K nové rozhledně u Hostišové

Kam a jak jedeme?

Jakou vycházku do okolí Zlína zvolit, když na to máme jen odpoledne a téměř všude už jsme byli? Řešení je jednoduché - na internetu jsme viděli obrázky nové vyhlídkové věže nad obcí Hostišová, vyrazíme tedy tam. A nepojedeme až přímo na místo, milá ženo Jano, ale aby se hezky poměli také naše noženky, "pojedeme" tam z Louk pěšobusem! Svačinu brát netřeba - při naší pouti narazíme na nejednu osvěžovnu, nutné jsou jen naše fotoaparáty a láhev s pitím, neboť na kalendáři lze přečíst datum 27.7.2014 a i když je sobota, je tam kupodivu dneska slunečno a pařák jako hrom!! Do Louk na křižovatku je Doprava velice jednoduchá - Louky jsou městskou částí Zlína, trolejbus tam jede co chvíla... a tož sme tam coby dup! Jen co zamíříme od hlavní silnice napravo do vsi, přecházíme po mostě přes Dřevnici a zaujme nás tady pohled na veliký vzdálený jez. Ještě že máme foťáky vybaveny slušným zoomem, kdo by tam v tom hicu šlapal! Pak už procházíme obcí, jejíž nejzajímavější památka - kaple Nanebevzetí Panny Marie a kříž se znaky pánů Tetourů z Tetova, stojí při konci hezky upravené Návsi. Velkým písmenem se toto protáhlé, do stran mírně rozšířené prostranství pouličního typu ve středu Louk píše i ificiálně. Po obkouknutí této zajímavosti následuje vpravo vbok a pod slunečními paprsky zpomalený pochod ulicí k severu, kde se na konci dědiny nachází místní koupaliště. Radostného řevu se z něj ozývá vela, však je tam také hlava na hlavě, ale něco takového není nic pro nás - my raději poslechneme volání modravých dálek a pokračuje proti toku Chlumského potoka dál. Za ním vidíme hladinu prvního ze čtyř chovných Chlumských rybníků, je to ale pohled přes džungli vysoké potoční vegetace a tudíž pohled dosti neostrý...

Vedu Janu vlevo krátkou "zkratkou" přes les nalevo do kopce, ale ouha! Vpadli jsme zde přímo do výběhu k jakýmsi vyvaleným koním a dál přes oranisko cesta nevede. A tož zpět a k průstupu kopcem použijeme až tu následující cestu. Od úpatí kopce nabírá stoupání akceleraci závodního vozu, z čehož má radost hlavně manželka, ale za chvilku nás pěšina vyvádí na už mírnější lučinatý svah a nad námi se hrdě vypíná ekologické slídliště Jižní Chlum. Na Ukrajině a na Rusi jsem sice nikdy nebyl, ale podobné typy domů, připomínajících zemljanky, jsem kdysi viděl v dědině za Zemplínskou Šíravou. Což o to, bydlení je tady určitě levné a hlavně ekologické, ale v takovéj škaredéj architektonickéj hrůzi bysme nechtěli bývat ani zadarmo!! Jediné, co můžeme obyvatelům sídliště závidět, je hezký výhled do KRAJINY. Pokocháme se jim tedy také (a to zde nemusíme ani bydlet), a mašírujeme pod žhnoucími slunečními paprsky zbytkem už "normální" osady až nahoru na kopec. Stojí zde dvě zajímavá stavení. Jedním je, ve stínu lip skrytá, velice hezká kaple Panny Marie, jejíž architektura maličko připomíná rysy doznívající secese... ale tato sakrální stavba zde byla vystavěna až r.1925. I tak je ale místem, které pohladí na duši, neboť je tu moc hezky. Daleko významnější stavením se ale v tom horku jeví to vedlejší, neboť je jím mezi zlíňáky už vyhlášená Hospoda na Chlumu. A tam vám zase pohladí žaludek! Sedět a odpočívat se dá i na zahrádce venku, ale proč by člověk takovou krávovinu dělal, když se to pivko dá vypít i vevnitř, kde je navíc příjemný stín a útulno! Stěny krčmy jsou totiž vyzdobeny obrazy nějakého místního umělce a my sedíc, připadáme si jako v galerii soudobého umění. Na některých obrázcích možná nevěděl ani ten "básník", co tím chtěl vlastně říci...

Za čím jedeme?

