkové mineralizaci a velkému obsahu iontů fluoridů, jodidů a lithia tedy o vodu minerální.
Jen o kousíček dál jsme tehdy hned nad potokem viděli jiný betonový příkrov, ze kterého trubkou vytékala její minerální sestra. Jenže tahle voda nevoněla zrovna po fialkách a po okoštování a vyplivnutí vzorku (bylo to fujtajbl!), mi nezbylo než konstatovat, že je její chuť srovnatelná se sirnatými vývěry v lázničkách Leopoldově-Smraďavce u Buchlovic, což prozrazovala i ta bělostná „voňavá" pěna v korýtku, kam tekoucí voda dopadala.
Dnes z korýtka neteklo absolutně nic a já chodníkem vystoupal na lesní cestu a nad ní učinil průzkum malého opuštěného pískovcového lomu. Cesta dál pokračovala proti toku potoka Slanici, který byl v jednom místě sevřen strmými vysokými svahy a k potůčku vedla pěšina. Vyplašil jsem tady párek divokých kačen, které už zabydlují místa, kde by je člověk opravdu nečekal a po návratu na lesní cestu dál stoupal stoupal hore údolím. O hezký kus dál cesta protnula rozsáhlou paseku, nabídla pohled na protější Tlustou horu s vysílačem, a pak už se hvozdem šplhala až nahoru na hřeben bezejmenného kopce.
Od silničky, po níž prochází modrá a zelená tur.trasa, vybíhala po hřebeni směrem k severozápadu velmi příjemná a jen mírně klesající lesní cesta. Já po ní prošel v délce asi kilometru celým hřebenem a v místech, kde začínala zvolna sestupovat ke kótě Šternberk, se mi přes nedávno vykácené a znovu zalesněné lesní plochy zjevily velmi interesantní výhledy k východu. Nejprve mne přes oplocenku s mladými smrčky a listnatými stromky zaujal pohled na Mladcovou, stejnojmenné pásmo vrchů nad obcí a horizont vyplněný namodralým pásem vrchů Hostýnských. Úplně vpravo se přímo naproti mně vypínala Tlustá hora (458 m), korunována na svém temeni věží TV vysílače.
Další paseka nabídla mnohem rozsáhlejší výhledové panoráma, zahrnující část bývalých Baťových závodů (i s oběma vysokými komíny) a celé sídliště Jižní svahy s okolní kopcovitou krajinou. Nutno dodat, že se jednalo o výhled na Zlín opravdu neobvyklý, bohužel „časově omezený“, neboť kvůli rychlému růstu jehličnanů za pár let zcela zmizí.
Lesní cesta poté začala na posledním (několik set metrů dlouhém) úseku ke Šternberku poněkud víc klesat. Ale to mi vůbec nevadilo, neboť v těchto místech cestu lemovala rozsáhlá mýtina, přes níž se směrem na západ otvíral parádní panoramatický výhled.
Přímým směrem pode mnou ležely „nové“ Malenovice s velkou průmyslovou zónou, za ní byla vidět zástavba Otrokovic s Pomoravím a táhlými vrchy chřibského podhůří. Směrem k severu se mým očím zobrazily dědiny Tečovice, Lhotku u Zlína a Chlum nacházející se nejen na rozhraní Tlumačovské pahorkatiny a Mladcovských vrchů, ale rovněž na rozmezí dvou národopisných oblastí - Valašska a Hané.
Úplně vlevo na jihozápadě obzoru vévodil hlavní hřeben pohoříčka Chřiby s nejvyšším vrcholem Brdo i jeho charakteristickým „trojvrším“ tvořeným Holým kopcem, hradem Buchlovem a Modlou s kaplí sv.Barbory.
Pak už moje cesta klesla do sedélka, nad nímž vystupoval do nadm.výše 344 v podobě výrazné kupy vlastní zalesněný vrchol kopce Šternberk. Z cesty k němu směřovala hezky vyšlapaná pěšina – a jak jsem pak dále viděl, i když je jeho témě bez výhledů, zřejmě se pro místní stalo oblíbeným a přitom intimním odpočinkovým místem.
O čemž svědčila maličká lavička a blízký dřevěný zastřešený pilíř ukotvený v hromádce kamení. Jednoduchá konstrukce je zdobena květy a stříška chrání zajímavě podaný portrét Krista s trnovou korunou na hlavě.
Po návratu na cestu jsem po ní přes paseku sestoupil do lesa. Na spodním okraji hvozdu vyústila na zpevněnou silničku a z její následné zákruty po chodníku lesem seběhl k malému dětskému hřišti. Od něj vedla mezi rodinnými domky (zbudovanými za průmyslovovým areálem v Loukách) ulice v Olši. Od rozcestí jsem v dálce zahlédl novou budovu okresního soudu, já se ale ulicí Šrámkovou vydal opačným směrem. Minul jsem zlínskou cihelnu a po pár minutách chůze stanul na rozcestí Šrámkovy s ulicí Novou a Havlíčkovou, jemuž dominoval mohutný exemplář listnatého stromu. Jeho košatá koruna stínila drobný sakrální objekt.
Tento dub letní je chráněn od roku 1996. Na výšku měří 23 metrů, obvod kmene činí 450 centimetrů a strom dosahuje stáří 250 až 300 let.
Malá, velmi solidně opravená kaple se sedlovou střechou, kupodivu chráněna není. Zaujala mne především její čelní strana, kde byl vchod po stranách lemován pilastry s hlavicemi a patkou. Nad vstupem se nachází vystupující profilovaná římsa vedená po celém obvodu objektu a čelo je zvýrazněno trojúhelníkovým štítem s nikou, v níž je umístěna soška světice. Kaple je dle mého názoru zasvěcena Panně Marii, ale kamenná skulptura v nice se zahalenou hlavou spíše připomínala sv.Anežku českou. Vlastní fasáda kaple je světle žlutá až oranžová, pilastry, římsa a nika jsou bílé. Obdélný vchod se segmentovitým zakončením je prosklený a chráněn umělecky kovanou mříží. Přes sklo šlo do interiéru nakouknout a poobdivovat velký obraz Panny Marie držící v náručí svého syna právě sneseného po smrti z kříže. (Kvůli odrazům ze skla se mi foto nepovedlo, proto bude nutno návštěvu kaple někdy zopakovat.)
Ačkoliv jsem na netu o historii kaple pátral tak, až se mi z „noťasu“ málem kouřilo, žádné podrobnosti jsem o hezké stavbičce nenalezl. Což mne docela udivilo, protože na území Zlína se moc historických památek (natož těch sakrálních) nenalézá. Napříč tomu, že má kaplička téměř barokní až empírový charakter, není památkově chráněným objektem, ale je možné, že byla ve slohu je napodobujícím vystavěna mnohem později. V tom případě ale mistr zednický, jenž ji zhotovil, své řemeslo ovládal dokonale, protože podoba kaple je od těch skutečných historických téměř k nerozeznání!
Po obhlídce už jsem své další kroky nasměroval k blízké zastávce MHD „Malenovice, U Pily“ a vyčkal příjezdu svého bezhřívového (a beztykadlového) oře...
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Z Podhoří přes Slanicu a vrch Šternberk na okraj Malenovic
