Ze Lhotky u Zlína do Hostišové

Dnes je poslední den „aprílového“ měsíce, úterý, venku pěkně (až na ten chvilkový nárazový vítr)... a tak se, přestože mne od rána píchá v koleně, na naplánovanou kratší túru přece jen vydávám. Trolejbusem č.6 jsem se z Jižňáků přesunul na malenovickou křižovatku a po chvilce čekání přestoupil na spoj MHD Nr.52. Ten zamířil nejprve do Tečovic. Na konci obce jsme minuli vzácný románsko-gotický kostelík sv.Jakuba a před nejbližším rozcestí za ním zmáčknul tlačítko výstupu. Spoj sice pokračoval dál do Lhotky až na náves, já si ale chtěl obec projít celou. Nejprve mne čekalo mírné stoupání po silnici k jejímu okraji, odkud se otvíral výhled i na její protější místní část – osadu Chlum, no a pak už jsem pomalu po chodníku pajdal do středu vísky.

 

Lhotka u Zlína je malou dědinkou, jejíž zástavba je rozložena v mělkém údolí potoka Hostišovky v oblasti, tvořící rozhraní mezi kopcovitým Valašskem a pahorkovitou a rovinatou Hanou. Je místní částí Zlína, od jehož středu je vzdálena 5.5 km a dnes počet obyvatel Lhotky a Chlumu činí necelých 400 obyvatel.

 

Cestou k návsi jsem narazil na památkově chráněná trojúhelníková Boží muka, pocházející z konce 17.století. V horní polovině jsou členěna kordonovou římsou a nad ní se na všech třech stěnách nacházejí niky s reliéfy. Na čelní straně je Panna Maria s Ježíškem, zobrazená pouze do půli postavy. V další nice je Hořící srdce s křížem a v poslední Boží oko. Autorkou reliéfů z počátku třetího tisíciletí se stala místní akademická sochařka Otilie Šuterová. Sakrální stavbičku kryje stanová střecha, z níž vystupuje dvouramenný kovový krucifix. (Popravdě řečeno - vizuálně ale tato památka zase takovou „peckou“ není...)

 

 

O kousek dál jsem dorazil ke spodnímu okraji protáhlé návsi, která má při námrku na mapy.cz půdorys kosočtverce se zaoblenými rohy. Tady na jejím dolním konci se nacházela křižovatka s odbočkou na Chlum. Před „pozadím“ tvořeným vzrostlými borovicemi se za silnicí z trávy do výše tyčila „totemovitá“ dřevěná plastika Práce v přírodě. Její autorkou se roku 1990 stala místní sochařka Otilie Šuterová. Socha je replikou originálu, který o šest let dříve umělkyně vytvořila pro lázně Luhačovice.

Naproti plastice se přes cestu nacházela nová hasičská zbrojnice vystavěná roku 2000, ale místní sbor je tady ve Lhotce funkční už od roku 1927.

 

Vlastní náves je z východu i západu ohraničena komunikací a za ní výstavnými rodinnými domy s předzahrádkami. Nejzajímavějším prvkem celé obce je vnitřní oválná a parčíkově upravená část návsi, která se mně osobně moc líbila. Kromě vzrostlých listnatých a jehličnatých dřevin ji totiž obzvláštňují také zajímavá díla lidských rukou.

Na spodní straně parku se pod korunami stromů ukrývá prostá kaple Navštívení Panny Marie vystavěná před polovinou 19.století a jen o něco málo mladší kamenný kříž.

 

Střed parčíkové úpravy nad kostelíkem zdobí veliká fontána se sochou matky s dítětem. Ve Lhotce působil sochař Alois Šutera (zemřel 1983) a kašna vystavěná roku 1980 vznikla podle jeho návrhu. Autorkou sochy Mateřství se stala Otilie Šuterová – Demelová, která v obci dodnes žije.

Poslední třetinu parčíkově upraveného prostranství s cestičkami a lavičkami zabírá Dětské hřiště Lhotka s houpačkami, prolezovačkami, kolotočem a skluzavkou.

 

 

Z návsi jsem ulicí se zajímavými staveními a řadou borovic pokračoval vzhůru na konec obce a po úzké silničce zamířil půlnočním směrem do asi 2 km vzdálené Hostišové. Úzká silnička se mezi lány polí po půl kilometru chůze vyhoupla na holý hřeben, který mne překvapil opravdu nečekaným panoramatickým rozhledem. Výhledová výseč zobrazila poslední výběžky Vizovických vrchů spadajících do Napajedelské brány, nad ní kulisu Chřibů a přímým čelným směrem sídla v okolí Otrokovic, konkrétně pode mnou celou zástavbu Sazovic.