Po odpočinku pokračujeme dál a naše cesta je už daleko příjemnější. V délce 1.5 km totiž pokračuje po plochém hřebeni téměř bez stoupání pod ochranným příkrovem lesa. Když z něj vycházíme ven, přidruží se k nám mládě polodivoké kočky, naštěstí je vyplašeno přijíždějící cyklistkou a uteče zpět do svého pelíšku. My pokračujeme už jen asi 700 m mírně stoupající pěšinou, lemovanou jednostrannou alejí. Před námi vidíme na návrší první domy Hostišové, z odlesněného vrcholu nad nimi se chlubně do kraje kouká nová Rozhledna, ale my se co chvíli musíme zastavit, otočit se a pohledět zpět, neboť pěkný a až kruhový výhled na okolí máme i z té naší pěšiny. Na okraji dědiny nám jedna přívětivá mladá maminka ukazuje nejbližší cestu k Rozhledně, já si stačím ještě všimnout sloupu se sochou Panenky Marie, ale když o něm pak hledám na webu nějaké informace, najdu tam... však víte co!

Netrvá to už dlouho a my se ocitáme na lučinatém temeni kopce a jednou z polních cest se přiblížíme až k té nové krasavici. Na čtvercovém soklu z kamene je usazena konstrukce dřevěné vyhlídkové věže, trochu připomínající starý pohraniční "špak." I přes svou malou výšku (14 m) je výhled do okolí exkluzivní, neboť z ní lze dohlédnout - přes celou Hanou - až k hradbě Jeseníků, na opačnou stranu pak na vrchol Velké Javořiny v Bílých Karpatech a aj ten Hostýnek je z ní vidět! Toto ale platí jen za obzvláště příznivých podmínek, jinak se musí návštěvník spokojit s výhledem na Vizovické a Mladcovské vrchy, část vrchů Hostýnských, na Chřiby a údolí Dřevnice a Moravy. My dva se dnes také spokojili kvůli oparu s pohledem zdola, ale určitě se sem ještě někdy vrátíme. Když jsme si fotili zajímavé, bíle omítnuté budovy ze slámy a z hlíny pod Rozhlednou, přiblížil se k nám muž v šortkách se psem... a nebyl to nikdo jiný, než samotný majitel Rozhledny a také moc sympatické hospůdky, nacházející se pod ní. I dali jsme si tedy pivko, čumáčky do něj vděčně namočili a poplkali s panem majitelem o Rozhledně a o areálu, kterému se on ve volném čase plně věnuje a na kterém si plní svůj sen. Také jsme zjistili, že se oba od vidění známe, neboť já býval dříve (než se přestěhoval) častým návštěvníkem v jeho Anticu. Což bylo jakési napůl starožitnictví a napůl antikvariít i s hudebninami, nacházející se v areálu Svitu v budově, kam byla nedávno přemístněna hlavní pošta.

Ale k věci: Rozhledna není volně přístupná, ale klíč od ní si lze vyzvednout za poplatek 20 kč v době otevření šenku pod ní. A ten je otevřen v květnu a červnu o víkendech od 10.00 - 18.00 hod, přes prázdniny je kromě pondělka otevřeno denně a čas se o hodinu prodlužuje, v září a říjnu opět jen o víkendech. Loučíme se s majitelem a než nám jede bus do Zlína, konáme průzkum obce. Líbí se mi dědiny, kde náves neslouží jen k průjezdu přemnožených aut (povolenku k odstřelu zatím příslušné ministerstvo nevydalo), ale dosud sloužící i lidem. Prastará Hostišová se právě takovou může pochlubit, neboť stranou silničního provozu se můžeme na upraveném prostranství potěšit vzorně opravenou kaplí Navštívení Panny Marie z roku 1869 a vedle stojícím pomníkem na památku partyzána, padlého při osvobozování obce od německých okupantů. Dále bychom v Hostišové našli ještě pomník, věnovaný šesti padlým rumunským vojákům a památník paradesantní skupině Clay-Eve... ale toto už jsme vidět nestačili, neboť přikvačil čas odjezdu našeho posledního busu...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V letním horku jíst moc nešmakuje, to přece ví každý... a žízeň je možno po trase uhasit v Loukách, v hospůdce Na Chlumu a v Hostišové.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Díky fotogenickým mrakům nad našimi hlavami a mnoha zajímavostmi se nám líbil výlet moc. Jen toho oparu kdyby nebylo...

Ostatní informace

Střed Zlína je se zastávkou Louky-křižovatka spojen trolejbusovou linkou, Hostišová se Zlínem busovými (o víkendu řidšími) busovými spoji.