Zemplínská Šírava a 2 perly Vihorlatu - 1.část ( Retro 1987)

Fotografie (1)  • Foto: Franta

Sobota

Je krásný deň při konci měsíca června. Ráno jedu s bráchů Zdenkem a jeho galánků Olinů na Pulčinské skály. V Lidečku sa v hospodě napřeď stavujeme na gulášovů polévku.Pak už ideme na Čertovy skaly, kde si aj trochu zalozíme a zablbneme. Iďa dál k Pulčinám potkáváme a zdravíme veliké hejna trampů. Pod Pěti kostelama scházáme ze značky, já vedu moju partiu eště dál po asfaltce a potom stúpáme přibližovací lesní cestů až pod začátek dlúhéj Bíléj stěny - kerá k cestě spadá z vrcholu Hradiska. A teprv odcáď začínáme za hrozných nadávek bráchy a Oliny : "Ci Boha !!! " - pořádně stúpat mezi útvary skalního města. Děláme okruh tým Velikým a potom aj tým Malým, pak zestup lesem k Hlavním skalám a navrchu Na Schodkách zápis do kroniky - JZD Javorník zdraví Pulčiny - Zdenek a slepička...Pak hore do dědiny do hospody na guláš ohřítý z konzervy a cestú na vlak hážeme na jednéj lúce chvilku oddech a brácha aj na chvilku chrupec a máme co dělat, aby zme ho obudili...V Brumově rychlo dom sbalit věci, rozlúčit sa s našíma a pak už rychlo k MEZU...

Na krajinu už se snáší tma, když přijíždí autobus, my se naloďujeme - je nás povíc - a odjíždíme směr východní Slovensko, na Zemplínskou Šíravu stavit stany a připravit tábor k rekreaci pracujících z našeho podniku...

Neděle

...u Ilavy předjíždíme totálně opilého chlapa na babetě a my pak také otvíráme flašky. " Kecá se", zpívají se písničky, za Žilinou se stavujeme ještě v jednom Motorestě a my s Jurů kousek před Tatrami bohužel usínáme...a budíme sa až na Branisku. Šírava nás vítá krásným počasím a velikým ruchem na jejím břehu: v místě našeho budoucího tábora stojí sanitka, pohřební vůz a auto VB a z motorové lodi se snaží hákem uchopit a vytáhnout z vody nějakého utopence ! Ten jim ale sklouzne zpátky do vody a už ho nikdy nikdo neuvidí...( Naši chlapi dávají k dispozici naši loďku, ale pátrání už je bezvýsledné).

Po snídaní - ( a povinné štamprli slivovice na spálení červíka) - se rozdělujeme na 2 party, vykládáme z busu a Avie věci a budujeme podsady pro stany. Pak máme polední přestávku - ( 11 - 17 hod) . V tomto časovém úseku se musíme vlézt do zkonzumování oběda, relax spánku a opalování a ještě se musíme stihnout 3 x smočit ve vodě !!! Začínáme být nějací dost opálení a pan chemik nám radí, abychom se natírali octem - to se pokožka po opálení prý neloupe - a my mu na konci týdne musíme dát za pravdu... Pak zase "makačka" : stavíme první stany a po večeři - ( naše kuchařka Anežka sice vaří senzačně, ale nutí nás jíst strašlivé kvanta jídla, což je v tom horku neúnosné) - jdeme na exkurzi do nejbližší osady jménem Klokočov do hospody. Poněvadž pivo došlo a není, musíme vzít zavděk po kalíšku "spišskéj borovéj". Domorodci hledí na televizi, oni tady vůbec nechytají náš program, ale ten 1.z Moskvy !!!

Pondělí

Ráno doděláváme podsady a pak jedeme skoro všichni do blízkého velkého města Michalovce. Prohlížíme si obchody, kupujeme si opalovací krémy a navštěvujeme i Tuzex. Já všude možně sháním turistickou mapu anebo aspoň průvodce o Šíravě a Vihorlatu a nakonec maličkou knížečku šťastně kupuju na autobusovém nádraží. Pak zpátky do tábora a loučíme se s panem řidičem, který nás opouští a odjíždí s busem na Valachy.

