Zlínskou periferií do Prštného a na Mladcovou

Poslední únorovou neděli se moje maličkost rozhodla pro kratší „zdravotní“ procházku do blízkého okolí. Ve čtvrtek jsem totiž v práci při obsluze stroje učinil jakýsi podivný kontrapohyb. Levá noha dostala od mozku příkaz vykročit vpřed, který byl vzápětí dementován povelem k pohybu jiným směrem a já slyšel, jak mi přitom v koleni něco slyšitelně prasklo. Doma už to začalo docela dost pobolívat, a když to ani po sobotním odpočinku v klidu nepřestalo, pojal jsem úmysl se několik kilometrů projít členitým zlínským terénem. V minulosti kolenům změny chůze po rovině, do kopce a následně z kopce vždy pomohly, a tak jsem doufal, že se tomu stane i nyní.

Z bytu jsem vyrazil už v osm ráno a „trajflem“ se ze sídliště Jižní svahy přesunul na zastávku „Pod Babou.“ Okolo zlínské horolezecké stěny Vertikon se poté přes křižovatku naproti Lídlu a silnici na Mladcovou přemístil na úzkou uličku U Stadionu, po níž pokračovala pod svahem cyklostezka až do asi 1.5 km vzdáleného Prštného. Větší část probíhala nad průmyslovým areálem Rybníky s rozličnými firmami, později byl svah vpravo lemován zahrádkářskou osadou. Výhledy na bývalé Baťovy závody a Tlustou horu s TV vysílačem tedy nic moc, poněvadž to bylo směrem k jihu... a i když slunce dnes zrovna moc nesvítilo, fotit se tím směrem nedalo.

 

 

Pak už jsem dorazil na okraj Prštného, které je místní částí Zlína, v níž dnes žije více jak 3000 obyvatel. Bývalá ves rozprostírající se pod svahy Mladcovských vrchů v nivě u Dřevnice se dříve nazývala Prščná, kteréžto jméno bylo odvozeno od slůvka „prsť.“ Obec kromě několika kamenných křížů víc památek k vidění nenabízí. Nejprve jsem odbočil dolů k návsi a odtud hlavní ulicí došel k prštenské Sokolovně s pamětní deskou věnované členům spolku zahynuvším za války. Při návratu k návsi jsem si zblízka prohlédl jeden z místních kamenných křížů. Jeho vysoký sokl je ozdoben reliéfem Panny Marie a přechod mezi podstavcem a ukřižovaným Kristem je zvýrazněn reliéfy květů. Donátorkami kříže se (podle textu na zadní straně krucifixu) roku 1886 staly Františka Balajková (roz.Kozlová), Terezya Krajčová (roz.Huťková) a Anna Mičková (roz.Lapčíková).

 

Od návsi jsem pokračoval mírně stoupající ulicí Kútíky okolo velkoobchodu s pivem na ulici Hrabůvky. Tady už cesta začala výrazněji stoupat, minula firmu se zajímavou barevnou fasádou, o něco výš pěknou vilu, no a pak už jsem se ocitl nad obcí a směrem vlevo se objevil výhled na Prštenský rybník lemovaný zalesněným svahem s rekreačními chatami.

 

 

Jeho obhlídku jsem si nechal na jindy a namísto toho pokračoval dál po asfaltce, která napravo svahem vedla k rozvodně Mladcová. Nachází se pod silničním rozcestím ve svahu kopce nad zlínskou čtvrtí Rybníky a je rozvodnou nižšího stupně transformující napětí 110 kV na 22 kV. To je sem přiváděno z rozvodny nejvyššího stupně Otrokovice – Jaříč a dále distributováno do jednotlivých míst ve Zlíně. Mladcovský objekt už je modernizován. Tradiční tři patra rozvaděčů jsou minulostí a řízení přepínání a kabelových rozvodů se už nachází jen v jedné etáži.

 

Zatímco z komunikace stoupající k ní směrem od Prštenského rybníka se otvíral pohled jen na Prštné, sídliště Podhoří a k severu na Mladcovské vrchy, silnice stoupající k Mladcové nabídla širší panoramatický výhled. Pode mnou byly vidět vysoké komíny a část areálu Baťovských závodů se čtvrtí Letná, napravo pak údolí „Dřevky“ s Malenovicemi, nad nimi poslední kopce hlavního hřebene Vizovických vrchů a nad vzdálenější zástavbou Otrokovic už se vypínalo rozsáhlé (byť poněkud ploché) chřibské podhůří, z nějž na horizontu vystupoval výrazný vrch s hradem Buchlovem a sousední vyvýšenina s kaplí sv.Barbory.

 

 

 

Ani v další místní zlínské části Mladcové (s více jak 2000 obyvateli), jejíž zástavba je rozhozena na hřebeni kopce nad Zlínem, na mnoho pamětihodností nenarazíme. Na hlavní ulici obce jsem nejprve u školy minul maličký Pomník padlým (ten hlavní je umístěn na mladcovském hřbitově nacházejícím se za obcí) a o něco dál na výklenkovou kapličku.

Prostá trojhranná boží muka stojí v miniparčíku nad silnicí a jsou zastřešena stanovou stříškou, nahoře s křížkem. Na každé straně sakrální stavbičky je umístěna prosklená nika s polychromovanými soškami. Směrem od silnice jsem si mohl prohlédnout skulpturu Madony s Jezulátkem, v té další postavičku sv.Josefa držícího na rukou svého svatého syna a poslední nika skrývala figurku sv.Františka, kterak drží kázání ke dvěma ptákům, sedícím na jeho levé ruce.

 

 

Hlavní cesta pokračovala obcí stále severním směrem, tady jsem minul budovu hasičské zbrojnice a posléze stanul před interesantním novodobým objektem. Nazývá se VIVID house, vznikl díky manželům Lence a Martinovi Skopálkovým roku 2019 a v jeho přízemí se ve vystupujícím bloku nachází kavárna. Má název EBE, což je údajně dle jazyka nigerijských domorodců výraz pro „místo.“ Kromě ní se v budově nacházejí čtyři byty a místnosti využívané k pořádání lekcí jógy. „VIVID house“ a kavárna jsou zajímavé i z hlediska moderní architektury a designu.

V samotném Zlíně a jeho místních částích je kaváren docela dost, takže její zbudování bylo pro manžele počinem poněkud riskantním. Ale zdá se, že jimi zvolená strategie na návštěvníky zabrala. Je totiž navštěvována hlavně účastníky krátkých rodinných výletů do okolí Mladcové (Zboženské rybníky, Přední vrch a Mladcovská skalka) a ti se po absolvování túry do kavárny na dobrou kávu a dortík rádi vracejí. Kromě toho je zde k dostání domácí limonáda, vínečko, výborné zákusky a jiné sladkosti. A také avokádový chlebíček, wrapy s lososem, tortila, bagel se slaninou, volským okem a salátem a mnoho dalších pochoutek. Kavárna je otevřena denně a to v době od 13.00 – 20.00 hod.

 

 

Já okolo procházel dopoledne, kdy bylo ještě zavřeno, a tak jsem mohl na design interiéru „nasísnout“ zvenčí jen přes sklo.

 

Odtud jsem pokračoval k dnes již nefunkčnímu Bartošovu domu (býval v něm hostinec) a po zbrusu novém chodníku okolo frekventované silnice zamířil k mladcovskému hřbitovu. U tenisové haly jsem potkal stařenku, která se od něj vracela s psíkem a ta mi potvrdila, že chodník je protažen nejen k žalovu, ale až k odbočce ze silnice na Mladcovskou skalku. No tak to je super! Takže se k ní dá konečně jít s klidem v duši a ne s hrůzou z toho, že vás nějaký bezhlavý jezdec řítící se šílenou rychlostí z komunikace svým fárem smete!

 

 

Po této informaci jsem už dál nepokračoval, hodil čelem vzad a zamířil nazpět do Mladcové. Poslední mnou tady viděnou pamětihodností byl kamenný kříž umístěný ve středu parčíkově upraveného miniostrůvku na točně MHD na konci Mladcové. První část vysokého podstavce je zkrášlena siluetou Panny Marie a pod ní nápisem Pozdraven buď svatý kříž, na němž umřel Pán Ježíš!

Na střední části soklu je pozlacený reliéf kalicha, v němž jsou zastrčeny obilné klasy a hrozen vína. Nahoře se vypíná menší kříž s Kristem. Na zadní straně jsem si mohl přečíst, že kříž věnovali svým dvěma padlým synům ve světové válce – Františkovi a Janovi, jejich rodiče Klinkovští... a že se tak stalo Léta Páně 1926.

 

 

Od krucifixu jsem ulicí Na Drahách sestoupil k potoku ve zlínské čtvrti Mokrá a její zástavbou v dolince se vracel pod Jižní svahy...