O něco dál silnička vyběhla těsně pod temeno plochého dlouhého návrší (nachází se na něm travnaté nouzové letiště), které směrem k východu bránilo jakýmkoliv výhledům, ale ten protilehlý byl celkem impozantní. Západní panoráma se s mírně vyšší nadmořskou výškou rozšířilo ještě více do širokoúhla a odhalilo mým očím nejen další lidská sídla jako obce Mysločovice, Machovou a část Míškovic, ale také inzenzivně zemědělsky obdělávanou pahorkovitou krajinu Tlumačovských vrchů. Vévodila jí jedna alespoň částečně zalesněná vyvýšenina - Křemenná (315 m), jejíž vrchol byl vykotlán těžbou bradla jurských vápenců v nynějším veřejnosti přístupném Kurovickém lomu.

 

Asi půl kilometru před Hostišovou se napravo od obce objevila zelená hradba naprosto jiných vrchů – Mladcovských, jejichž poslední výběžek nad obcí se zove Holým kopcem. Daleko působivější je ale na východ od vsi vystupujicí zalesněná hmota Hřebene s 399 metry nadmořské výšky.

 

(Nejvyšším „Topem“ Mladcovských vrchů je Zadní vrch /423 m/, který od Hostišové vidět není a dalším výrazným kopcem je Přední vrch nad Mladcovou. Zajímavostí vrchovinky je výskyt menších pískovcových skalních útvarů a mrazových srubů zkrášlujících temena kopců. K nejznámějším patří Mladcovská skalka, nižší mrazové sruby na Předním a Zadním vrchu, Skála u lesní asfaltky mezi Hostišovou a Lechoticemi a osamělý Uriášův kámen nad zlínskými Pasekami.)

 

 

Pak už jsem dorazil na okraj menší vesničky Hostišové s asi 500 obyvateli. Leží sice jen 5 km severně od Malenovic, ale má to štěstí, že se nachází stranou hlavních silničních tahů, a tak si její občané i v dnešní hektické době užijí záviděníhodného klidu. Dědina leží na nezalesněném kopci, ze kterého se do kraje otvírá líbezný výhled (viz nová rozhledna na Strážné), z jihu a východu je obklopena ovocnými sady a v okolí se rozprostírají rozsáhlé hvozdy. I když je Hostišová obcí malou a žádná turistická značka si do ní dosud cestu nenašla, přesto v ní najdeme několik památek, které si zaslouží naši pozornost.

 

První z nich je Pomník padlým rumunským vojákům, nacházející se poblíž budovy obecního úřadu.

 

Zlínsko na konci druhé světové války osvobodily oddíly sovětské 40.armády a 4.rumunské armády, postupujícími ve druhém sledu za hlavními jednotkami 2.ukrajinského frontu. Při obsazování valašských a hanáckých dědin zde mezi ustupujícími Němci a vojáky Rudé armády probíhala zuřivá střetnutí, která se ani na straně osvoboditelů neobešla bez četných obětí.

Tady v Hostišové 3. a 4.května při bojích o obec o život přišlo šest rumunských vojáků. Pohřbeni byli ve společném hrobě na okraji dědiny u dnešního obecního úřadu a později jim tu byl vystavěn pomník. V prosinci roku 1948 došlo k exhumaci jejich těl a k převezení na ústřední hřbitov v Brně.

Na pěkném a udržovaném pomníku jsou na vyleštěné žulové desce pozlaceným písmem uvedena jejich jména. Po své smrti byli na tomto místě do země dočasně uloženi Simon Tudor, Fererariu Lazar, Bascu Teliu, Niku Stefan a další dva neznámí rumunští vojíni.

 

 

 

Okolo budovy Obú jsem pokračoval na hlavní ulici a po ní sestoupil na blízkou, půvabně upravenou svažitou náves, jíž dominovala kaple Navštívení Panny Marie.

I když se nejedná o žádný historický architektonický skvost (v místech prastaré zvonice byla vystavěna až roku 1869), rozhodně je velice hezkým a ozdobným prvkem středu Hostišové. Však také to s citem upravené okolí dává tušit, že zdejší občané mají svoji kapličku moc rádi a na rozdíl od sakrálních stavbiček v mnoha jiných obcích tato září téměř novotou.

 

Dle starého ústního podání do dědiny dorazila v období pruských válek skupinka deseti Prusů (Prajzů), kteří sem přivlekli strašlivou nemoc choleru. Prajzi odešli, ale smrtelná choroba tu zůstala. Rozšířila se a nedělala rozdílu mezi bohatým a chudým. Nešťastní lidé proto prosili Boha o pomoc, byli oslyšeni a na důkaz vděku postavili tuto kapličku. Bůh tady možná přišel trochu zkrátka, neboť stavba byla zasvěcena Panně Marii...

Když jsem byl před lety se ženou v Hostišové poprvé, byl interiér kaple neprodyšně uzavřen, ale v současnosti lze od vchodu dovnitř nahlédnout. A to je moc dobře , protože je velmi pěkný. Oltář zdobí obraz Navštívení Panny Marie od zlínského malíře F.Zedníka a po stranách mu dělají společnost sochy svatého Josefa a Antonína.