Jdem se s Jurou koupat, pak se vozíme dost dlouho na loďce a k večeru, když už není takové horko, tak zase práce : doděláváme podsady a pak se dáváme do "výroby" laviček a stolečků. Večer ještě táborák, ale jsme unavení a tak brzy spát...

Úterý

Chce to nějaký řád a tak ráno s Jurů budíček už v 6. Po ranní hygieně berem loďku a veslujeme do poloviny obrovské vodní nádrže a zpět. (Mimochodem - délka tohoto východoslovenského moře dosahuje 11 km a šířka 3 km !!! ) Počasí na dnes opět vypadá na minimálních 35 ve stínu a vydrží to tak celý týden...

Po snídani stavíme zbytek stanu a pak vybavujeme a doděláváme jejich interiéry. Po prodloužené polední přestávce k večeru ještě nějaké dodělávky a pak starší chlapi mastí mariáš a my mladší ruské kuželky...

Středa

Ráno už tradičně hodinu veslovačka na loďce a po snídani zme já a aj Jura vyslaní do Michalovců a máme za úkol kúpit : bednu piv, bednu sodovek, 2 půllitry vodky a 2 celé chleby.Jedeme tam Barkasem s našíma novýma súsedama - sú z Frýdlantu v Čechách. Řidič je školník, zbytek osádky tvoříja učni a sú to dosť urostení chlapci. V Michalovcách sa pěkně namordujem - majú tady enom 1 centrální výkupnu flašek a tá je teda od centra města pěkně daleko !

Po obědě sa kúpem a pak spúšťáme na vodu náš veliký šlapací člun. Protože nás z břeha pozoruje velice sličné publikum - sú to samé mladé cérky a to zdravotní sestřičky z Prahy - ( jedna černovláska s dobře vyvinutýma zdravýma plícama sa ně hrozně lúbí) - a cérky ze Spišskéj Beléj, kde je známá " tabakovňa"... A tož my chlapi blbneme, 3 z nás sú na šlapadle a ostatní sa je snažíme převrátit a potopit a předváďáme cérkám parádní divadlo.

Okolo 17.hodiny sa oblékám, poščávám si od vedúcího tábora dalekohled a vyrážám na súkromů výpravu k Vinianském jezeru. Z Klokočova kecám na zastávce s jedným domorodcem a nechávám si poradit, jak sa k něm nejlepší dostanu. Z Busa vystupuju na Horce a po vyasfaltovaném chodníčku - pořáď do kopca a v hozném pařáku - stúpám ke 3 km vzdáleném jezeru. Konečně na místě : no to je ale paráda ! Jezero je jak zatopený kráter sopky se zalesněnýma břehama, vodní plocha má tvar ovála 300 x 400 m a prý je tu průměrná hlúbka až 3 metry. Jezero není úplně přírodního původu, protože Vinianský potok tu přehradili lidi. Voda je tu teplá jak bařina a na rozdíl od Šíravy je tu písčité dno. Dokonca tu majů aj půjčovnu loděk, šak tých lidí je tu všady jak maku !! Neodolám a idu sa takéj zmočit, pak sa suším a pozoruju dalekohledem krásy okolní KRAJINY - majú tady mimořádně bohatý výskyt pěkných bab !!

Protože mám hroznú žízeň, tož si idu do bufetu na veliků borovičku a pivo. Obsluhuje tam správná mladá kočka a tož spolu kecáme o všeckém možném a pak si dávám spišsků borovů eště aj s ňů, lúčím sa a protože už je po 19.hodině, tak konečně valím do hor k Vinianském hradu. Jak legionář valím po asfaltovéj vrstevnicové cestě a protože mám fajn náladu, tak si do kroku hulákám písničky. Cestů dvakrát vytahuju dalekohled - poprvní, abych sa podíval na obrovský červený lom a podruhéj, abych okúknul nedalekú zříceninu Vinianského hradu.

