Zasněženým Říčanskem

Zasněženým Říčanskem

Moje první letošní zpráva, trochu pozdě takže všem dodatečně hodně zdraví do nového roku. Ne že bych nikde necoural ale buď počasí na focení pod psa a nebo místa co už jsem tu popisoval. A taky jsem si tu vánoční přestávku trochu protáhl.

Je předposlední lednová sobota, po sněhu ani památky, naplánoval jsem víceméně tréninkovou trasu Říčanskem aby tělo nezahálelo. Přijíždíme s kolegou do Říčan a na nádraží přibíráme dalšího člena našeho All Starc Teamu a pod zataženou oblohou vyrážíme ve trojici k Radošovicům. Začíná drobně sněžit a za těch pár set metrů ke koupališti Jureček už obstojně chumelí. Za koupalištěm jdeme údolím Rokytky po Naučné stezce Říčansko kolem hřiště a to už padají trakaře. K naší radosti. Letošní zima zatím nám středočechům příliš bílé radosti nedopřála takže se rádi brodíme čerstvou sněhovou nadílkou.

Stezka nás vede říčanským lesem podél klikatící se Rokytky, podchází Černokosteleckou silnici a dál lesem. Pod Vojkovskou hájovnou přecházíme na žlutou turistickou a s ní a pro změnu zase i s NS Klokočná míříme k rozcestí V Jedlici. Cesta rovná jako lajna, jindy nepříliš záživná, ale dneska to nevadí, natahujeme kapuce, o rukavicích nemluvě a brouzdáme se čerstvým sněhem a kocháme se bílým okolím. Slabší smrčky už se ohýbají pod tíhou bílé nadílky a keře kolem cesty se mění v hromádky sněhu.

Na Jedlici odbočujeme doleva se zelenou dál lesem přes silnici a na kraj Svojetic k vodojemu. Tam vybíráme neznačenou cestu a pokračujeme lesem a pak i po silnici, naštěstí potkáváme jen jedno auto, k rozcestí Pod Kobylou. Tam silnici křižuje žlutá, k severu přes Voděradské bučiny k Vyžlovskému rybníku a k jihu na Černé Voděrady. Jdeme k jihu dál lesem, sněhu po kotníky, možná výš, kolem vrchu Kobyla a po dvou kilometrech jsme u rybníka ve Voděradech. Všude bílo, našinec už tomu pomalu odvykl.

Procházíme vsí a na návsi samozřejmě nevynecháme hospodu, kdo by to navrhl stal by se synem smrti. Jenom básnický obrat, samozřejmě by to nikoho ani nenapadlo. U jednoho stolu pár štamgastů s nezbytným cigárem v puse, jinak prázdno. Dáváme pivečko, kolegové dvě a já to druhé nahrazuju čajem a rumíčkem. Pan vedoucí se pokouší roztopit kamna, povede se mu to až když dopíjíme a máme se k odchodu. Přesto jsme se trochu ohřáli a čerstvých sil načerpali.

Od návsi přes ves po červené, tu pak necháme odbočit Doprava k Ondřejovu a jdeme dál po silnici ke hřbitovu. Tam pokračujeme úvozovou cestou pozvolna se svažující k silnici na Hradec, respektive na Střímelice. S cesty pak nádherné výhledy na okolní louky a pole, jednolitá bílá plocha občas přerušená černou linií remízků holých stromů a keřů. Pak ještě napravo výhled k chatové osadě Havírna a sestupujeme k silnici.

Za ní po zelené krajem osady Hradec přes Jevanský potok k rybníku Propast se stejnojmennou Restaurací.
Od Voděrad je to sem jen tři kilometry ale jedno nám určitě neublíží. Po chvíli zdržení obcházíme zasněžený rybník a za ním prudkým stoupáním plným zatáček lesem k silnici z Kostelce na Stříbrnou Skalici. Ke Skalici jdeme už po silnici, krajem obce kolem kostela sv.Jakuba Staršího a podél Jevanského potoka k výletní Restauraci Marjánka. Nabito a nahuleno na plynovou masku. Máme ještě dvacet minut, přesto že je už dost chladno, cucáme ještě jedno pivo na zahrádce, autobus na Prahu staví pár metrů od hospody. V půl páté nasedáme, Zdenek vystupuje v Říčanech, já s Honzou to mydlíme dál se soumrakem na Prahu.

Co dodat, nakonec to bylo hezkých pětadvacet krásně zasněženou krajinou, možná letos poslední (myslím co se sněhu týče). Ještě večer se oteplilo a během dvou dnů po sněhu ani památky.
Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy