Agrární valy u Vysoké

Když někdy v 5. nebo 6. století dorazili do našich končin první Slované (snad s vladykou Čechem v čele svých zástupů), našli zemi mlékem a strdím oplývající poněkud vylidněnou. Neznamená to ovšem, že země byla zcela pustá, určitě pár přeživších Markomanů, Kvádů, ale i dřívějších Laténů (tedy Keltů) sem tam zůstalo. Ostatně než si historikové všimli, že je na našem území nějaký nový národ trvalo to ještě relativně dlouho potom. Nakonec i označení země Bohemia odkazuje na keltský kmen Bójů, který zde po staletích sídlil.

Příchozí Slované se kdysi potulovali v širých stepích na dálné Ukrajině, někde mezi Donem a Dněstrem a možná že to byli i ti Skýthové, o kterých píší starořečtí učenci. Každopádně byli vcelku navyklí na život a hospodaření v rovinách a nížinách. Když se tedy usídlili na území dnešních Čech a Moravy, příliš se nehrnuli do kopců, úrodné země bylo relativně dost. Nicméně jak postupoval středověk, země se rozvíjela, s tím i moc státu (v tomto případě panovníka), knížata a králové logicky chtěli zvýšit své příjmy (daně) tak jim bylo líto že kopcích leží dosti půdy ladem. Nehledě k tomu, že se předpokládalo, že vystupující horstva ukrývají ve svých útrobách i nějaké to nerostné bohatství.

Protože rolnické obyvatelstvo nebylo příliš navyklé na nároky horského hospodaření, byli panovníci nuceni hledat osídlence v jiných končinách, kde už bylo obyvatelstvo na podobné hospodaření navyklé. Vlastně jedinou možností byly země na západě od nás, tedy tam kde se mluvilo germánskými dialekty, převážně německými.

Toto období je z dějepisu známé jako velká kolonizace a vrcholilo za posledních přemyslovců a Lucemburků (13.–14. století). Do hor přišli jak kovkopové, dřevaři, pastevci i skuteční zemědělci). Práce na horských políčkách nikdy nebyla jednoduchá, leckdy se na polích místo úrody rodily jen kameny. Jak oráči vyorávali brázdy, vyorávali i kamení různých velikostí a tvarů. Spousta takových plodů posloužilo ke stavebním účelům, kameny, co se nehodily šly na hromadu na kraji pole. Ovšem rolníci nebyli zas tak hloupí, aby kameny na hromady odkládali bezúčelně. Pokud to tvar terénu umožňoval, kladli je pěkně v řadách na hranici svých pozemků, povětšinou vytvářeli z kamení opěrné zdi či terasy. Ne náhodou tak vlastně i bránili erozi půdy z prudkých svahů (soudruzi se pak divili když rozorávali meze, kam ta hlína mizí).

Práce to byl lopotná, ale za ta staletí, co ji zemědělný lid odváděl, zanechala v naší krajině své stopy. Proměny doby i dějinné veletoče zapůsobily, že místa, která bývalí zemědělci z velké části opustili, nebo intenzivní zemědělství vystřídaly méně náročné způsoby hospodaření v krajině.

Políčka, kde kdysi rostlo žito, či oves, ale i len a od 18. století i brambory se proměnila v louky a pastviny. Nicméně kamenné hromady a valy jsou na nich patrné dodnes. Takovým útvarům povětšinou říkáme agrární valy. V hojné míře je nalézáme v našich pohraničních horách. Je tomu tak i v pohoří Králického Sněžníku. Pěkně vyvinuté agrární valy (které se uvádějí i v literatuře) můžeme vidět například u horských vesniček Vysoká nebo Vojtíškov. Dnes už můžeme jen tušit, jak že byly tyto vísky, spíš jen osady zalidněné. Jejich postupné vylidňování přišlo sice již v 19. století, jak se zprůmyslňovalo podhůří, byla větší poptávka po pracovní síle. Nakonec i pokroky v zemědělství umožnily větší výnosy plodin v úrodných nížinách. Další vylidnění hor uspíšil poválečný odsun německy hovořících obyvatel.

Ne všechny agrární valy jsou kameny z políček, v 50. letech minulého století likvidovala armáda opuštěná stavení (hlavně z bezpečnostních důvodů jak budovy chátraly).

Agrární valy u Vysoké jsou vcelku snadno dostupné, díky žluté turistické značce, která prochází pastvinami s řadou stromořadí, vyrostlých právě na kamenných mezích. Podél kamenných zdí se zde vine i cesta k vrcholům pohoří. Lokalita je sice ohrazena elektrickým ohradníkem, turistům je však umožněn průchod. Mimo pozůstatků zemědělské činnosti si turista přijde i na skvělé výhledy na Jeseníky a Hanušovickou vrchovinu, které východní a jižní svahy podhůří Králického Sněžníku výletníkům nabízí.