Když tak šlapu a hulákám si, jak nejvíc možu, slyším za zádama přijížďat jakési auto. Ani sa neotočím a automaticky mávnu ruků - úplně sem zapomněl, že tady není hlavní, ale silnička v horách - auto brzdí a když sa k něm otočím, tož sa málem smíchy neudržím : přede mňů stojíja kamarádi z "V.B" a zvů mňa s roztomilým úsměvem dovnitř vozu !!! Ale nebude to tak horké, jak to v prvním momentě vypadá - oni ňa chcú doopravdy enom svézt. ( A né tam, gde chcú oni, ale tam, gde chcu já...) Takže - O.K. - jedeme. Dáváme sa spolem do řeči a asi po 5 minutách ten nejchytřejší z nich povidá : " Ale vy nejste z tadialto, že ?" Pochválil sem ho za vynikající postřeh a řekl, že su odcáď asi 450 km daleko a to z Valašska. Překvapíl ňa řidič, kerý radostně zvolál : " No hej, tam to já znám, na vojne som slúžil vo Slavičíně !" ( No je to sranda, jak je ten svět malý..)

Po chvilce jízdy sa nechávám vysadit - četníci pokračujů na cestě po zkratce přes hory Vihorlatu z Michalovců do Humenného - a já lezu na nejbližší zarostený kopec a radostně hledám zbytky Vinianského hradu. Jenže ouha !! Navrchu není nic, na dalším kopčisku vedle to samé a tož pátrám po turistickéj značce a když ju konečně najdu, tož vidím, že sem sa nechál vysadit enom o malý "kúsek" dál, než sem chtěl - o takové 4 km !!! A tak lezu se sakrováním z kopčisek a listanatých Vihorlatských lesů dole do údolí a tam konečně hrad zahlédnu. Je na velikém kopci kúsek vlevo ode mňa, ale má smolu - bolíja ňa nohy, rychlo sa blíží súmrak a tož valím do dědiny pode mňů, idu aj okolo pěkného lomu s jezírkem.

Dědina sa menuje Trnava pri Lab. a já na cedulu chvílu čumím jak blbec, než ně dojde, že to Lab. nemosí byt Labe, ale aj třeba takový Laborec !! No potěš, to su teda pěkně daleko od tábora ...V dědině těžím od prvního domorodca informace a to za 1. - gde je zastávka busu , za 2. - gde je tady nejbližší krčma... To první ně je houby platné, protože už odcáď nic nejede, zato je ale otevříté to druhé, což je moc dobře. Odpočívám tu víc jak hodinu, popíjám pivo a čumím po chvílách na pěknů šenkýřku a aj na televizu, gde zrovna dávajú moc pěkný film " Vzdálené vrcholky hor" - (Mimochodem od převratu sem ho v TV už 20 roků neviděl.)

No a pak nezbývá, než už potmě urazit 4 km po silnici na hlavní křižovatku u Šíravy a stopem sa dostávám do Kamenca a odcáď už pěšo až do tábora. Přicházám tam v 23.00, ostatní už sedíja u velikého táboráku a nejsú tam sami, ale u ohňa sedíja neenom súsedi z Frýdlanta, ale aj ty Slovenky a hlavně zdravotní sestřičky Pražačky. Největší radosť z toho, že ňa vidí, projevuje náš vedúcí a je celý šťastný z teho, že mu nesu zpátky jeho dalekohled. Rozjížďá sa veliké vyprávjání vtipů a já - protože furt coci tekutého okolo ohňa koluje - tož mám brzo sólo...

( Než ideme spat, tož seznamuju omladinu s velikú výpravů, kerů podnikneme v nejbližších dňoch a bude to Expedica na tajemné Vihorlatské Mořské oko...)