Vrcholek kaple zdobí nový kříž, který roce 1989 zhotovil místní mistr klempířský L.Tobolík. Zvony za sebou mají dlouhou historii a ten nejnovější je v pořadí už čtvrtým. Pro hostišovskou kapli tohoto cinkajícího bumbrlíčka o váze 58 kg, ozdobeného znakem obce a nápisy, vyrobila roku 2009 firma Josef Tkadlec z Halenkova.

(Jeho nejstarším předchůdcem byl stejně těžký zvonec, litý r. 1884, zrekvírovaný za I.světové války. Naprosto stejný osud potkal v roce 1942 zvon druhý, litý r. 1920 a po roční absenci vyzvánění do věžičky přibyl zvon zinkový, který nechal zhotovit hostišovský občan Matouš Šesták.)

Při osvobozovacích bojích na sklonku druhé světové války v Hostišové padl i 29-letý partyzán Metoděj Ponížil. Ten byl 8.května za účasti místních i obyvatelů okolních dědin pohřben uprostřed obce. Roku 1948 bylo i jeho tělo exhumováno a na žádost manželky a příbuzných pohřbeno v rodném Kostelci u Holešova.

Jeho pomník je umístěn poblíž kaple Navštívení Panny Marie.

 

 

Od návsi jsem po silnici okolo domů se zajímavě upravenými předzahrádkami pokračoval do západní části obce, kde se ve svahu nad hlavní komunikací vypíná do výše víc jak šest metrů barokní kamenný kříž, který je po právu zařazen mezi kulturní památky. Od silnice k němu vedou schody opatřené zábradlím.

Krucifix byl vysochán z hrubozrnného pískovce a roku 1756 jej na toto místo nechal umístit místní obyvatel Jakub Polášek. Skládá se z odstupňovaného podstavce, nahoře s křížem a plastikou Krista. Sokl je čtyřboký, dvakrát odstupňovaný s rytým rámem na přední straně a ukončen předsunutou profilovanou římsou. Nad ní umístěn pylon, který je úplně dole volutově zaoblen a nad tím se nachází nika, do níž je vsazen obrázek Panny Marie. Na horní části pylonu rytý rám s květy a pylon je ukončen vystupující římsou. Teprve na ní je umístěn vlastní kříž, jehož ramena mají zakončení ve tvaru liliového květu. Tělo Krista je pozlaceno.

Na volutovém zaoblení pod nikou je do pískovce vyryt nápis: PANE RVCE NASSE SKLADAME, RACZ SPASIT NAS. Dála pak římskými číslicemi rok zhotovení – MDCCLVI.

 

 

 

Od kříže jsem se po silnici do obce kousek vrátil a mezi zástavbou vyrazil polní cestou nahoru k blízkému zalesněnému hřebeni, kde se pod příkrovem stromů ukrývá novodobá křížová cesta.

Byla slavnostně vysvěcena 26.září 2009 P.Vavřincem Černým a co se týče uměleckého znázornění, tak byla pojata poněkud netradičně.

 

S nápadem zbudovat ji tady v Hostišové přišel místní občan Oldřich Vojáček, tehdy sedmdesátiletý senior, zabývající se zajímavým koníčkem – opravou svatých obrázků nacházejících se na katastru obce. Ten také pro jednotlivá zastavení křížové cesty zhotovil dřevěné segmentově zakončené desky, plnící úlohu otevřených „kapliček.“ V nich jsou umístěny větší keramické kachle na motivy křížové cesty, jejichž autorem se stal Emil Sláma z Otrokovic. Pod nimi jsou na mosazných destičkách vyryty verše od Jarmily Moosové, která sérii těchto krátkých básní pojmenovala „Mystériem Kříže.“

Dubové dřevo na sloupy poskytla obec a jejich instalaci v terénu realizoval místní spolek „Horizont.“

 

Křížová cesta v Hostišové se od těch klasických trošku liší: na prvním zastavení není zobrazen odchod od Piláta, ale na kachli je znázorněn polibek Jidáše, který svého druha zradil a odsoudil tak k smrti. Také poslední 14.zastavení není tím klasickým a je na něm zobrazen motiv Ježíšova zmrtvýchvstání.

 

 

 

Já si kvůli nedostatku času (jel mi za chvilku autobus do Zlína) stačil prohlédnout jen prvních pět zastavení. A uvědomil si, že kdyby dnes nebyl slunečný den, tak by sloupky s kachlovými obrázky ponořené v přítmí působily snad přímo magicky. Rád bych si křížovou cestu prošel celou, ale nedalo se nic dělat – zlý autobus by nepočkal, a tak jsem se od posledního viděného zastavení vydal po panelové cestě klesající mezi domy přímo k busové zastávce...