Ze Starých Splavů na Starý Bernštejn…
Ze Starých Splavů na Starý Bernštejn…
…po starých nohách.
Dnes přišel na řadu dlouho odkládaný plán, projít lesnatou krajinu západně od máchova jezera ze Starých Splavů se zastávkou na Starém Bernštejně a obloukem se vrátit na zpáteční vlak do Doks.
Trasu kolem pětadvaceti kilometrů dává do kupy kolega Karel, já získávám další členy All Starc Teamu a do Starých Splavů přijíždí smíšené šestičlenné družstvo kolem půl desáté. Dřív se sem z matičky stověžaté nedostaneme ale sedm hodin do zpátečního vlaku by mělo bohatě stačit. Zvláště když naděje na posezení v hospůdce na trase je víc než mizivá.
Od nádraží vyrážíme po zelené turistické, kolem penzionu Staré Splavy s výhledem na vrch Šroubený, doleva přes trať a kolem Nového rybníka okupovaného rybáři dychtivými svých úlovků k frekventované silnici na Jestřebí. Tu jen přecházíme a za ní a chatovou osadou lesem do Dlouhého dolu.
Široká lesní cesta vede víc než kilometr západním směrem a pak se ostře lomí doleva k jihu a pokračuje mezi pískovcovými skalami kolem Braniborské jeskyně k rozcestí Nad Braniborskou jeskyní. Hezký úsek cesty, je kolem jedenácté a sluneční paprsky se úspěšně prodírají mezi lesními velikány. I houba se sem tam ukáže ale dnes tu kvůli nim nejsme, i když taková dobrá smaženice není k zahození. Na pár desítek metrů se tu potkáváme s červenou od Ovčácké rokle ze Starých Splavů, ta nás na dalším rozcestí Nad Černou roklí opouští a pokračuje k Jestřebí.
My sestupujeme docela prudkým sešupem a pokračujeme k jihovýchodu sevřenější a více zastíněnou Černou roklí. Cesta, tak typická pro Kokořínsko a Český ráj, lemovaná skalami a smrkovým či borovým lesem nás po víc než kilometru přivede k dalšímu rozcestí, tentokrát Pod Černou roklí.
Dál jdeme po žluté turistické ke Starému Bernštejnu i když poučeni víme že za hradby nenahlédneme. Cesta lesem pozvolna stoupá a staví nám do cesty nepřehlédnutelnou překážku, prudké stoupání k vrchu Šedina a jeho západní vyhlídce. Dobrý tréning na Bernštejn, který z vyhlídky vypadá dosti strmě (a je).
Sestupujeme od vyhlídky klikatou cestou a krajem lesa přes louku stoupáme k Bernštejnu. Poslední úsek rozdýchá mé obstarožní plíce na plný výkon ale myslím že ostatní jsou na tom stejně. Vystoupáme ještě od rozcestníku těch pár desítek metrů nahoru ke zřícenině a plížíce se kolem zdí úzkou šmiklavou pěšinkou míříme k tzv. vyhlídkové plošině. Úzký výhled východním směrem k Bezdězu, dohlednost mizerná. Pan Novák není doma, na bráně bytelný zámek. Zbytky opevnění spodního hradu. Zpátky k rozcestníku a dolů do Vrchovan, obce jižně pod Bernštejnem.
Ve Vrchovanech odbočujem ze žluté doleva a jdeme pár set metrů po silnici s hezkými výhledy zpátky na Bernštejn a louky s pasoucími se koníky. Pak Doprava k jihu z hlavní silnice odbočka k osadě Horka s výhledy ke Koreckému vrchu a zpět na Bernštejn, Šedinu, Maršovický vrch a ty co jsem zapomněl. Horky, zapadlá vesnička s typickými rázovitými chalupami, úhledným kostelíkem, jako by se tu zastavil čas který ubíhá stále rychleji.
Zbytek cesty k silnici od Dubé procházíme po staré asfaltce Horeckým dolem, z jedné strany vysoká pískovcová stěna, z druhé louky a volnější krajina. Na silnici odbočujeme doleva ke vsi Korce. Tam jsme po necelých dvou kilometrech a marně hledajíce lavičku nebo cosi na čem by mohlo spočinout tělo poutníkovo, usedáme na kamennou zídku a posvačíme z domácích zásob. S nějakou restaurací je to samosebou jako s tou lavičkou.
Ze vsi pokračujeme po zelené, obcházíme Zbynský vrch k obci Zbyny. Tady už definitivně opouštíme lesy a skály a zbytek cesty jdeme po polních cestách a silničkách. Před Zbynami uhýbáme doleva na Skalku u Doks a na návsi už beze značky silnicí a za vsí polní cestou do cíle dnešní cesty, nádraží Doksy.
Tam v restauraci dáváme první a poslední dnešní pivo a s povinným krátkým zpožděním (na ČD je v tomto ohledu spolehnutí) vracíme se k domovu.
Co dodat, krásná vycházka po okraji Kokořínska – Máchova kraje dosud neporušenou krajinou, nezbývá než si přát aby to tak vydrželo.
Zdrávi došli, zase někdy. Seventy