Provodov - památky obce
Pokud se někdo zmíní o Provodovu u Zlína, v mysli těch, jež to tu znají, se okamžitě vybaví místo se slavným poutním areálem u kostela Panny Marie Sněžné na Maleniskách. A krásná krajina plná vršků, které obec z obou stran obklopují. V blízkosti se nacházejí také zajímavá pískovcová seskupení, jakými jsou Čertův kámen či skalní dědinka jménem Mlčačky a skromné zříceniny hradu Starý Světlov. Původně se nazýval Světlovem a Provodov je v análech poprvé zmiňován již roku 1412, kdy byl jeho poddanskou vsí. Ti původní poddaní i děti jejich dětí se živili především zemědělstvím. Jenže zdejší půda byla na obdělávání chudá. Podstatně víc se dařilo ovoci, takže brzy nebylo stavení, jehož součástí by nebyl rovněž ovocný sad a v obci fungovalo kromě pálenice množství sušáren. Přes zimu si pak místní přivydělávali výrobou dřevěného nářadí a jiných předmětů.
Od těch dob čas trhnul oponou a soudě podle mnoha pěkných rodinných domků se zde bezmála osmi stovkám obyvatel žije mnohem líp. Většina z nich ale musí za prací dojíždět do Zlína anebo do 7 km vzdálených Luhačovic. Však právě k nim má Provodov koloritem starých usedlostí nejblíž, neboť tahle část Vizovických vrchů je už součástí regionu známého jako Luhačovické Zálesí.
Ano, nejvýznamnější a nejproslulejší provodovskou stavební památkou je poutní kostel s pramenem „zázračné“ vody, křížovou cestou, starou farou a novým hřbitovem na Maleniskách. Jenže ty jsou po silnici vzdáleny více jak kilometr a v jejím slavném stínu jakoby se ztrácely památky vlastní obce. Není jich mnoho, přesto ale stojí za pozornost.
Kromě několika kamenných a dřevěných křížů se k těm významnějším řadí barokní socha sv.Jana Nepomuckého z roku 1774, krášlící parčíkově upravený prostor na návsi. Za ním se pak vypíná objekt kaple Panny Marie. Tenhle je už podle svého vzhledu záležitostí mnohem novodobější, ale dobu jeho vzniku vám bohužel neprozradím. Ne že bych nechtěl, jenže ani po několikahodinovém „gůglení“ se mi o něm nepodařilo najít větu holou, natož rozvitou. Prostě a jasně – veškeré informace na netu chybí. Což připomíná novostavbu krásné kruhové kaple na Skalce u Fryštáku, o níž lze zjistit snad jen to, že ji nechal vystavit místní soukromý podnikatel. O té provodovské se bohužel nedovíte ani tohle – já nakonec na netu narazil na Provodovské noviny a podle jejich prvního čísla a obrázku z roku 2007 nakonec dospěl k názoru, že tu tahle moderní kaple stála už předtím.
O něco výš v dědině se nachází kulturní památka, o níž už zmínky na webech tak skoupé nejsou. Jedná se o prosté patrové stavení s dřevěnou pavlačí, vypínající se u hlavní silnice vedle domu s č.p. 38 a nazývané Slovákovou komorou. Takových stavení se v minulosti u zdejších usedlostí nacházelo daleko víc. Společné měly to, že všechna sloužila jako skladiště. V přízemí se ukládaly brambory, řepa a do velkých dřevěných skříní obilí.
V patře, do něhož vedly dřevěné schody, pak na bidlech visela slanina a uzené maso a pod nimi se na půdě sušilo ovoce. Byly zde rovněž umístěny dřevěné zásobníky na mouku a nechyběla malovaná truhlice, do níž se ukládaly (nejspíš pro „strýčka Příhodu“) obnošené součásti oblečení.