Z Provodova na "Mlčačky" a na Pindulu

Je překrásné nedělní ráno v polovině měsíce září. Původně se mi dneska nikam jet nechtělo, ale to počasí prostě člověku nedá a tak rychle balím batůžek a "trajflem" sjíždím na autobusové nádraží. Zde se pokouším z budky zavolat Janě - ačkoliv je sváteční den, musí být v hospodě Na Pinduli v práci a brzy ráno se na mne napučila, že za ní nechci přijet - ale nebere mi to ... A tož fofrem na příslušný bus. Jedeme pře Želechovice a zalesněné Zelené údolí, což je význačná rekreační oblast za zlínskými humny. Nahoře za sedlem je na kopci zastávka a tak tu vysedám. Klidně jsem mohl pokračovat ještě asi 1.5 km dál až na okraj Provodova pode mnou, protože tam stejně jdu. Nevadí, než sejdu do dědiny - mám super výhledy vlevo na lesnaté kopce s dominantní Hvězdou, vpravo na louky, Pastviny a nějaký shluk samot. Pode mnou v údolí notně protáhlý Provodov a v pozadí nad ním vrch Rýsov, na kterém se pod baldachýnem stromů skrývá tajemné skalisko Čertův kámen se zbytky skalního hradu.

Na horním konci obce vlevo v bok a po asfaltce napřed kolem pěkně upravené požární nádrže - přes sezónu se využívá i jako koupaliště - a pak už stoupám pod Hvězdou a zatáčkou vpravo vycházím vysoko nad údolí. Předbíhám tu první houbaře. Hřiby ale teprve začínají růst, zatím jsou jejich hlavičky v mechu úplně maličké a jsou to taková miminka. A tak se nezdržuju jejich hledáním a raději po čuchu odbočuju na lesní cestu. Čeká mne docela kvalitní stoupáníčko, ale na svůj " frňák" nedám dopustit, neboť opravdu vycházím v hustém lese pod Skalkou, kam jsem měl namířeno - trefa !! Zkouším si asi 5 m vysokou skálu, plnou dutin a voštin, vyerodovaných v měkkoučkém žlutém pískovci, vyfotit. Je tu ale tma a tak jen foto bizarní Skalky u cesty a valím dál.

Tentokrát je to pro změnu odbočka vpravo na rozsáhlou mýtinu. Na jejím spodním konci u potoka nacházím čím dál výraznější chodník. Nad soutokem potoků - ( oba tvoří výrazné rokle ) - chodník prochází mezi skalními stěnami. Na omezeném prostoru mezi potůčky a ještě kousek nad chodníčkem se tu nachází miniaturní skalní městečko. Je tvořeno velmi měkkými pískovci a tak tu na povrchu nevysokých stěn nalezneme celou škálu geomorfologických jevů. Mezi římsami a menšími převisy je to množství menších i větších dutin - připomenou nám Horní Lačnovské skály - a pak tu můžeme obdivovat unikátní krajkoví voštin. Bohužel mi tu nijak zvlášť nepřeje osvětlení ...

To je lepší až na veliké louce s chatami a chalupami nedaleko skal a je od nich hezký výhled na vrch Rýsov a okolní Pastviny. Přicházím k silnici a zastávce busu a cestou do 1 km vzdáleného Provodova mne míjí spousta osobních aut - blíží se poledne a nahoře na poutním kostele na Maleniskách právě skončila hlavní mše. Jen kousek přes nevýrazné centrum obce a po žluté nahoru ke Klenčovu. Nad dědinou do palety podzimu zbarvené listí některých stromů. Z vrcholu Klenčova je překrásný výhled na celé Hostýnské vrchy - ještě že sebou mám dalekohled ! Pak se vrhnu na svačinu a po chvilce oddechu ještě asi půl hodinka cesty lesem a jsem v sedle na Pinduli. Stará hospoda, kde pracuje Jana, je kousek pod sedlem směrem ke Zlínu - ( v současnosti zbourána !!)... Jana ani moc překvapená není - prý to tušila, že přijdu - a vybízí mne, ať si sednu na terasu s krásným výhledem a ať si dám na jídlo specialitu podniku : na přinešeném talíři se nachází sekaná, vepřový plátek a řízek se zelím, brambory a děma knedlíky ! Sice to vypadá jako zbytky, ale je to opravdu skvělé a výborné pošušňáníčko !!

Pan šéf Janu milostivě propouští dřív z práce a tak odcházíme na 3 km vzdálenou točnu MHD na Kudlově. Odtud po zelené značce po polní cestě s nádhernými výhledy nejen na město Zlín pod námi, ale i na širé okolí. Zestupujeme přes zahrádkářskou kolonii, vcházíme do lesa a ve Zlíně vycházíme u "přehrady" se zakotvenou lodí, což je stylová restaurace. My ještě kousek do centra na výbornou zmrzlinku a dom ...

( Sám jsem ušel asi 17 km, s Janou pak dalších 7 km).