Zell am See - Rakouské Alpy

.: Zell am See - Rakouské Alpy :

Den první :

Jelikož jsme v loňském roce absolvovali dovolenou v Jeseníkách, řekli jsme si, že pojedeme za větším horstvem. Vybrali jsme rakouské Alpy - městečko Zell am See v Salzbursku.
Odjezd byl stanoven na 5.6. v 1 hodinu v noci. Záměr byl stihnout východ slunce v Alpách. Ale co čert nechtěl, dva dny před odjezdem se zkazilo počasí a dlouhodobá předpověď slibovala déšť, déšť a zase déšť. Odjezd jsme proto posunuli na 4hodiny v noci, bylo by totiž zbytečné vstávat, když budou všude mraky.
Cesta probíhala hladce Luštěnice -> Praha ->Budějovice -> Linz a déšť stále nikde. Už jsme začínali doufat, že se předpověď meteorologů nevyplní. Byly sice mraky, ale nepršelo. Samozřejmě doufali jsme zbytečně. 50km před Salzburgem začalo drobně poprchávat a za Salzburgem se již spustil pořádný lijavec. Ale i přes toto počasí nás Alpy ohromily. Vysoké štíty, přes které se valily černé mraky, vodopády padající z ohromných výšek a horské bystřiny s modrou čistou vodou.
Do Griesu, místa našeho ubytování, jsme dorazili v poledne. Ubytování jsme ale měli až od 16té hodiny, proto jsme rovnou zajeli do Zell lam See. Dokonce na chvíli přestalo pršet, proto jsme se šli projít po břehu jezera směrem do centra. Jezero Zeller See je obrovské. První co Vás upoutá je průzračně čistá voda. Po jezeře jezdí několik „parníčků" pořádajících okružní jízdy po jezeře. Ceny se pohybují od 3,5€ do 15€. Na celém západním břehu jsou udělána kotviště pro loďky místních. Procházka po upravené cestičce tak působí velmi romanticky. Bohužel zhruba po hodině začíná poprchávat, proto hledáme útočiště v jedné z mnohých hospůdek. Po obědě, když déšť trochu poleví, spěcháme k autu a odjíždíme do Griesu se ubytovat.

 

Po kliknutí na fotku se Vám otevře galerie na mých stránkách.

Gries je od Zell lam See vzdálen zhruba 10km. Cesta vede údolíčkem, kterým protéká řeka Salzach. Výhodou je také železnice - zde hojně využívaná k cestám za prací a ke svážení dřeva.
Pension je pěkný a čistý. Pokoj máme vybaven obrovskou postelí, ledničkou, sporákem, televizí a sprchou s WC. Dávám si kávičku, a jelikož přestalo pršet, vydávám se prozkoumat okolí. V samotném Griesu není prakticky nic. Je to vesnička dlouhá asi 500m. kromě pekárny, bankomatu a dvou restaurací tu nic není. Zato vedlejší St. Georg už je zajímavější. V samotné vesnici je mnoho klasických vesnických domů v rakouském stylu. Klasický vzhled ala Doktor z Hor je tu zcela běžný. Nad vesničkou se potom na kopci vypíná kostelík. Dojít k němu je docela fuška. Ani tak nevadí, že je to do kopce. Problémem je spíše správná orientace, ke kostelíku není totiž značená žádná cesta. Nakonec k němu zdárně dorazím. Obklopuje jej hřbitov, nedaleko je památník padlým v 2. sv. válce. Navíc protože je kostelík na kopci, je odtud krásný výhled do okolí, ten kazí snad jen nízko se valící tmavé mraky. Fotím ještě několik klasických alpských pohledů, a jelikož se začíná smrákat, mířím pomalu domů. Uvidíme, jestli zítřek přinese změnu počasí k lepšímu.

 

Po kliknutí na fotku se Vám otevře galerie na mých stránkách.

Den druhý :

Opět se probouzíme do zamračeného rána. Jemně prší a tak přemýšlíme co dál. Nakonec se rozhodujeme znovu pro Zell lam See a nedaleký Bruck. Chceme se projít historickými centry těchto měst a nakoupit nějaké ty suvenýry...
Po snídaní vyrážíme. Dokonce přestává i pršet. No co o Zell lam See říci. Kromě mnoha pensionů a hotelů v klasickém alpském stylu zde nic není. No je tu ještě kostel a architektonicky zajímavé kongresové centrum. Na nábřeží je ještě central hotel, ale jinak opravdu nic. Proto míříme do Brucku, ani tam však útěchu nenalézáme. Opět kostel a alpské domy. Ještě se zastavujeme v Bille na nákup a pak jedeme domů, protože opět začíná pršet. Doma si vaříme oběd, já koukám na France Open a čekáme na spásu v podobě lepšího počasí. To bohužel nepřichází a tak nezbývá než vyčkávat na pokoji.

