ze Sofie do Istanbulu

Naše cestování od Istanbulu začalo 27.3.2009, kdy za mnou přítel přijel do Sofie, kde jsem trávila svůj Erasmus.

Vyzvedla jsem si ho na letišti a od té doby začal náš boj o čas. Po mírně stresující cestě taxíkem v zacpané páteční Sofii, jsme stihli vlak a naše lůžkové kupéčko. Až na otravné hraniční kontroly byla cesta v pohodě, hezky jsme se vyspali a probuzení bylo naprosto okouzlující.. ubíhající krajina byla tak odlišná od té bulharské… první den v Istanbulu byl skvělej.. našli jsme ubytování (vlastně ubytování si náš "našlo" samo), od nádraží jsme vyrazili směrem vlevo a přes nádherný, čistý a rozkvetlý park jsme došli k Topkapi paláci, viděli jsme Blue Mosque, Hagia Sophia. Nejůchvatnější byla Cisterna, starobylá nádrž na vodu. Velký bazar nás trochu zklamal. Zato jsme ochutnali první dobroty včetně turecké kávy. Tu umí Turci výborně! A taky umí skvěle otravovat turisty. Je zapotřebí si na to zvyknout. Večer jsme už toho měli plný zuby, a tak jsme šli raději do hostelu a dali si turecký čaj servírovaný na turecký způsob se spolubydlícími z Nizozemí.

Druhý den jsme se vydali na další mešity - méně známé a bez turistů. Také jsme v zapadlé uličce mimo centrum našli místní bazar, kde měli k dostání vše možné a za přijatelné ceny. Dál jsme pokračovali zpět na přístav, tudy přes most plný rybářů na druhou stranu, na Galata Tower odkud je (za pěkného počasí) výhled na celé město i přielehlé ostrovy. Pak jsme si to šinuli přes nákupní "boulevard" do obchodní čtvrti Taksim.

Náš poslední den byl nejdivočejším dnem v celé naší cestovatelské historii... Den začal klidně a vše šlo podle plánu - ráno jsme si koupili zpáteční lůžkové jízdenky do Sofie a následoval výlet do Asie, tedy lodní výlet na druhou stranu. O moc klidnější místa, bez turistů. Na zpáteční cestě jsme vystoupili o zastávku dříve, abychom se trochu prošli mimo "vyznačené turistické trasy" - takže jsme viděli istanbulské sídliště :) pak jsme se dostali do parku poblíž fotbalového stadionu Bešiktaš tuším název (?). A pak hurá zpět do přístavu vybrat místo poslední večeře - neprohloupili jsme, když jsme se rozhodli pro fish-kebab z čerstvou rybičkou. Pak hurá utratit poslední turecké liry a šup zpět na nádraží. Dorazili jsme na nádraží skoro hodinu před odjezdem... Jenže jsme na místě zjistili, že jsme zapomněli na časový posun a vlastně jsme dorazili o pár minut později... tedy rukama nohama jsme se domlouvali s výpravčím, ten nás naložil do taxiku, který se snažil nás dopravit na další zastávku vlaku... po cestě lomil rukama, modlil se (u toho pouštěl volant), řezal zatáčky, projeli jsme 12-ti milionové město rychlostí blesku. Na dalším nádraží s námi "náš" taxikář běžel, leč nic naplat, vlak ujel i tady. Tak nám náš zachránce vymyslel náhradní plán ! Dovezl nás na istanbulské centrální autobusové nádraží, kde nás naložil na autobus, který jel do Edirne, poslední město před hranicemi. V Edirne nás řidič vyšoupl a tam už na nás čekal známý našeho taxikáře, který nás ve svém polorozpadlém autě sice dopravil na hranice, ale na silniční, kde byla železnice neměl nikdo z nás tušení. Náš řidič Ani nevěděl co po něm chceme, jelikož mluvit jen Turecky a posunkovou řečí také nevládl! Nakonec pochopil a našel vlakové nádraží. Tam jsme na náš vlak ještě hodinu čekali, naprosto vyčerpaní, úplně obraní o peníze (turecké, evropské, bulharské i bezhotovostní) našimi zachránci - Turci Vám rádi pomůžou, ovšem nic není zadarmo...Moc rádi jsme nasedli zpět směr Sofia....

Atmosféra Istanbulu se musí prožít. Je to něco neopakovatelného, a když navíc máte nezapomenutelné zážitky, rádi se tam vrátíte...