Archeoskanzen Modrá

Archeologický Skanzen v obci Modrá nedaleko Uherského Hradiště jsme navštívili zatím dvakrát. Poprvé jsme auto nechali kousek od skanzenu, který tvoří sídliště z doby Velké Moravy z 9. století a soustava chaloupek, jenž plnily různé účely. Když jsme zaparkovali, tak jsme se vydali do opevněné části objektu, který v němž se nacházela vstupní brána s pokladnou. Dostali jsme zde razítko skanzenu a také rozhledny Modrá, koupili turistickou známku a pochopitelně vstupenky. Pak nám již nic nezbránilo, abychom si v poklidu areál prošli. Chaloupky jsme si procházeli od těch nejstarších po novější stavení. Viděli jsme zde domy hliněné, dřevěné, dílny různých řemeslníků, lidské obydlí, zemědělské a hospodářské budovy či církevní stavby. Tyto jednotlivé objekty byly postaveny na základě skutečných archeologických nálezů pocházejících z významných lokalit středního Pomoraví, především Starého Města, Uherského Hradiště a také samotné Modré. Zaujalo nás, že se Skanzen rozkládá se v místech, která v 5. století př. n. l. osídlili Keltové, ve 4. století po Kristu zde pobývali Germáni a v 8.-12. století tu žili naši předci Slované. Strávili jsme zde asi hodinu a docela se nám zde líbilo. Děti zase viděli prasátka, kozy nebo kuřátka a tak i oni zde našli něco zajímavého. Když jsme si všechny objekty prohlédli, Skanzen jsme opustili a vrátili se k autu, kterým jsme odjeli do sousedního Velehradu.

Když jsme podruhé archeologický Skanzen Modrá navštívili, tak nám také přálo krásné slunečné počasí. Auto jsme nechali na neplaceném parkovišti u skanzenu. Nejdříve jsme se ovšem vydali na prohlídku vodního areálu s názvem Živá Voda. Až poté jsme zamířili k opevněné bráně archeoskanzenu a v pokladně jsme koupili vstupenku se slevou, kterou jsme získali díky předložení vstupenky z vodního areálu. Opět jsme do památníku získali razítka skanzenu a rozhledny a pak jsme se již vydali k prvnímu srubu v areálu. Krátce jsme si toto jednoduché obydlí shlédli a pak si již naše oči prohlíželi vedle stojící zemnici se zahloubenou podlahou a střechou opřenou o zem. U vedlejšího podobného stavení byly přivázány kozy, které jsme si rádi pohladili. Nutno podotknout, že role průvodce se zhostila maminka, která nám vždy z letáku přečetla základní informace o jednotlivých staveních. Následně jsme nahlédli do dřevěné studny a pak jsme přišli k zemnici s přístavkem, pod kterým se líně válely černá prasata. Objekt s podlahou nad zemí, sloužící jako spižírna a zároveň obydlí jsme si prohlédli a nezapomněli jsme ani na palisádu z nízkých kůlů, ohrazující areál archeoskanzenu. Poté jsme shlédli další nadzemní dům se srubovou konstrukcí stěn a s pecí. Hned vedle něj neušel našemu zraku další podobný dům, který byl vystavěn s hrázděnou konstrukcí z cihel a kůlů s otevřeným ohništěm. O kousek dál jsme pak viděli pekárnu, kde v pecích naši předkové pekli chleba a zejména placky. Dále nás čekala škola s obydlím kněze, který zde učil. Prošli jsme dlouhou částí budovy, kde se nacházely místnůstky pro žáky, jenž se trochu podobaly kobkám ve vězení. Pak jsme vkročili do velké místnosti s ohništěm a krbem, kde probíhala výuka. Na závěr jsme ještě shlédli dvě místnosti, které obýval kněz a pak jsme školu opustili a zamířili k rotundě. Ta sloužila jako křtitelnice, nikoliv jako kostel. Potom jsme se vrátili ke škole a podél ní jsme došli k vyhlídkové věži, která i tehdy sloužila jako rozhledna a sloužila také jako poslední útočiště obránců hradišť. Vylezli jsme po žebřících až nahoru a z výšky si prohlédli okolí. Po chvíli jsme se všichni sešli u nadzemního domu, jenž sloužil jako spižírna a kuchyně pro obyvatele vedlejšího knížecí paláce, do něhož jsme vzápětí vstoupili. Palác již měl střechu z pálené krytiny a bydlel zde velmož, či možná samotný vládce Velké Moravy. Jelikož plnil také funkci shromažďovací a scházeli se v něm k rokování staří Moravané, viděli jsme uvnitř figuríny, které měly tyto pány představovat. Po chvilce jsme palác opustili a prohlédli si dvě stavení vedle sebe, které obě sloužily k ustájení domácích zvířat na zimu. Vzápětí jsme viděli dílnu kovolitce a klenotníka, v níž nechyběla pec s výhní. Dále jsme shlédli vedle stojící kovárnu s výhní a sopouchem na odvod kouře a splodin. O kousek dál jsme si prohlédli hrnčírnu s vypalovací pecí a jámou na hnětení keramické hmoty. Hrnčírna byla posledním stavením, které jsme v areálu viděli. Pak jsme se vrátili zpět k opevnění s pokladnou a vyšli ven. Bufet jsme tentokrát pouze minuli a vydali se po silničce ke kostelu, který byl vidět pěkně z vyhlídkové věže. Kostel stával na nejvyšším místě svahu již na přelomu 8. a 9. století. My jsme si prohlédli jeho repliku a také vedle se nacházející základy původního kostela. Pak jsme se již vrátili k autu a jeli do Velehradu na oběd.

http://www.archeoskanzen.cz/

Otevírací doba:

Od 1. dubna do 30. dubna:
út - ne 9.00 - 16.00 hod.
Od 1. května do 31 října:
po - ne 9.00 - 17.00 hod.
Od 1. listopadu do 31 března:
dle počasí pro skupiny na objednávku. Paní Hrabalová 777 807 368

Ceny vstupného v roce 2014

Základní ............................................70 Kč

Zlevněné ...........................................50 Kč

Rodinné ............................................150 Kč

Důchodci ............................................50 Kč

Školy ve vyhrazené dny s ukázkami ... 60 Kč/osobu

Děti do 3 let ..................................... Zdarma