Den třetí:

Iniciativně se budím už v 7hodin. Bohužel opět prší a tak znovu zalézám pod peřinu. Znovu se probouzíme až v 10 hodin. Dáváme si snídaní a rozmýšlíme co dál. Jelikož přestává pršet, padla naše volba na Klummské vodopády. Ty se nacházejí asi 2km za Kaprunem, je to tedy kousíček. Cestou tam se počasí ještě zlepšuje. Auto necháváme na parkovišti a podle cedulí míříme ke kase. Platíme 3€ za osobu a vstupujeme do chráněného území Klumm. K vodopádům a po celé jejich délce se jde po bytelných dřevěných lávkách se zábradlím. A opravdu to stojí za to. Nic podobného jsem v životě neviděl. Obrovská výška a úzká soutěska, to jsou společné znaky tohoto místa. Tudy v divokém proudu a za ohromného rachotu padá dolů mléčně modrá voda. Je to překrásné, nedá se to srovnat s ničím, co jsem doposud viděl. Kam se hrabou vodopády Černé Desné, Bílé Opavy, či Víznerovské ... tyto jsou delší, vyšší, zuřivější. Celá stezka je dlouhá asi kilometr. A po celé délce vás také smáčí voda, ať už kapající shora, nebo rozptýlená ve vzduchu jako vodní tříšť. Proto pozor na fototechniku. Na konci je přehradní stěna, ze které se všechna ta voda řítí.
Nyní si musíme vybrat. Jedna možnost je jít zpět k autu, druhá je obejít přehradní nádrž. Jelikož jsme zatím nikde nebyli, volíme druhou možnost a vydáváme se podél přehradní nádrže. Z každé strany ční vysoké alpské hřebeny, místy pokryté sněhem. Dokonce se klube modrá obloha a slunce. Konečně, to je to počasí, které jsem si představoval. Okruh kolem jezera je kratičký - měří necelé tři kilometry. Vracíme se zpět k autu. Počasí opět začíná hrozit, tak se ještě stavujeme na nákupu. Když vylezeme z krámu tak už prší a proto nám nezbývá než jít opět na hotel.
Po obědě se jdu ještě projít, jelikož je to vlastně poslední možnost pokochat se alpskou přírodou. Vyrážím, ale ani ne po dvou kilometrech mě chytne bouřka. Rychle vytahuji pláštěnku - pončo - a spěchám zpět k pensionu. Bouřka propuká v plné síle, ale to jsem naštěstí už doma. Hromy se rozléhají údolím a odrážejí se od strmých alpských stěn. Zítra nás čeká už jen cesta domu - do Čech. No ještě je tu možnost, že se ráno vyčasí a my pojedeme na Grossglockner, ale to je opravdu malá naděje ...

 

Po kliknutí na fotku se Vám otevře galerie na mých stránkách.

Den čtvrtý :

Tak a je tu odjezd. Vstáváme opět do rozpršeného rána, takže cesta na Glockner padá. Balíme věci a v 9hodin jsme již na cestě domů. Cesta po dálnicích ubývá rychle. Prší až za Salzburg. Co říci na závěr? No kdyby bylo pěkné počasí, tak by to byla nejhezčí dovolená. Ale takto to byly čtyři dny nadějí na lepší počasí, čtyři dny dešťů a alpských vrcholků v mracích. Draze zaplacené čtyři dny dovolené ... no snad tedy příště.

Použité vybavení :

Používal jsem oblečení zn. Directalpine, které ani jednou nezklamalo. Trekové boty NorthFace byly skvělou volbou a společně s ponožkami z Coolmaxu poskytly výborný komfort S sebou jsem měl fotoaparát Nikon D200 se třemi objektivy - Sigmou 10-20, Sigmou 18-50 a 70-300VR a blesk SB600, k tom ještě stativ Manfroto 055ProB s Hlavou 488RC2. Ani jedna součást mé fotovýbavy nezklamala. Vše jsem nosil ve fotobatohu Tamrac Adventure 7 - to je doslova zázrak nacestování. Skládá se ze dvou oddělených komor a má skvěle polstrovaná záda. Popruhy sedí perfektně a ani po delší chůzi jsem nepociťoval bolení zad či únavu. Jedinou nevýhodou je nemožnost upevnění stativu. Pro zájemce o podobnou dovolenou doporučuji pevné boty, dobré oblečení, nepromokavou bundu a pohodlný batoh. A hlavně lepší počasí.

 

Všechny fotografie z jednotlivých výletů naleznete na http://fotostranky.ic.cz/rakousko2008.htm